Takže, milá modrozelenko :o) Díky, žes po menším váhání s rozhovorem souhlasila, a jak jsem ti slíbila, nebudu z tebe tahat nic, co nebudeš chtít prozradit. Takže jdeme na to… jméno, příjmení, datum narození, porodní váha, vzdělání, bydliště, rodinný stav, zdravotní stav, stav tvého konta, a šup šup, ať to nezdržujem 😀 Sliby chyby, těm prostě nesmíš věřit. 😀 😀 No… a je po rozhovoru. 😀
Zdravím všechny návštěvníky a návštěvnice twincest blogu:-)
Ale k tvé první otázce, Janulko. Já ti říkala, že na okopírovanou občanku a maturitní fotečku můžeš rovnou zapomenout 🙂 Ty se ale nedáš, co?
Původně jsem z ušmudlané Ostravěnky, kterou nesmírně miluji a nedám na ni nikdy dopustit, ale už spoustu let žiji v zahraničí. Jsem štírka jak vyšitá a mé datum narození se shoduje s datem narození jednoho rockera, což osobně považuji za docela bizarní, ale sladkou shodu náhod, protože on je mou hudební úplně největší láskou. Jsem vdaná, mám šestiletého syna a bankovní konto věčně prázdné 🙂 Porodní váha: 3200gr. Číslo bot: 39. Krevní skupina: 0- (Jsi Janule aspoň trochu spokojená?) Miluji hudbu, knížky (když je čas, což v době současné není skoro nikdy), cestování, gastronomii, parfémy (koho to tak může pro Kristovy rány zajímat), moře, art deco, japonskou architekturu, francouzské lilie, vůni lip a bergamotu… Nesnáším červenou řepu, kolotoče a houpačky, poutě, zábavní parky, country, muzikály, auta, homofobii, rasismus, lidskou omezenost a tupost. Pro začátek jako výčet o mé osobě by mohlo stačit, ne?
Uff, teda mám pocit, žes to na mě vysypala všechno najednou 😀 Na co já se jako budu teď ptát, nevíš? 😀 Tak snad něco vymyslíme…
No chtěla jsi detaily, ne?! Tak je tady máš 🙂
Jak jsem se k TH, THF, twincestu a tvému blogu ale vůbec dostala? Ježíšmarjá to bude na dlouhý lokte. Jedna ukecaná klade takovýhle otázky druhý, ještě ukecanější. U toho každý usne… No, ale když už, tak už. 🙂
Musím však podotknout, že v té době už _vam komunita začínala zacházet na úbytě a mně z toho bylo docela smutno. Mým prokletím totiž je, že skoro ke všemu přijdu až s křížkem po funuse a dodnes nevím, jestli je to tak vlastně dobře, nebo jestli si mám zoufat. Ani TH v tomhle není výjimkou (bohužel-bohudíky).
Já ji měla jako známou na livejournalu a jednoho dne roku 2009 se tam Lillith objevil příspěvek o krásných, křehkých mužích. Sbírka to byla pěkná (byl mezi nima i Bill), ale já to jen přelítla a soustředila se výhradně na Vala, který její sbírku korunoval. Potom se jí tam objevil příspěvek další, a tentokráte to byly fotografie jen Billovy, a Lillith na něj pěla obdivné ódy. Upřímně můžu říct, že mě to dost nakrklo, protože jsem to brala z čistě sobeckého hlediska jako potencionální odchod další autorky, kterou jsem měla moc ráda, a jejíž zájem se zničehonic obrátil k tomuhle německému puberťákovi.
Samozřejmě, že jsem věděla, kdo TH jsou, ale šlo to v té době úplně mimo mě. Billa jsem znala jen jako tamtoho, co má vlasy, jako by proletěl dráty vysokýho napětí, taky jsem věděla, že nazpívali něco o Schrei a pak ještě něco o nějakým vodním živlu, ale to tak asi bylo všechno. Ve Finsku se o nich nikdy moc nepsalo a já telku zrušila po narození syna před šesti lety (teď tu budu za jeskynní ženu :-). O existenci Toma jako Billova dvojčete jsem neměla ani tušení, o Géčkách jakbysmet, no a můj tehdejší názor na něj si radši nechám skromně pro sebe :-))))) Ignorantství a nevědomost jsou někdy opravdu ošklivá věc. V té době jsem si nedokázala představit, že bych mohla poslouchat hudbu teen kapely, zpívanou v němčině k tomu všemu. Dneska miluji paradoxně jen ty jejich německé verze, i když německy sama neumím, a zpívanou angličtinu bych Billovi nejradši zakázala.
