autor: Janule
„Tak jak se vám líbí?“ zakřičel Saki po štědrovečerní večeři na celý sál. Ještě s několika dalšími muži z Genesis postavili v hlavní jídelně vánoční stromek, tedy spíš strom než stromek, měl minimálně čtyři metry a byl úžasně nasvícený a nazdobený.
„Trochu šaškárna,“ procedil mezi zuby Gustav k vedle stojícímu Paulovi, ale jeho skeptická poznámka zanikla v hluku většinového nadšení. Ani po absolvování vánoční přednášky ho tenhle svátek nijak zvlášť nezaujal, večeře byla dobrá, ostatně jako všechno jídlo, co zatím na povrchu ochutnal, to jo, ale tím to pro něj končilo. Ale chápal, že hlavně malé děti zíraly s otevřenými tlamičkami na barevné blikající svíčky, ty se ještě daly nachytat na laciná cingrlátka, a když Saki zhasnul hlavní světlo, byly naprosto unešené. Dospělí, kteří samozřejmě Vánoce znali, byli spíš dojati, vrátili se do vlastního dětství, kdy pro ně stromeček a dárky znamenaly každoroční kouzlo.
„Jdeme hrát, ne?“ kývl Georg na své dva kamarády, všichni tři se v názoru na Vánoce shodovali. Dali by si radši říct, kdyby někdo uspořádal pořádné zasvěcení. To byla jiná tradice… nějaký Santa nebo Ježíšek jim mohli být ukradení.
„Jasně,“ přikývli Gustav s Paulem unisono a pomalu se začali plížit davem pryč. Byli rádi, když za nimi zapadly dveře jídelny, ze které se začínaly ozývat první falešné hlasy obyvatel Genesis, jímž kdosi zepředu předzpívával staré koledy. Na to tři muzikanti neměli nervy.
„Sakra, chlapi, taky vám tak chybí sex?“ pronesl Gustav, když promrzlí z té krátké cesty přes nádvoří scházeli po schodech do své současné zkušebny.
„Jo,“ dočkal se hned jednoznačné odpovědi kamarádů.
„Tereza ti nedá?“ zeptal se po chvilce Georg překvapeně, myslel si, že ti dva spolu pravidelně spí, i když to pravidla Genesis nedovolovala.
„Doktor z povrchu jí to zakázal,“ pokrčil rameny Gustav, „prý je na těhotenství moc malá a štíhlá, má úzkou pánev a mohla by o to ještě přijít.“
„Hmmm, tak to je na prd,“ konstatoval basák. „Já bych šukal, až bych brečel, ale není s kým a kde. Moje ženský jsou všechny těhotný, bydlej společně, mladší holky hlídá ta nacistka z povrchu, a trenérky jsou teď zakázaný,“ popadl kytaru a hodlal se ze své sexuální frustrace alespoň dostat pořádnou řežbou do kytary.
Většinu mužů ze společenství neskutečně štvalo, že tak užitečná instituce trenérek, na kterou byli zvyklí, je najednou nedostupná. Nechápali, proč to někdo z těch chytráků z povrchu zakazoval, když to dělali všichni dobrovolně. Prý si musí trenérky opatřit živnostenské listy a vybírat za to peníze. Takový nesmysl. Stejně nikdo z nich peníze neměl, tak k čemu by tam potom byly? Málokdo z mladých obyvatel společenství tušil, jak fungují na povrchu daně, a tak jim celá tahle maškaráda s legální prostitucí připadala na hlavičku postavená. Ostatně jako spousta věcí z povrchu, na které si budou muset zvykat. Navenek se sice nikdo proti ničemu zatím neozval, ale pod povrchem to pomalu ale jistě začínalo bublat.
„No…“ ozval se po chvilce Paul, „to je sice fakt, že jsou trenérky zakázaný, ale včera večer jsem se chvíli poflakoval ve druhým patře a mám takovej dojem, že to není až tak definitivní,“ pronesl Paul a triumfálně se zadíval na své spoluhráče.
„Nekecej,“ vydechl Georg téměř nadšeně, „cos viděl?“
„Zevloval jsem před pokojem Lindy, tu jsem měl vždycky nejradši, a všiml jsem si, že se u ní celkem pravidelně střídaj návštěvy. Za hodinu jsem napočítal tři chlapy, a vycházeli evidentně spokojení, samej úsměv. Pak už jsem musel na večeři, ale myslím, že aspoň Linda funguje určitě dál. A možná nejen ona…“
„Ty vole,“ vydechli bubeník i basák naráz.
