autor: LilKatie
Bill uháněl, co nejrychleji uměl, aby se dostal zpátky do zámku, než se po něm někdo začne shánět. Ať se ale snažil být potichu, jak chtěl, zrovna když se přikrýval a snažil se lehnout si, obklopilo jeho postel stádo zvědavých očí. Mladík frustrovaně vydechl a protočil oči, rychle se schoval pod peřinu. Zvědavé ruce ji ale z něj stáhly a sestry ho začaly bombardovat otázkami.
„Kdopak se nám to vrátil?“ zeptala se nejstarší ze nich a založila ruce na hrudníku, káravě se na něj dívala.
„Já jen, byl jsem… plaval jsem a ztratil pojem o čase…“ kousal se do rtu Bill.
„Ztratil pojem o čase, to jsem taky říkal, jenže ony mě nechtěly poslouchat!“ ozval se Andyho přidušený hlas, Bianca ho pevně držela, zřejmě se z něj snažily dostat to, kde se jejich bratr nachází. K jejich smůle toho ale ryba věděla stejně tolik jako ony. Nestávalo se často, že by mu Bill něco neřekl, a tak všichni hned hledali jeho, když chtěli vědět, co má Bill za lubem.
„Ale co kdyby se ti něco stalo?!“
„Co kdyby tě chytili lovci?!“
„Co kdyby ses utopil?!“ sestry se na Bellu nechápavě podívaly. „No dobře, tak to nejde, ale… ugh! Prostě jsme se o tebe bály, Bille!“ sestry souhlasně přikývly.
„Ale prosím vás, nechte toho, chci spát. Nevíte, kolik je hodin?“ lehl si teatrálně mladičký princ a zavřel oči.
„Tak abys věděl, příště to povíme tatínkovi!“ Bill už je ale ignoroval, protože jakmile zavřel oči, odporoučel si to do říše snů. Dnešní dobrodružství ho neuvěřitelně vyčerpalo, na rtech mu pohrával nepatrný úsměv. Andy, který byl propuštěn na milost, se na něj podezřívavě díval, pak ale pokrčil ploutvemi a sám odplaval spát.
Když se Bill ráno probudil, pokoj byl prázdný, jeho sestřičky už zřejmě někde naháněly kluky, za což byl rád, protože mohl být alespoň na chvíli sám. Alespoň si to myslel.
„Tak to vyklop!“ Bill se tak lekl, že nadskočil a narazil hlavou do korálu nad ním.
„Au!! Andy! Zbláznil ses??“ ryba se zachichotala.
„Nemohl jsem odolat… tak kde jsi včera byl, hm? Hm?? Hm??!“ naplácnul se mu čumákem na nos, Bill ho ale jen rukou odstrčil.
„Já… byl jsem… potkal jsem někoho výjimečného…“ vydechl zasněně a udělal dvojitou piruetu. Andreas se ušklíbl, to byl jeho typ číslo jedna.
„Opravdu?“ usmál se. „A kdo je to? Znám ho?“ Bill zavrtěl hlavou. „Oh, je to tedy nějaká nová rybka?“ Bill znovu zavrtěl hlavou. „Mořská panna?“ Ne. „Úhoř?“ Ne. „Chobotnice?“ Bill mu jednu vrazil. „Tak počkat, kdo jiný by to mohl být? Neříkej mi, že snad člověk!“ začal se smát, opravdu to myslel jako vtip. Bill si ale jen rozpačitě skousl ret, sklopil pohled a celý se začervenal. Andreasovi spadla čelist a oči mu vystřelily.
„Já vím, já vím! Je to šílené, ale-“ Bill se okamžitě začal ospravedlňovat.
„A je hezký?“ zeptala se rybka, a teď to byl princ, kdo byl v šoku, tuhle reakci opravdu nečekal.
„Je hezký, ale…“
„A je hodný? Nesnažil se tě zabít, napíchnout na harpunu nebo osmažit jako rybí filé?“
„Ne-e,“ zavrtěl znovu hlavou. „Ale, je tak krásný… Ty jeho oči, a ramena a úsměv a hlas a…“
„Abys mi tu z něj nevyprdnul jikry…“ ušklíbl se Andy a přiletěla mu už druhá rána. „Mám snad už jen jednu otázku…“ Bill se na něj tázavě podíval. „Kdy mi ho ukážeš?“ Billovi se rozzářily oči štěstím, ale pak to světlo zmizelo, povzdychl si.
