The Last Dance Step For Your Heart 13.

Zaklepu na dveře Tomova pokoje, samozřejmě mám bušící knedlík v krku, který mě svým způsobem dusí. Snažím se ovládat, musím. Když se nic neozve, drze, ale s opatrností a tiše vstoupím do pokoje.

Nepřímé světlo, polo rozsvícený lustr a poklidná hudba. Podle hlasu Joey Moe.

„Tomy?“ zvolám až s překvapivou jemností ve svém hlase. Nikde ho tu nevidím.

Najednou ucítím dotyk na svém rameni. Otočím se, za mnou ve dveřích stojí polonahý Tom s mokrou hrudí a ručníkem kolem beder. Zalapám po dechu, a hned se dívám někam jinam.

‚Jen svěřenec, Bille! Jen svěřenec.‘ Nedívám se na něj. Tom kolem mě projde do pokoje a zavře. Po chvíli zase otevře, ale už je oblečený. Mává rozčíleně rukou.

„Nepřijel jsi včas! To kvůli tomu klukovi, že jo!“ zahuhlá hodně naštvaně. Zalapám po dechu znova.

On… on mě viděl? Viděl mě s An… Sakra. Stáhne se mu úzkostlivě hruď a srdce. Žaludek udělá kotrmelec. Tomy nás viděl, jak mi Andy sahá na zadek, viděl to malé políbení. Jsem takový vůl, tak obrovský idiot, že dělám jednu chybu za druhou? Prý se člověk chybami učí, ale jak se já můžu poučit, když chybuju neustále?

„Uhm, ano. Byl jsem s ním nakoupit,“ trošku si předělám pravdu podle sebe. Tom vypne Joeyho a dá tam jaksi dynamicky znějící song Snoopa.

„Jo, byl jsi nakoupit,“ zopakuje strojeně. Mračí se.

„Koupil jsem ti čokoládové srdíčko,“ popojdu naléhavě k němu. Tom couvne.

„Srdce je živé, nemůže být z čokolády a koupené!!“ rozčílí se. Začne vrtět nesouhlasně hlavou. „Jdi pryč!“

„Tome… Já…“

„Běž si za tím, co ti sahá na malou prdelku,“ vyjekne.

„Tome,“ vydechnu a zavřu dveře. Sednu si k němu na postel. „Andy je můj dlouholetý kamarád a teď je to můj přítel, víš, proto na mě sahal,“ dám mu do ruky to srdce. „Mám tě strašně rád, Tome, nevíš jak moc, a to není dobře, kdyby to věděla tvoje maminka, už bych s tebou nemohl být vůbec, proto mám přítele, který mi pomáhá, abych zapomněl na to, jak moc mám rád tebe,“ špitám mu pomalu. „Jsou v tom bonbóny, vím, že večer rád mlsáš, ale máma ti to nedovolí, tak si je schovej a šetři si je a můžeš mlsat večer. Jo?“ pohladím ho po dredech, ale on moji ruku odstrčí.

Vypadá to, jako by žárlil.

„Vypadá jak blbeček. Nehodí se k tobě,“ broukne Tom.

„Je to psycholog, nemůže být hloupý…“

„Je to blbeček!“ zakřičí na mě Tom, podíval se mi na sekundu do očí. Ooh, bože. Jako by do mě uhodil blesk. Honem ty svoje zavřu. Tak nádhernou barvu očí má jen Poupátko. Bille, ne, řekl sis přece něco.

„Asi bych měl jít…“ vydechnu zkroušeně. Jestli jsem si myslel, že na něj dokážu zapomenout po jednom víkendu… Prudce vydechnu. Rázně se postavím. Musíš přestat, Bille! Přestaň! Ubližuješ už i Tomovi!

„Snoop má novou písničku,“ mračí se Tom. Zády se posune k topení a rozbalí bonboniéru.

„Opravdu?“ zeptám se s hraným zájmem. Mám myšlenky úplně jinde. Tom hodí srdíčkem po mně.

„Chci být sám! Potřebuju pauzu!“ rozkřičí se zase. Jen kulím oči v šoku.

„S čímpak?“ podívám se na něj.

„Já chci být taky divnej… Chci být divnej jako ty,“ sedne si zase na postel. On… On se chce polepšit, chce být jako ostatní.

„Proč chceš být takový?“ zeptám se ho. Už jen to, že mi to řekl, je velký pokrok, které on ostatně dělá poslední dobou vlastně pořád.

„Vadí mi, že na tebe sahá,“ postaví se rázně, vypne hruď, dá ruce v bok a rázně se mi dívá do očí. Zalapám po dechu. „Co je? Díváte se snad do očí ne?“ pokrčí oči a nepřerušuje náš pohled z očí do očí.

