Podvod
Přes noc se do jeho srdce dostal naprosto nový pocit, dlouhotrvající teplo, které nikdy předtím necítil. Dostával se přes zmrzlé okraje a začínaly odtávat pryč tlusté stěny, které si za ty roky postavil. Ležel v klidu, probouzel se a znovu usínal, ale nechtěl otevřít oči a dát tak najevo, že je vzhůru. Hrubý hotelový polštář měl mezi hlavou a rukou, půlkou obličeje byl zabořený do povlaku na polštář, který byl cítit potem a laciným hotelovým šampónem. Cítil chladný vzduch na zádech a na tom, co mu koukalo zpod peřiny, cítil, jak ho prsty jemně hladily po páteři, tak pomalu, aby ho nevzbudily, znovu prozkoumávaly kůži, kterou měly čest minulou noc poznat.
Billova ruka se pod polštářem pohnula, byl opatrný, aby neukázal, že už je probuzený. Čekal a ležel velmi klidně, když se ruka odtáhla, nepohnul svalem, dokud se nevrátila a začala láskyplně hladit jeho vlasy. Oh, takhle by mohl ležet navždy. Jeho tělo nikdy nebylo tak uvolněné, jeho mysl tak tichá. Všechno kolem něj bylo najednou tak klidné.
Tmavé oči se pomalu otevíraly, daly si na čas s tím, aby si zvykly na světlo, znovu se zavřely a otevřely a okamžitě nalezly ty nejčistší, nejklidnější modré oči, které se na něj dívaly z druhé strany polštáře. Ani on ani Adam neotevřel pusu, aby něco řekl, ale ticho, které se mezi nimi táhlo, bylo příjemné. Uvnitř toho ticha se zdravili, vzpomínali na minulou noc, na pocity, na porozumění, které nepotřebovalo slov.
Ruka z Billových vlasů pomalu sjela z jeho krku na rameno, tam zůstala a Adamův palec pohladil porcelánovou kůži. Bill zavřel oči a uvolnil se, nikdo se k němu nikdy nechoval tak hezky.
„Opravdu jsi to tak myslel?“ zeptal se zpěvák do polštáře a znovu se podíval na Adama.
„Co jestli jsem myslel?“
„Když jsi řekl, že mě miluješ.“ Odpověděl Bill, jeho hlas byl tišší a ztlumený polštářem.
„Neřekl bych něco, kdybych to tak nemyslel.“
Na Billovy rty se začal drát malinký úsměv, odvrátil pohled. Opravdu nedokázal pochopit, jak by ho někdo, kdo o něm nic neví, mohl milovat. Mít rád, možná… ale ne milovat. Bill sklopil pohled, sám sobě tyhle věci říkal, ale v tu samou chvíli si musel vzpomenout na to, že teď už měl závazky, že s ním spal. Udělal tu nejhloupější věc, kterou kdy udělal, a on o Adamovi také nic nevěděl.
Starší z nich se naklonil a otřel se nosem o Billovo rameno, snažil se ho vytáhnout z jeho myšlenek.
„Děje se něco?“
Bill se převalil na bok a zvedl se, přitáhl s sebou peřinu, aby neodkryl svou dolní půlku. Otevřel pusu, aby něco řekl, všiml si ošklivých škrábanců na Adamových zádech a na pažích, připomínky toho, v jaké byl v noci extázi. Bill se natáhl a jemně přejel přes jeden škrábanec, byly horké a vypadaly bolestivě. Nechtěl mu ublížit.
„Neřekneš to nikomu… že ne?“
„Už jsem ti řekl: co se stane v tomhle pokoji, zůstane v tomhle pokoji. Přísahám.“ Zašeptal Adam, stiskl Billovu ruku a přitáhl si ji ke rtům. „A já své sliby vždycky plním.“ Sledoval starostlivě jeho tvář, výraz měnící se z uvolněného k vážnému a zpět k ustaranému. Čím víc se jeho mysl probouzela, tím horší se jeho nálada zdála být, Adamovi se to nelíbilo. „Hele,“ hravě ho za ruku zatáhl, stáhl ho zpátky na postel a vytrhl ho z myšlenek, jen aby si získal jeho pozornost, „přestaň tak přemýšlet.“ Překulil se a rukou a nohou Billa přitlačil do matrace, políbil ho na krk. „Jen se uklidni. Užívej si tu chvíli.“
Bill se uchechtl a odvrátil pohled, ale k jeho překvapení se mu do obličeje vloudil úsměv, když si uvědomil, že se ho Adam snažil jen rozveselit.
