Transemotions 4.

Betty sledovala, jak se Tom rozhlíží kolem s trochu zamračeným výrazem. Potom hodil ostrý pohled na ni, sebral svůj batoh a knihu a vysedl bleskovou rychlostí z auta, rozešel se cestou zpět. Betty rychle vyskočila ven za ním.

„Počkej, Tome! Kam jdeš? Můžeme se tu jenom porozhlédnout, vrať se!“ Uvědomila si, že její hlas zněl hruběji než obvykle, trochu sebou trhla a zamlaskala, snad se jí to znovu nestane. Tom se ale nezastavil, naštvaně dupal dál, už byl od ní několik desítek metrů.

„Tome? Jsi to ty?“ Ozval se odněkud ženský hlas, Betty potom zahlédla starší paní, jak se k Tomovi rozběhla a objímala ho. I když Tom moc nadšeně nevypadal, přicupitala Betty k nim a spokojeně se usmála.

„Já jsem Betty… vy se s Tomem znáte?“ Podala si ruku se starší paní, mohlo jí být snad okolo šedesátky.

„Samozřejmě, že ho znám… pamatuju si ho, jak si hrával na dětském hřišti s ostatními chlapci. Kde’s byl tak dlouho, Tome? Chyběl jsi nám, nám všem, byl jsi můj nejoblíbenější klučina ze všech, když jste si k nám chodili pro limonádu.“ Zase ho objala, Tom jenom protočil očima.

„Nebyl jsem váš nejoblíbenější, skoro jste mě neznala.“ Zamručel a snažil se dostat z jejího sevření. Dostal za to malý pohlavek, paní se ale stále usmívala.

„Jasně, že’s byl můj nejoblíbenější, ani o tom nevíš… Byl jsi už navštívit svého otce?“
„Ještě jsme tam nebyli, ale chystáme se,“ Betty se vložila do jejich rozhovoru a vděčně se usmála.

„Tak pojďte zatím ke mně, upekla jsem dnes ovocný koláč a dáme si kávu.“ Betty radostně přikývla, po tom všem, co zažila, by si chtěla dopřát trochu klidu s koláčem a kafíčkem. Strčila do Toma, lehce ho chytla za látku trička a táhla po cestě za tou neznámou babičkou.

*

„Byl to moc veselý mladý kluk, nejšťastnější byl spolu s ostatními kluky na hřišti. Hrávali si s míčem, někdy jenom tak posedávali a mluvili bůhví o čem. Jenže všichni nějak moc rychle vyrostli, někteří chlapci odešli na školy, někteří pracují a Tom? Ten prostě zmizel. Povídalo se, že odešel studovat, ale… mezi námi… Tom nebyl nikdy zrovna ten nejchytřejší.“ Zasmála se Helga a koukla na Toma, který seděl u stolu a v ruce držel hrneček s čajem, kterého se nenapil, jen seděl a civěl před sebe, hlavu plnou jiných myšlenek. Betty se na něj taky podívala a pořád viděla tu zlobu v jeho očích. Nechápala proč, vždyť to vypadalo, že je to tady klidné a mírumilovné místo, paní Helga byla taky moc hodná.

„Tom říkal, že tady má nevlastního otce?“ Zeptala se Betty trochu tišším hláskem, nechtěla Toma ještě víc rozzlobit.

„Ano, pořád tady bydlí, je to kousek odtud. Má malý bílý domek přes tři domy od mého, žije tam celé poslední roky úplně sám. Povídá se, že to bez Toma a jeho matky moc nezvládá, začal pít… Třeba ale bude rád, že se Tom vrátil.“ Usmála se. „Půjdu nachystat Tomovi večeři, určitě by se mu hodily nějaké toasty, nemám pravdu, Tome?“ Tom jenom nějak podivně zkřivil obličej, neposlouchal, o čem se baví. Když Helga odešla do kuchyně, Betty se rozhodla jít na průzkum okolí a najít Tomova otce.