„To je právě to… Nevím, kdy ho zase uvidím… Snad jen, když budu doufat, tak… Tak ho znovu uvidím…“
***
Tom ležel v posteli a díval se na strop nad sebou. Samozřejmě, že se nepřevlékl, takže se slaná voda z jeho oblečení pomalu dostávala do jeho peřin a prostěradla a matrace. Promnul si unaveně obličej a vydechl. Byl to všechno jen sen? Nebo to měl být nějaký pitomý vtip? Vždyť mořské panny přeci neexistovaly… Byly to jen pohádky pro děti, jen výmysly, jen báchorky starých rybářů, kteří byli nadržení a sami dlouho na vodě, tak si je vymysleli… Ale neměli snad tyhle mořské potvory lidi topit? Proč by ho to tedy zachraňovalo… Ne, určitě to musel být člověk, který ho chtěl jen tak vystrašit, a když se mu ten vtípek přenesl přes hlavu tím, jak spadl do vody, vyděsil se a musel ho vylovit, aby pak nešel do vězení za vraždu dědice trůnu. Tom se konečky prstů dotkl svých rtů a ani si neuvědomoval, že se mu na rty vkradl jemný úsměv. To stvoření ho políbilo. Nikdy předtím se nelíbal s klukem, nikdy. No, možná jednou nebo dvakrát dostal pusu od bratrance, když měl narozeniny, ale to bylo všechno! Převalil se na bok a zvedl se z postele. Zasedl k počítači a otevřel google, okamžitě se snažil najít, co nejvíc mohl o mořských pannách, jedno mu ale bylo už teď jasné. Moc se zřejmě nevyspí…
Na druhý den ráno se Tom vzbudil nečekaně dlouho, snídani měl na nočním stolku vedle postele, společně se vzkazem od Adriany ‚Dobrou chuť lásko, jedu do města, vrátím se až večer, A.‘ Posadil se a vděčně spolykal každé sousto jídla, které našel. Včerejšek ho opravdu vyčerpal, člověk by řekl, že to nechá být a pro dobro své vlastní zdravé mysli bude žít dál, jako by se nic nestalo. Ale Tom ne, jeho to celé spíš ještě víc nabudilo na to, aby se pokoušel to stvoření znovu najít. I kdyby ho to mělo stát život.
Líně se zvednul z postele a vyšel ze svého pokoje, nebyl by to on, aby ve své zbrklosti nevrazil do kolemjdoucí služebné.
„Oh, pardon,“ poklonil se, vzal ji za ručku, políbil ji na ni a s komickým zasalutováním šel dál. Služka se jen zahihňala, začervenala se.
„Dobré poledne pane!“ zavolala za ním, Tom se jen usmál a pozadu vběhl na schody, dolů je však už doběhl raději čelem vpřed a do dolního patra přijel po zábradlí. Dole nezapomněl sebrat nektarinku z tácu od snídaně, který právě kuchtík odnášel, a vyndal si telefon z kapsy. Zakousl se do ní, hupsl na sedačku v hale a pročítal si zprávy, které ve spánku zameškal.
„To je dost, že jste vstal, Tome…“ ozval se hlas příchozího vychovatele. „Už jsem si myslel, že vás budu muset jít vzbudit, a to nikdy není nijak příjemné…Ani pro jednoho z nás dvou…“
„Vtipný jako vždy, Alfréde…“ pousmál se Tom, aniž by zvedl pohled od rozepsané zprávy.
„Budete dnešek trávit tady na gauči, ve městě nebo mrtvý ve své posteli?“
„Vlastně se půjdu projít…“ zvedl se z gauče a zastrčil telefon do kapsy.
„Tak v tom případě byste si měl vzít radši plavky…“ ušklíbl se vychovatel a napil se čaje. „V případě, že byste zase dostal náladu si nečekaně zaplavat…“
***
„No tak, Bille, slíbils mi to! Kde je?“
„Pššt!“ chytil mladý princ rybu za pusu, aby mlčela. „Buď chvíli zticha, máme se skrývat, aby nás nikdo neviděl.“
„Když nás ale nikdo nemá vidět, tak jak nás potom uvidí on?“
„Vždycky musíš mít nějakou chytrou připomínku, že jo? Vždyť ani nevíš, jak vypadá, tak jak bys ho poznal a nespletl si ho s rybářem, který by tě chytil a zvesela si tě dal k večeři, hm?“
„Eeem, zkusím hádat… Má svaly, ale ne tak velké jako tvůj otec, blond vlasy, co vypadají jako chobotnice, stažené nahoře na hlavě. Hmm… trochu odstáté uši, ale ne tolik jako máš ty…“ nakrčil obočí Andy.
„Jak to sakra, jak to víš?!“ vyjeknul Bill.
„Zaprvé: Měl bys být potichu, někdo nás tu ještě uslyší a zabije. Zadruhé: támhle jde.“ Ukázal ploutví za Billa, který vyjeknul a rychle se otočil. Andreas měl pravdu, schoval se rychle za skalku. Bohužel, nebyl tak rychlý, jak si myslel, že bude.
