Básník 2/2

Jakmile jsem se od Billa odtáhl a zadíval se mu do jeho krásných čokoládových očí, všechno se mi začínalo rozmazávat. Párkrát jsem zamrkal, ale nepomohlo to. Stěny mého pokoje se začaly rozpadat a Bill jenom otvíral pusu, aby mi něco řekl, ovšem nevyšla z něj ani hláska. Začal jsem najednou slyšet protivný hluk, který nechtěl přestat. Stále to dlouze pípalo a věci kolem ztrácely svůj tvar a byly rozmazané.

Vtom jsem se probudil. Vymrštil jsem se do sedu a jenom se zmateně díval kolem. Nacházel jsem se ve svém pokoji, ve své posteli a to, co vydávalo ten protivný zvuk, byl můj budík. Vypnul jsem jej tedy a zase sebou praštil do postele.

„Byl to jenom sen… jenom sen,“ opakoval jsem si stále dokolečka. Bylo to tak zvláštní, tak skutečné, jako bych to opravdu zažil. Dost by mě zajímalo, co mi chtěl vlastně Bill říct. Vzpomínám si, že se nadechoval, aby mi něco pověděl, ale už to nestihl. Hloupý budík.

Nechal jsem to být a vylezl z postele. Vydal jsem se do koupelny provést ranní hygienu, a poté ke skříni, abych se mohl obléct. Musím do práce, díkybohu, že je dneska pátek. Někdy, tedy spíš většinou je to dost otravné.

Jakmile jsem byl sám se sebou spokojený, vydal jsem se do kuchyně si vzít něco k snídani. V bytě bylo ticho. Už jsem si tak nějak na to zvykl, ale od té doby, co se mi stále zdá ten sen o Billovi, začínám nějak víc pociťovat úzkost a samotu. Už mě přestává bavit být tady věčně sám. Jistě, občas si s kamarády zajdu na pivko nebo na zábavu, ale koho to má věčně bavit si jenom s někým na jednu noc užít a ráno už ani nevíte, jak se ta osoba jmenovala.

Asi stárnu, je ze mě pěkný měkota. Udělal jsem si snídani a vzal si k sobě svého morčáka Uggieho. Vždycky si ho takhle ráno beru a krmím ho okurkou nebo jinou zeleninou.

Jednou jsem ho našel u popelnic v kleci. Nevím ani, jak dlouho tam byl, ale byl pohublý a nemohl se z té klece dostat. Lidi jsou opravdu hovada. Tak se mi ho zželelo a vzal jsem si ho k sobě. Já vím, je to divné, aby měl dvacetiletý chlap morče, ale přece ho nevyhodím. Náhodou si spolu skvěle rozumíme.

Pročítal jsem si noviny a Uggie mi na klíně chroupal okurku. Nějak jsem mu nevěnoval pozornost a napil se své kávy. Když jsem se na něj však po chvíli podíval, uviděl jsem, jak je natažený k mému talíři a okusuje mi rajče, které jsem měl na chlebu.

„Ty malý nenažranče, necháš to!“ odnesl jsem ho zpátky do jeho klece a to rajče mu tam podal. Musím říct, že jsem si ho pěkně vykrmil, je pěkně vypasený.

Snídani jsem už nechal být, dopil jsem svou kávu a vydal se do práce. Pracuju v jednom autosalonu jako automechanik. Auta jsou moje vášeň. Už dlouho si šetřím na svou vysněnou audinku, ale to si ještě počkám.

Den ubíhal celkem rychle, za což jsem byl vděčný. Právě jsem opravil další auto a měl hotovo. Pro dnešek už nic nemám, takže padla. Je to tak povzbuzující.

Rozhodl jsem se vydat ještě nakoupit, abych měl doma co sníst a nebyl tam o suchém chlebu. Když jsem dorazil do obchodu a čapl jeden vozík, přemýšlel jsem, co všechno koupit, projel jsem to od ovoce a zeleniny přes sladkosti až po pečivo. Nabral jsem si rohlíky a pokračoval k zavařeninám. Uviděl jsem tam jednu pěknou černovlásku. Zadek měla opravdu pěkný, a když se otočila dopředu, sklouzl jsem pohledem na její prsa. Pěkná a velká. Ta by stála za hřích. Nadšení mě však přešlo, když k ní přišel nějaký chlap a pohladil ji po zadku. Dal do košíku nějaké křupky a společně jeli pryč. Přece taková kočka nebude sama. Jsem osel.

