autor: Little Muse
S posledním dílem bych vám, drahým čtenářům, za sebe a hlavně za autorku chtěla moc poděkovat. Little Muse všechny vaše komentáře skutečně potěšily, což dělá radost i mně, že má práce nebyla zbytečná a že jste si tuto povídku užili stejně jako já. 🙂
Brzy se uvidíme u dalšího překladu! 😉
flixo
Bushido se probudil.
Vždycky mu to děsně trvá. Často ho dokonce musí chodit vzbudit někdo jiný, aby vstal alespoň dostatečně včas.
Dneska ho tu ale nikdo nepříjemně nebudil.
Bylo ticho a stále lehké přítmí; všude kolem sebe cítil teplo a hebkost. Když se snažil nadzvednout a otočit hlavu, otřel se tváří o něco, na čem ležel, a v tu chvíli si uvědomil, že včera večer neusínal sám, a tak zabořil svůj nos do Billova břicha a vtiskl mu polibek těsně nad pupík. Bill by dokázal zaspat cokoliv, takže ho ani nepřekvapilo, že to s ním přes veškeré jeho úsilí ani nepohlo. Bushido si opatrně opřel bradu o jeho žebra a chvíli ho pozoroval.
Aniž by to muselo cokoliv nutně znamenat. Aniž by musel skrývat, že to něco znamená.
Bill je nádherný. Vlastně si nepamatoval chvíli, kdy by mu nádherný nepřipadal. Ale tohle je spíše ta jeho potlačovaná krása; dokonalost ve své nejčistší podobě. Billovy rozcuchané vlasy na polštáři vypadaly jako rozlitý inkoust, lak na vlasy je slepil do pramenů, které trčely do všech stran, z jeho rtů unikalo slabé oddechování. Jeho oči byly zalepené černou tuší včerejšího makeupu.
Bushido ho sledoval a jeho hlava stoupala a klesala podle Billova dechu.
Povzdechl si, odvrátil zrak a zase se zavrtal do Billovy měkké pokožky. „Sakra,“ vydechl.
Bill ho miluje.
To by mu přeci mělo ulehčit milovat ho také, se vším všudy, ale místo toho se to zdálo být ještě víc děsivější.
Bill se pod ním zavrtěl, snažil se trochu protáhnout svá dlouhá záda. Jeho ranní erekce se Bushidovi otřela o hrudník, a tak pozvedl hlavu, aby mohl sledovat, jak se Billovi udělala vráska mezi očima a lehce zavzdychal, než se zase uvelebil. Bushido cítil, jak se mu roztahují koutky do úsměvu. Bill se stejně neprobudí, aby ten bezelstný úsměv uviděl. Ukazovat city je luxus, který si v této formě jimi vyvinutého vztahu nemůže dovolit. Chce se mu k Billovi tulit, líbat ho, milovat se s ním, starat se o něj…
Ale jak má pak dávat pozor sám na sebe, když se musí starat o někoho jiného?
Proletěla mu hlavou myšlenka, že by nechal Billa, aby se on naopak staral o něj. Je lehčí vybírat si věci, které nebudou fungovat. Bill by to možná dokázal, ale on by netušil, jak by tomu uzpůsobil svůj život.
„Nějakej vážnej,“ uslyšel. Překvapením sebou trhl. Vzhlédl k němu a uviděl Billa, jak ho pozoruje s lehce našpulenými rty. Bushido si byl jistý, že napodobuje jeho vlastní výraz. Jen je trochu roztomilejší.
„Dobré ráno,“ zašeptal ospalým hlasem Bushido. Billovy prsty mu přejely podél brady, než je zvedl k vlastnímu obličeji a začal si se zíváním protírat oči.
„Měl bych jít,“ řekl a začal se zvedat na lokty.
Bushido by se ho měl snažit dostat ze dveří co nejdřív, ale místo toho na něj nalehl a opřel se lokty vedle Billova těla. Bill neměl na vybranou, než ho nechat se s lehkým úsměvem uvelebit mezi jeho nohama.
