Lži mi
„Ne, vážně, otevři pusu.“ Tyhle pomněnkově modré oči by ho dokázaly přinutit udělat cokoliv a ten dokonalý úsměv, který se k nim připojoval, ho nutil poslouchat ještě víc. Žádost k něčemu pozitivnímu namísto kritiky, která by dál ničila jeho hrdost, jak mohl říct ne?
„Ale já ne-“ hnědé oči se podívaly ze strany na stranu, aby se ujistil, že se na ně nikdo nedívá, připadal si tak bláznivě, a rychle se naklonil dopředu přes stůl a sebral rajče z vidličky, kterou mu Adam podával. Donutí se, jestliže se pak Adam nebude vyptávat.
„Bylo to tak těžké?“ Adam nakrčil obočí a sám jedno snědl z talíře.
Bill se zašklebil. „Moc slané.“
„Opravdu moc nejíš, co?“
„Jím, jen mám opravdu rychlý metabolismus.“ Znovu lhal skrz zuby, jako by to bylo jen další interview.
Adam se na něj jen díval, napíchl další rajče a znovu mu ho podal, skoro až laškovně. Nepotřeboval nic říkat, aby Bill věděl, o co se snaží.
„Nemám hlad…“ jak efekty drogy mizely, přichytil se při tom, jak se okamžitě vracel ke své vnitřní mantře, říkal si, jak nechutné je jíst, představoval si, jaké by to bylo, kdyby ho někdo jedl a představoval si, jak si tahá za špek, zatímco se dívá do zrcadla. Představoval si, jak se mu jeho noví přátelé z modelingu smějí, jak si z něj utahují a jak ho shazují stejně jako děti ve škole. Všechno by ho odradilo od toho, aby jedl a přibral. Kdyby přibral, pak by byl sám sebou znechucený, cítil by se tlustý, hnusný, líný…
Vidlička se k němu začala blížit a bledě modré oči, které se na něj dívaly, se stávaly více žadonícími, opravdu nedával Billovi na vybranou. „Poslední, pak už tě nechám.“
Bill protočil oči a vzal si rajče z vidličky, hodil si ho do pusy. Když tohle je poslední, pak to zvládne. Když to polknul, na obličeji staršího z nich se rozlil úsměv. „Spokojený?“
„Velmi.“ Podíval se zpátky ke svému jídlu, zatímco se Billovy ruce přesunuly ke kávě, „už je to s bráchou lepší?“
Stále tě nenávidí, ale jsem si jistý, že to už víš. „Trochu lepší.“
„Opravdu mě nemá rád, co?“
„Nemá rád nikoho,“ zasmál se Bill a mávnul rukou, „ignoruj ho.“
„Zdá se mi ohledně tebe celkem majetnický.“
„Tom byl vždycky takový,“ dopil svůj hrnek kávy, položil ho a odsunul na druhý kraj stolu, „není to jen s tebou. Dokonce se tak chová i k našim přátelům a občas s rodinou, když to přehánějí.“
„Uvědomuje si, že je tvůj bratr a ne hlídací pes?“
„Občas si myslím, že ne.“ Zasmál se zpěvák. „Ale je to jen z lásky. Kdybych ho u sebe tak moc neměl, už dávno bych se zbláznil.“
„To nepopírám. Být sám v tomhle businessu je šílenost, podívej se třeba na Britney Spears.“
„Nejdřív je takovýhle,“ Bill se podíval s úsměvem na staršího muzikanta, „ale pak se ti otevře.“
„Chápu ho. Já bych se choval taky tak, kdyby se můj bratr stýkal s klukem. Samozřejmě, že si o něj nemusím dělat starosti, ledaže by jeho nová holka byla amazonka nebo tak něco.“ Adam se zasmál, přesunul svůj talíř k Billovu hrníčku.
„Ty máš bratra?“
„Je o pár let mladší než já.“
Billův úsměv se rozšířil, když se spolu najednou začali sbližovat, někde hluboko uvnitř na tuhle chvíli čekal. „Je jako ty?“
„Ani ne,“ zavrtěl hlavou, „ale dá se s ním žít. Já, na druhou stranu…“
„Nejsi nemožný.“
„Oh, ale ještě jsi se mnou nežil.“
Bill se opřel s úšklebkem a založil ruce. „Já jsem za posledních pár dnů strávil mnohem víc času u tebe v pokoji než v tom svém, takže jsem s tebou prakticky žil.“
***
Adam se naklonil, nosem se otřel o Billovy jemné vlasy, které mu padaly přes ucho. „Setkáme se v lobby tak za hodinu?“
Mladík udělal souhlasný zvuk a přikývl, podíval se na něj, zatímco se Adamův nos jemně otřel o jeho lícní kost. Ve výtahu s dalším párem nechtěli být tak nápadní, a i za slunečními brýlemi si byli jisti, že by je poznali. To malé otření byla Adamova verze polibku, něco co ukazovalo, že mu na něm záleží, nebo alespoň tak si to Bill myslel, protože to dělal velmi často.
