Dawn of emotions 9.

autor: T-KAY & Iveth Biersack
Pairing: Bill Kaulitz/Vin Diesel

Billovi trvalo málo a vyvrcholil Vinovi do ruky. Ten se blaženě usmál a políbil ho. Bill mu rozechvěle polibek opětoval a objímal ho kolem krku.

„Vine, já…“ začal tiše Bill. Chtěl se zeptat, jestli ho pustí alespoň na tu zahradu, ale pak si uvědomil, jak ho oslovil a bál se toho, co přijde. Vin se ale jen usmál a políbil ho znovu.
„Říkej mi Marku,“ usmál se a odhrnul mu vlásky za ucho. Bill jenom nechápavě nakrčil obočí. Vin mu to hned objasnil. „To je moje pravé jméno… moc lidí mi tak ale už neříká… ale ty můžeš… když budeš chtít,“ pošeptal mu do ucha a políbil ho na krk.

Bill jenom udýchaně přikývl a lehce se pousmál. Že už by bylo všechno dobré? Nevěděl… ale každopádně to tak zkusí. Sám si Vina přitáhl a políbil ho. Ten se pořád usmíval a hladil ho ve vlasech.

Když potom Billa osušil, donesl mu čisté věci na oblečení. Bill tedy skončil ve volných teplákách a uplém bílém tílku. Vin se usmál a objal ho kolem pasu.
„Lepší ne?“ dal mu pusu na čelo.
Bill jenom přikývl a kousal se do rtu. No co zeptá se… přinejhorším řekne ne.
„Marku, víš… mohl bych… aspoň na zahradu? Venku je nádherně,“ zeptal se tiše a čekal na odpověď. Uvědomil si, že mu tykal, ale Vin nic neříkal. Nevadilo mu to. Sám se nechápal, ale nevadilo. Jeho otázce se jen usmál.
„Jasně že můžeš… jdeme?“ chytil ho do náruče a šel dolů ze schodů na terasu ven.

Posadil Billa na lehátko a sám si sedl vedle něj. Zahrada byla velká a nádherně upravená. Samá skalka, jezírko a uprostřed ohromný bazén. Billovi málem vypadly oči.
„Líbí?“ usmál se Vin a chytl vykuleného Billa za ruku. Ten mu ji hned stiskl a pousmál se.
„Jo… to moc…“ otočil na něj hlavu a přejel palcem přes klouby na jeho ruce. Pak se ozval zvonek.
„Kdo zase otravuje,“ zavrčel Vin a neochotně se zvedl s omluvným úsměvem. Otevřel a tam Brian. Vřítil se dovnitř jako velká voda spolu s nejrůznějšími nadávkami.
„Ta svině nechce platit!“ prskl na vysvětlenou a svalil se na pohovku. Vin zavřel dveře a šel vykuleně za ním.
„Co se děje?“ zeptal se ještě pořád klidně a sedl si vedle něj.
„Lucas… nechce vrátit, co si od nás půjčil!“ zaprskal znovu Brian a zamračil se. Vinovi to hnulo žaludkem, ale navenek nedal zatím nic znát.
„Kolik dluží?“ zeptal se Vin.
Brian sáhl do tašky pro zápisník a podíval se.
„Přesně půl miliónu,“ zašklebil se. Vin zaťal pěsti.
„Ten parchant…“ zavrčel tiše. „No… tak skončí jako ti před ním,“ pokrčil rameny a zvedl se.

Začal přecházet po místnosti, aby to ze sebe nějak dostal. Najednou měl kolem pasu něčí hubené ruce. Rozněžněle se usmál a pohladil ho přes ně.

„Co tu pochoduješ? Bude tě to bolet,“ otočil se k němu a políbil ho. Bill se jen pousmál.
„Nebolí to zas tak moc,“ zavěsil se mu kolem krku.
Tahle příjemná změna ve Vinově chování se mu líbila. Lepší, než aby ho zase mučil. Při té vzpomínce se zachvěl. Pak se ozvalo odkašlání.

„Tak jsem měl pravdu, Marku, že?“ usmál se a přešel k nim.