Přesunul jsem se k omáčkám a myšlenkami byl úplně někde jinde. Natáhl jsem se po jedné sklenici a spařil vedle sebe štíhlou ruku, jak se natahuje po druhé. Podíval jsem se na majitele a zůstal jenom zírat. Asi magořím. Možná, že jsem usnul v práci a tohle se mi jenom zdá, protože jinak nevím, jak by to mohlo být možné. Stál přede mnou totiž na chlup stejný chlapec, o kterém se mi zdálo, Bill. A dokonce se na mě díval stejně vykuleně jako já na něj. Hodnou chvíli jsme na sebe jenom hleděli, jako na boží zjevení.

Než jsem však stačil cokoliv dalšího povědět, prostě dal sklenici do vozíku a vypařil se. Mozek, jako by se mi teprve rozebíhal a mně postupně docházelo, co jsem viděl. Zkoušel jsem jej ještě najít, ale nebyl nikde. Jako by se po něm zem slehla. Jsem blbec, opravdu jsem blbec.

Žralo mě to ještě cestou zpátky a nedokázal jsem jej dostat z hlavy. Super, a mám na celý večer vystaráno.

„Čau, Uggie,“ pozdravil jsem svého morčáka jako vždy a šel vyložit nákup. „Víš, že jsem idiot? Ovšem, že to víš, říkám to o sobě několikrát denně, ale dneska jsem extra velký. Viděl jsem kluka, o kterém se mi zdálo, a já ho nechal jenom tak odejít. Co mi na to řekneš?“ Podíval jsem se ke kleci, kde lapěl ten můj cvalík a jenom jsem si povzdechl. „Jo, já vím, jsem idiot, měl jsem s ním promluvit, ale bylo by to pěkně trapný říct… Ahoj, zdálo se mi o tobě, nechceš někam zajít? Vypadal bych jako dement.“ Uklidil jsem nákup, a poté si udělal něco k jídlu. Byl jsem hladový jako vlk.

K večeru mi zavolal kamarád, jestli bych nešel s ním, Karlem a Adrianem někam na pivo. Nebyl jsem proti. Potřeboval jsem na chvilku vypnout, proto jsem se zašel umýt, obléct, pobral si věci a vyrazil. Sešli jsme se v jednom baru, posadili se ke stolu a hned si dali něco k pití.

Měl jsem v plánu se dát jenom tak lehce do nálady, a to se mi zatím dařilo. Vyrazili jsme pak na parket a každý si odchytl nějakou tančící kočku. Úžasné odreagování.

„Ztratíme se?“ zašeptala mi pak do ucha a já jí stiskl zadek, měl jsem chuť se ztratit, takže jsme se vydali dozadu někam k záchodům, kde nebylo tolik lidí, a začali jsme se vášnivě líbat. Tím to však skončilo, když jsem slyšel někoho nadávat.

„Nech mě… chováš se jako prase!“ křikl někdo a v tom jsem uviděl vyjít ze záchodů toho černovlasého kluka, co byl v mém snu Bill. Až po chvíli se za ním vypotácel nějaký opilý chlap asi v mých letech a zařval.

„Tak si táhni, ty děvko! Mám lepší!“ Podíval se na nás, a poté se vydal zpět mezi lidi. Bez jediného slova jsem opustil svou slečnu, kterou bych měl stejně jenom na jednu noc, a vydal se za černovláskem. Ignoroval jsem, když na mě křičela, kam jdu. Neodpovídal jsem jí na to. Vyšel jsem ven z baru a od pusy mi šla pára. Bylo docela chladno a dalo by se říct, že mě to trochu probudilo z opilosti. Těkal jsem pohledem, jestli ho náhodou neuvidím. Tentokrát jsem se už nechtěl vzdát a nechat ho jen tak utéct.

