Dawn of emotions 11.

Chvíli bylo ticho. Následně se ozvalo prásknutí plechu, jak se někdo dobýval ven z vraku auta. Byl to Vin. Doslova se vyplazil ven. Viděl všechno rozmazaně a bolest prostupující jeho tělem byla nesnesitelná. Vytáhl mobil a stihl zavolat záchranku. Pak upadl do bezvědomí. Jenom jakoby z dálky slyšel houkání sanitky. Jediné, co mu těsně předtím, než přestal vnímat, běhalo hlavou, byl Bill. Měl o něj nehorázný strach.

Probral se až v nemocnici. On ale nevěděl, kde je. Nějak nevěděl nic. Nevěděl ani, co je za den, jak se sem dostal, proč tady skončil. Mnoho otázek na člověka v tomhle stavu. Pomalu otevřel oči, protože ho zajímalo, co tady pořád tak protivně pípá. Teď teprve si uvědomil, že je v nemocnici a že je něco špatně. „Bill,“ mihlo se mu hlavou. Chtěl se zvednout, ale ostrá bolest procházející jeho hlavou a břichem ho utvrdila v tom, že to není možné. Vyčerpaně se uvolnil a zavřel oči znovu.

Jenom zaznamenal, že někdo vešel. Slyšel změť hlasů a zvuků, ale neuměl je nikam zařadit. Potom se tiše zavřely dveře, proto znovu otevřel oči. Podle černých vlasů a hubené postavy rýsující se pod peřinou poznal Billa. Okamžitě jako by se mu vrátila alespoň část z jeho životní síly a zvedl ruku.

„Billi!“ šeptl a snažil se dosáhnout na jeho ručku. Ale byl daleko. „Bille, hvězdičko, bude dobře, uvidíš,“ šeptal tiše a po tváři mu stekla slza. Za tohle mohl on. Jenom on. Neměl nikam odcházet. Měl tušit, že se něco může stát. Nafackoval by si, kdyby neměl zlomenou ruku, jak si všiml.

Bill právě požíval snad divný sen. Nebo to byla realita? Byl zmatený. Nevěděl, co se děje a ani co se stalo. Byl s Vinem někde na pláži a líbali se. Šeptali si slůvka lásky a byli zamilovaní. Tak šťastní. Jak si to Bill představoval.

Leželi tu oba už tři dny napojeni na nějaké přístroje, co je udržovaly při životě. Oba podstoupili řadu operací a vyšetření, ale byli téměř v pořádku. Zůstane oběma pár modřin a jizev, ale jinak by nemělo nic.

Večer, když přišel doktor, Vin byl vzhůru a mluvil na Billa. Snažil se, aby ho donutil otevřít oči. Promluvit. Vyprávěl mu o tom, jak pojedou na dovolenou, nebo jak se odstěhují, kam bude chtít. Za každou cenu chtěl, aby se probral.

„Ah… koukám, že už jste vzhůru… jak je vám?“ optal se příchozí mladý doktor Vina a probíral se papíry se záznamy jeho stavu.

„Je mi fajn, doktore, ale co Bill? Jak je na tom?“ ptal se tiše a upíral na něj zoufalý pohled.

„Bude v pořádku. Každou chvílí by se měl probrat. Neměl žádná větší zranění, ale je hodně pomlácený,“ zkonstatoval doktor jeho stav a podíval se na černovlasého chlapce vedle na posteli.

Vin se otočil na druhou stranu, ale na posteli vedle už nikdo neležel.

„Kde je ten hajzl?!“ zamračil se hned a probouzeli se v něm vraždící sklony. Doktor vypadal dost nechápavě. „Ta svině, co byla v druhém autě v místě nehody! To on za to mohl!“ objasnil mu to Vin. Doktor si popondal brýle na nose.

„Ten bohužel na následky zranění a ztráty krve zemřel při převozu sem,“ řekl doktor a Vinovi se ulevilo. Aspoň už nikomu neublíží. Čert vem peníze a jeho auto. Teď jeho hlavním zájmem bylo, aby se probral Bill. Dostal od sestřičky nějaké léky na spaní a usnul. Zdálo se mu o Billovi. Byl to nádherný sen.

Druhý den se probral pozdě dopoledne, a to už vedle jeho postele někdo seděl.

„Briane?“ vydechl úlevně a usmál se.

Brian totiž seděl na židličce opřený hlavou o postel a spal. Mírně s ním zatřásl.

„Briane!“ zvýšil hlas. Ten se konečně probral a hned byl ve vteřině vzhůru.

„Vine! Konečně! Měli jsme strach,“ usmál se úlevně Brian a podíval se na Billa. „Jak je na tom?“ zeptal se. Vinovi se v obličeji usadil bolestný výraz.

„Doktor říkal, že by se už měl probrat. Že mu nic moc není a že bude v pořádku… ale ještě se neprobral,“ povzdechl a zaťal zdravou ruku v pěst. „Lucas zemřel na místě,“ uchechtl se pak a usmál se.

„Dobře mu tak, hajzlovi,“ ulevil si Brian a stiskl Billovu ruku. Seděl mezi nimi.

