autor: KarlaSka
Ahoj twincesťáčci,
jsem tu s úplně novou povídkou. Na čas si dám pauzu se Závodem a jeho pokračování přijde později. Bloody Beast je fantasy povídka, takže pro ty, kdo čtou povídky z běžného života, to není to pravé ořechové. Nevím, co bych ještě dodávala, snad jenom, že komentáře a hodnocení potěší, ale nepíšu podle nich, píšu podle inspirace a nálady. Kapitoly tu snad budou pravidelně. Tak se pusťte do čtení a doufám, že se vám bude povídka líbit,
Vaše KarlaSka
P.S.: Povídka je narozdíl od ŽZ psaná z pohledu třetí osoby a v minulém čase, chtěla jsem zkusit něco nového 🙂
Na barové židličce seděl vysoký chlapec a se zálibou si prohlížel děvčata kroutící zadečkama na parketu. Přemýšlel, která z nich by se mohla stát jeho dnešní partnerkou. Nakonec se rozhodl, že pouhým koukáním ničeho nedosáhne a rozvážně se rozešel směrem k brunetce v uplém černém topu a krátké minisukni.
„Ahoj. Můžu si s tebou zatančit?“ zeptal se suverénně a zářivě se na ni usmál. To byla ona. Cítil to až v morku kostí, že to jí se dneska poštěstí být jeho partnerkou. Nádherně voněla a navíc vypadala, že má výdrž, a mohla by být i navíc než jedno použití.
„Určitě, fešáku,“ odpověděla slečna a začala se kolem něho kroutit, aby mu ukázala, jak je levná. Mladík začal neochotně spolupracovat. Nesnášel to. Nesnášel tohle trapné tančení a nesnášel tyhle holky, které, ačkoli si za sex nenechávali platit, byly obyčejné kurvy.
„Jsi tu nová? Ještě jsem tě tu neviděl,“ optal se chlapec zdvořile. Neustále udržoval s brunetou oční kontakt, protože věděl, že v jeho očích je ta největší síla.
„Jo, právě jsem se přistěhovala z New Yorku. Ještě tu nikoho kromě tebe neznám. Jsem Christine, a ty?“ snažila se dívka překřičet Whistle od Flo Ridy.
„Co?! Neslyším tě!“ zakřičel mladík, i když moc dobře věděl, co říkala. „Z New Yorku? A proč jsi se přestěhovala sem, do L.A.? Kolik ti vůbec je?“
„Je mi jednadvacet. Jela jsem sem za prací a taky jsem to tu chtěla poznat,“ odpověděla mu Christine hlasitě.
„Víš co? Pojď radši ven, ať se aspoň slyšíme!“ navrhl chlapec a upřel na ni svůj dokonalý čokoládový pohled, takže dívku ani nenapadlo hledat za tím zdánlivě nevinným návrhem léčku.
„Dobrý nápad,“ odpověděla mu omámeně. Mladík ji chytil za zápěstí a razil si cestu skrz zástupy zpocených těl. Ten zápach pro něj byl velice nepříjemný a jeho citlivý nos opravdu trpěl nedostatkem antiperspirantu v místnosti. Christine pořád jako v mrákotách klopýtala za ním. Konečně se prorvali ven z clubu a chlapec se zhluboka nadechl svěžího letního vzduchu.
„Ukážu ti moje místo, chceš? Je nejkrásnější právě v nocích, jako je tahle,“ řekl a zahleděl se na sametově černé nebe poseté hvězdami. Dívka jenom přikývla a vydala se za chlapcem do lesa hned za clubem. Šli asi půl hodiny po klikaté lesní cestičce a chlapec jenom tiše nadával, že nemůže jít dívka rychleji. Zmáhala ho žízeň a stálo ho obrovské sebezapření, aby se na brunetku hned nevrhl. Najednou se před nimi rozprostřela nádherná mýtina, na kterou kruhem mezi stromy dopadaly stříbrné měsíční paprsky a záře hvězd.
Dívka omámeně s pootevřenými ústy zírala mezi koruny stromů a byla na chvíli plně uchvácená souhvězdími, takže si ani nevšimla, že si chlapec stoupl za ni. Trhla sebou až ve chvíli, kdy jí mladík odhrnul na stranu vlasy z krku a položil si bradu na její rameno. Byl o dost vyšší, a tak musel stát shrbeně, ale jemu to za to stálo.
„Věříš na lásku na první pohled?“ zeptala se po chvilce brunetka a hlas se jí lehce třásl.