Chvilku jsem pátral a hledal, ale nakonec jsem ho objevil. Kdyby to tak šlo, nechal bych si ještě zahrát vítězné famfáry. Seděl na lavičce, ruce měl složené na prsou a z pusy mu šel taky kouř. Nedíval se mým směrem, koukal se na opačnou stranu. Posadil jsem se vedle něj a chvíli přemýšlel, co říct.

„Ahoj,“ pověděl jsem a v duchu si nafackoval, že mě nenapadlo nic lepšího. Já jsem taky inteligent. Otočil se na mě a já mu díky pouliční lampě mohl vidět do tváře.

„Potřebuješ něco? Cigarety nemám,“ pověděl hned a trochu se ode mě posunul dál.

„Neboj se, nechci cigarety ani ti nic neudělám, jenom si chci povídat.“ Je zvláštní, že když je člověk opilý, tak to mluvení jde prostě samo.

„Povídat a o čem?“ Prohlížel si mě od hlavy až k patě. Trochu jsem se zavrtěl, ten pohled byl tak pronikavý, až to vypadalo, že mi vidí i pod trenky. Chvilku jsem mlčel a přemýšlel, co dál říct.

„Zdálo se mi o tobě,“ vypravil jsem ze sebe hned a sledoval jeho reakci. Jak jsem předpokládal, nadzvedl obočí a lépe se na mě podíval, a poté jsem slyšel, jak zalapal po dechu.

„Ty jsi Tom, viď?“ zeptal se už najednou jemnějším tónem než před tím.

„Jo, jak to víš?“ vykulil jsem oči a očekával, co mi odpoví.

„Umím číst myšlenky,“ řekl po chvíli a já na něj hleděl jako na vola, ale po chvíli dodal. „Kecám, slyšel jsem, jak na tebe nějaký tvůj kamarád v baru huláká,“ pousmál se slabě a já musel taky.

Karl už byl nalitý a hulákal na mě přes celý bar pokaždé, když narazil na pěknou holku, což bylo velmi často.

„Jo… Karl je takový hlasitější,“ řekl jsem s úsměvem.

„Všiml jsem si. Takže… zdálo se ti o mně, a co se ti zdálo?“ zeptal se a pořád si mě prohlížel. V jednu chvíli jsem si říkal, jestli třeba nemám špinavou držku.

„No byl jsem v lázních a… ty se mi budeš smát, už teď se tlemíš,“ viděl jsem, jak se usmívá.

„Netlemím,“ zasmál se a pak se zklidnil. „Tak povídej,“ tvářil se už normálně.

Chvilku jsem váhal, ale potom jsem mu tedy začal vykládat celý můj sen. Začal jsem pěkně od začátku a všechno mu vysvětlil. Jak jsem dál povídal a prokousával se dějem, viděl jsem, jak jeho zájem stále roste a bedlivě mě poslouchá, až mě to znervózňovalo.

Na chvilku jsem zmlkl, abych si mohl olíznout suché rty a podíval se na něj. Koukal na mě a čekal, až budu povídat dál.

„A co bylo dál? Když jsem za tebou přišel do pokoje?“ zeptal se, když jsem se dlouho neměl k tomu povídat. Zavrtěl jsem hlavou, protože jsem se na chvilku ztratil ve svých vlastních myšlenkách. Začal jsem tedy mluvit dál a pověděl mu i o tom polibku a také o tom, jak se mi pak všechno sesypalo a probudil mě ten otravný budík.

Zavládlo ticho. Byla to směsice trapného, tíživého, ale i přemýšlejícího ticha. Nevěděl jsem, jestli mám začít mluvit, nebo počkat, zdali se k tomu bude mít Bill, jak jsem se tedy dozvěděl, že se skutečně jmenuje. Nakonec přece jen začal mluvit on.

„Víš, mně se o tobě taky zdálo,“ přiznal po chvíli a podíval se na mě.

„Vážně?“ překvapivě jsem zbystřil a hleděl na něj. Pouze přikývl a díval se někam do země.

