Dawn of emotions 14.

Po otevření dveří se ani nerozkoukal a dostal přes držku, až spadl na zem.

„Co si do prdele…“ nedopověděl Carlos a schytal další.

Tentokrát od někoho druhého a větší. Přímo do břicha. Byl to John, kterého potkal Tom náhodou venku. Našli jeho dům náhodou, když se ptali lidí bydlících v blízkém okolí. Prostě se k němu dostali, a to bylo hlavní.

„Bille! Bille, bráško!“ rozkřikl se Tom a proběhal snad celý dům.

Až Billa našel v zapadlém pokoji na konci chodby.

„BILLE!“ vyjekl vyděšeně, když viděl, co se mu ten slizák snažil udělat.

„T-Tome?! Pro-prosím já… chci domů!“ kníkl Bill ubrečeně.

Tom na stolku našel ledabyle pohozené klíčky od pout a roztřesenýma rukama je odemkl.

„Pojď, půjdeme domů! Rychle, obleč se,“ pomohl mu se obléct a vzal ho do náruče.

Vracel se cestou, co přišel. Bill se mu třásl v náručí a pořád popotahoval. John vlepil Carlosovi ještě jednu, a ten byl už úplně mimo.

„Vy jeďte, já se o něj s klukama postarám,“ ujistil ho John a poplácal Toma po rameni. Ten se vděčně usmál.

„Děkuju, Johny… jak… jak ti to mám vrátit?“ postavil Billa na zem a usmál se.

Carlos ležel za nimi a už si ho nikdo nevšímal. Proto ani nevěděli, že vstal.

„Mysleli jste si, že to bude takhle jednoduchý?!“ zasmál se jako šílenec a se zbraní u Billovy hlavy na ně koukal. Tom okamžitě vytřeštil oči.

„Bille, ne!“ křikl a chtěl Carlosovi jednu vrazit.

John ho ale radši hned zastavil. Carlos se zasmál.

„Co TY bys mi mohl udělat! Chcípáku!“ přitiskl hlaveň víc Billovi na spánek.

Ten se vyděšeně třásl a nebyl schopen pohybu. Jenom vyděšeně hleděl z jednoho na druhého a pohledem prosil o pomoc. V myšlenkách byl s Vinem a modlil se, aby pro něj přišel. Zatím se ale nic nedělo. A on nevěřil, že by se něco stalo. Nehledá ho přeci. Je někde v Rusku a obchoduje si s autíčkama. Zabolelo ho u srdce. Pořád ho miloval a cítil, že je něco špatně. Jen nevěděl, co přesně.

„Teď uděláte, co vám řeknu. Přivedete sem Vina a spolu s ním deset miliónů euro, jinak váš malej kamarád zemře bolestivou smrtí,“ zašklebil se Carlos.

V Tomovi hrklo. Tady jde do tuhého. John se nadechl, že něco řekne, ale nevěděl, jestli to bude dobře. Tom ho však předběhl.

„Vin nemůže přijít. Je v kómatu…“ řekl Tom a s bolestí v srdci, kde cítil i tu Billovu, se na něj podíval.

Billovy oči jako by najednou ztratily jiskru. Věděl, že se něco stalo. Věděl to.

„Ne! Marku! Marku!“ vyjekl a rozplakal se.

Snažil se od Carlose dostat, ale nepustil ho. Jenom se začal smát.

„Tak malej Vin to schytal?!“ propadl záchvatu smíchu.

Všichni tři na něj jenom nechápavě hleděli, ale John byl v pohotovosti se zbraní za páskem.

Nakonec využil toho, že Carlos byl mimo a vyrazil mu jeho zbraň z ruky. Bill se okamžitě přitiskl k Tomovi a začal křičet, že potřebuje za Vinem. A pořád plakal. Bolestnější slzy byste těžko někde hledali. John mezitím mířil na Carlose. Přímo do hlavy.

„Sáhl si na Vinův majetek a chtěl si ho vydírat? To se ti nepovedlo, ty kryso!“ prskl John a prohnal mu kulku hlavou. Byl na místě mrtvý.

„A rychle pryč!“ zavelel John a vyhnal je ven.

