Dawn of emotions 13.

„Kluci, postarejte se tady o to!“ křikl Brian a Vina odtáhl do auta. Prostě pak nechá vyměnit potahy, no. Bleskově se rozjel hledat nějakou nemocnici.

„Brácho, nezavírej oči! Vydrž! Mysli na Billa! Sakra vydrž!“ křičel a pořád se otáčel na něj na zadní sedačku. Vin byl malátný a sotva držel otevřené oči.

„Bi-Bille!“ dostal ze sebe a upadl do bezvědomí.

Brian na něj pořád křičel, jak smyslů zbavený, a smykem zastavil po chvilce jízdy u nemocnice. Okamžitě letěl pro doktora. Doktoři si ho přebrali a zničený Brian, celý od krve, se sesunul na lavičku v nemocniční hale. Složil hlavu do dlaní a zavřel oči. Takhle se to posrat nemělo!

Najednou se ozvalo zvonění mobilu. Chvilku mu trvalo, než mu došlo, že zvoní jemu. Byl to Josh.

„Je po všem… odvezem je domů a pošlem pro vás odvoz,“ zněla jediná věta, kterou Brian zaznamenal. Jenom poděkoval a típl to. Slyšel, že Josh se ho ještě na něco ptal ohledně Vina, ale neměl sílu.

Mezitím v Německu, v nevelikém bytě se probral Bill do dalšího pochmurného dne svého posraného života. Tom kolem něj sice pořád skákal, ale Bill byl jako tělo bez duše. Přecházel po bytě sem tam jako duch, nebo jenom seděl na posteli s plyšákem a objímal ho. Neměli s Vinem ani jednu fotku, tak alespoň neměl nad čím brečet. Neměl už ani co.

Slzy ho opustily stejně jako veškerá víra v lásku. Jediná, kterou v životě poznal, mu odjela a už se nevrátí. Nevěřil tomu. Přehrával si v hlavě jeho slova, která se mu vryla do srdce, jako se ryly texty do destiček v raném středověku. Bylo mu vážně hrozně.

Kdyby ho teď někdo zabil, byl by mu ještě sám poděkoval. Jeho život jedním okamžikem nabyl to, po čem tak zoufale toužil, a stejně tak rychle o to zase přišel. Zvedl hlavu k nebi, které bylo oblečeno do černého obleku s občasnými zlatými záblesky. Bouřky neměl rád, ba dokonce se jich bál, ale dnes ji uvítal. Blesky jako by rozuměly jeho žalu a snažily se přebít jeho bolest. Nedařilo se jim to.

Odpoledne taktéž seděl na okně ve svém pokoji a koukal na nebe. Tom už úctyhodnou chvíli stál mezi dveřmi a pozoroval ho. Přešel k němu a objal ho. Bill sebou trochu škubl, ale nechal se objímat.

„Myslíš, že… si na mě aspoň… vzpomene?“ šeptl Bill a upřel pohled do identických očí svého dvojčete. Tom horlivě přikyvoval.

„Jasně, že vzpomněl! Určitě na tebe myslí pořád… miluje tě… přece ti to řekl a… “ přerušil ho Billův vzlyk.

„A odjel! Odjel pryč a nechal mě tady! Tome, já bez něj nemůžu žít! Nemůžu!“ křičel Bill a zarýval nehty do Tomových zad.

„Broučku, jak ti mam pomoct,“ povzdechl dredáč smutně a setřel Billovi z tváře pár slz. Ten jenom pokrčil rameny.

„Já… pudu se projít… zajdu za Andym… dlouho jsme se neviděli,“ povzdechl Bill a pousmál se při vzpomínce na svého kamaráda. Však on mu uleví.

Odešel do koupelny a jal se příprav. Bylo asi kolem šesté večer, když se vypravil a odešel ven. S Andym byl domluvený, že se sejdou v půl sedmé před jejich oblíbeným clubem s názvem Broken. Měli to tam oba rádi. Andy už byl na místě dřív, proto když viděl přicházet černovlasého mladíka, rozeběhl se k němu a objal ho.