Později, když byla vizita, musel Brian odejít, kvůli nějakému zařizování kolem toho, jak byl Vin ve špitále. Zrovna když byl doktor v jejich pokoji, Bill pohnul prsty a zachvěla se mu víčka. Pomalinku otevřel oči a bolestně vydechl. Zamžoural kolem.

„Ma-Marku… lásko…“ zamumlal a snažil se pohnout. Nedařilo se.

Bolelo ho i jenom ležet. Přes tváře se mu vykoulelo pár slz. Vin sebou hned trhnul a posadil se. I přes všechnu bolest se zvedl a i přes protesty doktora padl na kolena na zem a stiskl Billovu ruku.

„Hvězdičko, jsem u tebe!“ šeptl a měl taky slzy v očích, i když se je snažil zahnat. Bill k němu otočil hlavu a usmál se.

„Marku ty… ty jsi tady,“ zašeptal a chtěl k němu natáhnout ruku. Nešlo to.

Když Vin spatřil jeho obličej, nejradši by Lucase zabil ještě tisíckrát. Ty modřiny a natrhlý ret by mu pěkně sečetl. Doktor Vinovi pomohl zpátky do postele. Všechno ho teď bolelo ještě víc, ale nevnímal to. Hlavní bylo, že se Bill probral a vypadal v pořádku.

Doktor se z něj snažil dostat pár informací, ale Bill byl natolik vyčerpaný, že samovolně po chvíli znovu usnul. Doktor odešel a zůstali zase sami dva.

„Hvězdičko, moc mě to celé mrzí,“ šeptl Vin do ticha, i když věděl, že spí. Ale Bill ho slyšel. Usmál by se, kdyby to tak kurevsky nebolelo.

Nastal večer a tentokrát to byl Bill, kdo se probral jako první. Zahleděl se ven z okna a snažil se si na všechno vzpomenout. Ostrá bolest v boku mu vše připomněla. Lucase, sklep a výstřel. Zachvěl se po těle. Bylo mu z toho zle. A navíc to pořád bolelo. Natáhl se po zvonku a zazvonil na sesternu. Snad mu dají něco proti bolesti. Všiml si pohybu na Vinově posteli.

„Marku? Spíš?“ šeptl a upíral na něj svá čokoládová kukadla plná bolesti. Vin sebou škubl a otevřel oči.

„Co? No… ne,“ usmál se a hned zbystřil. „Jak je ti?“ zeptal se hned starostlivě. Bill se usmál.

„Je mi docela dobře. Ale… bolí mě břicho,“ to už do pokoje nakráčela sestra a ptala se, co potřebují.

Bill si řekl o vytoužené prášky proti bolesti, a hned mu sestra něco pohotově podávala. Když léky zapil, s díky se na sestru usmál a počkal, až odejde.

„Marku, já… je mi to líto,“ zase měl slzy v očích. „Je mi to tak moc líto já… já nechtěl!“ rozpláče se.

Jako by mohl za to, že ho unesl maniak. Nemohl za to! Ale stejně si připisoval vinu. Vin byl zraněný, a to jenom kvůli němu. Navíc určitě přišel o peníze a auto. Nevěděl o té nehodě, ale nějak se mu to stát muselo.

„Odpusť mi to,“ vzlykl zoufale a pokračoval v omluvách. Vin se ho snažil již několikrát zastavit, ale zbytečně.

Bill ve svých omluvách pokračoval dalších deset minut. Vin je bolestně vzdychnul.

„Hvězdičko, poslouchej mě!“ řekl trochu silněji, než plánoval. Bill se díky tomu tónu hlasu lekl a přestal se omlouvat. „Billí, ty za nic nemůžeš, ano? Nemohl jsi za to, že tě ten krypl unesl a nemůžeš ani za to, co se mi stalo. Měl jsem být s tebou, chápeš to?“ řekl klidněji Vin.

Bill přikývl a jeho pohled se stočil k oknu. Vin ho chvíli pozoroval, dokud sám nepocítil únavu. Za pár dní ho měli pustit a on se musel dát do kupy. A hlavně šlápnout na krk všem, co mu dlužej prachy za káry. Jeho pohled ztvrdnul a zase nasadil tu masku drsňáka, kterého jen tak něco nezastaví. Jen jeho srdce tu masku zčásti odmítalo. A to jen kvůli Billovi. I kdyby z něj byla svině, Billa ochrání i za cenu, že ho pošle domů k bratrovi. To byla jedna možnost, jak Billa udržet v bezpečí.

Další den ráno, dlouho po vizitě, se najednou otevřely dveře jejich pokoje a dovnitř vešel vytočený Tom. ‚Co ten tu dělá?‘ ptal se Vin v duchu. Tom hodil po Vinovi pohled plný nenávisti a zloby a přešel k Billovu lůžku. Sám Bill byl překvapený tím, že se tu objevil.

„C-co tu d-děláš?“ zeptal se Bill tiše.

„Já co tu dělám? Jdu zařídit, aby ses po propuštění z nemocnice nevrátil k tomuhle… no prostě k němu,“ řekl Tom relativně klidně.