Bill se choulil bázlivě Vinovi do náruče, když v Brianovi poznal jednoho z mužů, co přišli, když tu byl sám. Vin poznal, že se bojí a naznačil Brianovi, ať blíž nechodí. Bill byl jako malé děcko, co se bojí letní bouřky, schoulený ve Vinově náručí.
„Jo… asi to tak bude,“ podotkl Vin a pohladil Billa po havraních vlasech. Brian se usmál a jen nad nimi zavrtěl hlavou.
„A co bude s tím Lucasem?“ optal se opatrně černovlasý muž, uklízejíc svůj notes s poznámkami. Vin jenom pokrčil rameny.
„Dávám mu dva dny… pak si ho najděte a zabijte ho,“ pokrčil rameny.
„A teď když nás omluvíš, musíme se jít kochat letním nebem,“ zasmál se Vin a opět chytl Billa jako peříčko do náruče. Brian na ně jen mávl a se smíchem opustil Vinův obývák.
„Co to znamenalo? To jak říkal, že… měl pravdu?“ otázal se Bill a upřel zvědavý pohled do Vinových temných očí, které naháněly hrůzu. Ten jenom zavrtěl hlavou.
„Neřeš to, hvězdičko, ano?“ oslovil ho tak, jako už dlouho nikdo.

Říkával mu tak Tom, když si nechal udělat hvězdičku na podbřišku. Při té vzpomínce se mu zastesklo. Vin ho posadil do trávy a natáhl se vedle něj. Nechápal, jak se mohl najednou tak změnit. Byla to asi hlavně podobnost mezi Billem a Lenny. Viděl ji snad v každém koutku jeho těla. A děsilo ho to.

Napadlo ho, že Bill musí vypadnout. Musí pryč. Nemohl ho tu držet proti jeho vůli. Najednou mu bylo všechno líto.
„Bille víš… odvezu tě domů… hned teď,“ zvedl se a zvedl i Billa. Ten na něj skoro se slzami v očích koukal a nechápal, co se děje. Co udělal špatně?
„Marku, co… proč?“ to už si slzy našly cestu ven zpod jeho víček a upíral na něj bolestný pohled.
Vin nevydržel tu tíhu a zahleděl se jinam. Ucítil na tváři Billovu jemnou ruku.
„Marku, co mám udělat? Já od tebe nechci! Nejsem tu proti své vůli… jsem tu kvůli tobě,“ Vin překvapeně vykulil oči a párkrát se zapomněl nadechnout.
„Kvůli mně?“ to už dlouho neslyšel. Pevně ho objal.
„Ano… kvůli tobě… ale… za Tomem bys mě hodit mohl… máme svůj byt…“ prosebně se na něj podíval. Vin se usmál a kývl.
„Jasně že tě tam hodím,“ Bill ho gestem ruky zastavil.
„Ale půjdeš tam se mnou,“ zněla jeho podmínka. Jedna jediná.

Chtěl totiž, aby Tom viděl, že Vin není zlý. Nechce, aby se to kdy kdo dozvěděl. Pro něj to byla uzavřená kapitola. I když občasná bolest v jeho svalech jenom potvrzovala, že někdy něco v pořádku nebylo.

Po lehkém obědě nasedli do Vinova auta a vyjeli směr Billův byt. Ten ho navigoval, aby věděl, kudy jet. Konečně tak viděl, kde Vin bydlí. A nebylo to daleko od nich. Po půlhodince jízdy už parkovali před jejich bytem. Bill se nadechl a vystoupil. Jelikož klíče neměl, musel zazvonit a doufal, že Tom bude doma a nebude lítat někde po venku. K jeho štěstí byl doma a celý rozespalý otevřel. Když ale uviděl Billa, jeho den se okamžitě prozářil. Objal ho a pevně k sobě přitiskl.

„Bráško, chyběls mi,“ vzlyknul tiše Bill a tiskl se k němu.
Vin je sledoval zatím z auta, ale po chvilce také vystoupil a šle k nim.
„Ještě jednou vám děkuju za záchranu Billa,“ usmál se a podával Vinovi ruku. Billovi se trochu zhoupl žaludek z toho, že Tomovi vlastně lhal, ale co měl dělat? Nikdy by si neodpustil, kdyby Tomovi hráblo a něco by vyvedl. Nepotřeboval, aby šel do vězení.
„To je v pořádku,“ usmál se Vin a Tomovu nabízenou ruku přijal.

Chvilku poseděli u nich doma, než Vinovi zavolal John, že je dnes večer u jejich známého v klubu akce jen pro nejbližší okruh přátel. Vin s radostí přijal pozvání a zavěsil.

„Večer se půjdeme pobavit, hm?“ zašeptal Vin záhadně Billovi do ouška a usmál se.
Bill jenom přikývl a stiskl znovu Vinovu ruku. Po další hodince se zvedli, Bill pobral pár svých věcí, aby měl co na sebe, plus nějakou kosmetiku. Pak se rozloučili a jeli zase domů. Bill se cítil nádherně. Takhle o něj Tom alespoň nebude mít zbytečně strach.

Večer se vypravili a Bill si vzal konečně svoje věci. Cítil se dobře. Úpravy mu trvaly asi hodinu a půl. Klasika. To Vin už nervózně přešlapoval dole u schodů.