„Je brzy,“ zaprotestoval. Natiskl se svými rty na Billovy trochu vášnivěji, než měl v úmyslu. Bill pod ním pookřál a obtočil se kolem něj svými končetinami, jako kdyby do něj chtěl přesně zapadnout. Bushido ho uchopil za zátylek, zapletl své prsty do jeho vlasů a natočil si jeho hlavu tak, aby mu mohl hladově plenit ústa. Vždycky zapomene, jaký je Bill po ránu k sežrání.
Milovali se spolu dřív, než by si to Bushido stačil vůbec uvědomit.
Byl zhypnotizovaný jeho odhaleným hrdlem, třepotajícími se řasami, pootevřenými rty, ze kterých vycházelo tiché sténání pokaždé, když do něj přirazil hlouběji. Ten pocit v jeho slabinách a hrudi byl naprosto návykový. Kdyby ne, bylo by sakra jednodušší udržet si od něj odstup.
Bill zasténal jeho jméno a Bushido zhoupl boky stejným způsobem, jen aby to uslyšel znovu.
Začínal se blížit k nebezpečnému bodu, cítil to. K tomu bodu, který míval spojený s orgasmem, a na který by to taky všechno rád svalil. Ale upřímně, ten pocit vycházel z toho, jak během celého jejich aktu Billa upřeně sledoval, jak se v něm pomalu pohyboval, jak vždy balancoval na tenké hranici mezi obyčejným sexem a milováním. Občas se to stávalo, vlastně se to stávalo v poslední době dost často, a když se snažil sám sobě připomínat, že je to jen běžná věc, stávala se hranice už téměř neexistující. Cítil to, aniž by to musel říkat.
„Miluju tě,“ vzdychnul Bill.
A pak se to v něm vzedmulo, ať už chtěl či ne.
„Sakra…“ Bushido zanořil svůj nos do Billova teplého krku. „Miluju tě.“
Jeho vyvrcholení bylo intenzivnější než kdy dřív, to si musel přiznat. Nebyl si ovšem jistý, zda ten čirý strach, který následně pocítil, za to skutečně stál.
Bill zalapal po dechu, skoro pod ním celý ztuhl a Bushido nenašel odvahu udělat jakýkoliv pohyb, vzhlédnout nebo se odtáhnout. Cítil, jak Bill na sucho polkl. A pak mu ruce kolem jeho krku zase povolily, nehty mu něžně přejely po zádech, Bill se více uvolnil a přitiskl se k jeho bradě.
Jako nějaké plaché zvířátko.
Část Bushida chtěla být rozmrzelá, a taky by byla, nebýt toho faktu, že z tohoto Billova gesta nebylo cítit žádné očekávání něčeho víc. Což bylo vlastně velmi uklidňující.
Po několika minutách se mu chtělo zase spokojeně usnout, ale Bill ho svou rukou objal kolem krku a řekl: „Už bych měl vážně jít.“
Bushido zaváhal. „… Jo.“
Ani vlastně netušil, jestli nemá Bill někde být. Ale určitě musí vědět, že Bushido obvykle chce, aby odešel. Věděl to poprvé, ví to i teď a Bushido ho určitě zastavovat nebude. Vlastně by mu to ušetřilo pořádnou bolest hlavy, kdyby se Bill sebral a bez jediného slova odešel.
Odvalil se na stranu a začal zírat na strop, stále nepravidelně oddechujíc. Bill se na své straně posadil, rukama projel své rozcuchané vlasy a ustrnul. Rozhlížel se po místnosti. Bylo ve vzduchu cítit napětí, ale Bill nevypadal, že by k tomu chtěl ještě něco říct. Díky bohu, že nemá co říct.
Ale proč sakra nemá co říct?
Otočil hlavu směrem k Billovi a uviděl ho s přitáhnutými koleny u brady. Ani ze sebe nesundal přikrývku, ale vypadal, že co nevidět vstane.
„To je vše?“ zeptal se nečekaně Bushido.
Bill se k němu otočil, stále vypadal ospale. „Co?“ zeptal se trochu zmateně.
„Slyšel jsi mě, ne?“
Bill si povzdechl a znovu se od něj otočil. „Slyšel.“
„A?“
Bill pokrčil rameny. „A co.“
Bushido se v neuvěření zasmál a posadil se. „A… nic neřekneš?“
Bill se ušklíbl a se zasténáním zanořil obličej do dlaní. „Je… hezký to slyšet.“
Na okamžik zavládlo ticho, protože Bushido očekával, že Bill ještě něco dodá, ale Bill se k tomu už evidentně nechystal. „Hezký to slyšet,“ mu nakonec s pohledem do prázdna zopakoval zpět.
