autor: Janule
„Dobrý den, nejdřív mi dovolte, abych se vám představila,“ začala černovlasá žena středního věku dnešní odpolední setkání. Stála před doslova natřískaným sálem jídelny hotelu Isabella, kterou personál poměrně jednoduše proměnil v přednáškový sál. „Jsem doktorka psychologie, jmenuji se Catherine Försterová a přišla jsem se svými kolegy na čas mezi vás, abychom vám pomohli překonat potíže se začleněním se do normálního života. Někteří z vás už se se mnou nebo mými kolegy setkali v podzemí, jiní nás vidí dnes poprvé, nicméně doufám, že naše spolupráce bude úspěšná.“
„No, to chci vidět,“ zabrumlal si pod fousy naštvaně Georg, když doktorka začala představovat své kolegy. Absolutně ho to nezajímalo, dotáhli ho sem rodiče téměř násilím.
„Buď zticha,“ drknul do něj loktem otec sedící vedle své manželky, chtěl slyšet, co psycholožka povídá.
„Nikdo se jim o to neprosil,“ ještě naštvaně odsekl Georg, ale poslechl, nehodlal se s otcem hádat, a zmlknul. Po očku ho sledoval, jak natahuje krk a poslouchá, co madam psycholožka vepředu pindá, on z toho byl akorát tak otrávený. Už včera večer poslouchal debatu svých rodičů, kteří jako by odchodem z podzemí najednou pookřáli, dokonce vypadali, že se jim ta změna snad i líbí. Otec byl původně zubař, matka zdravotní sestra a do Genesis šli spolu dobrovolně, na rozdíl od něj, kterého tam oni dva přivedli. Tak proč jsou teď téměř nadšení, že jsou venku, a on by se nejradši vrátil tam, odkud přišel? Divné.
Už roky se s rodiči moc nebavil, nebyl čas, otec byl věčně v nemocnici, kde pracoval jako lékař, matka s ním, takže si zvykli, že se setkávali osobně jen zřídka, většinou jen když Georg potřeboval ošetřit nějaké drobné zranění či léky na bolest. Rodinná setkání, na která občas chodil Bill k Miře, se u nich nekonala, na to byli oba moc zaměstnaní. Ani žádné sourozence už Georgovi nepořídili, byli na to při vstupu do Genesis už staří, a tak se oba vrhli do práce, která naplňovala celý jejich život. Vidět občas svého syna na mši jim asi stačilo. Jemu ostatně taky. Vlastně je už vůbec neznal, jak tak přemýšlel. Jako malý byl neustále někde na hlídání po pěstounkách, protože tak to v Genesis běžně chodilo, a když pak vyrostl, bydlel na ubytovně s ostatními chlapci. Vazba mezi jím a jeho rodiči se sama od sebe rozpadla. A teď s těmi v podstatě cizími lidmi musí bydlet v jedné místnosti jen proto, že ho zplodili? Odfrkl si. Chtěl zpátky… panebože, jak on chtěl zpátky domů.
„Tak, teď když víte, kdo jsme, vám trochu přiblížím program několika následujících týdnů. Budeme se zde scházet pravidelně každé dopoledne, ale rozdělíme se do menších skupinek a různých časů, aby si pěstounky vzájemně mohly vypomoci při hlídání dětí. Odpoledne budeme chodit ven, nejprve zatím jen po zdejším okolí, abyste si postupně zvykali na otevřený prostor, později budeme jezdit na výlety do nejbližších vesnic a měst, učit se, jak nakupovat, jak se orientovat v dopravě a tak dále a tak dále. Bude toho opravdu dost, ale na konci našich sezení byste všichni měli být schopni znovu samostatně žít a svobodně se rozhodovat.“ Psycholožka se tvářila optimisticky, pořád se na všechny usmívala, aby jim dodala odvahu. Gustav ji nejspíš vůbec nevnímal, uvažoval Georg, sledoval ho už pár minut, jak se tiskne několik řad před ním ke svojí Tereze, občas ji líbá, a nejspíš má úplně jiné starosti, než poslouchat tu babu.