Tom nesl klepající se klubíčko nervů v náručí přes zahradu do auta a John je doběhl. Dvojčata seděla na zadní sedačce a on řídil. Tom se snažil své dvojčátko uklidnit, že už jedou do nemocnice. Že uvidí Vina. I když se mu to nezamlouvalo, že ho uvidí v takovém stavu, v jakém bude. Ale Bill byl neoblomný. Prosadil si svou pokaždé, už když byli malí.

Po chvíli jízdy John smykem zajel na parkoviště přímo před budovou nemocnice.

„Tak utíkej, my tě doženem,“ pobídl Billa John.

Černovlásek ho snad ani neslyšel a už se hnal ke vchodu. Hned se ptal po Markovi. Slyšel ho právě procházející Sam a hnal se k němu.

„Ty musíš být Bill, že?“ černovlásek jenom překvapeně zamrkal a jen kývl.

„A-ano, to jsem… kde je Mark?! Musím ho vidět! Prosím!“ vzlykal usedavě a hleděl Samovi do očí. Ten jenom mlčky kývl a pokynul rukou před sebe.

Před Vinovovým pokojem se ale zastavil.

„Ale jenom na chvilku, ano? Za chvíli je vizita. Pak zase můžeš přijít,“ pootevřel mu dveře, a tím se Billovi naskytl ten nejhorší pohled na světě. Vin byl napojený na mnoho pípajících přístrojů a byl šíleně bledý.

„Marku! Bože to né! NÉ!“ křikl a padl k němu na postel. Objal ho.

„Marku, prosím… prober se! Lásko! Nemůžeš mě tu nechat znovu! Prosím!“ křičel v slzách a mlátil pěstí do zdi.

Zadržely ho až něčí ruce. Byl to Brian. Bill sebou cukl a otočil se.

„Briane, jak… co se stalo?! Proč se to stalo?! Prosím řekni mi to!“ vyjekl a padl mu do náručí.

Ten ho pevně objal a sám těžko zadržoval slzy. Celou dobu stál mezi dveřmi. Viděl v něm Vina, když našel Lennu mrtvou. On ho vážně miloval. Tohle malé černovlasé stvoření se zamilovalo do největšího drsňáka ve městě.

Brian si s ním sedl na chodbě a všechno mu řekl. Bill během jeho výkladu přestal plakat a bedlivě poslouchal.

„A potom na něj začal střílet. Dostal to třikrát a ztratil hodně krve, když jsem ho vezl do nemocnice. Navíc jsem ho nechal převézt sem z Ruska, protože jim tam nevěřím. Sam, ten doktor, je to můj dlouholetý kámoš a je nejlepší v oboru. Mark bude v pořádku, uvidíš!“ chytl ho za ramena a zatřásl s ním, protože Bill vypadal, jako by se právě psychicky sesypal. A taky že jo.

V něm se všechno hroutilo jako domeček z karet. Prázdný pohled bez jediného náznaku emoce upíral do bílé nemocniční stěny a nebyl schopen ničeho. Skoro ani nedýchal.

„Prosím, já… musím za ním,“ pronesl tiše a podíval se na Briana svýma zmučenýma očima.

Ten jenom kývl a sklopil hlavu k zemi. Ten Billův pohled ho vyděsil. Takhle ho neviděl. Snad u nikoho ho ještě neviděl. Pohled tolik plný bolesti.

Bill si sedl znovu na Vinovu postel a chytl ho za ruku.

„Miláčku to zvládneme… jsem tu s tebou, slyšíš mě? Jsem tady a neodejdu ani na minutu… zůstanu tady,“ v očích se mu leskly slzy jako dvě malá jezírka, ale ne a ne sklouznout přes tváře do ztracena. „Lásko moje, nemůžeš mě tu nechat!“ křikl a zoufale ho políbil na nehybné, chladné rty. „Miluju tě, Marku,“ šeptl mu do nich a opřel se hlavou o postel.

Pevně svíral jeho ruku a pomalu usínal. Byl vyčerpaný. Když usnul, přišli John s Tomem a Brian. Brian se musel usmát.