„A co se ti zdálo?“ vyptával jsem se bez ostychu. Zase chvíli mlčel, už mě to začínalo štvát, za tu dobu bych si stihl zajít i pro další drink. Nakonec se však rozpovídal a odvykládal mi ten samý příběh, co se zdál mně, akorát z jeho pohledu. Nemohl jsem tomu uvěřit. Jak je možné, aby se dvěma osobám, které se vidí snad poprvé, zdály stejné sny.

„Něco ti povím… tohle je fakt šílený,“ zasmál jsem se a odlehčil trochu atmosféru.

„Mně to povídej,“ zasmál se i Bill a pohodlněji se opřel o lavičku. Zdálo se mi, jako by ten alkohol ze mě úplně vyprchal. Cítil jsem se střízlivější.

„Něco mě ale napadlo,“ řekl po chvíli Bill.

„A co?“ otázal jsem se a zůstal na něm viset pohledem.

,,Co kdybychom v tom snu pokračovali? Dovedli ho do konce?“ koukl na mě škádlivě a mně chvíli trvalo, než mi došlo, co vlastně myslel.

„Ty bys chtěl?“ usmál jsem se šibalsky a pohladil ho po stehně. Na souhlas mi pouze přikývl a nepřestával se usmívat. Naklonil jsem se k němu a políbil ho na rty. Bylo to ještě lepší než v tom snu. Přichytil si mě za tvář a polibky mi oplácel. Líbali jsme se i s jazykem a vedli vášnivý souboj. Po chvíli jsem se odtrhl a vydechl.

„Pojďme ke mně,“ zašeptal jsem a otevřel oči.

„Hm… tak mě veď,“ usmál se a oba jsme vstali. Vydali jsme se tedy ke mně domů. Každou chvilku jsme se zastavovali, abychom se mohli políbit, a někdy jsme se od sebe nedokázali ani odtrhnout.

Nakonec jsme se dostali až ke mně domů. Chvíli mi trvalo, než jsem se trefil klíčem do zámku a odemkl. Když se však povedlo, stáhl jsem ho dovnitř, zabouchl a zamkl dveře.

Okamžitě jsme se začali žhavě líbat a po slepu se zuli. Pomalu jsem s ním couval k ložnici. Byla to náročná cesta. Během toho jsem mu stačil stáhnout bundu i tričko a on mně mikinu a tričko. Opřel jsem jej o stěnu a on mi rukou masíroval rozkrok, což mě rajcovalo ještě víc.

Vyhoupl jsem si jej pak do náruče a donesl si ho do ložnice a položil na postel. Překulil se na mě a začal mi hnedka rozepínat kalhoty a prudce je stáhl dolů. Šlo na něm vidět, že je fakt nadržený. Zbavil jsem ho těch jeho upnutých džínů. Nechápu, jak v tom může chodit, vždyť mu to musí škrtit koule. Sundal jsem mu i boxerky a rukou pracoval v jeho klíně.

„Saj,“ pověděl jsem mu a dal mu do pusy dva svoje prsty. Poslušně je začal olizovat a sát. Po chvíli jsem mu je vytáhl z pusinky a začal ho zase dravě líbat. Navlhčenými prsty jsem mu sjel k zadečku a pohladil ho jimi po vstupu. Cítil jsem, jak se zachvěl a vzdychal do rtů.

Zbavil mě spodního prádla a rukou pohyboval v mém klíně. Zajel jsem do něj dvěma prsty a on mi zavzdychal do rtů.

„Jsi zvyklý?“ zeptal jsem se a vydechl.

„Jo jsem,“ zavzdychal a to mi bohatě stačilo. Ještě chvilku jsem ho dráždil prsty. Líbilo se mi, jak byl dravý. Potom ze mě úplně slezl a položil se na bříško a vyšpulil na mě trochu zadeček. Natáhl jsem se do šuplíku pro kondom a lubrikant. Nasadil jsem si ho a natřel se. Položil jsem se pak na něj a zajel do něj rovnou celý. Odezvou mi bylo dlouhé zasténání a stáhnutí svalů kolem mě, což mě vzrušovalo ještě víc. Začal jsem se v něm hned pohybovat a postupně jsem zrychloval a přitvrzoval. Hodně se mi líbilo, jak vzdychal, jak přirážel proti mně a jak prosil o víc. Mile rád jsem mu vyhověl.

