autor: Raiju
Kamikaze
„To nebude problém, viď?“
„Ne, to je v pohodě, změním to.“ Adam se usmál, opřel se o futra dveří. „Opravdu s tím souhlasil?“
„Taky tomu nemůžu uvěřit.“ Usmál se Bill na oplátku, naklonil se do pokoje a líbnul Adama na tvář. „Musím se jít dopřevléknout.“
„Počkat, dej mi telefon,“ Adam natáhl ruku. „Abys nemusel chodit sem, když se mnou chceš mluvit.“
Bill mu ho bez zaváhání podal, díval se, jak mu tam vyťukává jeho telefon. „Chceš můj?“
„Jen mi napiš a já si to uložím,“ podal mu telefon zpátky, vyklonil se z pokoje a políbil Billa na rty. „Jdi se teď dodělat, krasavče, brzy se uvidíme.“
Když se dveře zavřely, Bill mohl jen sotva zvládnout své nadšení, tak doširoka se usmíval. Opravdu nemohl uvěřit, že se tohle děje, konečně bylo v pořádku, že budou společně v jedné místnosti, sedět u stejného stolu. Jediné co je bude rozdělovat, bude Gustav a Georg, ale alespoň že tam budou a budou na Adamově straně. Bill není ten, kdo by pomáhal tím, že tam bude, on je benzín, který bude naléván do ohně případné hádky.
Zpěvák zmáčkl tlačítko nahoru a čekal na výtah, chtěl se vrátit k sobě a Tomovi do pokoje. Podíval se na své tmavé džíny a kozačky, sjel pohledem nahoru přes tílko a mikinu, kterou si rychle vzal, aby tílko zakryl. Se slunečními brýlemi a bez makeupu vypadal, jako by se jen sotva převlékl, ale nechtěl zkazit překvapení, chtěl, aby Adamovi vyrazil dech tím, až ho konečně spatří.
Dveře výtahu se otevřely a Bill nastoupil mezi všechny lidi, kteří tam stáli, jeho myšlenky už se pohybovaly v budoucnosti okolo čehokoliv, co by se mohlo stát. Chtěl, aby večeře probíhala v klidu, a s Gustavem a Georgem na své straně si byl jistý, že mu pomohou, takže budou schopní odvracet jakékoliv zlé komentáře; a Georg neměl problém s tím, aby Toma praštil, kdyby bylo potřeba. Ale napětí mezi Tomem a Adamem mu dělalo starosti. Nejdřív ta večeře měla být jen pro ně dva, mělo to být něco milého a romantického. Teď se z toho stala záležitost skupiny. Cítil se kvůli tomu trochu provinile.
„Promiňte?“
„Hm?“ Bill najednou zvedl pohled, všiml si, že se výtah nerozjel.
„Jaké podlaží?“ zeptala se starší paní u číselníku.
Bill polkl a sklopil za brýlemi pohled, chtěl, aby večeře šla, co nejlépe to půjde… „Lobby.“ Může odejít z hotelu, vrátit se a dostat se do svého pokoje v rozumném čase, nikdo to nebude muset vědět.
***
Georg zaúpěl a posadil se na kraj své postele, zvedl už třetí triko a podíval se na něj. „Nemusel jsem se na večeři oblékat slušně, co… páni, ani si nepamatuju, kdy to bylo naposled.“
„To je ostuda.“ Blonďák se mrknul dolů na svou zelenomodrou kostkovanou košili, a podíval se právě včas, aby zachytil tenký černý svetr, který letěl na zem. „Neházej to na zem! Tohle by sis měl vzít na sebe!“ zanadával, nechal to své být, aby ho zvedl a nacpal Georgovi zpátky.
„Nejsem svetrový člověk,“ Georg se zašklebil a podíval se na svetr a zapřemýšlel, jestli má Gustava poslechnout. Hodil své vytahané triko na postel a začal si oblékat nové oblečení, narovnal se a upravil si ho u pasu. „Jak dobře si myslíš, že ta večeře půjde?“
„Budeme se bavit, to je jisté.“
„Tom Adama tolik nenávidí, je to skoro až vtipné, ale je mi ho líto.“
„Proč je to tak obtížný? Vždyť to musel každý čekat.“
„Přesně tohle jsem mu řekl! Ale on stále trvá na tom, že Bill je gay jen proto, že ho k tomu Adam donutil.“
Gustav si promnul krk, podíval se na své kraťasy a ponožky. „Tohle bude pekelná večeře. Co si sakra Bill myslel…?“
„Zdá se, že ho má opravdu rád. Nikdy jsem ho neviděl tak šťastného…“
Bubeník si povzdychl a posadil se na postel, začal si nandávat boty. „Ale Tom je tak posedlý ochranou, že ničí to, co se Bill snaží mít.“
„Je mi jich tří skoro líto… je to těžký trojúhelník lásky.“ Georg přešel přes pokoj, začal si prsty projíždět vlasy a stahovat si je do culíku.
„Jen se musíme ujistit, že Tom bude v klidu, okay? Zdá se, že se budeme muset snažit, aby neměli jeden druhého za boxovací pytel.“
***
Mladík si povzdychl a zavřel za sebou tiše dveře, v bezpečí, zpátky u sebe v pokoji, se všemi náznaky nebezpečí a adrenalinu. Strčil ruce do kapes, když si všiml, že dveře do koupelny jsou zavřené. Jen těžko si to může vzít, když je Tom v pokoji, nebo by jen mohl být, protože utajení byla naprostá nezbytnost. Ale tentokrát to vypadalo, že to bude moci zamaskovat, tak jako se mu to povedlo v Adamově pokoji. Bude muset udělat rámus a snažit se chovat co nejnormálněji a klidně, až ho efekt drogy dožene tak moc, že mu až bude bzučet v uších.
Bill se posadil na kraj postele, podíval se na své oblečení, které si vybral. „Za jak dlouho budeš?“
Dveře koupelny se otevřely a objevil se polonahý Tom, zapínající si košili. „Co ti tak trvalo?“
„Promiň, ve výtahu bylo hodně lidí.“
Tom otevřel dveře úplně a vrátil se zpátky k zrcadlu, nandal si čelenku a začal si ji upravovat na čele. Bill znenadání vklouzl do koupelny za ním a usmál se, když viděl, s jakou starostí se jeho starší bratr upravuje.
„Vážně ti to sluší.“
„Snažím se, abych kvůli tobě udělal dobrý dojem.“
„Hodně to pro mě znamená.“ Zpěvák si sundal brýle a položil je na pult. „Stejně jako tohle, víš. Jsem rád, že se snažíš.“
„No, Georg měl pravdu: musím to akceptovat a jít dál.“ Čokoládové oči se zvedly od zrcadla, když se Tom rozhodl, že vypadá dostatečně dobře. Odešel na druhý konec koupelny, aby dal bratrovi prostor. „Říkal, že jsi s ním opravdu šťastný. Šťastnější než jsi kdy byl.“
„Jsem.“ Billův úsměv byl skoro smutný, když si sundal tílko a dal ho na pult. „Vím, že o tom nerad mluvíš… ale možná jsem opravdu zamilovaný, Tome. Možná… ho opravdu miluju.“
„Vždyť o něm skoro nic nevíš.“ Starší z dvojčat založilo ruce a opřelo se o zeď, očima následovalo Billovy ruce, které se chytily košile a přetáhly ji přes hlavu.
Bill se rozhodl pro černou košili s dlouhým rukávem a natáhl si ji, narovnal a rozepnul trochu víc, aby byly vidět jeho lícní kosti, ne tak, jak se to dělá u pánských košil. Narovnával si límeček, aby dosáhl toho nejlepšího efektu. Otáčel se ze strany na stranu, aby se ujistil, že neukazuje moc kůže, ale zase ne málo.