„Bude v pořádku, mluvil jsem se Samem. Vyšetření dopadla dobře. Nezbývá než čekat, až se probudí,“ obeznámil je šeptem se situací Brian. Tomovi se neskutečně ulevilo. Billova láska bude žít a on bude dělat vše proto, aby jim pomohl, aby byli šťastní.

„Poslyš, Briane… chci se k vám přidat,“ pronesl tiše Tom a podíval se na něj.

Brian se na něj překvapeně otočil.

„Myslíš to vážně?“ zeptal se ho.

„Naprosto vážně. Navíc je to možnost, jak Billa udržet v bezpečí,“ přikývl Tom a oba vyšli na chodbu.

Brian požádal Sama o jednu postel navíc pro Billa, na což samozřejmě Sam kývnul a šel to zařídit. Sám pak, když přivezli další postel, uložil Billa do ní.

„Tome, je ti jasný, že tohle není sranda? Vidíš, jak dopadl Vin. Tohle hrozí každému z nás,“ řekl Brian Tomovi, když osaměli.

„Briane, je mi to jasný. Ale nedokážu nečinně sedět. Kašlal jsem na Billa dlouho, dokud nezmizel. Posral jsem to a chci to nějak napravit. Víš, když je teď pod vaší ochranou, je to tak nějak poměrně v pohodě, ale já toho chci být taky členem,“ odpověděl Tom a doufal, že ho Brian vezme.

„No… až se Vin probere, doufám, že to bude brzo, tak bude i rád. I když Bill bude asi strachem bez sebe. Ale jo. Vezmu si tě pod křídla a naučím tě to všechno, co naučil Vin mě. Což je střílení, rozpoznání situace a odhadnutí perfektního obchodu. Vítej u nás,“ přikývl Brian a přátelsky Toma objal.

Oba se tak vydali z nemocnice do svých domovů a domluvili se na první lekci, jak to Brian nazval. Tom byl šíleně rád, že ho přijal do party. Vlastně vše, co mu řekl o své vině, byla pravda. Chtěl být Billovi na blízku a přinejhorším zasáhnout.

Uběhl týden, co ho začal Brian učit vše, co bylo potřeba. Když šli na střelnici, aby naučil Toma střílet, a přitom přesně zasáhnout cíl, byl mile překvapen.

„Tys snad někdy střílel?“ divil se Brian.

„Tak možná na pouti. Jinak ne,“ usmál se Tom.

„Tomu se říká průprava,“ zasmál se Brian.

Dál mu dával příklady několika možných obchodů a nechával ho, aby rozeznal solidní obchod. I to se Tomovi dařilo. Brian to jen s jiskrami v očích pozoroval. Všechno se Tomovi dařilo, že Vin má potenciálního nástupce. Ale o tomhle mohl rozhodnout pouze Vin. Zatím vše teď záviselo na Brianovi. Proto se rozhodl vzít Toma k jednomu obchodu.

To byla pro Toma první výzva, ukázat, co v něm je.

Dojeli na místo předání peněz a aut. Tom s Brianem stáli v čele a všemu veleli. Oba měli zbraně schované za pasem, kdyby se něco semlelo, a Tom měl oči na stopkách a vše obezřetně pozoroval. Najednou si ale všiml, že jeden z členů překupníkovy party začal sahat po zbrani. Aspoň si to myslel, proto chvíli vyčkával. Brian byl otočený zády k nim a bavil se s Joshem ohledně aut. Vše probíhalo v pořádku, což mu udělalo radost. Jediné, co neviděl, byla zbraň z druhé strany.

„Tak jí zase odhoď, šmejde,“ řekl Tom rázně a sám svou zbraň vytáhl.

Všichni byli překvapení. Jak to mohl zjistit? Vždyť je to nějaký nováček, a přitom je takhle prokoukl. Brian se otočil a chvilku byl v šoku, ale probral se, ušklíbl se a zadíval se na překupníka.

„Myslím, že je vše v pořádku. Tady jsou peníze, a ještě jednou vytáhnete proti mým lidem zbraň, nedopadne to dobře,“ řekl Brian, a až tohle skončí, hodlal Toma opravdu pochválit.

autor: T-KAY & Iveth Biersack