„Každý z nás povede svou skupinu, se kterou bude pracovat. Skupiny se budou skládat z lidí různého věku, aby ti starší, zkušenější, pomohli pochopit těm mladším, kteří o životě nahoře nevědí skoro nic. Vzájemná pomoc bude velice důležitá, uvidíte, že nám všechno půjde daleko rychleji, když budeme spolupracovat. Navštíví nás během času i několik odborníků z různých oborů, aby vám udělali přednášky na důležitá životní témata. Venku na chodbě jsme umístili nástěnku, kde jsou seznamy skupin, tak buďte tak hodní a najděte se v nich, zítra v devět hodin ráno začínáme,“ dokončila řeč doktorka Försterová. Sálem se ozval potlesk, a Georg se nestačil divit, kolik nadšených obličejů kolem sebe viděl. Co se to s těmi lidmi stalo? Jak to, že byli celou dobu v podzemí poslušní jako beránci, a teď se radují, že to všechno tak náhle skončilo? Ani netušil, jak brzo mu doktorka tuhle záhadu osvětlí.
„Děkuji, jsem ráda, že jste nás přijali tak vlídně,“ reagovala psycholožka na potlesk, „teď bych vám ráda řekla pár poznatků, které jsme zatím nasbírali.“ Georg se nepohodlně zavrtěl na židli, nejradši by odtud zmizel a šel si zahrát na basovku. Jenže zatím nebylo kde, správce neměl čas, když na něj konečně po obědě narazil. Řekl mu, ať přijde po přednášce, že snad spolu něco vymyslí. Nemohl se dočkat…
„Po celou dobu vašeho pobytu v podzemí jste byli součástí hypnotického experimentu,“ sálem to po doktorčiných slovech zahučelo údivem a Georg zvedl překvapeně hlavu. „Podle výpovědi pana Weiganda, kterému jste ve společenství přezdívali Kat, byla každodenní mše vlastně hypnotická seance, která vás měla neustále udržovat v hladině alfa, ve které je vaše podvědomí lehce ovlivnitelné. Proto, jak jsme slyšeli, bylo násilí a kriminalita ve vašem společenství spíše vzácné, ačkoliv ve většinové společnosti je to naopak. To je také jedna z věcí, kterou budeme na skupinách probírat. Díky hypnóze ve vašem společenství všechno šlapalo jako dobře namazaný stroj, ovšem za cenu potlačení vašich individualit.“
Doktorka dala chvíli čas posluchačům, aby si sdělili své dojmy, jídelnou zavládlo skutečné překvapení. Nikoho z obyvatel Genesis ani nenapadlo, že jsou jakkoliv ovlivňováni, teď byli zmatení a naštvaní. Kat mohl být rád, že s nimi není v hotelu, nejspíš by si to pěkně odnesl. Jeho pohodlná cela ve fešáckém vojenském vězení pro něj byla určitě daleko bezpečnější.
„Někteří jste si možná už na sobě všimli změny, někteří ještě ne, ostatně je příliš brzy, každopádně s vámi váš současný stav a schopnost se od dlouhodobě trvajícího experimentu odpojit budeme individuálně řešit v následujících dnech. Samozřejmě budeme respektovat vaši víru, nikdo se vám nebude snažit přikazovat, v co věřit, ale možná když se zbavíte nedobrovolných hypnotických pout, sami uvidíte, co budete dělat dál. Všichni dostanete příležitost zapojit se zpátky do života, pomůžeme vám najít nový domov, práci, uplatnění, cokoliv budete potřebovat.“ Sálem se ozval další potlesk, na posluchačích bylo vidět, že jsou se slovy doktorky Försterové spokojeni.
Takže hypnóza… uvažoval v duchu Georg. Vždycky si myslel, že je to jen nějaká pseudověda, která se používá spíš pro pobavení diváků, tak jim to alespoň vysvětlovali ve škole. Nenapadlo ho, že je pod jejím vlivem, ale nebylo divu, když v něčem takovém žil odmalička. Mše byly každodenní součástí života Genesis, a nebylo proč pochybovat o jejich prospěšnosti, krom toho byly stejně povinné, nedalo se jim utéct. Teď bylo jasné proč. Trochu se na židli zavrtěl a konečně začal doktorku poslouchat. Třeba to nebude tak strašné, když jim pomůžou.
~*~
Bill seděl na hotelové posteli a přepínal jeden kanál za druhým. Nemohl se nabažit gumových medvídků, dálkového ovládání, a hlavně množství programů, z kterých si nemohl vybrat. Neustále přepínal, nikde nevydržel déle než půl minuty, a už ho to hnalo zase o kousek dál, aby na jiném programu o něco nepřišel. Až hudební kanál MTV ho na chvíli zklidnil, a on poslouchal současnou hudbu. Nic z toho, co zatím slyšel, se ani vzdáleně nepodobalo tomu, co hráli oni. Ale nebylo to k zahození, některé melodie se mu líbily a on si s nimi broukal a klepal přitom nohou do rytmu. Většina písniček byla anglicky, takže sotva rozuměl, tenhle jazyk měli ve škole jen okrajově, kdyby náhodou na povrchu apokalypsu přežil někdo další a oni se s ním museli dorozumívat.