***
Deset minut bylo tak neuvěřitelně dlouho.
Bill seděl na kraji postele, očima se stále díval na dveře, které se zavřely jen před pár minutami, přál si, aby Adam nikdy neodešel. Na deset minut bude sám se sebou, sám se svou myslí, ponechám napospas tichu v pokoji. Aby si zachovali dobrou pověst, rozhodli se, že do hotelové restaurace nepůjdou společně, namísto toho Bill chvíli počká a najde ho tam jakoby náhodou. I když se mu to nelíbilo, byl to dobrý nápad, bylo to krytí, které nikomu nepřijde nápadné.
Tmavé oči se podívaly na tašku, kterou měl u nohou, jako by snad byl schopný vidět přes obal dovnitř. Stále měl dostatek prášku na jednu lajnu, něco, co by ho zbavilo napětí, něco, co by dostalo pryč hlad, a jeho triky by znovu fungovaly. Ale udělat teď rychlou lajnu by ho nechalo bez ničeho na večer, jeho poslední noc v Americe, než se vrátí domů, a on chtěl odletět pozitivně naladěný. Nechtěl riskovat rychlou změnu nálad, která by dělala Adamovi starosti, až se neuvidí.
Pěstěné prsty se propletly mezi kolena, když zpěvák zvedl pohled k hodinám, dvě minuty, ještě zbývalo osm.
Odvážil se sáhnout do tašky a vytáhnout telefon, díval se na modré blikající světlo, které znamenalo, že něco zmeškal. Opravdu nechtěl vědět, co to něco je. Část jeho na to chtěla zapomenout, ale část jeho to chtěla vědět. Kdyby to nevěděl, sžíralo by ho to, dokud by se tomu nepoddal. Ale hlasovou schránku, která na něj čekala, opravdu nečekal. Žádné hovory od Toma, žádné zprávy, nic.
„Ahoj, to jsem já.“ Ozval se ustaraný Georgův hlas, zněl zaměstnaně. „Poslouchej, Tom už je nějakou dobu v našem pokoji. Není na tom moc dobře, dělá si o tebe starosti. Takže… ozvi se, až si tohle poslechneš, jo? Čau.“
Dal si telefon od ucha, podíval se na čas, kdy mu to přišlo, málem se tomu začal smát. Přišlo to kolem půlnoci, kdy zažíval ten nejlepší orgasmus svého života, a namísto toho jeho bratr, který byl poslední dobou tak nesnesitelný, že Bill chtěl pomstu, byl u Georga a Gustava v pokoji a dělal si o něj starosti. Oh, jak se jejich role prohodily. Ale Bill také cítil trochu viny, znamenalo to, že se Tom zřejmě moc nevyspal nebo že držel vzhůru ty dva. „Ne, víš ty co? Ať mi políbí.“ Zpěvák si povzdychl a dal telefon zpátky do tašky, nebude si teď dělat starosti. Tom to bude muset přežít, prostě se mu líbí kluk, tak proč by se měl snažit obhajovat pokaždé, když spolu mluví? Protože to bylo místo, kam všechny jejich konverzace teď směřovaly a on si toho byl vědom.
Ještě dvě minuty.
Billova nálada byla zničená, a to že si to uvědomoval, ji ničilo ještě víc. Cítil se zahnán do kouta. Bylo to, jako by ho Tom držel, nutil jeho prsty hrabat se v tašce a vytáhnout plastový sáček z minulé noci. Přísahal, že to nechtěl dělat, že to chtěl zastavit, nechat si svůj poslední kousek tak dlouho, jak jen mohl. Ale Tomovy ruce ho tlačily do koupelny a svíraly pytlíček tak pevně v jeho pěsti, Tomovy ruce ho vysypaly na pult a používaly Billovu kreditní kartu k tomu, aby prášek vyrovnal do lajny, Tomovy ruce ho nutily naklonit se a vzít si to… a přesně v tu chvíli se Tom rozplynul.
Bill se opřel rukama o pult, nakláněl se a opakovaně šňupal, zatímco se snažil uklidnit, když droga začínala působit. Když se postavil dostatečně na to, aby spatřil svůj odraz, viděl, jak za ním stojí Adam a vypadá opravdu zklamaně, ty normálně klidné, odvahu dodávající modré oči byly tmavé a vzdálené. Znovu ho zradil, přesně jako minulou noc, toho člověka, kterému na něm tolik záleželo, toho člověka, který se tak moc snažil, aby se cítil milovaný, toho člověka, který se vzdával tolika věcí, jen aby Billa rozesmál, a když na to tak myslel, on byl právě ten důvod, proč přes jeho rty přejel úsměv.