„To se musí zjistit,“ praštil Gustav do největšího bubnu a zahrál radostný virbl na činel. Možná to s jejich nadržeností ještě nebude tak beznadějné.
~*~
„Jááá… chci ještě,“ poručil si Bill další misku bowle, kterou mu Tom až doteď ochotně nabízel. „Vyléčilo bi to rýbu,“ doplnil ke své žádosti, aby ji nějak omluvil, už měl docela slušnou špičku. Dávno měli rozdané dárky, byli po skvělé večeři a jen zažívali na sedačce a koukali na televizi.
„Ráno ti bude blbě, Bille,“ se smíchem poznamenal Gordon, když mu naběračkou naložil další dávku ovoce v alkoholu. „Neměl bys to přehánět,“ zvedl oči k Simone, která mlčky souhlasila, ale taky nemohla potlačit úsměv, opilý Bill byl ještě roztomilejší než střízlivý.
Byla tak neuvěřitelně šťastná, že má své syny zase zpátky, nemohla se letos dočkat Vánoc. Od chvíle, co dvojčata přijela, všechno se točilo kolem nich. Ubytovali se společně v Tomově starém pokojíku, kde přibyla jen nová postel pro Billa, jinak bylo všechno tak, jak to utíkající kytarista před půl rokem opustil. Její synové tu zůstanou celý týden až do Silvestra, zpátky do Berlína se měli vracet až po Novém roce, a to je čekal mediální kolotoč. Hned druhého ledna natáčení talkshow, pak několik slíbených rozhovorů a dál se uvidí. Tom byl připravený kývnout na jakoukoliv nabídku, která by jim zajistila popularitu.
„Mdě se chce spidkat,“ pronesl po chvíli Bill malátně, popotáhl a položil si těžkou hlavu na Tomovo rameno. „Tobi, oddeseš mdě do postýlky?“ zakňoural rozmazleně, a jak byl tak ke svému dvojčeti hezky natočený, předem ho za odměnu líbnul na krk. Tom se nejdřív usmál a automaticky vrátil Billovi polibek na čelo, ale zarazil se, když si všiml překvapeného pohledu své matky. Tak nějak zapomněl, že jsou sice doma v bezpečí, ale ne všechno, co jsou s Billem zvyklí dělat, když jsou sami, můžou provozovat i tady. Taky nebyl úplně střízlivý, bowle se matce letos opravdu povedla, ale ještě si – na rozdíl od Billa – uvědomoval, co se smí a co ne.
„Jasně, ty opilče,“ vrátil Tom svou pozornost ke společensky unavenému dvojčeti, zvedl se ze sedačky a chytil ho za obě ruce. „Tak pojď, musíš mi pomoct,“ snažil se Billa dostat aspoň do stoje, aby si ho mohl opřít nebo spíš naložit na rameno. Když se mu to s Gordonovou pomocí nakonec podařilo, za oba se s rodiči rozloučil a odnášel si svého opilého bratra do postele.
Škoda, že jim je Gordon postavil tak daleko od sebe, bude je muset co nejdřív srazit, uvažoval cestou nad uspořádáním společného pokoje. Sice s tímhle opilým a ospalým žokem, co za chvíli odloží do peřin, dneska asi už nic nebude, jak si dřív dělal naděje, ale třeba zítra ano. Jen si budou muset dávat opravdu velký pozor, aby je někdo z rodičů nenachytal.
Simone seděla u stolečku, zírala přes rozsvícený vánoční stromek do blba a hlavou se jí míhaly obrazy jejích synů. Snažila se vybavit si ty zvláštní momenty, které nejdřív přecházela bez povšimnutí, a vzpomněla si na úplně první dojem, který na ni udělal Tom, když spolu v chodbě čekali, až k nim přijde ta slibovaná speciální osoba. Nejen štíhlá postava, make-up a dlouhé vlasy zavinily její dojem, že k nim jde dívka. Taky Tomovy oči jí říkaly, že je to někdo, koho bezmezně miluje. Viděla v jeho očích lásku. Oddanou mileneckou lásku… než se ukázalo, že je to Bill. Potlačila pak svůj dojem, myslela si, že její vlastní touha po tom, aby se její syn konečně zamiloval a přestal oprašovat každou sukni v okolí, zapříčinila, že ji takový nesmysl vůbec napadl. Tehdy si řekla, že to byla samozřejmě bratrská láska, zapomněla na Tomův zamilovaný výraz a už se jím nezabývala.