„Vadí ti, že mám přítele?“

„Jo, vadí mi to, už nebudeš mít čas na mě…“ cukne očima a chvíli těká po místnosti, pak se ale zase donutí mě sledovat. „Nechci, abys na mě zapomínal, nechci, abys mě přestával mít rád, chápeš?“ Já, já snad omdlím pod silou jeho slov, pod uhrančivostí jeho pohledu. Teď to jsem já, kdo uhne očima. Tom začne zase mávat rukama, jako kdyby vztekle rapoval.

„A teď vypadni, chci spát,“ řekne mi hnusně. Se sklopenou hlavou a slzami na krajíčku odcházím. Zapomeň, Bille! Zapomeň!

„Do-dobrou noc, Tomy,“ ohlédnu se u dveří, držíc kliku v ruce, zda mi nemávne nebo něco neřekne. Nic. Drží se za uši a kolébá se sem tam. Povzdechnu a vypadnu z jeho pokoje. Mířím rovnou do koupelny, kde jsem si předem jistý tím, že bude nasáklá vůni Toma. Tou jedinečnou vůni, jako má jen on.

***

„Simone, ano, prostě Tom dělá pokroky. Sama to musíš vidět,“ vezmu si od ní sklenici horkého mléka s medem a zalezu si na gauč do deky. Jsem jen v županu a boxerkách. Jörg má noční službu nebo nějakou služební cestu či co, tak tu nechtěla být sama.

„Fakt?“ usměje se na mě a kouká na nějakou komedii, co běží v televizi.

„Jo, říká mi, co cítí, a říkal, že chce být divnej jako my, přestává mu vadit dotyk, a dokonce se mnou držel delší dobu oční kontakt,“ vysvětlím jí a napiju se mléka.

„Ty kecáš, za celých sedmnáct let se mi nepodíval pořádně do očí. Jak je možný, že během měsíce s tebou…“

„Já nevím, ale hodně se ho ptám na věci, spoustu je ochotnej mi říct.“

„Hm, o víkendu byl hodně divnej, takovej uzavřenej, ale koukala jsem do jeho studijního průkazu, ty mu radíš při testech?“

„Ne! To bych si nedovolil, navíc spoustu těch věcí, co se učí, jsem zapomněl, dávám mu jen pomůcky si to zapamatovat. Zlepšil se, viď?“

„Jo, zlepšil, z trojek to vytáhl na dvojky, i když nikdy neměl nějak problémy, že by se neučil a tak, jen neuměl svoje znalosti prodat. A taky mu nikdy pořádně nedocházelo, že když bude mít pětky, tak to bude špatně, a naopak když bude jedničkář, tak to bude dobře. Nikdy si s tímhle hlavu nelámal, udělal si úkoly, naučil se, aby učitelé neremcali a šel tancovat.“

„I písmo nemá tak kostrbaté, lepší se,“ přikývnu. Simone na mě otočí hlavu a vezme mě za ruku.

„Věděla jsem, že jsme se rozhodli správně, myslím, že máš na něj skvělý vliv. Díky.“

Zahřeje mě to u srdce. Je tak dobré poslouchat chválu na vás, zvlášť když víte, že je to možná díky vaší zakázané lásce. Ach, kdybys tak, Simone, věděla. To bys mě už nechválila a nepovažovala mě za dobrého společníka a asistenta pro tvého syna. Kdybys jen věděla, že ti jede po něm. Že po něm silně touží, že ho miluje…

„Neděkuj mi,“ letmo se na ni s úsměvem podívám. „Jsem šťastný, že zrovna díky mně dělá pokroky. Že moje osoba jej přiměla k tomu víc spolupracovat a zajímat se o věci. Opravdu jsem rád…“ ohřívám si ruce sklenicí. To mléko tak voní… napiju se a přivřu oči pod příjemnou, delikátní chutí. Zahřívá mi žaludek. Zachumlám se víc. Je mi teď hezky.

„A co ty s manželem? Asi máte pěkné období… celá záříš,“ zasvítí mi oči, když spatřím, jak se červená.

„Jörg je… vášnivý, chtěl by sestřičku pro Toma,“ slabý ruměnec je téměř patrný. Sladké.

„To je skvělé.“

„Ale je pěkně na nic, že chce, když mám nastoupit do práce.“

„Kdy nastupuješ?“

„Hm, zítra.“

„Zítra???“ vyvalím oči.

„No, jo… Ale neboj, vždycky večer předem ti uvařím pro Toma i pro tebe na následující den,“ usměje se. Věděla, na co jsem myslel.

„To bysme měli zapít.“

„Zapíjíme,“ pokrčí rameny s úsměvem, je vidět, že se těší.

„Jo, to je taky fakt, tak… Na šťastný nástup do práce,“ usměju se, cinknu sklenicí o tu její a napijeme se.

„Ty, Bille. Promiň, že se tak ptám, je to tvoje věc, ale… Ty… jsi… gay?“ Doprdele! Další, kdo mě viděl s Andym, příště se nenechám oblejzat před domem.