Měnili jsme polohy a oba si to užívali. Nebylo to jenom nudné vrzání, kdy už si přejete, aby to bylo za vámi. Tohle mělo grády a stálo to za to.

Nakonec jsme se oba udělali téměř ve stejnou dobu. Vyšel jsem z něj, sundal si kondom a vyhodil ho. Pak jsem se svalil vedle něj na posteli a vydechoval. Moc dobře si to už nepamatuju, protože jsem usnul.

Další den ráno, když jsem se probudil, uviděl jsem na svém hrudníku černou hřívu. Takže se mi to nakonec nezdálo. Usmál jsem se a chvilku ho jenom pozoroval. Pak jsem jej začal hladit ve vlasech a on se díky tomu probudil.

Nikdy bych nevěřil, že někdo po ránu může vypadat roztomile. Většinou lidi vypadají, jako by právě vylezli z rakve nebo nějaké díry, ale Bill vypadal fakt sladce. Co to zase melu?

Za to může Uggie, šišlám na něj a potom uvažuju nad tímhle.

Dál jsem Billa pozoroval, jak se probouzí. Otevřel oči a podíval se po místnosti, potom na můj hrudník. Asi mu došlo, že na někom leží, a pak se podíval na mě.

„Dobré ráno,“ usmál jsem se na něj a pohladil ho po vlasech.

„Dobré… neboj se, už půjdu,“ posadil se a díval se, kde má své oblečení. Nechápal jsem, proč chce hned vypadnout.

„Nemusíš ale nikam chodit, já tě nevyhazuju,“ pověděl jsem a dál ležel. Trochu překvapeně se na mě podíval.

„Opravdu? Většinou to tak bývá. Aspoň když jsem u někoho takhle spal já, tak mě ráno hned vykopl.“ Zase si lehl a koukal na mě.

„Já takový nejsem, můžeš tady se mnou být, budu rád. Nikdo jiný tady stejně nebydlí,“ otočil jsem se k němu na bok a usmál se. Stále jsem ho sledoval, jeho hezkou tvář. Jediný rozdíl oproti Billovi ze snu bylo, že byl nalíčený, a to líčení teď měl malinko rozmázlé, ale mně to nevadilo.

„Copak si dáš na snídani?“ zeptal jsem se po chvíli, aby nebylo tak trpné ticho. Viděl jsem, jak váhá a rozmýšlí se.

„Je mi to v podstatě jedno, já sním všechno,“ usmál se na mě. Přikývl jsem, vstal a oblékl si aspoň boxerky. Bill se dovolil, jestli by se mohl zajít umýt. Nic jsem proti tomu neměl a navedl ho do koupelny. Poté jsem se vydal něco udělat k snídani.

Uvažoval jsem, jak to bude pokračovat dál. Jestli bude chtít odejít, nebo se mnou zůstat a zdali z toho bude něco víc, nebo to bude jenom na občasný sex. Měl jsem v tom trochu zmatek. Osobně bych to s ním chtěl i zkusit, ty sny přece nemohly být jenom náhoda, tohle musí být osud, i když na něj dvakrát nevěřím. Už to musím nechat na něm.

Uběhly dlouhý dva měsíce a můj život nabral dosti jiných směrů. Za prvé jsem si koupil konečně mou vysněnou audi, na kterou jsem se tolik těšil. Okamžitě jsem ji musel jít vyzkoušet a ten zvuk motoru obšťastňoval mou dušičku.

Mohl bych se taky pochlubit, že už to bude měsíc a dva týdny, co spolu s Billem chodíme. Po té vášnivé noci jsme se i dál stýkali a víc se poznávali, a já pochopil, že štěstí nenajdu u nějaké prsaté brunety či blondýny, která by mě jistě podváděla, ale u tohohle křehkého černovlasého stvoření z mého snu.

Možná, že to byla náhoda, co nás dalo dohromady, nebo prostě osud, už se po tom nepídím, každopádně jsem za něj víc než rád a rozhodně ho nedám. On už je můj, skutečně.

autor: Tina