Německý zpěvák se opřel o výtah, když se dveře otevřely, neochotně zůstával, zatímco Adam vystoupil do svého patra. Naučil se nenávidět chvíle, kdy se odlučovali, srdce ho bolelo víc s každým přibývajícím centimetrem mezi nimi, stahovalo se víc a víc. Zatímco jeho oči zůstávaly na Adamových kozačkách a dveře výtahu se začínaly zavírat, Bill cítil, jak něco uvnitř něj vystřelilo. Jako by se uvnitř něj zapnul spínač, a najednou každá jeho emoce chtěla, aby vyšel z výtahu za ním. Nechtěl ho ztratit z dohledu a byl to pekelně silný a neuvěřitelně iracionální strach. Zůstal přilepený na zadní stěnu výtahu, věděl, a opakovaně si to říkal, že všechno bude v pořádku. Billovy prsty se semkly kolem jeho tašky.
Jen hodina.
***
Pokoj se zdál až moc tichý a prázdný, když za sebou Adam zavřel dveře. Zdálo se to tu… divné, když tu s ním Bill nebyl. Tenhle pokoj je znal tak dobře, že skoro čekal, že tu na něj bude ten druhý čekat, až zajde za roh do hlavního pokoje. Když našel postel prázdnou a známou černou kabelku neviděl vůbec, jeho srdce trochu kleslo. Věděl, že by neměl, ale část jeho ji chtěla vidět, vidět Billa sedět a čekat na něj. Jen myšlenka na to mu dělala těžko, byl tak posedlý! Nemohl si pomoci…
Nové triko, nové kalhoty, nic jako by se nehodilo na jejich poslední den spolu, všechno vyházel ze šuplíků a kufrů.
„Ty jsi mi taky řekl ‚Zlato‘.“ Bill se usmál, když se podíval na zpěváka pod sebou.
„Promiň, chytil jsem se. Prostě to ze mě jen tak vyklouzlo…“
„Neomlouvej se,“ jeho úsměv se rozšířil a lehce se ze srdce zasmál, „nevadí mi to.“
„Oh?“
„Rád to slyším,“ nehty s bílými konečky se probíraly Adamovými tmavými vlasy, zatímco Bill zavřel oči a opřel se hlavou o polštář. „Cítím se pak tak… dobře. V bezpečí.“
Starší zpěvák mu přejel nehty přes hrudník a přivřel oči, díval se, jak se bledé břicho zvedá a klesá, jak mizí za peřinou. „Nikdy bych ti neublížil,“ otočil se k Billovu hrudníku a políbil ho do středu, zatímco se zvedl na loket, „doufám, že to víš.“
Temné řasy se pomalu zvedly, znovu se sobě podívali očí. Tohle všechno bylo pro něj tak zvláštní: mít tak sladké a hluboké city k jinému muži, ležet v posteli – nahý – s ním, mluvit s ním tak, jak nikdy s nikým nemluvil. Kousek po kousku, Adam pomalu odtával led, který si postavil kolem srdce. Ta samá ruka, která byla v jeho vlasech, se přesunula na tvář, pohladila ji a přitáhla ho blíž, měl potřebu ho znovu políbit. Nikdy nesnil, že tohle k někomu bude cítit, ať už byl jeho první nebo ne.
„Mohl bych tě líbat pořád.“ Adam se mu usmál na rty, jemně se znovu přitiskl na Billovy. „Nikdy mě to neomrzí.“
Proud ze sprchy mu dělal kůži neuvěřitelně lepivou, když si natahoval kalhoty, trochu s nimi bojoval, a pak si je konečně zapnul. Protřel si vlasy ručníkem, usušil je, co nejvíc to šlo, namísto toho, aby použil fén, který byl přidělaný na zdi.