Ale teď… začínal se jí stejný dojem neodbytně vracet. Zavrtěla sama pro sebe hlavou, jako by mohla tyhle divné myšlenky na své syny vyhnat pryč pouhým chtěním. Nedařilo se.
~*~
„Zdravím, šéfe,“ nakoukl Karl do Benovy kanceláře. „Nesu večeři,“ otevřel si dveře nohou a už si to s dvěma talíři štrádoval ke stolu. „Je to sice studený, ale já to měl stejně vždycky nejradši druhej den, tak jsem si řekl, že bysme se mohli najíst spolu, když už máme tu vánoční službu,“ postavil na stůl dva talíře. Všichni ženatí a zadaní měli volno, tak to jako každý rok zbylo na dva staré mládence z oddělení.
„Tos vařil sám?“ překvapeně zvedl pohled Ben, když se dostatečně vynadíval na talíř před sebou. Byl na něm smažený řízek a bramborový salát.
„Jo, je to recept mojí babičky,“ mlaskl Karl, když nacpal své pozadí do židle naproti šéfovi. „U nás v rodině se tohle tradovalo odnepaměti, babička vyrůstala ve Vídni. Její matka vařila u nějakýho hraběte, a tam si na vídeňský řízek s bramborovým salátem potrpěli. Schválně ochutnejte, budete se olizovat až za ušima,“ pobídl váhavého Bena k jídlu, zatímco sám popadl řízek do ruky a na lžíci nabagroval kopec salátu. „Bože, to je nebeská mana,“ povzdechl si, když to všechno rozžvýkal. „Salát jsem dělal před dvěma dny, aby se pořádně rozležel,“ vysvětloval.
„Hmmm…“ uznale zahučel Ben, „fakt bobrý,“ zahuhňal s plnou pusou, takovou dobrotu už dlouho nejedl. Vůbec netušil, že je Karl tak dobrý kuchař. Vlastně o něm věděl jen opravdu málo, napadlo ho.
„Jo, šéfe, jako starej mládenec se naučíte leccos,“ olízl si Karl pusu od majonézy. „Mám po babičce spoustu receptů, a když je mi smutno, jdu a něco si uvařím. Proto taky vypadám, jak vypadám,“ poplácal své mohutné břicho. „Co z toho života už člověk má, když nemá nikoho vedle sebe,“ povzdychl si.
„Proč ty vlastně nemáš ženskou?“ zeptal se po dalším úžasném soustu Ben. Nikdy tuhle otázku s Karlem neřešili, většinou mluvili spíš o pracovních věcech. Tohle bylo poprvé, co jejich debata sklouzla do osobnější roviny. Vlastně ho k sobě Karl nikdy tak blízko nepustil, uvědomil si Ben. Vždycky se hovorům o soukromí zdárně vyhnul nějakým vtipem nebo prostě odvedl řeč jinam.
„A proč vy jste se nikdy neoženil?“ opět vyhýbavě odpověděl Karl otázkou.
„Kvůli práci?“ pokrčil rameny Ben. „Žádná by to dlouho nevydržela, znáš to, věčně v noci ve službě, při každým poplachu mimořádka, žárlivé scény…“
„Tak vidíte,“ pokývl Karl.
„Umřeme jednou sami,“ přitakal Ben, „ale mně přijde na hrob brečet aspoň pár milenek.“ Zašklebil se. „Doufám, že ne pohrobků, aspoň o žádném nevím, nikdo ještě nepožádal o alimenty.“
„Asi jsem moc tlustej, proto mě nikdo nechce,“ povzdychl si po chvíli Karl.
„Prosímtě…“ zamračil se Ben, „seš jen trochu statnější chlap, no, to by přece ženskejm nevadilo. Takovýho kuchaře by doma chtěla každá,“ nabral další lžíci vynikajícího bramborového salátu a strčil si ho do pusy.
„Hm…“ pokýval Karl zamyšleně. „To je to… ženskejm možná ne,“ pokrčil rameny Karl, „jenže ty mě bohužel nikdy nijak zvlášť nezajímaly,“ rozhodl se kápnout božskou.
„Co-cože?“ zakuckal se málem Ben hráškem ze salátu, když si uvědomil, co mu jeho podřízený právě svěřil. „Ty seš…“ honem nevěděl, jak to říct slušně, aby Karla neurazil. Nemohl věřit vlastním uším, v životě by si o tomhle kolohnátovi nepomyslel, že je na chlapečky.
„Jo, teplej,“ přikývl Karl zcela klidně a zakousl se do řízku. „Mladý kluci chtěj hezký tělíčka, žádný vopelichaný tlustý dědky, jako jsem já, to bych jim za to musel platit,“ dodal a zazdil to salátem.
„Teda Karle,“ nadechl se Ben ještě malinko v šoku, „nikdy bych to do tebe neřekl, děkuju za důvěru,“ ocenil, že je zřejmě první, kdo tenhle intimní detail o svém kolegovi ví.
„Když si to necháte pro sebe, nebudu se zlobit, šéfe,“ odpověděl Karl, doteď si nebyl jistý, proč to vlastně Benovi tak najednou řekl. Možná k tomu přispěla ta vánoční atmosféra, dobrá večeře a přátelský pokec, těžko říct. Vlastně měli se šéfem podobný osud, oba byli sami, a tak doufal, že ho Ben aspoň trochu pochopí. Rozhodně se mu po tom přiznání malinko ulevilo. Nikdo z jeho okolí to o něm nevěděl, vždycky se bál komukoliv svěřit. Všichni si o něm mysleli, že je prostě starý mládenec, který se rozhodl žít bez ženy.
„A zkoušels někoho hledat?“ zeptal se opatrně Ben, pořád mu nešlo do hlavy, jak je možné, že to na svém dlouholetém kolegovi nepoznal. Měl o homosexuálech svou představu, a do té se jeho kolega ani náhodou nevešel.
„Jo, přes inzerát, ale vždycky to dopadlo stejně. Já přišel a on se neukázal. Nejspíš si mě omrknul předem a vzal kramle. Jsem prostě moc tlustej,“ povzdychl si Karl.
„A co v mládí? Tos taky nikoho neměl?“ zvědavost v Benovi stoupala úměrně se snědeným salátem a řízkem.
„Ale jó, jenže to bylo vždycky jen na chvilku, jak to mezi klukama chodí. Buzíci maj sice napůl ženskej mozek, ale chování typicky chlapský, takže lítaj od jednoho ke druhýmu, a to jsem nehledal. Chtěl jsem už tenkrát stálej vztah, ale to se mi nedařilo,“ svěřoval se dál detektiv. „Byl jsem asi dvakrát zamilovanej, jednou to dokonce bylo do bratra mý tehdejší holky, ale vždycky to skončilo špatně,“ vzdychl Karl. „Doma jsem to říct nemohl, táta by mě vydědil, kdyby to zjistil, byl rád, že má doma policajta, což byl pro něj symbol mužnosti, a jak už to tak chodí, když má člověk echt štěstí, byl to všech německejch homofobiků futrál. Tak jsem občas nafingoval vztah s holkou, abych měl od rodičů pokoj, a jak jsem postupně stárnul a tloustnul, rozhodl jsem se zůstat sám. Sem tam si s někým anonymně píšu, ale nikdy to nezajde dál, každej chce jen sex.“
„Hmm…“ pokýval Ben. „Se ženskejma to není o nic lepší, zase se chtěj všechny hned vdávat a mít kupu harantů, a na to já v tomhle věku nemám náladu.“
„Život je prostě mrcha,“ přikývl Karl. „Ten salát se mi ale letos povedl, co?“
~*~
Andreas ležel na posteli a poslouchal odvedle televizi. Rodiče se dívali na nějakou vánoční pohádku, všichni byli přejedení a unavení z celodenního shonu. Sledoval žlutě zářící hvězdičky na tmavém stropě, které mu tam kdysi dávno nalepila máma, aby se v noci nebál. Ležel sice klidně, ale uvnitř jeho mladého těla pulzovala vášeň a touha. Měl pocit, že se snad nedočká zítřka. Přesně v jedenáct hodin bude stát u staré známé branky v Loitsche, aby dodržel vánoční tradici, kterou si s Tomem zavedli ještě jako malí kluci. Tehdy bylo strašně důležité ukázat nejlepšímu kamarádovi, jaké nové hračky, později hry a techniku dostali pod stromeček, a i když poslední roky už se z nových věcí tolik neradovali, vánoční zvyk dodržovali dál. Letos to bylo o to lepší, že nebudou dva, ale tři. A přesně kvůli tomu byl Andy tak nervózní.
Nemohl se dočkat, až znovu uvidí Billa. Už mu nestačilo neustále dokolečka sledovat na internetu záznam z tiskové konference, aby viděl bratra svého nejlepšího kamaráda, do kterého se, jak sám musel přiznat, beznadějně zamiloval. Chvíli mu trvalo, než se s tím vyrovnal, ale pak když uvažoval delší dobu, vzpomněl si, že Tom byl jeden čas – velice krátký – taky objektem jeho touhy. Bylo jim sotva čtrnáct, začínali dospívat, a Andy se několikrát přistihl, že z Tomových vychloubačných řečí o holkách tvrdne. Nevzrušovaly ho ty holky, ale představy nahého Toma, jak se noří mezi jejich nohy, jak mu Tom barvitě líčil. Dnes už věděl, že to byly spíš pohádky, ale tenkrát to bylo tak skutečné. Pochopil, že je nejspíš gay, nebo alespoň bisexuál, protože byly taky holky, které ho přitahovaly a vzrušovaly. To, že Bill se díky svému androgynnímu zjevu na první pohled nejevil ani jako holka, ani jako kluk, bylo pro Andrease zdrcující. Takovému stvoření prostě nebylo v jeho silách odolat.
Těšil se, až bude smět zítra Billa obejmout nebo se ho alespoň občas dotknout, přičichnout si, jak voní, mluvit s ním, až mu bude předávat vánoční dárek. Koupil mu stříbrný náramek. Všiml si totiž, jak se Bill rád ověšuje všelijakými cetkami, o kterých se dalo s úspěchem pochybovat, že jsou ze zlata nebo stříbra, a chtěl proto Billovi darovat jeden skutečný šperk. Na zlato neměl finance, a ocel se mu zdála moc obyčejná, zvolil proto stříbro, a doufal, že udělá Billovi radost. Vážně se nemohl dočkat, tahle noc bude nejspíš nekonečná.
~*~
Simone se probudila, když ji Gordon políbil na tvář.
„Zlato, pojď spát, už je moc hodin,“ pobídl ji, sám už byl ve svém novém pyžamu, které od ní dostal jako každý rok pod stromeček. Ještě mu nahoře za krkem visela papírová cedulka.
„Jo, jo,“ odpověděla rozespale matka dvojčat, „jdi napřed, půjdu se opláchnout. Zhasni stromek, prosím tě,“ vstala a posbírala ze stolku pár kousků nádobí, které tu zbyly po dvojčatech. Umyje je až ráno, už byla po celodenním kolotoči opravdu unavená. Nebylo divu, uvědomila si, když její zrak zavadil o hodiny nade dveřmi, bylo půl druhé. Zhasla kuchyň a chodbou se vydala směrem ke koupelně. Když míjela dveře Tomova pokoje, mimoděk se usmála. Vždycky když si uvědomila, že má zpátky nejen jeho, ale i druhého syna, zaplavila ji vlna nezměrné mateřské lásky.
Opatrně, aby kluky nevzbudila, vzala za kliku a pootevřela dveře. Z chodby sem pronikalo sice jen slabé světlo, ale i to jí vždycky stačilo k tomu, aby mohla Toma rychle zkontrolovat, jestli je přikrytý a nic mu nechybí. Její oči jako první zabloudily k jeho posteli, jak byla zvyklá, aby zjistila, že Billovu postel už ani kontrolovat nemusí. Její dva synové spali jako andílci, Bill ležel na zádech, černé vlasy rozhozené po polštáři, lehounce pochrupoval s plným nosem, a jeho dvojče bylo prakticky omotané kolem něj, ruku kolem jeho pasu a nosem zabořené do černých vlasů. Simone se musela usmívat. Ať už ji předtím napadalo cokoliv, tohle byl pro ni naprosto úžasný obrázek. Nebylo většího štěstí, než vidět svá dvojčata, jak se vzájemně milují. Zavřela dveře, a aniž by si vzpomněla na koupelnu, odešla spokojeně spát za Gordonem.
