autor: Lenna W.K.T & S
„A koho nesmíš milovat?“ Tom se na mě zamračí. „Láska se nemá zakazovat, ani kdybys miloval vraha.“
„Já…“ tímhle mi opět, a opět vyrazil dech. „Nemůžu ti to, Tomi, říct,“ sklopím oči a udělám otočku. Vzdálím se od něj, přičemž jej držím za dlaň. Naše prsty se skoro rozejdou, když prudce trhnu hlavou za sebe a klesnu na kolena.
Za sekundu bude u mne s tím, aby udělal taneční kreaci, a já si nejsem jistý, zda ho dokážu klamat. Vnímám každý svůj nádech.
„Hotoví milenci!!“ slyším Taye.
Někdy jsou chvíle, kdy bych Taye radši nakopal. Jeho komentáře mi rozhodně nepřidávají na ovládání. Nevím, jak to popsat… ty pocity, co v sobě nosím. Přeji si Toma hýčkat a líbat ho, starat se o něj, nechat ho se mě dotýkat, hladit svými velkými dlaněmi.
Tom se zastavil a kouknul se na mě.
„Myslel jsem, že si můžeme všechno říct. Sakra, já se tu snažím, snažím se být normální, aby si na toho blbečka zapomněl, a když mám konečně naději, že mi řekneš to, co chci slyšet, tak mi to nemůžeš říct?“ prskne a začne si prsty bouchat po hrudi. Tohle mě dost šokovalo. Co chce Tom slyšet, snad ne…
„Tome…“ vezmu ho za ruku, ale on se mi vysmekne. Kulhavě se rozejde do šaten, když procházel kolem mě, nemohl jsem se ubránit pocitu, že jsem skutečně zaslechl, jak vzlyknul.
„Bille, to jsi pohnojil,“ řeknu sám pro sebe.
„Hej, vy spolu fakt něco máte, že jo?“ řekne najednou Tay a já na něj ukážu prostředníček. Ale co mám, kurva, teď dělat? Mám jít za Tomem?
Co když to takhle akorát ještě víc poseru?
„Dej mi pár minut, vyřeším to a přijdu,“ zahuhlám a vydám se do šatny. Tom sedí na lavičce a objímá se pažemi.
„Tomy… promiň, já jsem… nechtěl jsem ti nějak ublížit.“
Trhne sebou a otočí se ke mně zády.
„Vypadni!! Chci být sám!“ vyjede na mě vztekle. Zůstanu stát jak přimražený. Co mám dělat?! Přemýšlej jako psycholog, přemýšlej!!
Přimáčknu si konečky prstů na spánky. Zavřu oči.
„Chceš jít domů? Nebo tě mám nechat a vrátíš se?“ nedívám se na něj.
„Nejdu zpátky…“ slyším jen jeho hlas, který zní o něco klidněji, avšak rozrušeně. Zaslechl jsem i zvuky, značící jeho kývání se.
„Dobře,“ víc nevím, co bych pověděl. Před očima akorát tak vidím, jak piju vodku. Jo, Bill se ožere.
A opravdu.
Večer, když jsme s Tomem udělali úkoly a on se najedl, osprchoval a šel spát, tak jsem se usadil v altánku a otevřel si láhev sice né vodky, ale víno je taky alkohol, který by mě mohl na chvíli otupit.
Musím se z tohohle kola nějak vymotat, jinak sám budu potřebovat psychologa, ne-li dokonce psychiatra. Vůbec nevím, jak se teď k Tomovi chovat. Při psaní úkolů sice už nebyl agresivní nebo tolik naštvaný, ale nedokázal se soustředit. Už nám to učení tolik šlo. Už to bylo skoro v pohodě, známky se nám podařilo vytáhnout, a teď to spíše vypadá, jakoby mi to dělal naschvál. Jako by přede mnou natruc utíkal.
Dlouze jsem si loknul přímo z láhve.
„Neměl bys pít, Bille,“ uslyším milý hlas, který vychází kdesi od mé levice. Už je tma, ale ten hlas bych poznal všude.
„Já vím, jen dneska… na uvolnění,“ usmál jsem se a lahev radši odložil na stolek. Zachumlal jsem se více do své deky, co jsem si přinesl, kdyby se do mě opřel chlad.
„Já vím, že je to těžké,“ Simone si přisedla ke mně.
„Udělal jsem chybu,“ přiznám se.
„Jakou? Povídej,“ broukla svým příjemným, povzbudivým hlasem.
„Seznámil jsem Toma se svým přítelem a on je teď asi naštvaný. Neměl jsem to dělat, slibuji, že to vyřeším. Už se to nebude opakovat.“
„Ah ano, ten sympatický blonďák, že?“ usmála se. Její úsměv říkal vše.