Když Bill sešel dolů, málem mu vypadly oči.

„Moc ti to sluší, Bille,“ usmál se na něj a věnoval mu polibek na čelo.

Bill se jen usmál a obul se do bot na mírném podpatku. Nasedli do auta a vyjeli. Klub nebyl daleko, ale jelikož pršelo, nechtělo se ani jednomu jít pěšky. Hned jak vešli dovnitř, Vin se zdravil s několika lidmi a představoval jim Billa. Ale co bylo černovláskovi divné, tak že ho představil pokaždé jako svého přítele. Hřálo ho to u srdíčka.
Všichni Vinovi přátelé se divili tomu, že se Vin hlásí ke klukovi jako jeho přítel. Byli toho názoru, že je zarytý heterosexuál. Ale všichni mu Billa chválili. Byli Billem unešení, protože málokdy viděli tak krásné stvoření, jako byl Bill. A hlavně nikdo neměl tušení, že ve stínu v jednom z boxů sedí Lucas a celé to pozoruje.

V duchu vymýšlel plán, jak zajistit, aby Vin zaplatil jemu a ne naopak. Neměl těch půl milionu a rozhodně nehodlal zdechnout. Jakmile viděl Vina usmívajícího se a objímajícího toho černovláska, napadl ho ďábelský plán a musel ho uskutečnit ještě tento večer.

Bill se celou dobu držel ve Vinově blízkosti. Za prvé byl u něj rád a za druhé někteří ti chlapi mu naháněli hrůzu. Pak se šli spolu s Johnem a Brianem posadit do jednoho z boxů. Bohužel do boxu vedle toho, kde se nacházel Lucas. Takže vlastně mohl Lucas slyšet jejich rozhovor.

„Líbí se ti tu, hvězdičko?“ zeptal se Vin Billa.
„Je to tu pěkné. Jen…“ Bill sklopil pohled k zemi.
„Copak?“ zeptal se Vin, chytl ho jemně za bradu a hlavu mu zvedl.
„Mám takový divný pocit,“ hlesl Bill upírající svůj pohled do Vinových očí.
„Se mnou se ti tu nic nestane, hvězdičko,“ uklidňoval ho Vin a pevně ho přitom objal.
Bill si tolik přál mu říct ta dvě krásná slůvka, ale nevěděl, jestli se to hodí. Nakonec se odhodlal. Naklonil se k Vinovu uchu a zašeptal co nejtišeji ta dvě slova. Vin na chvilku zadržel dech a přesvědčoval sám sebe. Že to není sen. Nebyl, a proto se usmál a Billa políbil, jak nejněžněji dokázal. Pak se ale u jejich boxu objevil jeden z Vinových kompliců.

„Joshi, vidíš, že teď nemám čas,“ řekl otráveně Vin a přitom hladil Vina ve vlasech.

„Je to důležitý. Můžeme ven?“ zeptal se ho narovinu. Vin se podíval Billovi do tváře a usmál se.
„Počkej tu na mě, ano?!“ řekl jen a Bill přikývl. Poté se zvedl Vin, John i Brian a vydali se za Joshem.
Lucas se okamžitě chopil volné chvíle. Vstal se svého boxu a přisedl si k Billovi.

„Ehm… přejete si?“ zeptal se Bill překvapeně.

„Chci si popovídat,“ odpověděl Lucas.
„Se mnou? A o čem?“ divil se Bill a radši se poodsednul. Lucas si toho všimnul, a hned si sedl k němu.
„O tvém příteli,“ řekl Lucas a položil dlaň na jeho stehno. Bill rychle jeho ruku odstrčil.
„Já vím, co je zač,“ odpověděl stroze Bill.
„Ha… kocourek vystrkuje drápky. Jak je budeš vystrkovat, až budeš ve srabu, co?!“ zasmál se Lucas.
„Co tím myslíte?“ zeptal se vyděšeně Bill, a než stačil cokoliv udělat, omráčil ho Lucas pěstí do spánku.
Billovi se zatmělo před očima a chvilku nato už o sobě nevěděl. Teď si musel Lucas pospíšit. Nestál o to, aby ho tu načapal Vin a na místě ho zabil. Tak tedy vstal, vzal Billa a přehodil si ho přes rameno a odcházel zadním východem. Hodil bezvládného Billa na zadní sedačku a sám si sedl za volant. Než nastartoval, napsal SMS na Vinův telefon.

„Měl by sis hlídat to, co ti patří!“ pak konečně nastartoval a odjel do své skrýše, o které nikdo nevěděl.

autor: T-KAY & Iveth Biersack

betaread: J. :o)

3 thoughts on “Dawn of emotions 9.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics