autor: LilKatie
Voda byla toho dne klidná, vánek si lehce pohrával s vlnkami a nad hladinu vyskočila jedna z pestrobarevných rybek, které se povedlo na poslední chvíli uniknout zobáku racka letícího kolem. S úlevou si oddychla a zamířila do hlubin oceánu, který byl jejím domovem. Plavala a plavala, až zanedlouho doplavala k tomu nejkrásnějšímu, co mohlo oko pod hladinou spatřit. K zlatému zámku království Atlantica, které se rozprostíralo na podmořském dně. Zde vládl bájný král všech moří společně se svou ženou, jejíž krása přesahovala všechny meze. Společně měli několik dětí, pět překrásných dcer a jednoho syna. A právě o něm tento příběh vypráví…
Na dně oceánu, nedaleko za královským zámkem, se mladý princ snažil uniknout svému všednímu životu. Rozvaloval se na dně oceánu a líně si prsty pohrával s různobarevnými sasankami.
„Měli bychom se vrátit.“ Ozval se mu hlas vedle ucha, Bill si povzdychl a přetočil se na záda, voda si mu pohrávala s vlasy temnými jako ty nejtemnější hlubiny oceánu. Káravě se podíval na svého rybího kamaráda a posadil se. „Myslím to vážně, tvůj táta se bude zlobit, když nepřijdeš na odpolední procházku královstvím…“
„Jako bych to tu sám neznal, mám ho prolezlé skrz na skrz. Vsadil bych se, že znám všechna zákoutí lépe než on…“
„Jako by bylo možné znát království líp než král všech moří.“ Ušklíbla se ryba a princ se ironicky zasmál. Přesto se ale zvedl ze skály a vydali se zpátky do zámku. Bill si povšiml, jak se jim nad hlavami mihnul nepatrný stín, určitě to musela být nějaká loď. Což Billovi připomnělo, jak dlouho neviděl nikoho z břehu nahoře.
„Proboha, pojď sem!“ vyprskla nejstarší ze sester a připlavala k Billovi. Rychle mu začala upravovat vlasy. „Kdyby tě takhle viděl tatínek, tak by se zbláznil!“ vyndala mu z nich zapletenou chaluhu a sepnula mu je na straně hřebínkem. „To je lepší,“ usmála se. Právě včas, do vstupní haly právě dorazil jejich drahocenný otec.
„To jsem opravdu rád, že vás tu vidím všechny včas.“ Pohledem zamířil na nejmladšího a svého jediného syna. Ten se se sklopeným zrakem začervenal. Sourozenci se seřadili do řady podle věku; Beata, Bianca, Bella, Bonnie, Britney a Bill, společně vyšli za svým otcem, který je už po nespočetněkráté začal provázet jejich královstvím. Bill protočil oči a zívnul, Bella ho zpražila pohledem. Už se nemohl dočkat, až dnešní procházka skončí.
*
„Uvědomte si, že jste dědicem trůnu! To že je vaše země malá, neznamená, že to nějak zmenšuje vaše povinnosti vůči státu, mladý muži!“ zvolal rozčileně princův vychovatel. Mladík za sebou ale jen rozčíleně práskl dveřmi a vyběhl ven ze svého letního sídla.
Na molu naskočil na vodní skútr a jel si pročistit hlavu. Nenáviděl, když mu někdo rozkazoval, jak má žít svůj život. Byl sice velice slušně vychovaný chlapec a nikdy v životě neudělal nic, co by se nějak vymykalo pravidlům, avšak poslední dobou ho rozkazování na téma: jak brzy by se měl oženit; dohánělo k šílenství.
*
„Pospěš si, Andy!“ zvolal Bill, a co nejrychleji plaval k místu, kde tak často nacházel různé poklady. Nikdy ho nepřestalo udivovat kolik nádherných věcí ti tvorové nad hladinou, ti lidé, dokázali vyhodit do vody. Ani tentokrát se nezklamal. Už zdálky se na něj třpytila jakási blyštivá věc, doplaval k ní a vylovil ji z písku. Oči se mu zaleskly nadšením. Se zájmem si prohlížel tu věc, která tak nádherně svítila všemi barvami. V prstech si s ní otáčel, netušil, že se jedná o odlomený kus z obyčejného cédéčka.
„Jsi si opravdu jistý, že tohle potřebuješ?“ zamračil se jeho rybí kamarád. Princ si povzdychl.
„Já vím, já vím, tatínek by se zbláznil zlostí. Nenávidí všechno, co nepochází z moře nebo oceánu. On prostě nevidí tak jako já.“ Zadíval se toužebně nahoru do vody, kterou procházel paprsek slunce. Vydechl a vyrazil směrem vzhůru k hladině. Andy svižně za ním. „Když on prostě nechápe, kolik ten svět má krás. Co bych jen dal za to, abych se mohl stát jeho součástí. Všechno je tam určitě jednodušší než tady.“
„Jednodušší než tady?“ uchechtl se Andy, „děláš si legraci? Oh, jo, jasně… nerad ti kazím iluze, ale řekl bych, že tam bys s ocasem moc nepochodil…“
„Hahaha.“ Protočil Bill oči. „Dej mi pokoj,“ mávnul rukou, otočil se a plaval rychle vzhůru k hladině. „Nikdo mi tady nerozumí.“ Prorazil hlavou hladinu a nadechl se čerstvého lidského vzduchu. Pročísl si vlasy a plaval dál ke břehu. Svítilo krásné teplé slunce, oh jak on miloval hřát se na slunci, jak moc by si přál hřát se na něm celé dny. Lidé toho mohli dělat tolik zábavného.