Tom seděl u stolku na sedačce, před sebou starší Gordonův notebook, který jim s sebou včera večer dal, aby mohli být ve spojení se světem. Jeho nevlastní otec potřeboval svůj hudební arzenál neustále rozvíjet, takže si kupoval nový lepší laptop minimálně každý půlrok, a do něj samozřejmě programy na tvorbu hudby, které hodlal i Tom brzy využít ke zpracování toho, co zatím v podzemí s Billem napsali. Měl na uších sluchátka a v nich mu řvala jeho oblíbená muzika. Musel to dát dostatečně nahlas, aby neslyšel ten nechutný popík, co z televize pouštěl Bill. Zrovna dávali nedělní hitparádu, takže to bylo vážně o nervy. Madonna v příšerném růžovém trikotu lítala jak splašená, vyřvávala to svoje „Hang up“ a byla ve svém věku vážně nechutná, aspoň Tomovi tak přišla. Rap a hip hop byly o tolik lepší než tohle, co řvalo ze všech rádií, bude to muset Billovi později vysvětlit a obrátit ho na svou víru.
Před hodinou se rozloučili s Paulem, který se ještě dnes stěhoval do bavorského hotelu Isabella, aby stihl začátek psychologických sezení, která tam budou pořádat pro obyvatele společenství. Jeho nová rodina už odjela, rodiče museli další den do práce, sestry do školy, ale byli domluveni, že ho přijedou do hotelu navštívit hned příští víkend.
Později se od Bena i bratři Kaulitzové dozvěděli, že i když mají trochu jiné podmínky než ostatní členové společenství, ani jim dvěma se návštěvy psychologa nevyhnou. Nato Tom samozřejmě namítal, že on žádnou psychologickou pomoc nepotřebuje, že je mu naprosto fajn a nemá potřebu se svěřovat komukoliv s čímkoliv, ale na takové řeči Benedikt neslyšel. Rázně mu vysvětlil, že únos, mučení a vymazání paměti, kterými prošel, na něm určitě následky musely zanechat, nemluvě o jeho bratrovi, který v tom žil od malinka, a jestli spolu chtějí absolvovat všechno s ostatními v bavorském hotelu, prosím, mají možnost. Pokud ne, tak budou poslouchat a dělat, co jim řeknou, aby se následků svých traumat co nejdřív zbavili. Bill to potřeboval určitě, to musel uznat i Tom, a tak se přestal rozčilovat, a nakonec na všechno kývl.
Teď měl díky Billovi zaujatému televizí chvíli klid a mohl projíždět internet. Stáhnul si do nového mobilu muziku, nastavil si vyzvánění podle svého vkusu, profrčel stránky svých oblíbených interpretů, aby zjistil, co je nového, kdo vydal jakou novou desku, a pak se konečně dostal k tématu, které ho poslední dobou zajímalo nejvíc. Připadal si vážně divně, když zadával do vyhledávače heslo „gay sex“, ale nic jiného mu nezbývalo. Potřeboval načerpat informace.
„Kam jdeš?“ reagoval asi po půlhodině překvapeně Bill, když se Tom zvedl, zaklapl laptop a oblékl si svou starou zimní bundu, co si přivezl od rodičů. Bill mezitím totiž našel fashion kanál, kde po pódiích štrádovali modelové a modelky v kreacích, které mu vyrážely dech, obdivně na ně zíral a uvažoval, jestli by se téhle úžasné události nemohl zúčastnit i on v nějakém podobném módním oblečku. Toma si všiml, až když mu přešel před obrazovkou.
„Neboj, tak do půl hodinky jsem zpátky,“ líbnul ho Tom jen na tvář, když kolem něj procházel, „ani se nehni, nebo se někde ztratíš,“ ještě mu pohrozil od dveří a byl pryč. Bill jen nevěřícně zíral na zavřené dveře, ale nezbylo mu, než poslechnout. Venku už byla tma, ale ulice i tak zářila pouličními světly, jak Bill zjistil, když se zvedl z postele a trochu odhrnul závěsy. Při tom pohledu se mu udělalo malinko nevolno, nebyl na takovou výšku zvyklý, radši zase rychle zatáhl a vrátil se k televizi. Stejně byli moc vysoko na to, aby viděl malinkou Tomovu postavičku dole na ulici. Tenhle svět byl vážně zvláštní a nepřestával ho děsit.
