autor: LilKatie
„Tak povídej, co jsi sakra zač a proč jsi tady?“
Bill šokovaně zamrkal, takhle rychlou a intenzivní interakci opravdu nečekal, až z toho sjel na zem. A Andreas, velký hrdina, se za něj urychleně schoval. Hrdina, pomyslel si Bill a protočil oči. „Um…“ skousl si ret a pozorně si člověka prohlédnul. „Obyvatel oceánu?“ nakrčil Bill trochu obočí.
„Takže jsi něco jako mořská panna? Mořská víla?“
„Víl.“ Opravil ho Bill a nevinně se usmál.
„Cože-co?“
„Víl. Nemůžu být víla, jsem kluk.“ Tom se nedůvěřivě podíval pod hladinu. „Hledáš tam něco?“ zvedl Bill ocas a ploutví ho trochu pocákal, zahihňal se. Tom se lekl, až uskočil.
„N-ne! Nehledám, teda vlastně, já nevím… asi ti budu muset věřit, že jsi kluk, i když tam dole nic nemáš…“ konec zamumlal, ale Bill slyšel až moc dobře.
„Co bych tam dole měl mít?“ pokrčil Bill ocas, opřel se o skalku a ploutve si chytil do rukou.
„T-to, to je jedno…“ Tomovi bylo najednou opravdu nepohodlně, na tenhle rozhovor nebyl připravený.
„Ty tam snad něco máš?“ nakrčil mladík zvědavě čelo.
„Můžeme se o tom nebavit, prosím?!“ … „Ehm, radši… radši mi řekni, co tady děláš… a, a tak.“
„Všechno ti povím, jen… Nemohli bychom jít do větší hloubky? Jsou tu ostré kamínky… a špatně se sedí…“
Tom si ho změřil pohledem a nakrčil obočí. „Neutopíš mě?“
Bill zavrtěl hlavou. „Přísahám. Navíc, nemám důvod tě topit, nic jsi mi neudělal.“
Andreas nad tímhle zpozorněl, protože už přemýšlel, jak si po cestě do větší hloubky vyrobí transparent se slovy ‚Utop ho! Utop ho!‘.
„No dobře…“ Tom se až po ramena namočil do vody, aby se trochu osvěžil. To už ale Bill byl několik metrů před ním a s úsměvem na něj čekal. „Bože, Tome, co to sakra děláš?“ zabručel si sám pro sebe a vyplaval za černovlasým.
„Myslíš….Že bysm-fuj-me… mohli zphomali-bleh…“ plival Tom vodu, která se mu dostávala do pusy, voda nebyla zrovna nejklidnější. Bill se otočil, mile se usmál a doplaval ke skále, která vykukovala z vody. Tom k ní po chvilce doplaval a vděčně na ni vylezl, celý udýchaný se na ni rozvalil. „Díky…“ vydechl, nakrčil obočí a rozesmál se. „Bože, nech toho! Přestaň!“ Bill ho lechtal na noze, a když mu bylo řečeno, ať toho nechá, tak přestal a odtáhl prst zpátky. Zvědavě na něj koulel oči. Tom se posadil a zadíval se na něj. „Máš neuvěřitelně velké oči, víš to? A řasy… M-můžu?“ natáhl k němu ruku a Bill přikývl, trochu se vyzdvihl na skalku a natáhl k člověkovi krk. Zavřel oči. Tom se trošku váhavě konečky prstů dotkl jeho dlouhých řas, které se jemně chvěly.
Po chvilce Bill oči otevřel a usmál se.
„Nikdy jsem nikoho takového, jako jsi ty, neviděl. Co… co tady děláš?“
„Víš… Já… Líbí se mi tu… Je tu krásně, teplo, světlo, vánek… A to všechno, co vy lidé máte, to je, to je naprosto úžasné! Mám doma celou sbírku věcí od vás z pevniny. Mám toho tolik, spoustu věcí, o kterých nevím, na co jsou a… Potřebuju odpovědi!“
„Počkej, nebuď tak hrr… Hezky popořadě…“ usmál se Tom. „Kolik vás tam dole je?“
„Já nevím, nikdy jsem nepočítal-„
„Přibližně?“
„Hodně?“
„Oh… Jasně. Víš, když jsem tě včera viděl, myslel jsem si, že se mi jenom zdáš, protože… no, nebudu ti lhát; v životě jsem neviděl nikoho hezčího, než jsi ty, a to nejsem gay…“ zasmál se Tom. Bill na něj zamrkal.
„Co je to gay?“ nakrčil jedno obočí a pohrával si s pramenem vlasů.
„To je, když… Bože, tohle jsem teda ještě nikomu vysvětlovat nemusel…“ zasmál se znovu.
„Často se směješ… To je hezké…“
„Jo, jasně, díky. To je, když prostě kluk chodí s klukem. Nebo plave? Plave s klukem? Co já vím, jak vy tomu říkáte…“
„A proč tomu říkáte jinak?“
„Protože to není normální?“
„Proč to není normální?“
„Protože se pak nemůžou dál rozmnožovat?“
„Proč by jako nemohli?“
„Protože chlap nemá dělohu a to ostatní potřebný k tomu, aby se udělalo dítě?“
„To je hloupost…“ zasmál se tentokrát Bill.
„Jak to myslíš, hloupost? Vy to tak snad nemáte?“
„Ne-e,“ zavrtěl černovlasý hlavou.
„Ale…To jako… I ty můžeš…“
„Uhum, přesně tak… I já můžu… Stačí jen, když vypiju extrakt z perel a z ocasu mořského koníka. A pak to jde… Tak to musí dělat i holky… Je to u nás normální.“ Usmál se a přikývnul.
„Páni, to zní… Zvláštně…“
„Stejně jako je zvláštní to, že u vás není normální, že dva lidé, když se milují, můžou mít děti, ať jsou jakéhokoliv pohlaví…“
Tom na to už nic neřekl a protáhl se, rozvalil se na kameni.
„Víš, od malička mě učili, že lidé jsou zlí. Že nesmíme plavat na povrch, protože byste nás viděli, chytili a zabili nebo nás týrali a pak zabili. Ale ty jsi jiný. Vůbec nemáš špičaté zuby, nezabils mě, ani jsi mě nechytil a nezkoumal nebo nikomu neprodal.“
„Proč bych to dělal? Vlastně… v noci jsem si hledal nějaké věci a… četl jsem, že topíte lidi a pak je jíte… A takové věci, takže opravdu nechápu, že jsem za tebou dneska znovu přišel…“ zasmál se Tom trochu a zadíval se na svého společníka.
„Fuj. Lidi nejíme, to tě můžu bezpečně ujistit.“ Zašklebil se mladý princ a opřel se lokty o skálu, zkoumavě si člověka stále prohlížel. „Víš, máš opravdu zvláštní vlasy… Takové u nás nikdo nemá… Můžu?“ natáhl k němu jednu ruku a člověk přikývl. „Děkuju. Páni… Jsou opravdu zvláštní…!“ nakláněl se k mladému dědici bezprostředně blízko, skousával si při tom ret a jeho horký dech se mísil na Tomově orosené kůži.
„Jo, asi…“ Tom se na chlapce díval. Bože, byl tak zvídavý, tak blízko, tak krásný. Ale ne, na co to myslel, vždyť má přítelkyni. A je s ní rád. A zřejmě si ji bude muset vzít. Ale to on nechtěl, ne, nechtěl se ženit a už ho nebavilo dokola plnit rozkazy všech okolo něj. Vždyť jednou bude vládnout zemi, tak proč by měl někoho poslouchat. Měl neskutečnou chuť konečně žít život po svém, udělat alespoň jednou něco nepředvídatelného, něco šíleného, něco… mladičký princ se od něj odtáhl a usmál se. Zamrkal na něj svými dlouhými řasami a Toma zahřálo u srdce, jako by v něm nějaké ozubené kolečko konečně zapadlo tam, kam mělo zapadnout už dávno. Srdce Toma nutilo se naklonit blíž, víl na něj koukal a nic neříkal, jen se malinko usmíval (tak jako vždy), byli u sebe tak blízko, stačilo jen centimetr dopředu a políbil ho. Tom zavřel oči, našpulil rty, naklonil se, a tam, kde by čekal rty, nebylo vůbec nic. Otevřel proto oči a zamrkal. Po mořském chlapci nebylo ani vidu ani slechu. Jen na vodě se tvořily malé vlnky. Tom si povzdychl a promnul si obličej. Zadíval se ke břehu, „No super, teď abych to celé plaval zase zpátky.“
Když už byl necelých padesát metrů od břehu, spatřil na písku stát Adrianu. Zaúpěl, proč se radši nenechal utopit a sníst?
autor: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 1
Och… to bolo nádherné 🙂 Tak som sa smiala keď sa Bill vypytoval na to čo by mal mať dole 😀 Roztomilý rozhovor a koniec… prečo odplával, veď Tom mu ten bozk asi chcel vrátiť 🙂 Návrat Toma bol trochu ako ľadová sprcha. Mohol by radšej nechať utopiť a zjesť Adrianu 😀 Ďakujem za krásnu milú a zábavnú kapitolu.
tak tuhle povídk udočtu až do konce 😀 Už to mám v žíle jako drogu
Roztomilá kapitola a to doslova 🙂
Rozhovor o rozdílech mezi lidmi z pevniny a těmi z moře neměl chybu, strašně jsem se bavila nad tím, jak byl Tom v rozpacích, když měl Billovo vysvětlit, cože to dole má nebo nemá, úplně jsem viděla, jak se při tom chudák červená xD
No a debata o rozmnožování, kde jsem se dozvěděla, že Bill by eventuelně mohl mít děti, mě přivedla na myšlenku, jestli se nějakého takového malého mořského vílátka nedočkáme 🙂 Představa je to teda rozkošná ♥
A strašně jsem se řehtala nad Andym a jeho transparentem "Utop ho", to bylo super. Andy se ti moc povedl, miluju všechny ty jeho hlášky xD
A opět mi nezbývá, než pochválit nádherný obrázek, který mě úplně okouzlil, je překrásný ♥
Vypada to že Bil začína zamotavat Tomovy hlavu.
Tohle je prostě nádhera!♥
Myslím, že se v komentářích u téhle povídky budu asi velice často opakovat, protože taková krásna nejde ani jak okomantovat! Jsem prostě okouzlená, ohromená a nadšená, že jsem se do téhle povídky pustila!
Tohle je teprve 4. díl a já jsem už do povídky zamilovaná! Ty kresbičky jsou strašně zlaťounké, máš opravdu talent 🙂 A ještě větší talent máš na psaní 🙂 Opravdu se mi to čte strašně nádherně a já se strašně těším na další a další díly!
Bill je tak krásně zvídavý! 🙂 Líbí se mi, jak obdivuje život nad hladinou, jak si sbírá věci a chce vědět k čemu slouží..prostě chce pochopit život na zemi. Líbilo se mi, jak se vzájemně ptali, jestli si neublíží, protože jim bylo řečeno (či si to vyčetli), že ten druhý je nebezpečný…
Opravdu krása!♥