
Poprvé po opravdu dlouhé době pociťoval Tom skutečné štěstí. Se zavřenýma očima spočíval hlavou na Billových stehnech, vdechoval jeho vůni a přál si, aby ta chvíle nikdy neskončila. Kdyby musel umřít, přál by si umřít v jeho náručí. Už mu nebyla ani trochu zima. Jeho tělo se tak sice tvářilo, veškeré vnitřnosti měla ale v jednom ohni. Nebyl to nepříjemný pocit.
Přetočil se na záda, aby na Billa viděl; jeho pohled směřoval z okna. Vypadal zamyšleně, smutně. Možná to ale byla jen iluze způsobená chladným světlem budícího se dne, jež sem pronikalo skrze okenní tabulku.
Tom se nadzdvihl, přitiskl své dlaně na Billovy tváře a bez vteřiny rozmýšlení jej políbil. Věděl, že ho odstrčí a shodí z postele, věděl, že už nebude moct ležet na jeho klíně; přesto to udělal.
Omezená možnost dýchání jej za několik minut přiměla polibek přerušit; napřímil se tedy a ze své rádoby svrchované pozice na Billa shlížel, sedě obkročmo na jeho stehnech. Bill ležel jako laciná nafukovací panna. S hlavou nakloněnou na stranu a rukama podél těla, s lehce pootevřenými rty a bezvýraznýma očima. Nehnul brvou, ani když mu Tom vyhrnul tričko tak, že viděl jeho břicho. Prsty pomalu přejížděl po jizvách, jež vystupovaly nad linii Billovy kůže. Něco hluboko v hlavě mu našeptávalo, přestaň, dokud je čas, on toho ale nebyl schopen. Ani kdyby chtěl. Jak daleko ho Bill nechá zajít?
„Dost,“ řekl Bill, jako by i on naslouchal jeho malému vnitřnímu souboji.
Tom okamžitě pozvedl obě ruce v omluvném gestu a rychle se z Billa přemístil vedle něj. Očekával, že se jeho oběť okamžitě odebere pryč, Bill se ale ani nyní nepohnul; zůstal ležet přesně tak, jak ho Tom položil, s hlavou lehce na stranu a pootevřenými ústy, s prázdnýma očima, jen ruce teď křížil na hrudi a tričko měl vyhrnuté. Tom pozoroval ve slabém světle jeho tvář. Jeho oči nebyly bez líčení tolik uhrančivé jako s ním, a jeho pleť, jindy aristokraticky bílá a hebká, se jevila spíše zašedlou, přesto byl nádherný. Dokonale tvarované, světle růžové rty a zářivě bílé zuby, čokoládové oči, vinou tmy obsahující větší procento kakaa, než je obvyklé, dlouhé, štíhlé prsty.
Miluji tě, chtěl říct Tom. Miluji tě, miluji tě, miluji. Jen tebe. Navždy.
Ale věřil by mu Bill? Odešel by, nebo by se mu vysmál? Potrestal by ho, nebo jen politoval?
Ještě chvíli se na něj díval, pak si lehl k němu, jemně ho objal kolem pasu a přehodil deku přes obě jejich těla. Bill se nepokusil vytrhnout ani se vůči Tomově poloze nijak neohradil. Než se ale Tom opět odhodlal vyslovit slova, jež si dlouho pečlivě připravoval a jež mohla být řečena pouze jedinému člověku ze všech, co jich po světě běhalo, uvědomil si, že Bill už spí a že jediným elementem naslouchajícím jeho hlasu je noční ticho.
Nezdál se mu žádný sen. Vlastně si ani nebyl jistý, jestli vůbec spal. Jako by od doby, kdy zavřel oči, do chvíle, kdy je opět otevřel, neuplynul žádný čas.
Posadil se. Tělo ho bolelo, pokoušel se to ignorovat. Bill vedle něj v posteli neležel – nebyl k nalezení ani nikde jinde v bytě. Tom smířlivě pokýval hlavou, zkoumaje nástěnné hodiny. Blížilo se poledne. Usoudil, že je zbytečné dnes někam chodit. Bude lepší zůstat doma a počkat, až se Bill vrátí.
Napustil si vanu. V horké vodě je přece tak snadné zapomenout na celou zpropadenou realitu. Na chvíli by se snad zase mohl vrátit do snu, v němž má s Billem úplně normální partnerský vztah. Voda ale vůbec nebyla příjemná. Na některé části jeho těla působila jako oheň, na jiných ji ani nepocítil. Nebyl s to se uvolnit. Po několika minutách proto koupání vzdal, oblékl se a zamířil do kuchyně. Otevřel lednici – aby zjistil, že je prázdná. Ani jinde na nic k jídlu nepřišel. Nic naplat, bude se tedy muset obléct a dojít si nakoupit.
Převlékl se do čistých kalhot, obul si boty a oblékl bundu. Natáhl ruku do misky na klíče – byla stejně prázdná jako lednice. Poškrábal se na hlavě. Že by si je uložil někam jinam? Prohledal své kapsy, ani v jedné však svazek nenašel a nebyl ani v zámku. Prohledal kuchyni, obývák, ložnici, dokonce koupelnu. Převrátil vzhůru nohama vše, na co přišel; po klíčích jako by se slehla zem.
Proč by ale něco takového dělal? K čemu bude mít Tomovy klíče od bytu? Nepotřebuje přece klíč, vyšplhá sem bez problémů po… zdi? Aťsi.
„Miluji tě, Julio, a právě proto musím odejít,“ štkala zoufale jakási brunetka v bílých šatech. Julio nevypadal zaujatě, jen si prohrábl své rozčepýřené tmavé vlasy. Znechuceně přepnul na jiný kanál. A pak znovu a znovu. Zakotvil na dokumentu o pářících zvycích makaků, z výkladu nadšeného komentátora ale nevnímal jediné slovo. Ačkoli by to nikdy veřejně nepřiznal, slova oné nešťastnice mu uvízla v hlavě. Miluji tě, proto odcházím, šeptal mu mozek.
Tomovy oči se rozšířily v náhlém návalu úžasu. Odejde odsud! Až bude Bill spát, nenápadně si sbalí pár věcí a vypadne. Jen na pár dní, pochopitelně. Někde se schová a Bill bude nešťastný. Uvědomí si, jak moc mu Tom chybí, pochopí, že bez něj není schopen žít. Bude ho hledat a prosit, aby se vrátil. Přizná, že je do něj celou dobu zamilovaný. Tom se potom více než ochotně vrátí a budou spolu spokojeně žít.
„Geniální plán!“ vykřikl, vypnul televizi a utíkal si připravit batoh, aby ho mohl v noci jen popadnout a zmizet.
autor: Fabiana
hehe som zvedavá, či mu to víjde….Bill ma tiež dosť prekvapil, že už na seba pomaličky nechá sahať 😀
Jako začátek mě doslova zskočil….. mazec jako…. Jak se o něj staral tu chvilku….. no jsem zvědava jestli mu ten odchod vyjde…..
Trošku naivní, ale když si myslí, že jim to pomůže 😀
Myslim si že mu to nevijde,ale to že se Bill choval jinak bylo moc hezé.
další díl honem rychle je to bomba 🙂
Ayayay~ aky pekny diel ~~.. .:D