„No…“ tak na tohle opravdu nevím, co odpovím.

„Ne, to je v pořádku, nevadí mi to, jen se ptám.“

„Uvědomil jsem si to až poslední dobou, co… Co se objevil on.“

„Přítel?“

„Dlouholetý kamarád, ale když jsem zapíjel žal, že se můj první den tady zvrtnul, tak se hodně věcí změnilo.“

„Fešák, chtěla bych ho poznat.“ Teď zase zrudnu já.

„No, víš… Je to psychiatr, je to blázen větší než já…“ zasměju se.

„O to víc ho chci poznat.“ Jo, ale Tom bude nadávat.

„Pokusím se ho přitáhnout, abys ho mohla poznat,“ rty se mi zkroutí do něžného úsměvu.

„A-ale oči mám jen pro něj, práce je práce, byl bych pěkný prase, kdybych si myslel na svého svěřence,“ rychle zalžu na obranu.

„Nevidím na tvém vztahu s Tomem nic špatného. Navíc, i kdyby byl Tom gay, je to můj syn, který začal dělat pokroky, to je pro mě to hlavní, ale stejně, Bille, dávej si pozor, aby se mezi vámi nerozvinulo něco víc, prosím,“ koukne na mě vážně. To jsem v prdeli.

„Jasný, Simone, neměj obavy.“

Měl jsem držet hubu a vůbec nic nenadhazovat. Nenapadlo by ji tak něco ohledně mě a Toma. Jsem takový vůl, nevím, co se se mnou děje. Poslední dobou vůbec nepřemýšlím, jednám a mluvím dřív, než všechno zvážím. Navíc mám pocit, že můj charakter naprosto změnil směr. Dřív bych nikdy jen tak nepřišel za Andym, když někoho miluju, a nechrápal bych s ním. Vždycky jsem byl romantický snílek, něžný kluk, což doufám jsem pořád. Neudělal bych tohle nikdy. A pak? Rozdám si to s ním v autě tak hříšným způsobem, že mi je z toho špatně. Nechápu, proč jsem se choval tak lehce. Jako coura. Vždyť takový nejsem. Ano, potřebuju sex, ale… to potřebuje každý. Musím nad sebou přemýšlet. Musím. Nesmím být takový blbec. Vždyť… kdyby tohle někdo viděl, bude mě mít za hlupáka. Za někoho, kdo je na hlavu. Úplně nepochopitelná povaha. Hodný psycholog, co šíleně zoufale miluje svého svěřence, ale aby zapomněl, a protože zjistil skrývané city se svým nejlepším přítelem, tak jen co je vedle něj, nechá se jím unést. Kurva!

Musím učinit rozhodnutí. Velmi vážné. Ač Tom dělá pokroky, nemyslím si, že by o moje city jevil nějaký zájem, ač teď to vypadalo, jakože na Andrease žárlí. Kdežto Andreas je do mě po uši zabouchnutý, je dobrý v posteli, má výdrž, je hodný, pozorný, chytrý, má svůj byt, je stejně starý. A především, není nemocný. Může mi pomoct zapomenout na Toma. Ale musím se ovládat.

„Neboj, Simone, pro mě v tuhle chvíli existuje jenom Andreas, miluju ho,“ řeknu a snažím se, aby to znělo zamilovaně.

„Láska ti svědčí,“ usměje se na mě. Moje srdce bolestně puklo. Právě jsem řekl největší lež svého života a ani nevím, kolik škody s tím napáchám.

***

Usnul jsem na gauči s hlavou na Simonině rameni. Povídali jsme si dlouho do noci, dívali se na televizi a vypili spolu dvě krabice mléka. Bylo mi u ní příjemně. Skoro jako by mi dělala maminku. Její náruč hřála a já usnul jako štěně.

„Simone…“ probudím se v půl páté. Celý rozlámaný. V jejím objetí. Přitulený. Chci honem vstát.

„Ššš… to je dobrý. Spal jsi jak miminko,“ pohladí mě takovou mateřskou láskou po tváři. Mžourám na ni a usměju se.

„Běž si klidně ještě lehnout,“ pohladí mě po vlasech.

„A tys spala?“

„Usnula jsem chvíli po tobě. Já musím jít se připravit do práce a připravit vám snídani, než se tohle naučíš, budu vám to připravovat,“ dlouze si zívne.

„Mh, to je v pohodě, zvládli bysme to. Jde jen o obědy, neumím moc vařit,“ promnu si obličej.

„Klid, ještě si lehni,“ broukne, vstane, zachumlá se do županu.

„Děkuju,“ brouknu a položím se na gauč, lupne mi snad v každém obratli i v kříži, kolenou, loktech a hrudní kosti. Jsem hrozně ukřupanej. Křupou mi snad všechny klouby v těle.

