Dawn of emotions 12.

Po Vinově návratu na pokoj na něj Bill upíral svá kukadla plná smutku a zrady. Netušil, proč je Vin najednou tak chladný. Tyhle jeho proměny nálad byly jako na kolotoči.

Tom seděl pořád vedle Billa, dokud ho sám černovlásek nepoprosil, aby odešel, že si chce s Vinem promluvit. Tom kývl, vtiskl mu pusu na čelo a vyšel na chodbu si dát kafe.

Bill se zvedl a přešel k Vinově posteli, na kterou si sedl. Chytl ho za ruku a počkal, až se na něj otočí a začne vnímat jeho přítomnost.

„Marku… proč…?“ začal tiše, aby nebyly slyšet v jeho hlase přicházející slzy. Hlas se mu ale chvěl tak jako tak. Vin mu koukal do očí a sám neměl daleko k slzám. Stiskl Billovu ruku a políbil ho na ni.

„Hvězdičko, já jenom chci pro tebe to nejlepší,“ držel jeho ruku svýma dvěma. Dál si hleděli mlčky do očí a ani jeden se neměl do hovoru. Až pak prolomil ticho Bill.

„Miluju tě, Marku… i přes to, co se stalo… je to pro mě hotová věc… je to za náma… vím, že nejsi zlý… prosím já tu nechci zůstat sám! S tebou se mi nic nestane… prosím!“ začal už pomalu vyšilovat Bill.

Za žádnou cenu tu nechtěl zůstat sám. Bál se jenom té představy a co teprve, kdyby se jeho obavy vyplnily?! Byl z toho na prášky.

„Bille, ale… to nejde,“ řekl Vin, ale hlas ho zlomil pod vahou přicházejících slz. „Bille, taky… já… miluju tě,“ poprvé mu to řekl a cítil, jak se mu nehorázně ulevilo. „A proto se mnou nemůžeš odjet… poslouchej, nebudeme tam dlouho. My dva si dáme pauzu a pak… se uvidí, ano?“ stiskl mu pevněji ruku a vyčaroval něco jako úsměv. Falešný, ale přeci vnesl trochu světla do Billovy tváře. Ten ho pevně objal a rozplakal se mu na rameni.

„Marku, já bez tebe ale nechci být! Nezvládnu to tady!“ tlumil svůj křik ve Vinově velkém tričku na spaní.

Ten ho stiskl a nechal ho vybrečet. Věděl, že teď nemá cenu mu cokoliv říkat. Byl na dně stejně jako on sám. Bál se ho tu nechat. Jelikož ho s sebou tahal na akce, každý teď ví, jak Bill vypadá, a to bylo nebezpečné. Nejvíc se bál toho, že si ho někdo najde. Podobná svině, jako byl Lucas… a vlastně i on.

Zavřel bolestně víčka a pár zbloudilých slz opustilo jeho oči. Proputovaly si cestičku přes jeho tváře a pokračovaly na Billův krk. Ten to okamžitě zaznamenal a zmateně zvedl hlavu. Sám uplakaný sledoval lesknoucí se perly ve Vinových očích.

„Marku, ty… “ nedořekl, protože mu to přišlo absurdní. Vin si hned slzy setřel a pousmál se.

„Ne, to nic, lásko,“ ujistil ho, a když viděl, že chce něco namítat, políbil ho. „Nebudeme sami… pořád budu s tebou… alespoň v myšlenkách.“ Bill se najednou zasekl.

„Nevím, jestli… ti mám věřit… nevím, jestli mě doopravdy miluješ… jak mám vědět, že to pak nezačne nanovo, hm?“ hlas mu protínaly tiché vzlyky. „Jak mám tušit, že jsi mě neměl jenom na to jedno jako ty přede mnou? No?“ nanovo se rozeštkal Bill.

Každé jeho nynější slovo bylo jako kudla do Vinova srdce. Přesně, jak Brian říkal. Měl pravdu.

„Ale hvězdičko to… si přece nemůžeš myslet!“ A jak by nemohl? Byl to přeci on, kdo ho první unesl a dva dny ho držel v mizerném stavu ve sklepě. Nejraději by si teď nafackoval.

„A víš co, jeď si,“ sklopil rezignovaně hlavu Bill a odporoučel se na svou postel. Lehl si zády k Vinovi a tiše koukal z okna.

„Hvězdičko, tak to přece není, a ty to víš… prosím, věř mi,“ šeptal zoufale Vin, i když věděl moc dobře, že teď v tuhle chvíli mu to k ničemu nebude. Lehl si a koukal do stropu.

Druhý den přijel Brian již dopoledne, zrovna když doktor s oběma vyřizoval propouštěcí papíry. Bill by si tu správně měl ještě poležet, ale na nátlak Toma ho pustili domů ve stejný den jako Vina. Tom nechtěl, aby tam Bill zůstával déle, než bylo nutné. Věděl, jakou averzi chová k nemocnicím a podobným zařízením.