„Nezáleží na tom. On sotva ví něco o mně a… prostě máme spojení. Nedokážu to vysvětlit… je to… tiché, je to klidné a mírumilovné. Jakmile se mu podívám do očí, všechno prostě… zmizí. Není žádná zlost ani starost, není žádný strach… jediné co vidím, je on, a zbytek světa zmizí. Nikdy jsem nic tak silného k nikomu necítil. Je to jediné, co chci vidět. Každou sekundu, co nejsem s ním, je to jediné, na co myslím. Cítím se posedlý.“
„Ale Bille, jak zvládneš vztah přes oceán? Jasně že si můžete volat, ale to není to samé…“
„A ty jsi najednou expert na vztahy,“ mladší z nich se sám pro sebe zasmál, rozepl si tašku na šminky, co byla na pultu, a začal se svojí rutinou, „jestli je to opravdu láska, bude to fungovat. Jestli ne… pak zalezu zpátky do své schránky jako vždy a budu předstírat, že jsme se nikdy nesetkali.“
„A budeš v depresi dalších pět let? To si nemyslím.“
„Nemluvíme o ní.“ Opravil Bill svého bratra dřív, než bude zacházet dál, byl najednou vážný, když se otočil zpátky ke svému obrazu.
„Promiň, to jsem nechtěl.“ Věděl, že překročil linii hned, jak ta slova opustila jeho ústa, a teď za Billovýma očima ležela temnota. Nesmí se snažit na něco vzpomínat, Bill to už skoro zablokoval, ale zmínka o jeho jediné ex mu přinesla vinu zpátky v tom nejtěžším pocitu, kterým kdy přišla. Mluvit o ní bylo naprosto přes všechny meze, pro všechny.
Těžké ticho leželo mezi dvojčaty, mezitím si Bill nanášel pudr, ani se na sebe nedívali.
„Uvidíme, jak dnešek půjde.“ Kytarista rychle změnil téma. „To poslední, co můžu udělat, je dát mu šanci, máš pravdu. Ale jedno si ujasníme: dělám to jen pro tebe, ne pro něj. Protože je mi u prdele, jak se já nebo kdokoliv jiný cítí, jediné, na čem mi záleží je, že jsi šťastný. Ty si to zasloužíš. Už sis prošel dost zasranými věcmi, víc než kdokoliv z nás, viděl jsem tě už tolikrát se zlomeným srdcem. Už je na čase, abys našel trochu štěstí.“ Zdálo se, že mluví spíš se sebou než s Billem, ale ta samá slova přinášela zpátky ten smutný a zamyšlený úsměv na zpěvákův obličej.
„To pro mě hodně znamená.“ O minutu později se Bill narovnal a dal si vlasy z obličeje. „Okay, ven.“ Natáhl se pro svůj lak na vlasy a výhružně jím namířil na své dvojče, Tom vykulil oči a vyklopýtal z pokoje, oba dva se smáli. Černá kozačka zavřela dveře, Bill se ujistil, že je to tak, a co nejtišeji to šlo, je zamknul a zapnul fén. Konečně sám.
Jejich fén nebyl tak hlasitý jako Adamův a mimo koupelnu mohl být stále ještě slyšet. I když si dělal starosti, Bill už si vymyslel krytí, když vyndal z kapsy igelitový pytlík. Nevezme si moc, jen dost na to, aby v bezpečí přežil večer, dokud nebude v Adamově náručí. Ta troška bylo jediné, co potřeboval, a také co koupil. Nebyl závislý.
***
Tomovi bylo těžko a bylo to až bolestně vidět, stál za svým mladším bráškou s basákem a bubeníkem, ruce v kapsách kalhot, nedočkavě čekali, až Adam otevře dveře. Zdálo se, že je jediný, kdo má pocit, že sem nepatří, ostatní byli uvolnění, věděli, co očekávat. Tohle byl trest pro jeho ego za to, že se s Billovým přítelem nechtěl setkat dřív.