To už od mala. Pamatuju si, jak jsem seděl v lavici s jednou holkou a protahoval jsem se. Křupalo mi v kříži. Otočil jsem hlavu a křupl krk. A další holka za mnou se smála, no já se smál s ní. Bylo to dost trapné ve třinácti křupat.

„Simone?“ natáhnu k ní ruku. Našpulím rty. „Můžeš… můžeš mě prosím pomazlit?“ zrudnu. Chybí mi mateřská láska, kterou jsem měl jen do čtyř let a na níž si nevzpomínám. Táta sice mazlí pěkně, ale je to chlap.

Překvapeně na mě zamrká.

„Pomazlit?“ slabě kývnu. Přejde ke mně. Možná bych jí mohl poodhalit kus své minulosti.

Sedne si a obejme mě kolem ramen. Já ji obejmu kolem břicha a dám jí hlavu na rameno. Hladí mě po vlasech, zase mě zalije ten pocit bezpečí.

„Chybí mi mateřská láska, víš,“ vzpomenu si na moji maminku. Svým způsobem je Simone trochu podobná.

„Mamka tě nemazlila?“

„Ne, ona už tu se mnou dlouho není, víš,“ začne mě škrábat pěstěnými nehty na zádech, tak jak to dělám já Tomovi. Spokojeně se zavrtím. „Umřela, když mi byly čtyři roky. Táta mě vychoval sám, mazlil mě, ale je to chlap, myslím, čím jsem starší, tím mi máma chybí víc a víc. Je to… Strašně úzkostlivé. Šílené.“

„Klid, maminka je na tebe určitě pyšná. Já bych určitě byla.“ Zavrtám jí nos do křivky krku.

„Chybí mi.“

„To je dobře. Ale je tu s tebou pořád, v tvém srdci přeci,“ chlácholí mě.

„A když budeš potřebovat pochovat, utěšit, tak se jí zeptám, zda smím, aby na mě nebyla naštvaná, že jejího chlapečka mazlím já a ne ona, jo?“

„Jo,“ fňuknu jen. Je to trapné, ale začnu jí máčet krk slzami. Tolik mi chybí. Její úsměv, pohlazení. Dlouho jsem ji neoplakal. Teď mám na to právo.

„Jen plakej, pomůže ti to…“ šeptá mi něžně do vlasů. Cítím její jemné pusinky. „A omlouvám se. Vzpomínám, jak jsi mi to říkal zezačátku někdy. Zapomněla jsem to.“

„To-to je… dobrý,“ otřesu se pod návalem vzlyků a rukama vyjedu nahoru. Omotám je kolem jejího krku. Je to tak jiný, měkký, držet ženu než tátu. Tisknu se k jejímu tělu. Hladí mě pořád a dává pusy. Líbí se mi to. Je to příjemné, starostlivé.

„Hezky voníš…“ pokusím se jí pochválit vůni těla. Pozvednu hlavu a zadívám se jí do očí. Usmívá se, a hned mě hladí po tvářích a stírá slzy.

„Děkuju,“ najednou si mě silně přitiskne k tělu a hodně moc mě drží. Začne se mnou kolébat.

„Mně zase chybí rozdávat fyzicky mateřskou lásku, Billy,“ vydechne frustrovaně. Zajedu prsty do jejích vlasů a vískám je. „Tomy nikdy nechtěl mazlit. Vždycky jsem se těšila, jak budu se svým chlapečkem dělat blbosti, pusinkovat, tulit…“ v jejím hlase je slyšet bolest s lítostí. Chápu ji. „Ale Tomy si raději hrál sám s hračkami někde v rohu a na každé pohlazení reagoval útěkem.“

Musí to být šílené. Hodně maminek si pak myslí, že je jejich dítě nemá rádo. Ale Simone určitě ví, že Tom ji zbožňuje.

„Má tě rád… chápu tě,“ teď jsem to já, kdo ji vezme do objetí a dá jí pusu. „Kdykoliv mi řekni taky. Budu tady i pro tebe, ano? Cokoliv budete s Jörgem potřebovat. Simone, mám tě rád. Opravdu. Můžeš se přijít mazlit kdykoliv. A Tomy ti to dovolí určitě někdy taky. Jsem si jistý.“

„Myslíš?“

„Dělá pokroky, ne? Určitě se jednou nechá, a pak se mu to snad i zalíbí, budu se snažit s ním dělat pokroky,“ brouknu jí. Připadám si jako malý kluk. Hladím ji po jemných vlasech, cítím malé, starostlivé pusinky na spáncích.

„Kdyby mě teď Jörg viděl, určitě mi dá přes hubu,“ zasměju se, snažím se odlehčit atmosféru. Je mi jí líto.

„Myslíš?“ hraje se mnou divadýlko. „Seš sexy kluk. Určitě ano,“ usměje se. Mám chuť si hrát po dospělácku. Ze srandy. Nejsem přece blázen.

„Oh, děkuji krásná paní, ale oba jsme zadaní,“ začnu se smát ještě víc a posadím se.

„Vypadáš zbědovaně. Lehni si a spi, já už stejně musím připravit tu snídani. Šup, mamka velí,“ usměje se a laškovně mě plácne po zadku. Zrudnu, většinou mě přes zadek mlátí jen chlapi.

„Rozkaz, maminko,“ jen se bojím, že nemám právo jí tak říkat, i když to je ze srandy. Nesmím brát lásku, kterou má mít Tom. Udělal bych další chyby.

***

„Ne, nechci, ne! Měl mě vzbudit on!“

Křik. Šíleně mi zatřeští hlava. Rozlámaně se přetočím na břicho a dám si polštář na hlavu. Ještě chci spát. Zavrtám se do deky.

„Tome, Bill byl hrozně unavený. Prosím, uklidni se, zlatíčko.“

„Bill byl unavený! Měl mě vzbudit a škrábat! Blbý Bill!“

„Takhle mu neříkej, stará se o tebe hezky!“ napomene ho. Už nejsem Baby-Bill ale blbý Bill. Povzdechnu si a vstanu, unavený, rozlámaný se doplazím do patra, v županu.

„Tomy, je čas vstávat,“ tuhle větu říkám pravidelně, sednu si na postel. Tom má hlavu pod polštářem, začnu ho škrábat na zádech.

„Klid, škrábu tě, vidíš.“

Čekám příval nadávek na onu neschopnou osobu. Lavinu výčitek. Obávám se toho strašně moc. Přivírám oči, každou chvilkou mě odežene.

„Baby-Bill…“ slyším uvolněné vydechnutí a prudce, nevěřícně otevřu oči. Tomy sundá polštář ze své hlavy a užívá si mé nehty na jeho kůži.

„Proč jsi byl na maminku tak ošklivý?“

„Bál jsem se, že mě nevzbudíš,“ zahuhlá. Pohladím ho po dredech. Kouknu na Simone a ta překvapeně kulí očima. Svěřil se, odpověděl.

„Proč? Maminka budí stejně jako já.“

„Neškrábe mě na zádech, a když mě škrábeš na zádech, když mě budíš, tak mám celý den hned lepší náladu,“ ah, zmiňuje se o náladách.

„Máš to rád?“ jen kývne. Volnou rukou mávnu na Simone, aby se posadila vedle mě, dá ruku na Tomova záda a začne ho taky drbat. Tom se zavrtí.

„Moc příjemné.“

Když se podívám na Simone, v očích jí hrajou překvapené plamínky. Má je zvlhlé. Cítím z ní vděčnost. To, jak zoufale, naléhavě, dychtivě škrábe jeho záda. Jak si užívá pohled na svého syna, který jí možná poprvé ukazuje kladné pocity z jejích dotyků.

„Tomy…“ vydechne ohromeně. Zbloudilá slza osaměle steče po její tváři.

„Baby-Bill má lepší nehty. Máma nemá malou prdelku.“

„Tome, no tak. Copak nemáš mámu ani trochu rád?“ pohladím ho na dredech a Tom se pomalu posadí. Kouká na svoje ruce.

„Buď divný jako já, Tome, řekni to, máš maminku rád?“ Tom cukne pohledem, podívá se na mé rty, které říkaly tahle slova.

„Mám maminku moc rád,“ šeptne nakonec a Simone zalapá údivem po dechu.

Tom se ale sebere. Bez čehokoliv, co by řekl vstane z postele a se mnou to malém sekne, poněvadž je úplně, ale ÚPLNĚ nahý a já vidím jeho…

Připlácnu si dlaně na oči a otočím se. Buší mi splašeně srdce.

„Potřebuju pauzu. Vypadněte pryč.“

Klid, Bille, klid, klid, klid. Bože! On je… VELKÝ a… PĚKNÝ! Ne, Bille, tys nic neviděl, nic jsi neviděl, uf… Jsi v klidu.

„Měl by ses oblíct, musíš do školy.“

***

Dnešní den ve škole trochu nepobírám a nevnímám. Pořád jsem zaražený a mimo z toho, co jsem měl ráno možnost spatřit. Přivřu oči v myšlence, že to smažu z paměti. Nahý Tomy. Můj Poupátko Casanova tak, jak ho příroda stvořila. Zrovna teď nepřemýšlím s chtíčem v sobě, spíš mě dostává ten fakt, že jsem viděl nejintimnější část jeho těla. Prostě… nevím, jak to vysvětlit. Lidé se před sebou ukazují, jen když spolu něco mají, nebo je potřeba se svléct… a podobně. Jenže Tomyho svlečení mi připomnělo nevinnost dítěte. Došlo mi to až při cestě do školy. On prostě vstal, nepřemýšlel nad tím, že je nahý. Jednoduše jako malé dítě se zvedl a šel do koupelny.