„Tak… se měj a… prosím… nezapomeň… slibuju, že až se vrátíme, ozvu se ti, hvězdičko… teda… jestli budeš chtít,“ šeptal Vin, když se loučili před nemocnicí. Brian s Tomem stáli opodál, aby je nerušili.

„On se vážně zamiloval,“ mumlal si pro sebe Brian a usmíval se. Tom na něj koukal.

„Jo… Bill je v tom také až po uši,“ povzdechl smutně při pohledu na to, jak Bill skočil Vinovi kolem krku a ve slunečních paprscích byly jasně znát malé perly v podobě slz.

„Miluju tě, Marku!“ křikl za ním zničeně Bill, když Vin odcházel k autu a mávl na Briana.

Ten se s Tomem rozloučil a dal mu vizitku s číslem. Pak odjeli. Bill padl na kolena na silnici a rozplakal se nanovo. Tom k němu hned jako správný bratr přispěchal a odvedl ho do auta.
Doma Billa uložil do postele a lehl si k němu.

„Bráško, neplač… on se vrátí… slíbil ti to, nebo ne?“ snažil se svého malého brášku nějak povzbudit. Ten však jenom vrtěl hlavou.

„Neozve se mi. Já to vím, Tome! Neozve! Nevrátí se! Já to vím!“ vzlykal pořád a drtil v rukou Tomovo tričko. Ten z něj byl zoufalý. Dostal od doktora pro něj nějaké léky na spaní.

„Počkej, zlato,“ šeptl a sáhl do kapsy. Vytáhl krabičku a došel pro sklenici vody. „Po tomhle se ti uleví,“ podal Billovi malý, bílý prášek, který měl přinést úlevu.

„Co je to?“ zeptal se zničeně Bill, ale prášek zapil.

„Jenom něco na spaní. Musíš odpočívat a ne se tady trápit. Vím, že je to těžké, ale je to tak… život jde dál,“ přikryl ho až po bradu a seděl u něj, dokud neusnul.

A i potom. Nechtělo se mu od něj. Jeho od dětství projevující se ochranitelské pudy byly opět tady a on se o svého brášku musel postarat. Byl na tom hodně špatně. I přes to, že si vzal prášek, tak sebou ze spaní škubal. Tom nakonec usnul vedle něj, objímajíc ho kolem pasu.

Vin už touhle dobou byl dávno na cestě s ostatními. Na nic, co mu říkali, se ale nesoustředil. Měl v ruce mobil a pohrával si neustále s myšlenkou zavolat mu. Ale asi spal. Schoval mobil zpět do kapsy a opřel se do pohodlné sedačky. Na letiště to bylo ještě kus, tak se aspoň prospí. Ale nedařilo se.

„Myslíš na Billa viď?“ pronesl smířlivým tónem Brian, který řídil. Vin jenom kývl.

„Bude mu beze mě líp,“ neznělo to přesvědčivě, ale nic jiného ze sebe teď asi nedostane.

„Řekni mi, Marku, miluješ ho stejně jako Lenny?“ zeptal se znovu Brian.

„Víc než jí, ale ona byla jedinečná. Jenže Bill je taky jedinečný,“ odpověděl Vin tiše a dál už jen mlčel.

Dojeli na letiště a zamířili k tryskáči, který Vinovi patři jako jedna z mála dalších věcí. Vin i s ostatními nastoupili dovnitř a letěli směr Rusko.

Zato Bill, i když spal, házel sebou a plakal ze spaní. Zdál se mu sen, ve kterém se opět octl ve Vinově sklepě, ale místo Vina tam byl Lucas. Ve snu prosil, ať ho Vin vysvobodí, ale on nepřicházel. S výkřikem se probudil a posadil, a tím vzbudil spícího Toma vedle sebe.

„Billí, bráško, klid. Byl to jen sen,“ uklidňoval ho hned Tom.

„On se mi nevrátí. Nevrátí,“ mumlal pro sebe Bill a plakal Tomovi v náruči.

„Slíbil ti to,“ řekl Tom a začal se s ním kolíbat.

Přitom ale souhlasil s Vinem, že bez něj mu bude líp. Zapomene na něj a bude žít dál. I když v to Billovo zapomínání nevěřil. Pokud Vina opravdu miloval, buď to bude trvat dlouho, až nakonec zapomene, nebo nezapomene vůbec a bude se pořád trápit. Bill mu nakonec znovu usnul v náručí. Tom ho položil na polštář a odešel k sobě. Sice ho tam nechtěl nechávat samotného, ale věděl, že tu nic nezmůže.

Vin zato celou cestu letadlem koukal z okýnka a myslel na Billa. Snad se mu nic nestane. Chtěl mu během celého letu zavolat, ale nakonec to neudělal. Brian to celou dobu pozoroval a bylo mu kamaráda líto. Proto zavolal Johnovi, který zůstal v Německu, aby dal na Billa pozor. Měl nepříjemné tušení, že až se Vinovi nepřátelé, a že jich bylo dost, dozví, že je Bill doma a bez Vinovy ochrany, něco by mu mohli udělat. To by Vin nepřežil a dával by si to za vinu. Nikdo netušil, že jsou jejich obavy opodstatněné.