Po chvíli, když módní přehlídka skončila a nastoupily zdlouhavé reklamy, se podíval na hodiny, bylo půl šesté. No… akorát čas na dobrou koupel. Od začátku, co sem přišli, si chtěl vyzkoušet, jaké to je, koupat se ve vaně. V Genesis měli jen sprchu, tam se z úsporných důvodů válet ve vodě nemohli, a teď ho to opravdu lákalo. Sice mu Tom slíbil, že se vykoupou spolu, ale právě teď se Bill nudil, Tom utekl bůhvíkam, a tak se svlékl a šel to zkusit.
„Bille?“ ozvalo se ani ne po deseti minutách z pokoje vyplašeně. „Kde jsi?“
„Tady!“ zakřičel pohřešovaný z koupelny, lebedil si ve voňavé pěně, kterou našel na rohu vany. Nejspíš jí tam nalil trochu víc, než bylo na etiketě, protože přetékala přes okraj vany, ale to bylo Billovi šumafuk.
„Uff, už jsem se lekl, žes mě šel hledat,“ oddychl si Tom, když se zjevil ještě v bundě ve dveřích. „Jak to, že se koupeš sám, měli jsme to v plánu spolu, ne?“ hned Billovi vyčetl, ale bylo na něm vidět, jak se baví spouští, kterou jeho bratr v koupelně nadělal. Bílé chomáče pěny se válely všude kolem vany.
„Tak pojď za mnou, je to nádhera,“ mrkl na něj mladší bratr rozmazaným okem. Než se šel koupat, zapomněl na make-up, a teď vypadal tak trochu jako mýval.
„Dobře, jen si odložím a za chvilku mě tady máš,“ usmál se Tom a zmizel.
~*~
„Kam jsi to vlastně šel?“ znovu se zeptal Bill, když už leželi vedle sebe unavení a vykoupaní v posteli. Nějak ho ta horká voda zmohla, nebyl zvyklý na takovou teplotu. Sice to bylo příjemné, ale vyčerpávající.
„To bys chtěl vědět, co?“ zaculil se Tom a přejel Billovy rty ukazováčkem.
„Jo, chtěl,“ přikývl Bill a vystrčil jazyk, aby Tomův prst olízl. Kůži na bříšku měl ještě celou varhánkovanou z vody, váleli se v ní opravdu dlouho. Trochu se tam i mazlili, ale Tom Billa pokaždé zarazil, když už se chystal k nějaké akci, což mladšího z dvojčat překvapovalo a taky trochu štvalo. Tom byl vždycky pro každou špatnost, tak nechápal, proč se teď najednou brání jeho dotykům, když byli sami a hlavně nazí.
„Pro tohle,“ natáhl se Tom k nočnímu stolku, aby z něj vzal igelitku černé barvy. Podal ji Billovi, který do ní zvědavě strčil nejdřív nos a následně ruku. Vytáhl nejdřív barevný katalog, daleko menší, než v jakých byl zvyklý vybírat si oblečení. Nápis na titulu „Beate Uhse“ mu vůbec nic neříkal, ale slečna v červeném krajkovém prádle, která byla hned pod ním, byla podezřelá… když se víc soustředil na malinké obrázky kolem ní, zrudly mu tváře.
„Co to…“ zarazil se, když malý katalog zvědavě otevřel. „To jsou…“
„Sexy hračky,“ přikývl Tom, když bylo jasné, že se to Billovi nechce ani vyslovit. „Trochu jsem studoval,“ vysvětlil Tom s nadšením a sáhl do tašky. „Tohle je gel, aby to dobře klouzalo,“ zakřenil se na Billa, „tohle anální kolík, a tohle…“ zašklebil se, když Bill jen tak vykukoval zpoza otevřeného katalogu, „nejlepší anální vibrátor, jaký tam měli,“ uzavřel svou přednášku spokojeně, utratil za to skoro polovičku peněz, které jim včera mamka dala. Opravdu studoval, a vzal si k srdci rady zkušených kluků, kteří psali, jak nejlépe na první anální sex. Sice tam bylo i pojednání o klystýru, ale to mu přišlo na Billa malinko eklhaft, tak tuhle fázi radši vynechal. Doufal, že i bez toho jim půjde všechno dobře. S jednou věcí ovšem nepočítal…
„To je… to bude ale bolet.“ Bill vystrašeně zíral na kolík, když mu Tom hrdě předváděl, jak se dá nafouknout a co se s ním přesně provádí. Podvědomě sevřel svoje malinké půlky k sobě, jako by se bál, že to Tom bude chtít vyzkoušet v praxi hned teď. Něco jiného byla vzdálená představa, kterou mu do hlavy nasadil Tom, když spolu poprvé experimentovali v podzemí, ale už tehdy byl pesimista v tom, co se do něj může a nemůže vejít. Kousek Tomova ukazováčku se s tímhle absolutně nedal srovnat, a ačkoliv to tehdy prožíval při vyvrcholení jako něco úžasného, anální kolík v něm naopak vzbuzoval celkem hrůzu.