„Bille! Zlato chyběls mi,“ pevně ho stiskl v náručí. Bill se usmál a objal ho zpátky.
Andyho ruce okamžitě zamířily najisto k jeho zadečku. Billovi běhaly před očima nejrůznější scénáře toho, co si prožil, ale zavrtěl nad tím hlavou. Musí zapomenout. Na celé tohle týdenní divadlo musel zapomenout. Jakoby se nikdy nic nestalo. Bránilo mu v tom ovšem ještě několik modřin a pár jizev od operace na jeho plochém bříšku. Sám se ale ujal slova a začal Andyho líbat. Po tvářích mu kanuly krokodýlí slzy a bylo mu mizerně. V hloubi srdce cítil, že teď Vina podvádí. Snad doufal, že se jeho nablýskané auto vyřítí zpoza rohu, on k němu přiběhne a jako z nějakého filmu si ho unese k sobě domů a budou jenom spolu. To se však nestalo a Billovi docházely veškeré naděje.

Nakonec šli na panáka. Na dva. A mnoho dalších. Bill byl už slušně pod parou, když se s Andym oba vysmátí motali po tanečním parketu a smáli se všemu okolo. Tancovali a dělali blbosti jako dřív, když bylo ještě všechno normální. Připadal si zase dobře. Aspoň do rána, než mu jisto jistě bude špatně.

Když si Andy odskočil, Bill čekal u baru. Vedle něj seděl starší muž s bledě modrýma očima a pečlivě upravenýma černýma vlasama. Billa zaujal na první pohled a přisunul se k němu.

„Ahoj… jsi tu sám?“ zakoulel na něj opilýma očima a usmíval se svým rádoby sexy úsměvem.

Aspoň doufal, že to tak působí. Opět si ale nevybral dobře. Ten muž byl právě Carlos, který se od svých zdrojů dozvěděl, že tu Bill bude.

„Och ano, jsem tu sám… můžu tě pozvat na drink, než se tvoje společnost vrátí?“ začal mile Carlos, ale po pravdě už se viděl, jak mu projíždí tu jeho krásnou prdelku, kterou měl šanci si obhlédnout, když se kroutil na parketě s Andym. Bill jenom přikývl a opřel se o bar.

„A jaktože si tu sám? Takovej sexy chlap?“ vyplázl na něj Bill jazyk a hodil do sebe drink, co mu objednal. Bylo to silné, protože se rozkašlal.

Najednou viděl všechno jako v mlze. „Mám… bolí mě hlava,“ šeptl a složil se muži do náruče. Nevnímal.

Carlos se usmál na barmana a ten jenom kývl. Byla to silná uspávací droga. A na vyčerpaného Billa účinkovala okamžitě po vypití. V kombinaci s vodkou to bylo silné i na něj. Carlos ho naložil do auta a vyjel ke svému sídlu. Měl v plánu u sebe Vinův poklad držet tak dlouho, jak bude nutné. Ani ubližovat mu nechtěl. Jenom potřeboval z Vina vyrazit prachy a dostat ho na kolena. Aby přišel o všechno, jako on přišel kvůli němu. Přišel o přítele, o dům, o auta… prostě o všechno. A Vina proto nenáviděl. Ano, sice se uskromnil a stejně si žil na dost vysoké noze, neměl ale takovou autoritu jako měl dříve.

Billa uložil do postele a zamkl ho v odlehlém pokoji, který byl v zapadlé části zahrady v malém domku pro hosty. Tam ho nechal a spokojeně odešel domů. Vytočil Vinovo číslo a čekal.

Vin už měl operaci za sebou, ale ze slov doktora bylo Brianovi jasné, že se z toho jenom tak nedostane. Po cestě ztratil mnoho krve a je zesláblý. Brian byl celou dobu u svého kamaráda a mluvil na něj. Cokoliv. Jenom prostě chtěl, aby se co nejdříve probral. Najednou se rozdrnčel Vinův mobil.

„Carlos?“ šeptl pro sebe Brian a zvedl to. „Vin teď nemůže k telefonu, co potřebujete?“ pronesl ledově chladným hlasem, až se divil, kde se to v něm v tuto chvíli vzalo. Uslyšel uchechtnutí.

„Tady Carlos… jenom mu vzkažte, že jeho poklad změnil majitele. Holt jeho chyba, když si nehlídá majetek… ale Bill ho pozdravuje,“ začal se smát Carlos a típl hovor.