„Baby, jsi v pořádku?“ zeptal se mě Tom, zjevně se snaží se držet toho, zajímat se a říkat, co cítí. Napije se kávy a sleduje moje ruce. Kroutí nohou, že by si dal nějaké sladké?

„Co? Ne, jsem v pohodě.“

„Hm,“ broukne jen.

„Jak se měl Ferdinand?“

„Celkem fajn, říkal. Ale někdo mu…“ nedořekne větu a začne se houpat dopředu a dozadu. Bude potřebovat hodně cviku, ale snaží se.

„Budeme tancovat?“ Tom zavrtí hlavou a obejme se kolem břicha.

„Víš, moc mě to baví,“ řeknu, ale Tom se zvedne a někam odejde. Aha…

„Tom je divný,“ leknu se. Dnes podruhé. Sedne si vedle mě Diana s krabičkou šopského salátu v rukou.

„Spíš já jsem divný,“ pokrčím nos. „Nějak jsme se s Tomem včera nepohodli.“

„Tom něco řešil??“ vykulí oči. Zřejmě je překvapená jako všichni. Přikývnu. Nechce se mi to tu rozebírat mezi všema. Hlavně nechci, aby to vypadalo, že je Tom gay, když si tím nejsem jistý. Možná ani on ne.

„Páni. Dáš si?“ nabídne mi salát.

„Mh, ne, děkuju,“ mlčím, nevím, co bych jí říkal, nevím o čem bych jí povídal, vstanu a jdu najít Toma. Jo, to asi bude lepší, ale zazvoní mi telefon. Andy.

„Ahoj brouku,“ ozve se jeho hrubší hlas.

„Ahoj,“ usměju se jemně. Sakra a já na něj zrovna nemám myšlenky.

„Jak se máš, miláčku?“

„Skvěle, ty?“

„Mh, něco mi tu chybí.“

„Kde?“

„V postýlce pod peřinkou. Něco velkého, černovlasého, sladkého a moc voňavého,“ mám chuť mu odpovědět, že si má koupit černýho labradora a trápit ho hlady, ale usměju se.

„Dal bych cokoliv za to, abych se mohl válet.“

„On zlobí?“

„Zaprvé, má jméno a zadruhé, rozhodl se, že bude jako my. Ale moc to nezvládá. Teda snaží se, ale nezvládá to dlouho.“

„Co?“

„Ukazovat city.“ Andy si znatelně povzdychne.

„Aha,“ řekne stroze. „Hlavně se ovládej a nechtěj po něm hned zázraky. Trochu volně. Potřebuje se cítit svobodně, bez nátlaku. Nech ho chvilku si dělat, co chce, aby se nerozčílil.“

„To vím taky, že na něj všeho může být moc,“ protočím oči. Nemám rád, když mi radí ohledně Toma.

„Kdy jedete domů?“ změní téma.

„Za dvě hodiny.“

„Proč nechodíte na obědy? Tom byl zvyklý,“ bože, tolik otázek. Někdy bych ho praštil.

„Protože se Tom rozhodl, že mu školní jídlo nechutná. Simone nám bude vařit. Nebo já. Italskou kuchyni samozřejmě,“ procházím se s mobilem u ucha po chodbě. Zamířím k automatu, abych si koupil kafe. Hledám peníze v kapse kalhot.

„Miluju tvoje špagety,“ poznám, že se Andy usmívá.

„Já vím. Seš jak můj táta. Ten taky.“

„Zavoláš mi večer? Opravdu mi chybíš, Billy.“

Náhle se my stýskne po jeho hlazení, polibcích.

„Uvidím, snad nebudu unavený.“

„V kolik přijíždí Simone?“

„Hm, asi v šest večer.“

„Co kdybysme si zašli na večeři, pak jeli na chvíli ke mně. Do půlnoci budeš doma, přísahám. Já už tu touhou úplně umírám,“ zahuhlá mi do telefonu. Polije mě mráz. Od šesti s Tomem máme tancovat a pak se učit.

„Já… Andy… Já nevím… Něco jsem měl už domluvené.“

„Miláčku… toužím po tobě. Moc. Dokážeš si mě představit…“ špitá naléhavě. Prosebně. Skousnu si ret.

„Ano… tvoje dlaň si mačká… jeho k bříšku. Že ano?“ vydechnu pod návalem horka.

„Přesně. Znáš mě dokonale,“ vzdychne mi do ucha. Ale znám ho. Bude trpět frustrací, než aby se udělal po telefonu.

„Musím se domluvit se Simone… dám ti vědět.“

„Ale určitě broučku. Já nutně potřebuju pusu a pohladit a… pomilovat,“ broukne. Je to ale úchyl. Ale je hezké vědět, že po mně takhle touží.

„Zkusím to okecat, jo.“

„Jo.“

„Tak fajn, teď už musím, za minutu začíná hodina.“

„Jasný, lásko. Měj se a opatruj se. Miluju tě,“ hrkne ve mně, div nepustím kafe.