Vin věděl, že je nevychované poslouchat cizí rozhovory, ale v duchu s Tomem souhlasil. Bill s ním nebude v bezpečí, pokud se bude motat v takové společnosti jako doposud.

„Tome, to ne. To nemůžeš,“ vyjekl Bill a do očí se mu hrnuly slzy. Nechtěl odejít od Vina.

„Ale může,“ ozvalo se z vedlejší postele. Bill překvapeně otočil hlavu na Vina.

„A-ale…“ Bill nedokázal doříct ani větu, jak se mu chtělo brečet a byl v šoku.

„Má pravdu. Jakmile tě pustí, nejezdi ke mně,“ řekl Vin chladně, doufajíc, že ho Bill poslechne. Bill to ale v plánu neměl.

„Na to zapomeň, Marku,“ vykřikl Bill a slzy mu začaly stékat po tvářích.

„Bille, zbláznil ses? Tohle se ti stalo kvůli němu. Proč s ním chceš být?“ ptal se šokovaně Tom.

„Protože ho miluju,“ špitl Bill se skloněnou hlavou.

Vin jen bolestně přivřel víčka. Tohle slyšet momentálně nechtěl. Neměl dopustit, aby se do něj zamiloval. Jejich rozhovor přerušil další příchozí v podobě Briana.

„No brácho, slyšel jsem, že tě zítra pustí. Ani nevíš, jak se to hodí,“ usmál se povzbudivě Brian, který nezaznamenal Tomovu přítomnost.

„Proč se to hodí?“ zeptal se Vin neutrálním hlasem. To Briana trochu zarazilo, ale nechal to být.

„Máme práci, ale musíme až do Ruska. Pokud to nebude vadit tady Billovi, a zároveň jestli ho tu necháš samotného,“ odpověděl Brian.

„Nebude mu to vadit. On bude s bratrem a v bezpečí,“ pokrčil rameny Vin.

Bill na něj překvapeně koukal. Nemohl uvěřit vlastním uším. On ho posílal pryč. Daleko od sebe. To už jej nechce? Brian se zaraženě koukal z Vina na Billa a nazpět.

„Vine, můžeme si promluvit o samotě?“ zeptal se najednou Brian. Vin přikývl, vstal z postele a společně s Brianem vyšel na chodbu.

„Můžeš mi do prdele vysvětlit, co to mělo bejt za kecy tam?“ zeptal se ho přímo.

„Můžu ti to vysvětlit. V noci jsem přemýšlel a došel jsem k závěru, že Bill se mnou není v bezpečí a posílám ho tak zpět tam, kam patří a kde ho milují. Domů!“ vysvětlil Vin.

„Jsi snad upadl, ne? Ty ho nemiluješ nebo co? Nebo jsi ho měl fakt jen pro to potěšení?“ vyjel na něj.

„Tak hele! Bill byl možná pro potěšení, ale to bylo ještě předtím. Jasně že ho miluju a proto ho posílám do bezpečí!“ odpověděl naštvaně Vin.

„A nemyslíš si, že když všichni vědí, že Bill patří k tobě, že bude v nebezpečí všude, kde s ním ty nebudeš? Co se to s tebou stalo?“ ptal se nechápavě Brian.

„Se mnou nic. Jen se musím zbavit své jediné slabiny. Tou slabinou je Bill. Jelikož teď všichni vědí, že jestli se ho někdo dotkne, tak mě maj v hrsti. Lucas toho využil, chápeš? Tohle se nesmí opakovat. Takže pojede odsud k sobě do bytu, který má s bratrem,“ řekl Vin rozhodně.

„A řekni mi jednu věc, buď tak laskav!“ osopil se na něj Brian.

„Jakou zas?“ zeptal se Vin otráveně.

„Při rozhodování ti bylo jedno, jak se bude Bill cítit? Přemýšlel jsi nad tím, že si může začít myslet, že jsi ho fakt měl jen na šukání a mučení? Zajímalo tě to?“

Tím Vinovi doslova vyrazil dech. Nad tím nepřemýšlel. Rozhodoval se podle toho, aby mu zajistil bezpečí.

„Tohle je jasná odpověď. Nepřemýšlel. Víš co? Až tě opět začne nenávidět, já tady pro tebe nebudu, s tím počítej. Jinak zítra se tu zastavím, vyzvednu tě a okamžitě jedem,“ oznámil mu ještě Brian, otočil se a odešel.

Vin tam stál naprosto paralyzovaný Brianovými slovy. Musel uznat, že měl pravdu. Bill si tohle může začít myslet. Vzdychl a opřel se o zeď. Pokud by si Bill začal myslet, že ho opravdu měl na hraní, bude se s tím muset srovnat. Věděl, že nejspíš dělá chybu a tak přijde o jediného člověka, kterého miluje. Ale radši bude dál žít s tím, že je Bill v bezpečí a v pořádku, než žít bez něj, protože mu někdo kvůli němu ublíží. Párkrát se nadechl a vrátil se do pokoje, kde si lehl zpět na postel a snažil se nevnímat Billův zklamaný a zrazený pohled na svém těle.

autor: T-KAY & Iveth Biersack