Brian zůstal zírat do zdi jako opařený. Cože? Co to mělo znamenat?! On… má Billa. To je zlé. Musí jednat. Ale jak? Nevěděl, co dělat dřív. Obvolal kluky a oznámil jim situaci. Všichni si slíbili, že se budou navzájem informovat o situaci, kdyby onoho hajzla někdo potkal nebo věděl, kde je. Zprávu poslali dál mezi své spřízněné duše. Všichni se shodli, že Billa dostanou pryč ze spárů té svině.

Brian věděl moc dobře, co se mezi ním a Vinem stalo. A věděl, že se teď nenávidí. Byli to přátelé, ale osud tomu chtěl jinak. Povzdechl si a chytl Vinovu ruku.

„Marku my ho dostaneme do bezpečí… to ti slibuju,“ šeptal a jen stěží zadržoval slzy. Jeho nejlepší kamarád tu ležel v kómatu a jeho přítel byl ve spárech toho idiota. Nejradši by se rozpůlil.

Tom mezitím seděl doma a očekával Billův příchod, ale zatím se tak nestalo. Nechápal proč, ale měl pocit, že je něco špatně, což se mu potvrdilo, když se ozval zvonek u dveří. Šel rychle otevřít a skoro mu do náruče spadl opilý Andy.

„Andy, kde máš Billa?“ zeptal se ho překvapeně.

„On… on není doma?“ divil se opile Andy.

„Ne, vždyť šel s tebou!“ řekl Tom udiveně.

„Jo to š-škyt-el. Ale já si odskočil a on už tam nebyl,“ řekl Andy opileckým hlasem.

„A do hajzlu!“ vyjekl Tom, zabouchl Andymu před nosem a hned šel volat Brianovi, který to zvedl okamžitě.

„Co je, Tome?“ zeptal se ho unaveně.

„Briane, Bill zmizel,“ vyjekl do telefonu.

„Ehm… vím to. Už se na tom pracuje. Dostaneme Billa zpátky,“ odpověděl sklesle Brian.

„A Vin nic dělat nebude?“ skoro to zakřičel.

Z druhé strany uslyšel vzdychnutí. „Dělal by, kdyby nebyl v kómatu,“ zněla odpověď.

„Proboha, co se stalo?“ vyjekl Tom, teď už zděšeně.

„Obchod se posral a Vin schytal tři kulky. Musím ho nějak dostat do Německa. Tady v Rusku jsou řezníci,“ řekl jen Brian.

Tom jen vyděšeně koukal do zdi před sebou a stále držel v ruce mobil. Nejdřív zmizí Bill, a pak se dozví, že Vin, Billova láska, je v kómatu. Nakonec se rozloučil s Brianem a ukončil hovor. Potřeboval něco dělat. Nemohl tu sedět, zatímco Bill byl možná v nebezpečí. Proto se oblékl a vyšel ven. Z nějakého důvodu potkal Johna. Ten mu řekl, že je Vinův kamarád a chce mu pomoct, tak Tom přikývl a oba se vydali najít Billa a zjistit informace.

Bill se začal pomalu probouzet. Byl dezorientovaný a nevěděl, kde je. Ležel na úplně cizí posteli, v úplně cizím pokoji.

Carlos se rozhodl, že půjde ten poklad zkontrolovat. Odemkl dveře a vešel. Bill na něj nechápavě a zároveň vyděšeně koukal.

„Neboj se, poklade. Trochu dýl si tu pobudeš,“ ušklíbl se Carlos a přešel k posteli.

Bill se odsouval z jeho dosahu.

„K-kde to jsem a k-kdo j-jste?“ koktal Bill.

„Jsi u mě, protože mám s tvým přítelíčkem nevyřízené účty a ty budeš má záruka. A kdo jsem? To je teď nepodstatný. Ale až teď chápu, proč Vin tak změkl. Navíc hodlám zjistit, jakej jsi v posteli,“ zasmál se Carlos.

Bill vyděšeně vyjekl. Už nechtěl. V duchu volal Vina, aby ho zachránil. Kdyby tak věděl. Snažil se dostat z Carlosova dosahu, ale marně. Carlos ho popadl za paže, přitáhl si ho k sobě a začal ho surově líbat. Bill se vzpíral, bylo mu to vysoce nepříjemné, ale neměl takovou sílu. Nakonec ho Carlos odstrčil takovou silou, že se Bill hlavou uhodil o zeď, až se mu zatmělo před očima, a odešel. Chtěl Vina vydusit.