Přítel – to slovo znělo tak zatraceně špatně vedle jména jeho bratra.
Bill ustoupil, když slyšel, jak povolil zámek a díval se, jak se dveře otvírají, najednou se setkal s pomněnkovýma očima, na které se tak těšil. Usmál se úlevou, konečně mohl vidět člověka, který mu tolik chyběl, dokonce i když to byla asi jen hodina. Dnes se mu i minuta bez Adama zdála zničující. Okamžitě si všiml, že Adam má na sobě to samé, co měl na jejich druhé schůzce, ty samé kalhoty a černou košili, dokonce i ty samé boty. Ta povědomost ho, zdálo se, uvolnila, bylo to něco, na co si prostě nezvykne. Najednou se chtěl o tu košili znovu opírat, mít kolem sebe Adamovy ruce… nemohl se dočkat dnešní noci.
„Přivedl jsi všech-“ Adamova slova se vytratila, když se podíval na Billa. Z tmavého kouřového líčení až k načesaným vlasům nahoru, dolů přes stříbrné náhrdelníky až k zpěvákovým odhaleným klíčním kostem. Viděl jen kousek hrudníku pod nimi, pod lehkou límečkovou dámskou košilí, protože nebylo možné, aby tohle bylo něco pro pány. Košile lehce visela přes Billovy boky, překrývala pásek a vršek temným kalhot, které byly zakončené koženými kozačkami. Adamovi najednou bylo neuvěřitelně hrozně, nechtěl udělat nic jiného, než ho chytit za pas, odtáhnout Billa do pokoje a milovat se s ním až do skonání světa, ale to nemohl, protože tu byli ostatní, tak to zakryl nervózním smíchem. „Páni.“
Bill si skousl spodní ret a vítězně se usmál, dostal přesně tu reakci, kterou chtěl.
„Přivedl jsi všechny…“ neochotně odvrátil pohled od Billa, aby se podíval na skoro stejně oděné tři muže. „Všechny jsi je oblíknul, ne?“
„Nejsme totální neandrtálci.“ Ušklíbl se Georg a založil ruce. „Mě oblíknul Gustav.“
„Já jsem se toho neúčastnil. Měl jsem až moc práce se sebou.“ Bill se otočil, aby se na ně také podíval, všiml si, že jeho bratr a Gustav moc neladí. Jeho oči se zaměřily na Toma, všiml si, jak těžko mu je, jak mimo se cítí. Bylo mu ho líto a rozhodl se, že je na čase ho zapojit. Jemně se prsty otřel o Tomovu ruku, aby si získal jeho pozornost.
Bylo to teď nebo nikdy.
Bill trochu ustoupil. „Adame… tohle je můj bratr, Tom. Tome, Adam.“
Celá skupina zadržela dech, když si ti dva podali ruce, formálně si s nimi potřásli. Tomova ruka se trochu zdržela a jejich oči se setkaly, vážné a nejisté, pomalu pustil ruku a kytarista ze svého pohledu vypustil skoro až vraždící dojem. „Konečně se setkáváme.“
autor: Raiju
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Tahle povídka, to je vážně něco, miluju tenhle pár, to jak je Adam něžná a láskyplná dominanta a Bill je k pomuchlování a přitom má své ostré lokty… LilKatie moc moc děkuju za práci a čas, které překladu věnuješ, Raiju je neuvěřitelná autorka, ale na překladateli hodně záleží, jak nám čtenářům povídku předloží a co z ní my můžeme a máme cítit a navíc máš moc krásnou češtinu… vážně moc děkuju
a k povídce jako takové… je to tak krásně sladkobolné… je mi tak líto Billa, že potřebuje pomocnou berličku, aby zvládl žít svůj život a tak líto Adama, který se rozhodl stát při tom, koho miluje, i když mu musí být jasné, že peklem ho teprve nejspíš jeho láska protáhne :´( zároveň je v tom tolik naděje pro ně dva, vážně mě tahle povídka uchvátila, to, že si to na nic nehraje, není to prvoplánově napsané dílko, které namaluje lásku až za hrob – jestli neumřeli, žijí dodnes… nn, tohle má v sobě život, smekám před autorkou i LilKatie, děkuju, že si tenhle skvost můžu vychutnat
Géčka vnášejí do příběhu trochu optimistické nálady, jsem ráda, že je Raiju zapojila, dneska jsem se i zasmála a není mi z toho tak těžko jako u předchozích dílů. Tím nemyslím pochopitelně nic špatného!