Najednou v dálce uslyšel nějaký podivný zvuk, otočil se za tím a polknul. Schoval se rychle za skálu vystupující z vody, a pozoroval, co to bylo. Blížilo se to ke břehu, bylo to něco podivného, bílého a něco na tom sedělo. Brzy to zastavilo u dřevěného mola a Bill zjistil, že na té věci seděl člověk.
V životě jich viděl jen pár, obvykle jen z velké dálky nebo jen ty ošklivé vrásčité s vousy, kteří jezdili lovit na moře. Tohle byl podle něj ten nejkrásnější člověk, kterého kdy za sedmnáct let viděl. Nemohl se ubránit, musel ho vidět víc z blízka. Pomalu, těsně pod hladinou plaval k místu, kde ten člověk stál. Vykouknul z vody, jen tak trochu, očima nad hladinou; a tiše ho pozoroval. Mladík na mole se protáhl, vypnul skútr a vyšel k domu, co stál opodál. Naproti mu vyběhl velký chundelatý pes, který vesele štěkal na přivítanou. Páníčka radostně olízal, ale pak zavětřil něco jiného. Nastavil překvapeně nos, našponoval ocas a rychle vyběhl za tím, co cítil.
Nos toho chlupáče cítil něco neuvěřitelně zvláštního, doběhl na konec mola a zadíval se do vody, odkud se na něj valila dvě velká hnědá vykulená kukadla. Dogovi to stvoření tak vonělo, že mu bylo jasné, že odtud nehrozí žádné nebezpečí. Radostně ho začal olizovat a Bill se nemohl ubránit a rozesmál se, neuvěřitelně to lechtalo. Tom se na břehu zarazil, měl dojem, že uslyšel nějaký zvuk od vody. Otočil se, ale nikoho neviděl.
„No tak, Dogu, copak to tam máš?“ zeptal se a šel ke svému psovi, když tam ale došel, na vodě neviděl nic zvláštního, jen lehké vlnky. Když ale Doga podrbal a zvedal se k odchodu, přísahal by, že viděl pod hladinou mihnout se velkou zelenou ploutev.
Bill, znovu schovaný za jednou ze skalek, se z dostatečné dálky díval, jak dvojice odchází. Líbezně se usmíval a už teď plánoval, jak sem zas poplave, až se mu naskytne chvilka. Nemohl se dočkat, až toho krásného člověka znovu uvidí. Bude to dřív, než si sám dokázal představit…
autor: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Hrozně jsem se těšila, až se tu tahle povídka objeví a přiznám se, že jsem se zuby nehty držela dál od tvého blogu, abych se na ni nevrhla už tam. Ale teď jsem rozhodně ráda, že jsem si počkala =) Vypadá to, že tohle bude hodně zajímavá povídka =)) Navíc je hezké u toho vzpomínat na Malou mořskou vílu, kterou jsem viděla naposledy… no… hodně dávno 😀
První díl se moc povedl, těším se na další, ale přiznám se, že ze všeho nejvíc se těším na to, až budeš popisovat všechno pod hladinou =)) Vždycky mě láká představa nepoznaného světa, který vlastně existuje jen v něčí mysli =))
No, těším se na pokračování, tak doufám, že tu bude co nejdřív =))
Páni… To je dobrý nápad. 😉 🙂 Určitě si nenechám ujít. 🙂
Oooh 🙂 Já prostě miluju pohádku o Malé mořské víle 🙂 Hlavně tu od Walta Disneyho, která skončí dobře 🙂 Tu hranou, kde hraje Libuška Šafránková jsem měla ráda jen do té doby, než se vdala za prince a maličká víla se rozplynula 🙁 věřím, že tvá povídka dopadně dobře 🙂 určitě budu pravidelnou čtenářkou 🙂
Úchvatný český film Malá mořská víla je mou nejmilovanější pohádkou, asi pro tu bolestně krásnou tragičnost a neodvratnost osudu ♥
Ale dívám se na ni málokdy a když už se k tomu odhodlám, tak vždycky vybrečím potoky slz.
Když jsem kdysi Billa poprvé uviděla s dredama, už jsem mu pak neřekla jinak než malá mořská víla 🙂 Takže spojení tohoto příběhu s twincestem miluju, protože v mých očích se přímo samo nabízí.
Proto jsem se hned pustila do čtení a po prvním dílu jsem nadšená a už teď se těším na ty další 🙂
Jenom doufám, že tady láska krásné mořské víly k člověku dojde naplnění, jinak se ubrečím 😀
Ja by som si toto dielko rada prečítala, pretože je prvá kapitola napísaná krásne, ale asi si počkám na koniec. Ak sa to končí smutne, nemám silu čítať.Keby som ale vedela, že toto bude taká tá šťastná verzia rozprávky… Asi naozaj počkám. Uvidím.
Jsem zvědava co nám připraviš v další kapitole.Začína to moc hezky.
Lil, naprosto miluju tvoje psaní. Takový to… kouzelno, pohádkovsko. Jedním slovem to tvoje. Už jsem napnutá na další díl!:-P
Jéé 🙂 Tak tahle povídka mě doslova okouzlila! Je tak krásně napsaná, tak krásně něžně, pohádkově..moc se mi to líbí 🙂
Já osobně jsem bohužel Malou mořskou vílu nikdy neviděla, takže pro mě bude celá tahle povídka obrovským překvapením! Nevím, nakolik se tahle povídka bude pohádce podobat, ale já to i tak nepoznám 😀