„Jo, je to vlastně moc hodný kluk a můj dlouholetý kamarád. Studovali jsme spolu,“ opřu si hlavu do dlaní.
„Ale soudě podle tvých reakcí, když o něm mluvíme, ti vztah s ním není moc příjemný, že?“
„A to zas až tak ne. Vyhovuje mi to. Jen jsme se asi neměli tolik unáhlit,“ spíš jsme se neměli ožrat a spát spolu, pomyslím si.
„Ať to dopadne jakkoliv, dopadne to dobře, věř mi.“
S těmito slovy vstala a odešla. Já spokojeně dopil svoji láhev vína.
***
Lehce ovíněný jsem vešel k Tomovi do pokoje. Spal na boku, ve své obvyklé pozici. Posadil jsem se na okraj postele a pohladil jeho zlaté dredy.
„Kdybys jen věděl, zlatíčko,“ brouknu a Tom se nepatrně zavrtí. Nakloním se k němu a políbím jej na tvář. „Kdybys jen věděl, že miluju tebe,“ pošeptám a pak vstanu. Tohle jsem možná přehnal. Ale třeba se vloudím do Tomových snů. S tímhle pěkným pocitem jsem se raději odebral do koupelny a následně do svého pokoje spát.
***
„Andy, prosím, já dneska nemám moc náladu,“ brouknul jsem a usrkl ze svého Starbucks. Další sobota a já jsem sice prožil pěkný den s Andym, vzal mě na snídani, pak jsme se procházeli v parku, pak mě vzal na oběd a do kina, o mém oblíbeném Starbucks ani nemluvím. Jeho ruce si mě střežily jako oko v hlavě. Se svým kelímkem sedím u televize, nohy přehozené přes Andyho stehna a on to na mě samozřejmě zkouší. Ne, dneska mu prostě nedám. Nemám na to náladu. Myslím, kudy chodím, na to moje dredaté poupátko. Co jsem to dopustil?
Jak jsem mohl dopustit, abych se do Toma zamiloval?
Pořád cítím ty jeho velké dlaně na svém hrudníku, jak mi přejíždějí přes žebra při tanci. Jak je možné, že se tak mění? Co jsem komu udělal, že musím mít takovou smůlu.
Proč se nemůžu zamilovat do někoho, kdo mi bude dostupný, jak a kdy chci, kdo nebude zakázány, někdo, kdo… Stáhne se mi hrdlo a žíznivě se nalokám kávy. Prudce semknu víčka k sobě.
Proč se nemůžu zamilovat do někoho, kdo mi bude dostupný, jak a kdy chci, kdo nebude zakázány, někdo, kdo… Stáhne se mi hrdlo a žíznivě se nalokám kávy. Prudce semknu víčka k sobě.
„S tebou se pořád něco děje, Bille,“ konstatuje situaci Andy. „Jsi bledý a zhubl jsi!!“
Naser si, odbydu ho v duchu, místo toho se křečovitě usměju a snažím se pouze vnímat chuť čokoládové příchutě. Odbourat neustálé zběsilé bušení srdce. Celý den mám pocit, jako bych měl dostat infarkt, bojím se toho, no a piju kafe?! Nejsem normální!!
„Andy, jsem ok, jen mám starosti,“ pořád srkám. „Pusť tam něco, komedii…“ ať zapomenu na pár desítek minut na mého zlatavého anděla.
„Ten kluk tě týrá!!!“ Andy vypění a prudce vstane z gauče. Zakuckám se.
„Co blbneš?!“ štěknu. „Jsem si kvůli tobě polil nové kalhoty!!!“ ty mě neserou tak jako jeho idiotské kecy.
„Okamžitě tam skončíš, Bille, slyšíš?!“ co to na mě, kurva, zkouší??? Ukazuje na mě prstem a v druhé ruce drží popelník. Vlna zuřivých emocí ve mně stoupne, celého mne zaplaví.
„Ty mi nebudeš rozkazovat,“ prskám tiše, zarývaje se očima vraha do těch jeho.
„Bille!“
„Ne!!!“ postavím se, div nerozdrtím kelímek. „Víš, co ti řeknu?! Jsi psychiatr na hovno, na hovno, Andy!!! Kdybys byl tak skvělý, odděloval bys soukromé pocity od těch v práci a věděl bys, že člověk, autista, si nemůže měnit režim ze dne na den!!! Nemůžu ho opustit, nemůžu a nechci!! Miluju ho, miluju, ne tebe!!!“
Andy šokovaně povolí svoje tělo.