Bill mě začíná dost štvát. Já vím, že je to problém, že je to závislost, i když "on není závislý", ale i tak! Je to nemoc, ale lék je tak blízko, škoda jen že pořád ne dostatečně účinný:-(
Opravdu jsem zvědavá na tu večeři a doufám, že se Tom bude snažit!
S tím Adamovým oblékáním. Mě se na něm hrozně moc líbí, že nosí stejné věci víckrát a jsem potěšena, že to Raiju do příběhu vložila jako takový běžný detail. Právě takové detaily dělají pro mě povídku neuvěřitelně realistickou.
Moc díky za překlad!
Já bych toho Toma zaškrtila do háje, fakt že jo -_-" Vím, že sladká pohádka mezi Billem a Adamem musí mít nějaký háček, ale vážně musí být háček zrovna v Tomovi? Sice Billam miluju, ale z twincestního hlediska mě tady to jeho chování hrozně moc ničí, krom toho, že viditelně ničí i Billa. Ale zase mi svým způsobem dělá radost, jakou má o Billa starost, jen kdyby to nebylo pro všechny strany akorát tak škodlivé. Přece jen nic se nemá přehánět, dokonce ani starost o druhého člověka ne… a Tom to fest přehání. Ughr, co bych dala za to, aby tu byl hned další díl, mám pocit, že té večeře se snad nedočkám, ale pevně doufám, že dopadne dobře, hlavně kvůli Billovi.
Jinak to, jak zamilovaní blázni oba, Adam i Bill, jsou, je něco naprosto rozkošného ^^ Hrozně se mi líbí ta závislost, kterou si Bill na Adamovi vypěstoval, i když se bojím, že do budoucna mu to bude jenom škodit, pořád mám pocit, že to, že Tom jejich vztah neschvaluje, není ten jediný mrak, který tahle povídka má. Bojím se, že se objeví ještě nějaký, daleko větší, než tady ten.
Jsem zvědavá na další díl a strašně moc se na něj těším, tahle povídka je naprosto dokonalá ♥♥ Miluju to 😀
Nejdříve jsem se docela bavila, vypravování se kluků na večeři mi vykouzlilo úsměv na tváři 🙂 To jsem vážně netušila, že je Gustí takový odborník pře módu, teď v něm bude mít Bill konkurenta 😀
Potom mě smích trochu přešel, když došlo na Billovu debatu s Tomem a tady mě Tom dost rozzlobil, protože když viděl, jak moc se Bill na Adama těší, tak ho hned musel sestřelit svou jedovatou poznámkou o vztahu přes oceán a pětileté depresi. Bych mu fakt jednu s chutí flákla…on prostě ví, jak brášku povzbudit.
Přesto věřím, že ta večeře nakonec dopadne dobře a že ta Tomova ledová bariéra trochu roztaje.
Ale pak přišlo něco mnohem horšího a to Billova chvilka v koupelně, kdysi na pomoc opět přizval svoji "berličku" a ještě si namlouval, že není závislý. Když si představím, jak ta jeho "nezávislost" dopadne, chce se mi brečet, je to k uzoufání…
Ale už jsem si na to věčné pobrekávání u povídek od Raiju zvykla, prostě to k nim patří :)♥
Za překlad moc děkuju a teď už letím na Malou mořskou vílu 🙂
Chudák Bill aby se z Toma zvencnul.
no konečne Tom dostal rozum a Bill môže byť spokojný aspoň teraz…