V tu samou dobu seděl Brian u Vinnova lůžka a mluvil na něj. Doufal, že se probere. Najednou ale samotného Briana probralo zběsilé pípání přístroje. Vinovo srdce jako by se zbláznilo a začalo zběsile bít. Jako by slyšel Billa ve svých myšlenkách. Kdo ví, co to zapříčinilo. Chvíli na to vletěla do pokoje sestřička a píchla Vinovi něco na uklidnění. Brian vstal a spolu se sestrou opustil pokoj.

Vydal se za doktorem, který Vina operoval, aby zařídil Vinův převoz do Německa. Ten doktor se sice zdráhal, ale jakmile mu Brian nabídl peníze, souhlasil. Teď už zbývalo jen zavolat jednomu známému v Německu, který pracoval v nejlepší německé nemocnici, a zažádat o převoz.

„Briane! Ty se taky ozveš, kdy chceš,“ zasmál se Samuel.

„Čau Same. Potřeboval bych od tebe službičku,“ řekl Brian a snažil se být klidný.

„No povídej. Snad to bude v mých silách,“ odpověděl Samuel.

„Určitě znáš Vina, potřebuju abys zařídil jeho převoz do Německa,“ řekl Brian narovinu.

„To víš, že ho znám. Je to dobrej chlap. Co se mu stalo?“ ptal se Sam.

„Ale… při jednom obchodu se něco zvrtlo a postřelili ho. Teď tu leží v kómatu v ruský nemocnici. Chtělo by to co nejdřív. Neznám doktory tady a chci, abys ho měl pod křídlama ty,“ řekl Brian a pomalu ho začal zrazovat hlas.

„V ruský? No páni. Hlavně zachovej klid. Jdu to okamžitě zařídit a zítra nebo pozítří už budete v Německu,“ uklidňoval ho Sam.

„Díky, jsi skvělej,“ řekl Brian a tak se rozloučili.

„Za pár dní budeš blíž Billovi. Budete oba v pořádku,“ promluvil k Vinovi a doufal, že ho vnímá.

A opravdu. Za dva dny přiletěla helikoptéra a Vina s Brianem odvezla zpátky do Německa. Tam se okamžitě Vina ujal Samuel a zkontroloval jeho stav. Zatím vše vypadalo v pořádku, že nic v té nemocnici nepodělali.

Bill celé dva dny proležel v posteli. Měl hlad, plakal a v duchu volal Vina a prosil ho o záchranu. Ta ale zatím nepřicházela a on nevěděl, jestli vůbec přijde. Z tichého volání ho probralo cvaknutí zámku a následné otevření dveří, když do pokoje vcházel Carlos.

„Myslím, že je čas si trochu užít,“ zasmál se hned Carlos a Bill se rychle posadil a co nejvíc se snažil odsunout. Marně.

Carlos k němu přišel, chytil ho za ruce a povalil ho zpět na postel. Začal ho surově líbat, a dokonce i pomalu svlékat. Bill se bránil. Snažil se ho odstrčit, škrábal ho svými nehty, kam jen mohl. To Carlose naštvalo, popadl pouta, která si přinesl pro případ vzdoru, a uvěznil tak Billovi ruce nad hlavou, připoutané k pelesti postele. Billovi se do očí nahrnuly slzy a snažil se myslet na to, že je teď někde jinde na planetě a s někým jiným. Carlos mu pohotově začal vyhrnovat triko a vrhnul se na jeho hruď, kterou posypával slizkými polibky a občas ho i kousnul. Bill sevřel víčka a opravdu se snažil to nevnímat, což se mu nedařilo v okamžiku, kdy mu Carlos začal rozepínat pásek u kalhot a následně kalhoty.

Sice chtěl Carlos pokračovat, ale přerušil ho zvonek ode dveří.

„Kdo to kurva otravuje?“ zahřměl, nechal Billa tak, jak byl a šel se podívat ke dveřím. Čekalo tam na něj nemilé překvapení.

autor: T-KAY & Iveth Biersack