Instruction to bad life – nothing is pink 3.

Tom

22.2.2009

„Tome Kaulitzi, berete si zde přítomnou Elizu Basic za svoji manželku?“

„Ano.“

„Elizo Basic, berete si zde přítomného Toma Kaulitze za svého manžela?“

„Ano.“

„Vyměňte si prstýnky a polibte nevěstu.“

Otočil jsem se na Liz, vyměnili jsme si prstýnky a políbil jsem ji. V tom se celým kostelem ozval potlesk. Šťastně jsem se usmíval a tiskl ji k sobě.

„Miluju tě, Tomi.“ Pošeptala mi a zadívala se mi do očí.

„A já tebe, vás obě.“ Pohladil jsem ji po bříšku. Jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli vzít už v zimě, bylo to, že jsme čekali dceru. Jsem ten nejšťastnější chlap na světě. Prošli jsme uličkou a vše to začalo. Focení, proslovy, hostina, tanec.

„Nejsi unavená?“ Šeptl jsem Liz při tanci.

„Ne.“

„Liz, lásko koukni na mě.“ Chtěl jsem jí vidět do obličeje, něco bylo špatně.

„Ano?“ Podívala se na mě a křečovitě se usmála.

„Co se děje? Je něco špatně?“ Vzal jsem její nádherný obličej do dlaní a políbil ji.

„Není nic špatně, vše je krásný. Já jen mám pocit, že budu rodit.“

„Cože?“

„Už od obřadu. Je to takový, myslím, že tak mají vypadat kontrakce.“ Pokrčila rameny a našpulila pusu.

„Auto, rychle auto!“ Zařval jsem na celý sál a už Liz nesl v náručí ven.

„Co se děje?“

„Andy, auto, Liz bude rodit.“
„Dobře, jen klid, hned to bude.“ Rozutekl se ven.

„Proč mu to tak trvá?“

„Nastupovat.“ Zakřičel přes okýnko.

„Rychle, moje žena bude rodit!“

„Pane, uklidněte se.“

„Jak mám být klidný, když bude rodit?“ Hlas mi vyletěl o dvě oktávy.

„Tome, zlato, bud v klidu. Budeš táta.“ Pohladila mě po ruce a doktoři ji odvezli.

„Budu táta.“

„Jo, kamaráde. Budeš skvělej táta.“ Poplácal mě Andy po zádech.

„Co když to zkazím? Co když budu špatný táta?“ Vyděšeně jsem se posadil na židli, na tohle nejsem připravený.

„Tome, jestli někdo může být skvělý táta, tak jedině ty.“

„Díky.“

„Pane Kaulitzi, jdete?“ Zeptala se sestra.

„Ano.“

„Hodně štěstí, kamaráde.“

O dvě hodiny později jsem v náručí držel svoji dceru. Anabell.

„Ty jsi tak krásná. Kluci se za tebou budou otáčet a já je budu s maminkou odhánět. A že nám to dá práci. Jsi ta nejúžasnější holčička na světě a já s mámou máme obrovský štěstí, že jsi naše. Milujeme tě. Strašně moc. A počkej, až ti tady strejda bude vyprávět, jak ses narodila v den naší svatby.“ Zasmál jsem se a pohladil to úžasné stvořeníčko po hlavičce.

„Jak se vede mamince?“ Doktor vešel do dveří a usmál se.

„Výborně, jen jsem unavená.“ Usmála se a já si s malou přisedl k ní.

„Musíme si o něčem promluvit. Při prohlídce malé jsme zjistili, že její srdce je nemocné.“

„Nemocné, jak nemocné?“ Nemůže být nemocná, sotva se narodila.

„V nejbližších letech bude muset podstoupit transplantaci, jinak se dožije velmi nízkého věku.“

„Jak nízkého?“ Vydechl jsem.

„Asi pěti let.“

„Pěti?“ Liz se po tvářích kutálely slzy a já neměl slov.

„Zapsali jsme ji, ale u takhle malých dětí to může trvat roky, než se objeví správný dárce, nebo se taky nenajde vůbec.“

„Bože.“

autor: Bína