„Většinou nepotřebuji slyšet to, co už dávno vím.“ Bushidův žaludek podivně klesnul, Bill se na něj znovu otočil. „To, že ti trvalo tak dlouho, než jsi na to přišel, neznamená, že pro mě je to nějakou novinkou… Ale neříkám, že nejsem rád, že to slyším.“ Zakroutil hlavou, vypadal opravdu vyčerpaně. Vlastně tak vypadal už nějakou tu dobu, pomyslel si Bushido, jen on si toho nevšiml. „Chtěl bych, abys pochopil, co vše to s sebou nese, nejen ta dvě slova.“
Začínalo to k Bushidovi doléhat víc, než by sám chtěl, přesto jen dokázal svraštit obočí a téměř zoufale vykřiknout: „Co ode mě vlastně chceš?“
Billovi se objevila na čele vráska a rozhořčeně se na Bushida otočil. „Chci, aby ti to došlo!“ rozkřikl se na něj. „Chápu, že mi nevěříš, že se… bojíš nebo co já vím, ale chci, abys to chtěl zkusit! Chci, abys se mnou alespoň přestal zacházet jako s hloupým děckem jen proto, že já to zkusit chci! Abys ve mně přestal vzbuzovat pocit, že jsem osamělý pitomec, a pokud je tohle to jediné, co dokážeš, tak abys mi alespoň řekl, ať už vypadnu!“
„Nechci, abys vypadl!“
„Protože ti víc záleží na svým ptákovi než na mých citech!“
„To jsem nikdy neřekl!“
„Ani nemusíš!“ Bill se v sobě snažil udržet slzy. Byly to slzy vzteku, takže Bushido by se nemusel cítit tak špatně, jak by asi měl. „Ani jednu vteřinu ses na to nepodíval mým pohledem!“
„Oh a ty ses na to podíval tím mým?“ zeptal se Bushido. „Nikdy tě nenapadlo, že si tě možná držím kolem sebe, protože se snažím?“
„Ne, ve skutečnosti nenapadlo.“ Odsekl Bill. „Snažíš?“
Dlouze se na něj zadíval, až si Bushido skoro přál, aby tu svou velkou nevymáchanou pusu vůbec neotvíral. „… Nevím.“
Bill znovu zoufale zanaříkal, strhl ze sebe přikrývku a vstal. „To nestačí,“ řekl, sáhl pro svoje spodní prádlo a oblékl si ho.
„Hej,“ Bushido ho chytl za zápěstí a přitáhl ho k sobě tak prudce, že Bill zapadl s vypísknutím zpět do peřin. Bushido využil příležitosti se nad něj sklonit a doslova ho přišpendlil k matraci. „Jen… tu chvíli ještě zůstaň.“
Bill trhl rameny, vlasy se mu rozprostřely kolem hlavy. „Proč?“ zeptal se. Jeho hlas zněl poraženě, víc než by Bushido čekal. „Jsem unavený z toho, zůstávat jen další chvilku.“
Bushido cítil z jeho hlasu ještě větší porážku a přestávalo se mu to líbit. Sklonil své čelo a s povzdechem se jím opřel o Billovo, nosem přejel po jeho tváři. Nepřekvapilo ho, že ho Bill tak lehce nechal. „Bože, proč mě sakra vůbec miluješ?“
Bill se ani nepohnul, své ruce měl stále v Bushidově sevření u své hlavy. „Proč mě miluješ ty?“
Bushido věděl, že by dokázal odpovědět, kdyby se trochu snažil, ale byl si zcela jistý, že žádná odpověď by to dostatečně dobře či přesně nevyjádřila. Nebo se jen Bill ptá na špatnou otázku… Pomyslel si, že mu tady určitě zase něco uniká a že to tuší i Bill.
„Myslím, že to jen vím,“ řekl Bill. „Prostě… to nech být.“
Bushido se pohnul, stále napjatý nad Billovým tělem, obličejem byli zaboření jeden do druhého, než na něj nalehl úplně.