Tom ho zmerčil právě v okamžiku, kdy si zul boty na písku, chtěl se totiž ještě trochu osvěžit, než se půjde projít a hledat toho neznámého chlapce. Chlapce ale našel dřív, než měl v úmyslu, a to se ani nemusel tolik snažit.
„Hej, ty!“ zvolal a rozeběhl se do vody, běžet ve vodě mu nešlo zrovna nejlíp, protože, přiznejme si, komu jde běhat ve vodě, že? Ale snažil se a v duchu se modlil, aby ten kluk nepláchnul. Měl štěstí, koukal na něj jak přimražený a vedle něj na něj stejně tak zaraženě (ale s malým triumfálním úšklebkem) koukala ryba. Tom k němu doběhl, chytl ho za tváře, zakopl, skácel se na kolena a přitiskl se mu rty na rty, okamžitě se od něj ale odtáhl. „Tak povídej, co jsi sakra zač a proč jsi tady?“
autor: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
Ten koniec je krásne uletený 😀 Tom na to ide nejako hrr. Chudák Bill 🙂 Dúfam, že ho to nevyľaká a neodpláva niekam do hlbín 🙂
Tom je ,ale pako ještě Billa vyděsi a uteče mu.
Tak jsem to nevydržela a přečetla si i zbytek dílů, co máš u sebe na blogu, jak je tak pošmourno, nemám chuť pouštět se do vlastní tvorby, i když Saline mě tu už od rána prudí, abych jí konečně odepsala na její část společné povídky :D:D Ale i tak si to chci přečíst celé ještě jednou tady, protože bych pak musela hrozně litovat, že musím čekat, už teď mě mrzí, že to nemělo pokračování – nesnáším lidi s darem usekávat díl v tom nejblbějším momentu :D:D:D
Hlavně moc nevím, co bych měla napsat k tomuhle dílu, tohle všechno jsou jenom takové ty spojince k tomu důležitému, navíc nemá cenu rozebírat další děj, když už teď jsem o pár dílů napřed 😀 Ale stejně mi bylo blbé tu komentář žádný nezanechat, protože takhle milá a kouzelná povídka si ho jednoduše zaslouží… =))
Těším se na další díly a jsem zvědavá, co do nich vymyslíš.
Btw… ten Tomův notebook mě vážně dostal :D:D:D:D
[3]: Apple no 😀 Jinak moc děkuju 🙂
Jsem ráda že se povídka líbí, taky jí mám ráda 🙂
Dneska jsem zvažovala, jestli si mám nejdříve přečíst Obloquy nebo Little Merman a nakonec jsem zvolila první možnost. A dobře jsem udělala, protože poté, co jsem se prořvala Obloquy, zapůsobila tvoje povídka na moje rozjitřené nervy doslova jako balzám 🙂
Úžasně jsem se pobavila, povedly se ti opravdu výborné hlášky, bylo jich hned několik, ale nejvíce se mi líbila ta o Kaulitzovských uších, protože ty jejich ouška já přímo miluju xD
Jsem ráda, že Tom na Billa myslí a že se s ním chtěl znovu setkat a že ho hned na uvítanou políbil, no, kdo by se mu taky divil, že jo xD
Už se moc těším na ten jejich rozhovor 🙂
A Tomův počítač je perfektní 😀
bohužel neznám adresu na tvůj blog tak jen nedočkavě musím čekat na další díl zde :-*
[6]: když klikneš vedle mojí přezdívky tady na 'web' tak se tam dostaneš 🙂 jinak to je http://kathrinstuff.blog.cz/
ale klidně si čekej tady jestli chceš 🙂 hlavně že to budeš číst a že se ti povídka líbí 🙂
[5]: ráda pomůžu 🙂 jejich uši taky miluju 😀
Ježiš toje pěkný:))akorát si moc neumím představit dědice trůnu jako nějakýho dredaře:DD
Ježiš to je tak skvělý!:D Já se u toho tak usmívám, jako šílenec! ♥ Naprosto jsem se do toho zamilovala! <333 A Andy je tady boží!:D Vidím úplně tu rybku v Ariel!:D:D:D On byl takovej rošťák!:D Moje nejoblíbenější postava z Ariel! ♥
Já jsem každým dílem víc a víc nadšená! 🙂 Ta povídka je tak nádherně a vtipně napsaná! To se potom čte jedna radost 🙂
Andy je naprosto skvělý kamarád 😀 Já se prostě musím smát, když přijde on na scénu 😀 Ta jeho věta: "Abys mi tu z něj nevyprdnul jikry…" mě opravdu dostala a já jsem se nemohla přestat smát! 😀 😀
A ten konec? Tak ten byl přímo božský!♥