„Pojď sem, zlato.“ Adam se ušklíbnul a černě nalakovanými nehty přejel přes hebkou kůži na jeho lícních kostech, zatahal za na černo obarvené vlasy a stáhl si mladšího zpěváka k sobě dolů.
Billova ruka pevněji uchopila peřinu, která zakrývala jeho dolní polovinu, pomalu ji ale pouštěl, zatímco se nakláněl a poddal se Adamovi. Seděl s nohama přes staršího z nich, jen jednou rukou se opíral, zatímco se zoufale snažil zakrýt, ale taková věc byla sotva možná, když ztrácel rovnováhu. K čertu s jeho plachostí.
Chladná kůže na jejich hrudnících se spojila, když se Bill sklonil dolů a opřel se o větší tělo. Nic na tom kontaktu nebylo sexuální, jen uklidňující, jen něžné a zřejmě plné lásky. Když se jedna z Adamových rukou dostala dolů po jeho zádech, Bill ze sebe vydal ten nejněžnější vdech, uklidňovalo ho to a on stiskl Adamovo rameno.
Jak si rukou rychle roloval rukáv své černé košile, přehnalo se přes Adamův obličej zamračení, když si na něm všiml prachu. Jak se to mohlo stát? Hotelový pokoj byl opravdu čistý, nebyl vůbec zaprášený, a on měl tuhle košili přeci včera, byla čistá, když si ji sundával. Jeho pohled sjel na pult, na jeho kraj, který nezářil tak jako jeho zbytek pod jasným světlem, a vypadal trochu podivně v kondenzaci s párou ze sprchy. Zvědavý prst přejel po tom fleku, očistil ho, na konci jeho prstu byla řádka bílého prášku, byl opravdu jemný.
Nejdříve si toho nevšiml. Bill nikdy nevoněl po dětském pudru a tahle věc se zdála opravdu jemná. Promnul to mezi prsty, bílý, jemný a teď vlhký. Žádná vůně, ať už sebemenší, z toho nevycházela, ale neopovážil se to ochutnat jako policajti ve filmech. Jen se na chvíli díval na svůj prst, snažil se myslet na to, co by to asi mohlo být. Nic. Nechtěl přiznat slovo, které mu lezlo na jazyk, bylo to ono, ale nechtěl to slyšet, nechtěl na to myslet. Adam vzal ručník, kterým si utíral vlasy a rychle vydrhnul místo na pultu, chvěl se, když to zahodil přes koupelnu na zem.
Nemohl sám sebe ošálit. Ať se snažil, jak chtěl, nemohl uvěřit lžím, kterými se to snažil vysvětlit. Věděl, co ten prášek byl, protože nebyl anděl, sám to jednou nebo dvakrát udělal, ale aby přichytil Billa, když to dělal, aby nachytal někoho, koho miluje, aby to dělal…
Díval se na svůj rozmazaný odraz v zamlženém zrcadle, cítil, jak se přes něj převalila vlna zoufalosti, největší, kterou kdy cítil. Jakákoliv myšlenka, kterou měl v hlavě, se najednou vysušila a ztichla, ani jedna nová myšlenka nepřišla, aby prolomila to ticho. Najednou se cítil tak bez emocí, cítil se totálně bez ničeho. Nemohl tomu uvěřit.
„Řekni mi, že neuděláš nic, co by ti ublížilo.“
„Nedělám. Je to jen stres. Jsem v pohodě. Přísahám.“
„Slibuješ?“
„Slibuju.“
Pomalu odešel z koupelny, podíval se na postel a na podlahu, jako by tu někdo zemřel. Ten samý pocit se vznášel místností, jako by někdo nebo něco tady umřelo a ten pokoj právě držel minutu ticha. Když se zpěvák posadil na kraj postele, dívala se slepě před sebe, nebyl si jistý, co cítí, nebyl si jistý, jak se s tím vyrovnat. Tolik věcí, ty zvraty nálad, proč se Bill zdál tak podivně horký, když neměl, dokonce i ta nechuť k jídlu, všechno už to dávalo smysl.