„Neboj, nebude, to je právě udělaný tak, aby tě to nebolelo. Nejdřív je to malý, namazaný, lehce se to zasune, uvnitř se to postupně zvětšuje, a pak ho vyndáme a nahradím ho já,“ ještě stále nadšeně vysvětloval Tom, ale výraz Billových očí už mu napovídal, že si celou věc představoval asi moc jednoduše. Nejspíš se mu povedlo Billa spíš vyděsit, což mu v zápalu nadšení předtím nedošlo.
Zahodil černý kolík někam za sebe, pošoupl se k Billovi co nejblíž a sebral mu katalog erotických pomůcek.
„Copak je?“ zašeptal, když nahého Billa sbalil pod peřinou do náruče a líbnul ho na čelo. „Bojíš se?“ pohladil ho po zadku, aniž by se o cokoliv pokusil, nechtěl své dvojče ještě víc vyděsit. Bill jen lehce přikývl, viditelně nebyl připravený na něco takového. „Neboj, já to všechno nastudoval a jsem připravený. Vážně to bude v pořádku, nemáš se čeho obávat, miluju tě, nechci ti ani trošku ublížit,“ líbal Tom Billa postupně na tváře, pak sjel na jeho lanní krk a druhou rukou ho hladil v podbřišku. „Bude to krásný, uvidíš…“
„Já… víš, nechceš s tím ale ještě chvíli… počkat?“ ozval se po chvilce Bill vystrašeně.
„Nemusíme to zkoušet hned dneska,“ zvedl k němu Tom pohled a líbnul ho na nos, bylo mu jasné, že to malinko přepískl a své dvojče vyděsil. Bude si holt muset ještě nějaký čas počkat, než se mu podaří ho uklidnit a připravit.
„Tak jo,“ přikývl s úlevou Bill, a Tom hned ucítil, jak jeho napjaté svaly povolily.
„A co bys teď nejradši chtěl?“ zeptal se po chvilce Billa. Jeho dvojče se jen záhadně usmálo, a než se Tom stačil vzpamatovat, ležel na zádech s Billem nad sebou.
„Uvidíš,“ usmál se a pomalu a s gustem začal Toma mučit pomalými polibky od krku přes hrudník až po pupík. Neustále se snažil Tomovi zabránit v tření jeho erekce o jakoukoliv část svého těla, což nebylo jednoduché, protože jeho nadržený bratr neměl kouska trpělivosti. Když mu konečně po dlouhé době olízl špičku penisu, dočkal se tak bouřlivé reakce, až ho to samotného zaskočilo.
„Ach bože…“ vzdychal Tom, když konečně pomalu a důkladně zajížděl tam a zpátky do Billovy talentované pusy, „to je ono… jo…“ skoro skandoval a snažil se přirážet v rychlejším tempu, v čemž mu Bill bránil rukama, držíce jej za boky, aby se neudusil. „Uh… oh… ježiši… jo… jo… Bille… jo… oh… přitlač… jazykem… jo… to je ono… Billeeeee!“ Naslouchal oslovený rajské hudbě Tomova vzrušení, a snažil se o to víc způsobit svému bratrovi ty nejlepší pocity, jaké uměl. Sice mu před očima chvilkami probleskl obrázek toho černého nafukovacího monstra, které mu Tom hodlal narvat do jeho ubohého malého zadečku, ale snažil se na to pokud možno nemyslet a pracovat na tom, aby měl jeho bratr v mozku úplně něco jiného, než myšlenky na svůj penis zabořený v jeho pozadí. Snad se mu to podaří, proboha…
autor: Janule
Teda ten konec smíchy padam pod stůl,ještě že jsem sama doma.