„Řekni mi, že nikdy neuděláš nic, co by ti ublížilo.“
Nikdy by to nepochopil.
autor: Raiju
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Kráása.. 🙂
Bill je ,ale trotl vždyď by mohl byt na to závisli.Proč Adamovy nevěří.
Nestává se mi často, že by mě v povídce něco zmátlo, ale tomu konci se to podařilo. Ten Adam tam stál doopravdy nebo si ho jen představil jako živoucí výčitku? O_o
[3]: Nájezd drogy, takže představa. Nejspíš to byl autorčin záměr, zmást čtenářstvo, tak jsem s tím nic nedělala a nechala to tak, jak to Katie přeložila. Taky mi to přišlo dvojznačný.
Chjo, Bill se brzy zničí, ne Tom ho zničí… sama jsem z toho na prášky, ale na druhou stranu ho chápu. Člověk, kterej trpí tak beznadějnou ztrátou sebevědomí vždycky bude utíkat do svého světa a přesvědčit ho o tom, že ho někdo miluje je hrozně těžký. Jestli se to Adamovi podaří, tak.. tak se snad půjdu opít bo co:-D Jenže, když už jsou v tom i drogy… proč mám pořád pocit, že to nedopadne dobře?:´((
Ach jo… Ze dvou posledních dílů jsem měla vážně skvělý pocit, přišlo mi, že se všechno stáčí k lepšímu, že Bill alespoň částečně začíná věřit v to, co se mu Adam svým chováním, svojí snahou a především svojí láskou snaží vštípit do hlavy. Jenže na druhé straně hraje strašně silný soupeř. Protože proč by Bill měl chtít zklamat svého bratra, toho bratra, který za ním vždycky stál, ve všem ho podporoval a bránil, kde se dalo? Proč by měl přijít o tak důležitou osobu, která by pro něj měla být daleko přednější než všechno ostatní, jen kvůli zmatení ze sebe sama? Přijde mi, že kdykoliv je s ním Adam, dokáže se vyrovnat se svými myšlenkami, ale v momentě, kdy ho Adam byť jen na malou chviličku opustí, propadne znovu svým myšlenkám, nechává se ovládat zničeným sebevědomím a roky přemlouvání sebe sama, jak strašně nicotný člověk je. Tolik je mi ho líto x((
Jen se mi nelíbí, že si představuje, že by z něj byl Adam zklamaný, nemyslím si, že by ho zklamal. Možná chvilkový stav, to ano, ale předpokládám, že Adam by se naopak snažil mu pomoct, pomoct mu od rozvíjející se závislosti. Tím, že si Bill představuje, jak moc z něj Adam bude zklamaný, pokud se to někdy dozví, se sráží ještě víc ke dnu.
Jsem zvědavá na další díl, ostatně jako vždycky =))
Ach můj, bože…
Tady vidíme typický příklad člověka, který si sám dobrovolně ničí život a ještě se přesvědčuje o tom, že to, co dělá, je pro něho to nejlepší.
Ano, Bill má problémy a Tom mu to nijak neulehčuje, ale to odůvodňování, proč si vzal koks se mi ani trochu nelíbí.
Žádný Tom, žádné Tomovy ruce, pouze jen a jen Bill, Billova vůle, Billova touha, Billova zbabělost…
Bill je v téhle povídce neskutečná postava, ještě nikdy jsem ho neviděla vylíčeného v takové poloze, bezvýznamná, zamindrákovaná bytůstka, nula pohrdající sama sebou, která se až nenávidí, zbytečná a nemilovaná.
Úplně mě pro něj bolí srdce a to říkám upřímně, alespoň je vidět, jak je Billova postava sugestivně a opravdově napsaná.
Stalo se to nejhorší, co se mohlo stát a po krásném snu s princem na bílém koni přišla krutá realita všedního dne a Bill se s ní absolutně nedokázal vypořádat. Jeho "berlička" mu přišla ochotně na "pomoc", ale co nastane, až se z berličky stane záváží, to ani nechci pomyslet…
Vidinu Adama stojícího za ním vyvolalo Billovo černé svědomí, byla to taková němá výčitka, tak doufám, že si uvědomí, jak moc pro něj Adam znamená a že právě on je tím, kdo ho ještě může zachránit.
Opět krásný díl, i když s hořkou příchutí…♥
Za překlad samozřejmě děkuju 🙂