„Ani nevím, proč?“ zašeptal chlapec, jako by se bál, že by hlasitými zvuky rozbil tu krásnou chvíli. Problém byl v tom, že pro každého z nich byla ta chvíle zvláštní z jiného důvodu.
„Já… hned jak jsem tě uviděla, mě k tobě něco táhlo a pak, když jsi na mě promluvil, jsem najednou měla pocit, že bych pro tebe udělala všechno.“ Mladík se jí zvonivě zasmál do ucha, až jí z toho naskočila husina.
„Ale to není láska, ty moje malá naivko, to je moje zbraň proti tobě,“ řekl naprosto klidně, ale jeho hlas se naprosto změnil. Už nebyl hebký a svůdný, ale naopak chladný a řezavý. Byl to hlas vraha. V tu chvíli, kdy to dívce došlo, se jí mladík zuby ostrými jako břitva zakousl do jemné kůže na krku. Prorazil stěnu krční tepny a začal z ní pít. Nenechal utéct ani kapičku životodárné tekutiny a užíval si, jak se mu z žaludku do celého těla šíří šimravé teplo. Cítil, jak mu přibývají síly a i když to nemohl vidět, věděl, že jeho oči jsou teď krvavě rudé.
Tu dívku tady nikdo neznal, nikdo nebude hlásit její zmizení, a tak se rozhodl, že ji vysaje do poslední kapičky a vykope jí hrob u těch ostatních, které měly takovou smůlu, že je nikdo neznal. Z dívčina těla s každým douškem krve pomalu odcházel život.
„Tak tady si! Že mi ale trvalo tě najít. Dobře si se přede mnou schovával, jen co je pravda.“ Mladík ve chvíli, kdy za sebou zaslechl ten děsivě známý hlas, přestal pít a radši ránu na bledém krku zacelil jazykem, aby krev nevytékala z rány a zbytečně nemáčela trsy hebké zelené trávy. Pustil Christine a ta se mu bezvládně svezla k nohám, ale stále ještě žila.
„Neměl jsi mě hledat,“ řekl mladík a otočil se směrem ke svému bratrovi. Musela na něj být hrozná podívaná, krvavě rudé oči, a teď i ústa, z nichž mu koutkem odtékal rudý pramínek. Byl mrtvolně bledý a moc dobře to věděl.
„Musel jsem. Přísahali jsme si,“ odpověděl druhý chlapec a měřil si své dvojče kritickým pohledem. „Nezlob se, ale vypadáš děsně.“
„Jdi pryč. Jsem v pokušení,“ odsekl opět mladík s dívkou u nohou.
„Neublížil bys mi. Na to mě máš moc rád,“ opáčil druhý.
„Na tom nezáleží. v některých chvílích se neumím ovládat, jsem upír, nemůžeš ode mě chtít zázraky. Je moje přirozenost chtít ublížit lidem,“ řekl chlapec a zvedl ze země Christine, která mu doposud ležela u nohou, a přehodil si ji přes rameno, jako by nic nevážila.
„Sbohem bráško,“ rozloučil se smutně upír a rozeběhl se nadlidskou rychlostí zpět k městu.
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Uf to bude o upírech.Bill bude asi upír.
Jooo tak tohle je moje gusto. :))) Těším se na další díl. 🙂 😉
:)) Nemůžu se dočkat čtvrtého dílu!.. Skvělá povídka xD
Těžko říct, kdo je z kluků je vlastně to monstrum… podle textu bych typla Billa, ale podle obrázku Toma, páč ten se tváří nebezpečně, kdežto Bill, řekněme, zoufale. Ale to je asi na posouzení jednozlivce. Každopádně doufám, že v příštím díle už se to dozvíme. 😉
Jééé!!! 🙂 Jsem ráda, že jsem tuhle povídku začala číst. 🙂 Upíři? Bezvaaa! 😉 Ale teď kdo z nich je teda vlastně upír? 😀 Řekla bych, že asi Tom, ale nevím. 🙂
Viem, že to odo mňa nie je pekné, počkať si kým je poviedka dokončená a potom začať čítať, ale upíria sága ma až tak nelákala, a mám rozčítaného príliš mnoho, ale ako som už viac krát napísala, mám rada Tvoj štýl, tak si prečítam aj takýto druh poviedky. Prvá kapitola mi potvrdila, moje tvrdenie o Tvojom písaní, som v deji a idem ďalej.