Rukou si zakryl pusu, když si to všechno konečně začal uvědomovat, jak se kousky puzzle začaly dostávat na svá místa. Oči ho začaly pálit od slz, které se snažil zamrkat pryč, věděl, že si koleduje o problém, když chtěl být s jinou celebritou, věděl, že Bill nebude tak perfektní, jak se zdál, protože nikdy nikdo nebyl, ale… nečekal, že to bude takhle zlé. „Kurva.“ Jeho hlas se zlomil pod tlakem a snahou zůstat v klidu. Nikdy k němu neměl tolik přilnout… „Do prdele.“
Adam mohl zvládnout, když mu někdo lhal, mohl zvládnout, že Bill není perfektní, a všechno to uvnitř už dávno věděl, ale teď byl tak emocionálně otevřený, že toho člověka nechtěl nechat jít. Chtěl mu pomoct, byl připravený udělat naprosto cokoliv, jen aby Bill byl šťastný, už jen pro tu krátkou dobu, co byli spolu, a myslel si, že by to mohl dokázat. Byl opravdu hloupý, když si myslel, že by mohl Billovi pomoci, ale teď… už si nebyl tak jistý.
autor: Raiju
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Co říct k tomuhle dílu? Snad jen to, že Adama je mi upřímně líto. Způsob, jakým se dozvěděl o tom, že Bill bere drogy, nebyl vůbec šetrný a musel hrozně pošramotit všechno, co si o Billovi předtím myslel. Docela se bojím, jak se k němu teď bude chovat, jestli se k němu nějak chovat vůbec bude, protože já na jeho místě bych hrála mrtvého brouka – odmítala bych s Billem znovu komunikovat, vyhýbala bych se mu a nejspíš čekala, jestli se škemráním přileze a nějak se ospravedlní. Doufala jsem, že se to dozví nějakou šetrnější formou a třeba později od samotného Billa. Protože jestli udělá to, co jsem psala, že bych udělala já, tak do odjezdu TH se dohromady už stoprocentně nedají. Bojím se, že kdyby se něco takového stalo, Bill do toho padne naplno, protože by ho buď trápilo to, že odjel, i když byl s Adamem rozhádaný, nebo to, že neví, proč s ním Adam vůbec přestal komunikovat.
Proto pevně doufám, že se Adam nezačne chovat odtažitě, že spíš bude jen žádat vysvětlení. Protože nevím, co by Billa mohlo v jeho momentálním stavu srazit na kolena víc, než odmítnutí od osoby, kterou si k tělu pustil víc, než kohokoliv jiného.
Jsem zvědavá na další díl =)
Vím, že Adam s Billem zůstane a bude se ho snažit zachránit, ovšem kdybych to nevěděla, tak bych se díky tomu závěru hodně, hodně bála. Věta 'nikdy k němu neměl tolik přilnout' mě zabolela do morku kostí. To, jak na to přišel… dost nešťastné. I když mi to připadalo malinkato nepravděpodobný, že by z navlhlý šmouhy prášku hned poznal, že jde o kokain. Ale nebudu rejpat. Je mi líto, jakej obrat to vzalo. Adam si Billa idealizoval, měl vůči němu tak sladké pocity a teď je všechno v nenávratnu, korunovaný pachutí zrady. Achjo… Děkuju za překlad.
Tak hezky se to rozjelo, chvilka zdánlivé bezstarostnosti a pak bouře bez vyjasnění:-( Je mi z toho smutno, samozřejmě, že už to není jen Billův problém, ale i Adamův. Hrozně se bojím co se teď stane, co Adam udělá:-/
Moc děkuju za překlad!
Po dnešním dílu si přeju jediné, aby Adam ohledně kokainu nedělal mrtvého brouka, protože to už by byl Billovým druhým blízkým člověkem, který by se tak zachoval…
Nechci, aby mlčel, chci, aby si s Billem otevřeně promluvil a hlavně ho ujistil, že na jejich vztahu to nic nemění, protože něco jako rozchod by Billa definitivně zničilo.
Adam je jediná pozitivní věc v jeho životě, světlo v temnotě, naděje na život, nový život, ale i on je jenom člověk a zjištění, že osoba, kterou miluje se takhle zabíjí, ho musí hodně bolet…
Souhlasím s Fee, Adam si Billa idealizoval a najednou má ta ikona, Pan dokonalý a úžasný, hned několik chyb…
Pro Adama je to opravdový šok a on se s ním musí vypořádat, pro dobro jich obou doufám, že si k tomu vybere tu správnou cestu 🙂
Jinak se mi strašně líbilo, jak se Adam převlékal a vzpomínal u toho na minulou noc, to střídání obou dějů je úžasně napsané, opravdu nádhera ♥
Děkuju za překlad.
Byla jsem rada že na to Adam přišel,Bill by mu to neřek.Je tu šance že mu Adam pomůže.