„Jo… M-mám tě rád, Andy. A ty na mě mysli, když… Však víš. Užij si to… Pa,“ rozloučím se a položím to. Tom jde kousek ode mě.

„Zase si mluvil s blbečkem?“

„Tomy, takhle o něm nemluv, je to můj přítel.“

„Je to pěknej blbeček,“ zopakuje.

„Jo, jasný… je to blbeček,“ stoupnu na špičky a zase zpátky, samozřejmě to myslím ironicky.

„To máš pravdu. Přiznal jsi to,“ zahuhlá Tom. Nedovede chápat ironii, možná to tak je lepší.

„Máš čokoládu na pití?“ zeptám se mimo mísu. Tom zavrtí hlavou a jde si sám zpátky do třídy.

„Mám ti jí přinést?“

„Přines jí radši blbečkovi!“ zahuláká na mě a zmizí ve třídě. Co se to s ním do háje děje?

Dám mu teď chvíli pauzu a na tancování se zeptám, co se děje.

A až přijdeme z tancování, doděláme učení, uložím ho, zeptám se Simone, jestli můžu za Andreasem aspoň na dvě hoďky. Trochu se odreagovat. Tohle mě totiž ničí.

***

Tom vyrazil do šatny, celý den se se mnou nebaví. Ani slovo. Šel jsem teda rovnou do tělocvičny za ostatníma.

Tay mě hnedka uvítal mávnutím. Pak ke mně přispěchal.

„Ty se nepřevlíkáš?“

„Jo, počkám, až bude převlečený. Nějak mě dneska nesnáší…“

„Jak to?“ Pokrčím rameny, i když vím proč. Je mi z toho do breku. Cuknu koutkem, tak smutně se zašklebím a jdu do šatny. Začnu se převlíkat, ignorujíc, že tam je Tom. Sklopená hlava, všímám si svého.

Jenže mám divnej pocit, že mě Tom sleduje. Sklopím hlavu mezi ramena a vezmu si taneční tepláky, jsou široký, plandavý, a upnutý tričko. Obuju si tenisky a vezmu pití.

„Jdeš, Tomy?“ nic neodpoví. Jen stojí a kouká na mě. Nechám ho tam a jdu do tělocvičny.

„Musíme dneska tancovat Casanovu?“

„To si piš, Bille, musíme jí tancovat každý den, protože soutěž je už za tři měsíce a my musíme být dokonalý, aby si nás Snoop vybral do klipu, neasi,“ koukne a já si povzdychnu. Svážu si vlasy a čekám. Najednou ucítím něčí ruce na svém břiše, tělo na svých zádech a dech na mém uchu. Zachvěju se. Tom si mě k sobě přitiskne a udělá se mnou jednu otočku z Casanovy. Přivru oči. Neměl jsem sem dneska chodit.

Tom mě prudce od sebe odstrčí a stoupne si vedle Taye, který na něj zírá jak z jara. Asi taky nepochopil, co tohle mělo znamenat. Vášnivé přitáhnutí a odstrčení? Tom je divný. Nejsem zvyklý na to, aby se přibližoval našemu chování mimo tanec. Asi sám nevím, co chci. Cítím se zmatený. Jako bych začínal šílet.

„Vypadáte jak milenci,“ zasměje se Tay. „Tak… Šup na plac, vážení… máme hodně práce. Rozcvičit a jedem,“ zavelí a všichni se uspořádáme na parketě. Začneme se rozcvičovat. Zhruba po patnácti minutách tam padne Undisclosed Desires a všichni rovnou začneme tancovat. Musím říct, že jak na sebe koukám do zrcadla, připadám si sexy. Nehýbu se zas tak špatně. A když si mě Tom přitáhne, vypadáme opravdu jako milenci.

„Jsi divnej.“

„Ty máš co říkat.“

„Casanovo.“

„Malá sexy prdelko,“ plácne mě přes zadek. Vyjeknu, ale musím tancovat dál.

„Chceš být divnej?“

„Chci.“

„Proč?“

„Protože chci, aby ses vysral na toho blbečka,“ broukne Tom a podívá se mi do očí při partu, kdy zase tancujeme u sebe.

„Žárlíš?“

„Strašně.“

„Proč?“

„Tancuj a nemel,“ zavrčí a surově mě odtáhne. Padám k zemi, ale Tom mě zachytí za týl. Je to v choreografii.

„Ty vole vy si to rozdáváte na tom parketě nebo co?“ zvolá nadšeně Tay.

„Drž hubu,“ okřikne ho Tom a přejede mi dlaněmi na bocích. Zastavuje se mi dech.
Zatnu nehty do jeho ramen, když mě vyzvedne do výšky. Když mě zase postaví na zem, přejedu dlaněma po jeho hrudi. Vzpomenu si na dnešní ráno. Div nezasténám a otřu se tváří o tu jeho.