„Hlavně že ty odděluješ soukromé pocity od těch pracovních, že? Ty sis je dokonce spojil do jednoho, že? Jsi stejný psycho jako on,“ položí popelník. Nasraně funím.
„Takhle o něm nemluv.“
„Nebo co? Zmaluješ mě řasenkou?“ zabručí sarkasticky.
„Vypadni, ty neomalenče!“ zaječím na něj a hodím po něm kelímek. IDIOT!
„Příště dělej kokota z někoho jinýho, laskavě!“ zasyčí ještě, a pak se už jen ozve prásknutí dveřmi. Super, to by bylo, co s načatým odpolednem?
***
„Měli bychom cvičit, Baby,“ zahučí mi do telefonu Tomův sladký hlas. Přejde můj šokovaný vzdych. Myslel jsem, že mi volá Simone. „Za pár týdnů je soutěž a já bych chtěl, abychom byli dokonalí,“ zahučí znovu. „Přijedeš?“ šokovaně vydechnu opět.
„Já… no… jasný, ale není trochu pozdě. Máš přece jiný věci, ne?“
Vzpomenu si na jeho rozvrh. Je nervózní, když ho nedodržuje.
„Já vím, ale jsem ještě nervóznější, když tu nejsi,“ broukne. Rád bych viděl gesta, co dělá.
„Děláš mi radost, že dáváš názvy svým pocitům,“ pochválím jej.
„Já jen…“ ztiší hlas, div nešeptá. „Já bych chtěl být divný pro tebe, Baby.“ S těmito slovy se mi rozechvějí ruce.
„Chceš, abych ti něco řekl, Tomy?“ brouknu stejně důvěrným hlasem.
„Co…“
„Rozešel jsem se s blbečkem, protože to je blbeček,“ zahuhlám.
„Baby?“
„Ano?“
„Přijedeš teda? Chtěl bych tančit.“
autor: Lenna W.K.T & S
betaread: J. :o)
O.o to byl tak úžasný díl 🙂 jsem ráda, že se s Andym konečně rozešel, když jeho srdce patří Tomovi 🙂 líbí se mi, jak se Tom zlepšuje a povídka začíná tíhnout ke šťastnému konci 🙂 ne, že mě zklamete 😀
Páni… Tak tohle byl úplně dojemný díl, fakt, mám slzy v očích ヅ Strašně se těším na další, doufám že tahle suprová povídka bude mít happy end…♥
Ano ano, konečně má Andy utrum:-).
och och och..dokonalý díl!!!! uplně užané!
Teda 😀 dost mě pobavila ta hláška: rozešel jsem se s blbečkem, protože je to blbeček… jinak je to pěkný díl, jen mi přišel trochu krátký. Už se těším na pokračování 😉
Jsem jen zvědava kdy Tom da průchod svím pocitum.
jo! blbeček blbej 😀
Né ta věta: "Chtěl bych být divným pro tebe baby." ta mě dostala … Bože ten konec … užasný díl … a Andy je vážně blbeček 😀 😀
Jeej to byl dokonaly dilek!!!
Dalsi,dalsi…!! 🙂
Bože to je tak úžasná povídka. Já ji žeru. A jak se Tom mění pro Billa, je to fakt sexy. Těším se na další díly 🙂
Tak rada by som vedela, či Tom to Billove vyznanie lásky počul a ten jeho bozk cítil. Keď tancujú je tak uvoľnený. Správa sa úplne ako ostatní ľudia. Dokonca sa priznal, že sa snaží byť normálny aby Bill okašlal blbečka 😀 To je milé ale pre Tomovu dušu musí byť hrozne ťažké to, že príde do normálneho sveta a zažíva v ňom len smútok a bolesť. Kto by tu potom chcel zostať, keď má svoj pokojný svet?
Trochu mi je ľúto Andyho, to jeho „zmaluješ mě řasenkou“ ma dostalo do kolien :DDD bola by som rada, keby si našiel niekoho kto by ho miloval a koho by mal aj on rád. Ale som rada, že sa s ním Bill rozišiel a najviac ma potešilo Tomove „Já bych chtěl být divný pro tebe, Baby.“ Je to dokonalé, krásne a ja som totálne mimo.
Moc děkujeme za komentáře, jste skvělé holky!
Bože to je tak sladké :):):) Krásnučké, Bill s Tomom sú proste úžasní….♥ Je to strašne krásne ako sa Tom snaží byť divný pre Billa…..aaaawwww konečne budú tancovať už sa teším…škoda, že táto časť bola len taká krátka 🙁
Děkujeme!
[11]: Taky mi je Andyho líto, je můj oblíbenec!!!