Kdesi v Německu, přímo v hlavním městě, se jednomu z Vinových nepřátel dozvěděl, že Vin má konečně náhradu za jeho mrtvou přítelkyni a taky se dozvěděl o tom, jak dopadl Lucas, když se toho Vinova pokladu dotkl. Nejhorší bylo, že zjistil i to, že Vin je teď mimo a jeho poklad nikdo nehlídá, až na nějakého pitomého bratříčka, kterého se rychle zbaví. Carl se zákeřně usmál a měl pocit, že konečně bude mít možnost pomstít se Vinovi za všechno, co mu provedl. Jeho zhrzená pýcha mu nedovolovala vidět situaci, ve které ho musel Vin zradit, ze všech možných pohledů. Proto se rozhodl mu pomstít.

Vin s komplici dorazili na místo a Josh zařizoval nocleh pro všechny. Obchod měl proběhnout za několik hodin a všichni museli být vyspaní. Všichni ostatní šli okamžitě na kutě, jen Vin koukal do stropu a ne a ne zabrat. Pořád přemýšlel nad Billovými slovy a taky nad slovy Briana. Brian měl totiž pravdu, že si Bill začne myslet, že ho měl jen jako hračku. Možná na začátku. Než ho začal vnímat jinak. Než si začal vyčítat každou modřinu nebo oděrku, či vážnější Billovo zranění, jako třeba, když se pořezal o střepy rozbitých váz.

Když zavřel oči, měl před sebou Billovu ne moc často usměvavou tvář. Nakonec usnul po dvou hodinách přemýšlení a myšlení na Billa.

Všichni vstali další den kolem desáté hodiny ranní a začali se připravovat na blížící se obchod.

Pečlivě si schovávali zbraně pod oblečení pro případ, že by se něco zvrtlo. Obchod měl proběhnout přesně v poledne, takže až byli všichni vzbuzení, oblečení a připravení, vyrazili na domluvené místo.

Druhý překupník už tam čekal i se svými bodyguardy. Všichni vypadali odstrašivě. Ale zároveň jako by chtěli budit respekt u dalších Vinova typu. Jenže Vinovi byli jen pro smích.

„Tak kde to je?“ ozval se překupník, když došli na místo.

„Dostaneš to, až uvidím auta,“ řekl Vin klidně. I když neměl moc klidné spaní, musel působit vyrovnaně.

„Jasně. Sašo, vem sebou Vasila a ještě někoho, a přivezte ty zlatíčka,“ rozkázal Demitrij. Tak se totiž překupník jmenoval.

Saša i s Vasilem přikývli a ještě s jedním členem odešli kamsi do dáli, kde se nacházela obrovská garáž.

„Je čest s tebou obchodovat, Vine,“ ušklíbl se Demitrij.

„Zatím se to o tobě říct nedá, Demitriji,“ odsekl jízlivě Vin. Dál mlčeli.

Zdálky se ozvaly zvuky upravených motorů. To byla hudba pro Vinovy uši. Tenhle zvuk miloval. Načeš přijela tři opravdu luxusně upravená auta a zastavila u Vina a jeho kompliců. Vin řekl Brianovi, Joshovi a Dirkovi, ať vše zkontrolují.

„Ale copak? Nevěříš mi?“ zeptal se Demitrij.

„Víš, že ani ne!?“ ušklíbl se Vin a podíval se na ty tři.

Ti jen přikývli na důkaz, že je vše v pořádku, a tak Vin vykročil k Demitrijovi, aby mu předal peníze. Za pasem měl schovanou pistoli, kdyby se něco posralo. Předal mu kufřík a poodešel. Demitrij ho otevřel a začal to přepočítávat. Něco mu ale nesedělo.

„Ty šmejde, chtěl jsi mě okrást?“ vykřikl, vytáhl pistoli a zamířil Vinovi na hrudník. To byl spouštěč pro Vina, Briana a ostatní, aby vytáhli své zbraně.

„Na to zapomeň. Stanovil sis cenu, tak jsem přinesl přesně. Opovaž se mě nazývat zlodějem,“ řekl klidně Vin, přitom měl teď opravdu strach.

„Lžeš. Řekl jsem jasně pět milionů a v kufru je o půl milionu méně. Nedodržuješ dohodu,“ vykřikl Demitrij a vystřelil.

Kulka zasáhla Vina do břicha. Jakmile se Vin trochu zorientoval, vystřelil proti Demitrijovi, kterého kulka zasáhla pouze do paže. Demitrij nečekal a vystřelil ještě dvakrát a dvakrát se trefil. Jednou do Vinova ramena a druhou znovu do Vinova břicha. To už Vin neustál a padl k zemi. Ostatní Vinovi komplici začali střílet okamžitě, jen Brian ne. Ten se rychle dostal k Vinovi a snažil se zastavit krvácení a snažil se Vina udržet při vědomí. Což se mu nedařilo.

autor: T-KAY & Iveth Biersack