Ale no tak!!! Takhle chudáka Billa vyděsit! Ten Tom je nějakej čiloučkej. :))) Ale Billovi se teda nedivím, normálně jsem při čtení poposedávala. :)))
[2]: Jasně, poposedávala 😀 hledalas na židli svůj oblíbený anální kolík a on nikde, co? Kdo ti ho doma furt krade? Máš si na něj dávat bacha? 😀 Někdo takovejhle?
http://www.stream.cz/uservideo/750167-babicky-na-navsteve-pozor
[3]: Tak ten odkaz musí být zřejmě silná káva, protože se mi nechce zobrazit. 🙂
Já žádný kolíky ani jiný erotický pomůcky doma neschovávám, neb žádné neznám, jsem velice zaostalé děvče. 🙂 No ještě že se tady alespoň něčemu přiučím. S čím se vytasí Tom příště? :)))
[4]: no jo, ten tvůj krumpl aby taky něco zobrazil.. je to na stream.cz, video se jmenuje "babičky na návštěvě, pozor", zkus to jinou cestou, třeba to půjde.
Ježiš, co já vim, s čim se Tom vytasí? Tenhle díl jsem dopisovala dneska ve čtyři, takže se uvidí 😀
Ja umieram 😀 Tom je naivka šialená, takto chúďatko Billa vyplašiť :DDD to video je geniálne 😀 že halóó 😀 padla som z gauča au 😀
A ja som sa už tešila ako si bráškovia užijú :DDD
Výborná kapitola, celá ale ten záver ma zabil.
[5]: Už to jde! 🙂 No, asi tak nějak jako tahle babča, zřejmě budeme na stejný úrovni, co se týče znalostí všelijakých pomůcek. :)))
Tý jó, to je správnej adrenalin, dopisovat díl chvilku před uzávěrkou. To se pak může Tomovi vylíhnout v hlavičce cokoli. 🙂
TAk to byl paráádní díl!…Chudinka Billy!!!… Hahaha.. ani se nedivím.. že má takový strach!… xD Tom je vůl.. takhle ho děsit!.. 🙂 Ale jsem ráda.. jak to zvládají lidé z Genesis!.. =3 Ta změna musí být těžká!… Nemůžu se dočkat dalšího dílu!!… x) Je to dokonalá povídka!.. Jako všechny od tebe!.. x)
tě pic! 😀 já tušila, že když se Tom vypařil, tak běžel pro nějaký specialitky. myslela jsem hlavně pro gel, ale že s sebou dotáhne i takovej zbrojní arzenál..! 😀 to by mě ani ve snu nenapadlo. chudák Billís, bodejť by se nebál, já se Toma bála skoro taky. 😀 prej- já to všechno nastudoval, takhle se to v tobě nafoukne a pak to nahradím já. 😀 do toho by taky nešla. 😀
jsem nadšená z toho, že ukázky zapojování se do nadzemního života nebudou demonstrovány jen na Billovi, ale i na zbytku postav, které jsme v Genesis poznali. Georg, Gustav, Paul, Mira se Sakim…všichni jsou jedinečné osobnosti, které se najednou ocitli v naprosto různých situacích a jsem skutečně zvědavá, jak se s tím popasují. 🙂
třeba mě docela fascinuje, že bezmezně věří všemu, co jim lidé z povrchu říkají. jak automaticky přijali tvrzení, že jejich dosavadní život vlastně nebyl v pořádku. asi bych rozhodně s klidem nikomu neodkývala, kdyby by mi řekli, že jsem několik desítek let žila v nějakém bludu, omámená hypnózou.
Tomeeee 😀 😀 😀 😀 Já se Ti fakt musím smát! Takhle vylekat chudinku Billa 😀 😀 No ale co, mě by Toman vylekal taky 😀 To jeho nadšení a zapálení s jakým Billovi vše ukazoval a vysvětloval 😀 😀 Myslím, že Bill si chudák ještě na tuhle představu bude dlouho zvykat, než k něčemu dojde. Nevím, ale řekla bych, že ho Tom dokázal vyděsit víc, než byl předtím 😀 😀
A jsem strašně ráda, že pořád vím o osudu jiných lidí z Genesis 🙂 Jsem ráda, když vidím, jak to prožívají. Hlavně Gea mi bylo chvíli líto. Ale snad se s tím dokáže srovnat 🙂 A pořád je mi tak nějak líto, že Clea Georga nechce. A on ji má při tom tak moc rád 🙂