„… Okay,“ dořekl.
Okay.
autor: Little Muse
překlad: flixo
betaread: J. :o)
No tak jakože moje srdce plesalo a plesalo, když se Bu rozhodl říct Billovi, že jej miluje, ale potom taková hádka??? :O No to opravdu bylo hodně! Ale bylo to dokonalé ukončení, šíleně se mi to líbilo, doufám, že se brzy objeví nějaká další překládaná povídka a mockrát ti děkuji, že jsi se s tímm překládala…:) opravdu úžasné!!! 🙂 Těším se na další překlad od tebe a autorce samosebou skládám ohromnou poklonu…:)
Pěkna povídka.Doufám že oba pochopili.že by mněli zůstat spolu.Hezky překlad.
Okay. Okay. OKAY?! REALLY?! Booh, tohle mi opravdu nestačí. Takovéhle ukončení tedy rozhodně ne, přála bych si, aby to mělo dalších několik dílů, protože bych opravdu ráda prozkoumala Anisovo nitro až do mrtě.
Nicméně povídka to byla nesmírně krásná a já jsem moc ráda, že jsi dostala svolení k překladu a zveřejnění, užívala jsem si to. 🙂 A doufám, že se brzy objeví něco nového. :))
Díky autorce za krásné napsání a tobě za skvělý překlad. 🙂 ♥
Aspon, ze to obema doslo, aby spolu zustali 🙂
Samozřejmě jsem to nevydržela a povídku už si přečetla v originále. Musela jsem totiž zjistit, jak to dopadne, protože špatný konec bych opravdu neunesla.
Jelikož jsem stejně dostatečně nepoznala, jestli byl konec dobrý nebo špatný, strašně jsem se těšila na překlad a doufala, že tady to bude mnohem srozumitelnější.
A vlastně nebylo, i po přečtení dnešního dílu pořád nevím, jestli se mám radovat nebo plakat…
Protože Anisovo "miluju tě" rozhodně nebylo takové, jaké by Bill chtěl slyšet a já jsem za ním za ním slyšela takové malé ALE, vlastně ne, bylo to velké ALE…
A z toho mě mrazí a abych řekla pravdu, jsem na Anise hodně rozzlobená, protože on si ani neuvědomuje, jak strašně moc Billovi ubližuje a to mu nedokážu odpustit, Bill mu dal doslova všechno a pro něj to vlastně nic neznamenalo…
Tohle je pro mě ve své konečné podobě smutný a bolestný příběh, o lásce, sobectví a nepochopení, přesně tak, jak to chodí i ve skutečném životě.
Přesto je to příběh neskutečně krásný a křehký, stejně jako city v srdcích jeho hrdinů…♥
Já miluju párování Billa a Anise a i když jsem se nedočkala toho vytouženého happy endu, tento příběh se zařadí k těm nejoblíbenějším, je opravdu nádherný.
Smekám před autorkou a vyslovuju jí velké poděkování a obdiv nejen za tuto překrásnou povídku, ale i za celou řadu jiných příběhů z jejího pera, které jsem měla možnost si přečíst, především pak moji milovanou This Hours Duty, protože ona je autorkou opravdu par excellence ♥
Zároveň moc děkuji mojí oblíbené flixo za úžasný překlad a za to, že tak propadla vášni pro ta dvě milovaná B a tím pádem nás obohatila o tento nádherný příběh. To, že je zde jako překladatelka má ovšem jednu chybičku a tou je, že jsem si nemohla přečíst její skvělé komentáře, kterými by jinak povídku jisto jistě obohatila 🙂
A protože máme slíbený další překlad, už teď se na něj strašně těším a doufám, že se bude opět jednat o tento božský pár dvou B :)♥