Když vyšla na verandu, přeběhl jí mráz po zádech. Bylo tady večer větší chladno, než na jaké byla zvyklá z domova. Stmívalo se, měla poslední šanci dneska Tomova otce vyhledat a rozhodně s tím nechtěla čekat. Šla podél domků po trávníku, počítala je, aby nenarazila na špatný dům. Když uviděla malý bílý domeček se špinavými, někde i popraskanými okny, polkla, ale šla dál. Probrodila se trávou vysokou po kolena a zaklepala na dveře. Chvíli se nic nedělo a tak zaklepala znovu, po pár vteřinách se dveře s rachotem otevřely a objevil se v nich starší muž s šedivými vousy a skoro plešatou hlavou. V ruce držel cigaretu, a když promluvil, vyvalil se ven zápach alkoholu.

„Co chcete?“ Řekl ten chlápek otráveně a sjel Betty pohledem, slizce si olízl rty. Betty odolala jeho pohledu a dál se snažila usmívat.

„Jsem posel dobrých zpráv, přivedla jsem vám zpátky vašeho syna.“ Aby tomu dodala důraz, ještě povzbudivě kývla hlavou.

*

Tom seděl na houpacím křesle, v ruce držel plyšáka a nepřítomně zíral na puštěnou televizi. Myslel na to, co bude dělat, jak odtud utéct, kam se schovat… Trhnul sebou, když se najednou otevřely dveře a uslyšel tichý Bettyin hlas.

„Nestyďte se, Tom je uvnitř a moc rád se s vámi setká.“ Tom uviděl jenom nohu oděnou do starých potrhaných riflových kalhot, jak vstupuje dovnitř domu Helgy, a okamžitě vyskočil na nohy jako střela. Plyšový medvídek mu upadl na zem, když jeho nevlastní otec po chvilce váhání skutečně vešel dovnitř.

„Zdravím, Moritzi… Tak Tome, proč neobejmeš svého otce?“ řekla Helga mile a dál seděla v křesle. Betty sledovala Toma, jak pomalými krůčky přicházel blíž k nevlastnímu otci. Ten napřáhl ruce a snažil se opilou tváří trochu usmát.

„Tome, rád tě vidím, moc jsi mi chyběl,“ usmál se a taky přistoupil blíž. Tom se na něj díval lehce nechápavě, ale nakonec se podvolil a vstoupil do jeho náruče. Když ho Moritz objal a začal mu velkýma rukama přejíždět po zádech, Tom bolestně zavřel oči.

„A co přesně ti chybělo? Chyběly ti jenom moje ruce? Nebo taky moje pusa, nebo můj zadek? Tak co, Moritzi, chybělo ti moje chlapecké tělo?“ Mumlal Tom tiše u jeho ucha, ale pár slov Betty zaslechla, vykulila oči a nevěřícně si dala ruku před pusu.

„Buď zticha, Tome,“ zamručel jeho nevlastní otec naštvaně a odstrčil ho od sebe. Tom se na něj podíval vážným pohledem, klekl si na kolena a začal mu rukama přejíždět po nechutných špinavých riflích přímo v rozkroku, potom rozepínal zip.

„Vážně jsem ti tolik chyběl? Chyběly ti ty noci, co jsi mě mohl osahávat?“ Sykl Tom už hlasitěji, schytal hned velkou facku od nevlastního otce a spadl na zem, schoulil se a bolestně se chytl za tvář. To už i Helga vykřikla zděšením, snažila se zabránit Moritzovi, aby chlapce mlátil i na zemi, aby do něj přestal kopat.

„Sklapni ty jeden nevděčníku!“ Zakřičel Moritz a odstrčil Betty i Helgu od sebe dál, Betty spadla zadkem na sedačku a při pohledu na Toma se málem rozbrečela. Helga popadla váleček na těsto a práskla s ním Moritze po hlavě, ten zaskučel a šel k zemi hned vedle Toma. Tomovy oči jezdily po celé místnosti, vyděšeně koulil kolem sebe, chytil se za tvář, ze rtu i z nosu mu tekla krev. Než se Betty stihla vzpamatovat, utekl ven.