PS: můžu vás ubezpečit, že Karl překvapil i mě, nejste sami 😀
autor: Janule
To jsem zvědava jak to vyřeší Bill až mu Andreas řekne že jej miluje.
Ten záver bol úplne nádherne dokonalý. Mala som ich pred očami ako Simone. Len nech tá mater nezačne blbnúť a nech im dá pokoj. Nechcem aby im do vzťahu kecala. Mám strach z Andyho,mám ho rada a je mi ľúto, že sa zaláskoval do nesprávnej osôbky. Dúfam, že Andy nenarobí nejakú zlobu medzi dvojičkami. Janulinka prosím, nájdi mu niekoho koho bude milovať, nech sa netrápi chúďatko. A Karl mi teda vyrazil dych 😀 chudák, a dostala som strašnú chuť na jedlo. To mám za trest toto. A just nebudem do seba pchať v noci 😀
Heeeh. Opilej Bill, vazne pusobil roztomile, nunisek :). Ale v Genesis asi alkohol nem.eli tak se nedivim ze to zkousel. Hmm vypada to ze soi Simone neceho vsimla, ale ze ji to nevadi.. Tak snad ji to nebude vadit ani po tom co se dalsi den probudi…
no ano Karl me dostal.. Tedaa chudacek 'oplacanej' doufam ze mu vymyslis nejakou super znamost :).
Z i Benovy, huh treba nekoho z Genesis. Tam bude hodne lidi, kteri potrebuji pod 'ochrana kridla' velkych panu policajtu.
A Andyho smysleni se mi nelibi… Bill je Tomuv kamarade, takze hezky ruce pryc ! Hmm sem zvedava jak se bude Andy chovat… Snad. Dvojcatum nepokazi jejich vztah :).
zajímalo by mě, jestli já se někdy přestanu u téhle povídky culit. 😀 víš, jak z toho bolí pusa? 😀
vždycky z Billa uděláš takovýho miláčka roztomilýho. z tý jeho "rýbičky" se úplně rozplývám, obzvlášť, když se ještě zpumprlíkuje, to je vražedná kombinace. 🙂
myslím, že mamince brzy všechno dojde. toho by si nevšiml jen slepej. tak doufejme, že bude stále tak vděčná za návrat ztracených synů, že je nechá, ať už si dělají, co chtějí a nebude bránit jejich štěstí.
teplej Obřík, nejlepší Obřík. 😀 já se tak smála. neuvěřitelný. :D:D
Konečně jsem se zase aspoň na chvilku mohla ponořit do téhle povídky 🙂 Nějak teď nemám moc času a tahle povídka mi vážně chyběla 🙂 Vlastně ji ani nechci dočíst, když mi zbývá už tak málo dílů. Bude mi to zase děsně líto, že to skončí 🙂
Guastav mě s těma trenérkama děsně rozesmál 😀 A i ostatní kluci, jak se k němu přidali, že jim chybí sex. 😀 😀 Nojo, ono se ale není čemu divit, když na to byli zvyklí téměř pořád a ještě k tomu s téměř kýmkoliv 😀 Ale nedivila bych se, kdyby si to kluci zase nějak zařídili 🙂 Jen mě štve, že se Gusťa ohlíží po někom jiném, když má svoji Terezku. Ale tak jasné, oni byli z podzemí zvyklí na něco jiného, tak se není čemu divit 🙂
Rozmazlený, nemocný Bill byl děsně rozkošný 🙂 Tom o něj nádherně pečuje, a vlastně se ani nedivím Simone, že si všimla jejich vzájemné lásky. Nějak doufám, že pokud zjistí jak to mezi klukama je, tak že to pochopí 🙂 Tak uvidím, jestli se to ale vůbec dozví 🙂
Zamilovaného Andyho je mi děsně líto 🙁 Chudák utře nos, tak snad ho to moc nezraní. Nojo, hold Bill je nádherná bytost, do něj se nejde nezamilovat.
A Karl? Tak ten byl překvapení celého dílu! Do něj bych to vůbec neřekla, ani by mě to nenapadlo. A je mi moc líto, že je sám a trápí se. Je to správný chlap, přála bych mu někoho k sobě. Tak třeba se ještě dočkám 🙂 😀