„Chceš mě svést, baby?“ zavrčí udýchaně.

„Chci.“

„Proč?“

„Nemel a tancuj,“ oplatím mu to a začneme tancovat odděleně. Tom ale stojí. Kouká na mě.

„Boky, kruť boky!“ křikne na mě.

***

„Tak kluci, pauza. Dámy, jděte chlapům pro občerstvení, energy drinky, kafe, vodu, hlavně vodu a čaj. Šup, šup, šup!“

Tay řve na holky povzbudivě. Já padnul na žíněnku a vydýchávám se. Právě jsem skončil vášnivý tanec, při kterém se mi dělalo těsno v teplácích.

Tom se svalí vedle mě a směje se jako blázen.

„Dneska nejsi ve svý kůži.“

„Jak to myslíš?“

„Plazil ses po mně, div si neslintal. Tohle si normálně nedělal.“

„No, vyprovokovals mě.“

„Čím?“

„Tím, že chceš být divný jako já,“ obejmu se rukama a stulím se do klubíčka. Trošku ztěžka vydechuju. Tom vstane a začne chodit do kolečka. Mocně mává rukama a cupitá po špičkách.

Schovám obličej do dlaní a vydechnu. Chvíli je v pohodě, ale pak mi uteče. Uteče mi do jeho světa, kam za ním nesmím. Hraje si se mnou a já v tomhle neumím chodit. Vždycky je chvíli v pohodě. Vypadá to, jako by se uvnitř sebe snažil být normální, pak se ale unaví a utíká pryč. Je to těžší, než jsem myslel.

Sleduju ho, jak si cosi mumlá. Jeho kroky vypadají, jako by byl vznešený kůň a měl kopyta. Chodí tak nadlehčeně… momentálně nejsem schopný absolutně vůbec odhadnout, co se mu honí v té jeho dredaté hlavičce. Zase mi přijde jako nevinné, bezbranné dítě. Moje neposkvrněné poupátko. Miluju na něm tu křehkost, čistotu… a zároveň toužím po vášnivém Casanovovi.

„Uff,“ vydechnu a napiju se, když mi Domi přinese pití.

„Jsi nějakej zmoženej,“ usměje se na mě, její zrzavý vlasy pod čepicí vždycky přitáhnou moje oči.

„Tom je dneska při tanci velmi energický,“ usměju se, pak vstanu, protože jinak už bych se na nohy nevyhrabal.

„Jsi v pořádku?“ zeptám se Toma opatrně.

„Jasný, jdeme zas tancovat?“

Přikývnu a stoupnu si před něj. Jednou rukou si ho chytnu za krkem a nyní si připadám já jako autista, protože se mu nechci dívat do očí.

„Baby-Bill mě mění a mě se to občas nelíbí,“ najednou promluví Tom. Zamračí se a dlaní si buší do hrudi. Rozrušeně. Překvapuje mě to. Na tancování se nikdy takhle nechová. Navíc to nevypadá, že by měl bušení srdce ze mě. Spíš jako by byl nervózní, bál se. Byl nespokojený.

„Mně se líbí, jaký jsi, nedělej nic, co nechceš a co by tě dělalo nešťastným, neodpustil bych si, kdybys dělal něco, co nechceš. Nenech se měnit mnou, pokud nechceš,“ brouknu a pohladím ho konečky prstů po tváři.

„Chtěl bych se změnit. Můžu ti ně-něco říct?“ koktne a oba se díváme na svoje nohy.

„Samozřejmě, mně můžeš říct všechno.“

„Já, já se cítím strašně zvláštně.“

„Chtěl bys o tom mluvit? Pokud nechceš, nemusíš, ale pokud ano, zkus popsat to, co se s tebou děje,“ mluvím k němu tiše a klidně.

„To… To tady…“ ukáže si na hruď. „Jakoby to bolelo.“

„Bolelo? Tluče ti srdce. Chvěješ se?“ Tom jen stydlivě přikývne. Usměju se. „Je někdo, s kým ti je moc dobře? S kým chceš být? Když je s tebou, jsi klidnější a spokojenější a bez toho člověka je ti smutno a úzko.“ Tom zase přikývne.

„Jak to víš?“

„Jsi zamilovaný. Máš někoho rád. To je moc krásné, víš. Není nic krásnějšího, než milovat člověka. Je moc dobře, že to cítíš a je moc dobře, když to dáš najevo,“ špitám tiše. „Taky jsem zamilovaný, moc zamilovaný, ale mě to moc bolí, protože s tím člověkem nemůžu být. Proto… Když jsi zamilovaný, je to lepší říct, ukázat, pokud můžeš, protože jinak to moc bolí.“ Tom se na mě zvědavě podívá.

„Máš rád toho blbečka?“

„Ano, mám ho moc rád, ale jsem s ním, abych zapomněl na toho, koho miluji.“

autor: Lenna W.K.T & S