*

„Tom je v garáži, bere si tam nějaké věci… vzal spacák, baterku… říkal, že už vás nechce nikdy vidět, chce jít na dálnici a někoho si stopnout.“ Pronesla Helga smutně, když se jí podařilo omráčeného Moritze dostat na křeslo. „O tohohle bezbožného hlupáka se už postaráme. Měla byste jít za Tomem, cítí se hrozně… Kdybychom to tady věděli… postarala bych se o Toma, kdybych to věděla.“ Betty jenom kývla, cítila se strašně, když donutila sem Toma jít a dopadlo to takhle. Oblékla si svetřík a vyběhla ven do garáže. Tom se skláněl nad starými krabicemi a dával si nějaké drobnosti do batohu, na zemi měl nachystaný spacák, deky a nějaké mikiny.

„Moc mě to mrzí, Tome. Kdybys mi řekl, proč sem nechceš jít, nezavezla bych tě sem. Tak řekni něco, Tome, prosím… opravdu je mi to líto.“ Mohla jenom sledovat Toma, jak všechny věci pobral a odcházel pryč po cestě, kterou sem přijeli. Chvilku ho smutně pozorovala, potom se rozběhla k autu, nasedla do něj a hned Toma dohnala. Jela pomalu po silnici vedle něj, Tom se na ni otočil a mlčky nasedl dovnitř na místo spolujezdce.

„Příště nic takového nedělejte…“ zašeptal a hrál si s lemem svého trička, které měl pořád na hrudi trochu od krve.

*

Urazili už dlouhý kus cesty, byla noc a Betty sotva držela oči otevřené. Hned u prvního motelu, který uviděla, zastavila. Nechala Toma pospávat v autě a šla zaplatit pokoj.

Hned když na pokoj dorazili, Tom vběhl do koupelny a Betty musela čekat. Alespoň si mohla vybrat méně proleženou a rozvrzanou postel, rozestlala si a některé potřebné věci vybalila. Tom po pár minutách vyběhl ven z koupelny v županu a skočil na její nachystanou postel, zavrtal se do peřiny. Betty se smutně pousmála a přeskládala své věci k druhé posteli.

„Mrzí mě, že nemáme každý svůj pokoj, ale už nemám moc peněz, tak musíme trochu šetřit.“ Tom jenom zamručel, tak Betty popadla svoje kosmetické taštičky a odešla do koupelny. Na rozdíl od Toma tam strávila skoro hodinu a půl. Nakonec vyšla ven v růžové lehce průsvitné noční košilce, pod kterou měla její oblíbené stahovací kalhotky a podprsenku si taky nechala. Raději se ve dveřích ještě zabalila do županu. Z mokrých vlasů jí ještě kapala voda, když sebou trhla při pohledu na Toma. Rozvaloval se na posteli jenom ve spodním prádle a Betty se tak naskytl pohled na jeho snědé opálené tělo, krásně svalnaté a tak sexy…

Betty musela lehce zatřepat hlavou, aby ji tyhle myšlenky přešly, ale i tak si ještě stačila všimnout, že Tomovy boxerky byly v rozkroku poměrně těsné. Jen letmo jí hlavou proletěla myšlenka, jak se ještě jako puberťák trápila s velikostí svého penisu, Tom takové starosti určitě neměl, když byl tak obdařený. Rychle zamrkala svými dlouhými řasami, aby konečně na takové věci přestala myslet a přiblížila se ke své posteli.

„To nemáš žádné pyžamo?“ procedila skrz zuby a snažila se na Toma už nedívat.

„Ne-e…“ řekl Tom hravě a začal si rukou přejíždět po hrudi a břichu, hrál si. Betty nepoznala, že to všechno dělá schválně, že se ji snaží svést.

Rychle si župan stáhla a vezla do postele, přikryla se peřinou až po krk.

„Tak se aspoň přikryj, zrovna vedro tady není, tak ať nenastydneš. A můžeš prosím zhasnout tu lampičku?“ Úpěnlivě sledovala strop, rty měla lehce našpulené, jak se snažila se na jeho krásné tělo už nepodívat. Tom ji však prokoukl.

„Jo, jasně…“ usmál se a vstal, natáhl se hned vedle Betty a lampičku zhasl, i když by tam dosáhl klidně z postele.

Betty polkla a snažila se usnout, Tom se spokojeně usmál a ulehnul zpátky do postele, pořád přejížděl dlaní po svém podbřišku, než oba usnuli.

autor: Clarrkys