U téhle povídky bylo strašně důležité, aby člověk četl mezi řádky, aby se snažil pochopit situaci obou. Nejvíc je to ale potřeba u tohohle dílu, ve kterém sice mělo být rozuzlení, ale naprosto žádné nepřišlo. Přiznám se, že mi svým způsobem vadí ten otevřený konec, ale na druhou stranu je dobře, že to skončilo tak, jak to skončilo… Od začátku bylo svým způsobem jasné, že nás Little Muse nechá na pochybách. Abych pravdu řekla, já mezi řádky číst nedokázala, proto nejspíš budu potřebovat projet celou povídku znovu od začátku a soustředit se spíš na to čtení mezi řádky než na to, co je skutečně psané. Každopádně to nic nemění na tom, že tuhle povídku považuji za skvost, autorka nádherně popsala změnu, která se odehrávala jak v Billovi, tak v Bushidovi. Ta jejich hádka – ani jsem nečekala, že by se bez ní Bushidovo "Miluji tě" obešlo, nějak jsem čekala, že se v téhle části pohádají 😀
Flixo, děkuji, že jsi nám umožnila přečíst si něco takhle skvostného, tak dokonalého a pocitově neuvěřitelně vykresleného. Díky moc za překlad =))
Časem se k téhle povídce určitě vrátím, abych si ji přečetla na jeden nádech a pospojovala si to všechno dohromady, protože teď jsem vážně zmatená, i když s koncem naprosto smířená 😀 Kéž by bylo víc takhle zapeklitých povídek, které nejen že činí potěšení, ale také dokáží probudit mozkové závity k životu, obzvlášť takhle o prázdninách je to potřeba, aby člověk pořád nemyslel na blbosti :D:D:D Ještě jednou moc děkuji ♥ =)
já myslím, že mám z vašich komentářů ještě větší radost, než bude mít Little Muse až jí je přepošlu. 😀
nejvíc mě těší fakt, že na většinu působila povídka stejně jako kdysi před rokem na mě.
snažila jsem se seč jsem mohla, abych v překladu vyjádřila tu speciální atmosféru, která hýří originálem. 🙂 a podle vašich pocitů z konce/nekonce se mi to nejspíš i povedlo. 🙂
Jančo, pár svých skromných komentářů jsem nechala pod originálem, ale máš pravdu, že i pro mě je trochu nezvyk se k něčemu takovému nevyjádřit. 🙂 i když konkrétně u téhle povídky jsem byla neustále v němém úžasu a šoku. 😀
slíbený překlad rozhodně máte a konkrétně tobě by měl můj výběr udělat radost. 😉
[7]: Tak to se těším dvojnásob a jsem ukrutně zvědavá, která povídka to bude 🙂
Tvoje komentáře pod originálem jsem si s chutí přečetla, protože bez nich bych tento skvost prostě neměla úplný 😀
Zmiňuješ se tam na konci o THD a musím říct, že ohledně Generála Bushida mi absolutně mluvíš z duše, myslím, že tak úžasnou postavu ala Anis už nikdo nikdy nenapíše…on byl prostě naprosto jedinečnou a úchvatnou osobností, doslova ho tam miluju, co si budeme povídat, že jo? :)♥♥♥
[8]: ano ano, však i pro mě je THD na úplném vrcholu toho všeho, co jsem kdy četla. a to ne jen kvůli Generálu Bushidovi, který mi tak krásně pomotal hlavu, že od té doby vidím Anise v naprosto jiném světle a cítím se zase jako puberťačka, která si sní o svém idolovi. 🙂 ale hlavně kvůli tomu speciálnímu světu, který autorky vytvořily a který mě jednoduše uchvátil.. 😉
[9]: Máš úplnou pravdu, celá tahle povídka je neskutečný skvost. THD a potom Obloquy od Raiju, to jsou moje nejmilovanější věci :)♥
nádherné 🙂 a vůbec jsem nečekala takový konec :)ale každopádně se mi to krásně četlo 🙂
Pri minulej časti som chcela napísať, že z nej vyžaruje smútok. Táto časť skončila… No, možno by sa dalo napísať, že šťastne, ale… Nezdá sa mi to tak. Určite to nie je ako pri iných poviedkach, kde hneď máme všetci pocit, že teraz budú šťastní až do smrti. Tento príbeh – aspoň pre mňa – končí s pocitom, že to nebude šťastný vzťah. Že bude búrlivý a plný vášne a hádok bolesti. Ale aj taká je občas láska. A práve týmto môže byť tento pár a príbehy o ňom odlišné od páru Bill a Tom a občas sa ich oplatí prečítať. Ďakujem za preklad.