autor: LilKatie
Rozkaz
Voják celý zadýchaný běžel do komnat starší z princů, vtrhl tam, jako by šlo o život, i když, možná, že o něj opravdu šlo. Besamon zvedl pohled od mapy, kterou si prohlížel na stole, a nakrčil obočí.
„Proč mě vyrušuješ, aniž by ses obtěžoval nahlásit se?“
„Pane, ta dívka. Ta dívka, kterou jste věnoval tomu Římanovi, kterého jste viděl s vaším bratrem.“
„Co je s ní? Není mu snad dost dobrá?“ uchechtl se a znovu se zadíval do map, plánoval tažení na jeden z nepřátelských kmenů, který v poslední době dělal nepokoje na hranicích.
„Je, ona je… Je mrtvá, pane.“ Vykoktal ze sebe.
„COŽE!?“ zahřměl princ a z očí mu sršely blesky. „Jak se to stalo?“
„Já nevím, pane, já… Jen jsem se šel podívat, jen jsem šel kolem a vidím, že ona tam leží na posteli a nehýbe se… Tak jsem šel dovnitř a na posteli byla krev a ona nedýchala a byla mrtvá.“ Strážný byl celý bledý a třásl se, bál se princova hněvu, bál se, že ho potrestá za to, že dostatečně nehlídal u dveří a že mu proklouzl někdo, kdo ji zabil.
„Neměls hlídat u dveří, aby dovnitř nikdo nechodil??!“
„M-měl, pane, a taky jsem tam hlídal! Nevím, jak se to mohlo stát, opravdu, u všech Bohů, co nad námi stojí, přísahám, že to není moje vina!“ zakvílel hystericky.
Bes uhodil pěstí do stolu, až se mu rozlítly kalíšky, ve kterých měl dřívka na psaní. „Ty jeden malej, já tě-„
V tom do pokoje vtrhl sluha jeho mladšího bratra, rychle se poklonil až do výše kolen a narovnal. „Pane, nerad vás ruším, ale je to naléhavé, jde o vašeho otce.“
„Co je s Faraonem?“ odsekl nevrle starší dědic trůnu.
„Je mrtev.“
Besamonův pokoj zavalil hysterický smích vycházející z princova hrdla.
***
Azizi se zvedl z trávy a rozhlédl se, zadíval se směrem k paláci. „Něco se děje…“ zašeptal, když se podíval na nebe.
Tom jeho pohled k nebesům následoval a zamrkal. „Co to u Ot-„
„Bohové…“ vydechl Azi a postavil se. „Promiň mi to, musím jít.“ Políbil vojáka letmo na rty a rozeběhl se do paláce. Tom tam zůstal stát jako zkamenělý a jen se celý šokovaný díval, jak z nebes vystupuje zlatavé světlo.
Princ vběhl do paláce vchodem ze zahrady, proběhl jezírkem s lekníny a rovnou po schodech, které do bazénku vedly, utíkal dovnitř. V chodbě se pak srazil s vrchním knězem.
„Princi, co tady děláte? Myslel jsem, že jste u svého otce…“
„Co je otci?“
„Bohové ho povolali k sobě, Azizi, měl byste tam jít. Určitě jste už očekáván…“
„Otec je mrtvý?“ zamrkal mladičký a stařec přikývl. Azizi polkl a rozeběhl se k otcově ložnici, před dveřmi se zastavil, těžce vydechl, snažil se zachovat chladnou tvář. Vstoupil dovnitř.
Faraon ležel na své posteli, u něj stál hlavní lékař a pomazával mu čelo mastí, zatímco šeptal rituální slova. Jeho matka, bratr a královna stáli u zdi, oči sklopené k zemi. Až na jeho bratra, který se na to všechno díval, a oči mu jen zářily. Když ale uviděl svého mladšího bratra, výraz v tváři se mu změnil v neprůchodnou masku plnou pohrdání. Azi se postavil vedle své matky a jemně ji chytil za ruku. „Jak se to stalo?“
Než mu však matka stihla odpovědět, uslyšel jeho slova mladý doktorský učedník a učinil tak on. „Měl závratné bolesti hlavy a píchalo ho v hrudníku, nedalo se mu pomoci. Může nás snad už jen těšit, že se zanedlouho bude mít zase dobře.“ Mladý princ přikývl, zadíval se z okna a vydechl. Teď už bylo jen v rukou Bohů, kdo se stane další noční i denní hvězdou Egypta.
***
Azizi ležel v posteli a tiše vzlykal, Adam jen seděl vedle jeho postele a hladil ho po zádech, smutně koukal. To, že faraon brzy zemře, se dalo čekat, vždyť už to byl velice starý muž, kterému zdraví nesloužilo, protože ho měl podlomené kvůli bojům, které vedl; ale co všechny ranilo, bylo to, co muselo přijít, nedalo se tomu zabránit, i kdyby se kdokoliv snažil, jak chtěl. Bohové rozhodli.
Faraonem se stal Besamon. A mělo být ještě hůř.
U dveří Adam uslyšel tiché kroky a otočil se, slabě se usmál na příchozí Anit, vstal, poklonil se a odešel k sobě do pokoje.
Princova matka se na sluhu vlídně usmála a posadila se na synovo lůžko, jemně ho pohladila po vlasech. „Synu můj, nevzlykej už. Vždyť není všem dnům konec…“ syn ji ale nijak nevnímal, byl sám ve svém vlastním zhrouceném světě. Měl pocit, že už mu snad nemůže být hůř, jeho bratr se stal novým vládcem a vysmíval se mu jeho vlastním tajným způsobem. Nazítří měly začít velké oslavy na Faraonovu počest a Azizi se měl samozřejmě zúčastnit, dokonce byl pozván, aby usedl přímo vedle jeho princezny, se kterou byl Besamon zaslíben. Bylo mu jasné, jaké hrozné věci ho tam čekají. Výsměch, hanba, ponížení, nic víc.
„Mluvila jsi s ním?“ vydral ze sebe skrze vzlyky.
„Ne…“ vydechla. „Nemluvila jsem s ním… Víš, jaký je… Nejsem pro něj nic víc než obtížný hmyz, a cokoliv, co řeknu, tak jako by neslyšel. Dokonce si myslím, že jsem na tom hůř než ty, ale nechtěla bych tě tím obtěžovat…“ Princ se přetočil na druhý bok a povzdychl si, utřel si nos.
„Co ti provedla ta prohnaná krysa?“
„Vyhodil mě. Smím bydlet v paláci, ale jen v pavilonu, kde nebydlí faraon, a odedneška nebudu sedávat v korunní místnosti vedle něj. A…“
„Jak jen mohl?! Ten… ten…!“ nanovo se rozvzlykal a objal ji kolem ramen, dál jí vzlykal na rameni.
U dveří se znovu ozvaly kroky, Egypťan zvedl pohled z matčina ramena a ve dveřích spatřil stát Toma, okamžitě matku pustil, úplně jako by pro něj v tu chvíli přestala existovat, a vyběhl za svým milencem ke dveřím, skočil mu kolem krku a pevně ho objal. Tom vydechl a přitáhl si ho za temeno hlavy k sobě blíž, jemně ho líbal do vlasů. Anit překvapeně zamrkala, zvedla se z postele a odkašlala si.
„Nechcete mi tady něco vysvětlit?“ zeptala se a založila ruce v bok. Chlapci se od sebe ihned odtáhli.
„Oh matko, to je…“
„Já vím, kdo to je! Ale, co to má znamenat Azizi?“
„No, víš… My jsme…“
„Tak s ním se každou noc vytrácíš?“
„Uhum.“ Přikývnul a chytnul Toma za ruku. „Ano, ale… Než cokoliv řekneš, tak bys měla vědět, že Tom je velice nadějný voják, je šikovnější než všichni ostatní a má statečnost sta mužů! A pak také pochází z velice bohaté rodiny, brzy ho čeká povýšení a miluje mne. A slíbil mi, že mne milovat bude i nadále a máme spoustu, spoustu plánů…“
„Plánů? Jakých plánů?“ nakrčil Anit obočí.
„To ti bohužel nemůžu říct, matko, to není nic pro ženské uši…“ usmál se Azi.
Bývalá královská manželka si povzdychla a odešla, nemělo cenu se tu už zdržovat, její syn ji teď poslouchat nebude, a tak její plány budou muset nějakou dobu počkat.
„Proč jsi přišel, Tome?“ povzdychl si princ a přitulil se čelem k vojákovi, opíral se mu nosem o nos a jemně ho hladil po ramenou.
„Přišel rozkaz od faraona, Azi…“ chytil Říman prince za ramena a odtáhl ho od sebe tak, aby mu viděl do obličeje.
„Co? Jaký rozkaz? Co se děje?“ nechápal mladík.
„Musíme odejít, okamžitě. Ještě v noci nám odplouvá loď…“
„Co tím chceš říct??“ hrnuly se mu slzy zpátky tam, kde ještě před chvílí byly.
„Vracím se domů…“
autor: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
No tak to byl teda díl. O_o Ani jsem si nestačila zvyknout, že jsou princ s Tomem spolu a už to vzalo tenhle obrat. Boooh. Na můj vkus se všechno děje až příliš rychle. Doufám, že to dopadne dobře.
No já čumím, normálně s otevřenou pusou O_o Tolik zvratů v jediném díle, že nevím, čeho se mám chytit jako prvního. Hodně se bojím toho, jaké následky bude mít smrt faraona pro Aziho a jeho matku, zatím to nevypadá vůbec dobře. Navíc to, že Tom musí odjet, je pěkně zlé, Azizi nebude mít o koho se opřít (okay, Adama, ale to není to pravé ořechové :D). Ale něco mi říká, že to nebude jen tak, že to trápení nebude až tak veliké, jak se teď může zdát a že uděláš něco, co změní životy všech postav. Teda alespoň v to doufám 😀
Jsem zvědavá na další díl =))
No chudák Bill ten si skusi od bratra.
Tak Adam žije… mne sa ten človek nejako nepozdáva. Som zvedavá aké plány Azizi myslel. Tom vážne odíde? A vráti sa do súčasnosti… možno a bude hľadať Aziziho dušu…
Uff… toľko udalostí v jednej časti. No a teraz ako Tom odíde, vráti sa do svojho času a bude hľadať Aziziho?