Když jsem Billa u Lillith tenkrát spatřila, i přes prvotní nechuť a rozčarování mi to přece jen nedalo a její článek jsem si rozklikla. No a to byl ten osudový krok, po kterém už nebylo návratu. Nejdřív jsem si všimla, že Bill za tu dobu, kdy jsem TH přezírala jako žitné lány, nějak vyrostl, a pak mi taky prvně došlo, že má mít snad stejně pohledného bráchu, dvojče ještě k tomu všemu. Lillith tam měla i nějaké twincestní montáže, a to mě nakoplo a začala jsem pátrat hlouběji. Od Lillith jsem se jedním jediným kliknutím dostala k další HIMačce, kterou měla jako kontakt, tentokráte k Dánce, která měla svou stránku vytapetovanou fotkama z Billova photoshootingu pro Stern. Dodnes pamatuji, jak jsem na ty fotky nekřesťansky dlouhou dobu zírala a zírala a zírala a… však to známe, že jo. Začala jsem se Marii (té Dánce) v jejím livejournalu překopávat a zjistila, že tam měla v archívu jak _vam slash, pro který taky kdysi psala, tak twincest.
Já opět koukala, jako bych z hrušky spadla, že snad existuje i něco podobnýho jako twincest slash o Billovi a Tomovi. Dneska už vím, že se dá zeslashovat všechno a každý, ale tenkrát jsem byla vedle jak ta jedle. To, že se má v podstatě jednat o homosexuální incestní vztah mezi dvojčaty, mi nepřišlo ani v tom nejmenším divný, za což se nestydím. Na téma twincestu a morálních skrupulí, které k němu někteří pociťují (ehm, asi tak většina lidské populace) bych dokázala diskutovat donekonečna, a taky jsem si docela hodně načetla z odborné literatury. Ale abych neodbočovala. U Marii jsem si tenkrát přečetla moji úplně první twincestní povídku (v angličtině, ne dánštině) Weißer Nebel – Weißes Mondlicht, která byla paradoxně a shodou okolností současně i mou první Billshidovkou. Jak jsem tenkrát po usilovném pátraní a průzkumu už aspoň věděla, kdo že jsou Tom, Gustav, Georg, David, Natalie, Dunja, Saki atd., tak jsem o Bushidovi věděla naprosto kulové a dlouho mi to tak i zůstalo. Asi to je taky k dnešnímu dni jedna jediná povídka, ve které jsem Bushida vnímala bez zaujetí jen jako pohádkovou postavu. Mimochodem, tu povídku můžu všem vřele doporučit, protože je hodně originální a netradiční (je z pravěku a Bill je v ní hermafrodit).
Pak jsem si u Marie přečetla úplně všechno, co tam měla rozepsané, a dalo by se říct, že mi twincest otevřel okno do světa, ve kterém jsem se dobrovolně začala utápět a utápím se dodnes. Já tenkrát Marii dokonce napsala i mail, ve kterém jsem jí děkovala za to, že její zásluhou jsem se dostala k TH a twincestu vůbec. Ona mi tenkrát odepsala, poslala odkaz na THF a doporučila, kterými autorkami začít. Tím, jak se tak říká, bylo vymalováno 🙂 Normální knížky šly stranou a já už přes dva roky čtu jen twincest. Vím, že na ty knížky opět časem dojde, ale zatím to neřeším.
Jo, málem bych zapomněla na hudbu. Klidně a bez mučení přiznám, že primárním impulsem, který mě k TH dovedl, byl Bill jako takový, a potom slash. Hudbu jsem začala poslouchat tak někdy měsíc poté, co jsem si přečetla první Mariinu povídku. Zamilovala jsem si nakonec i Billův podmanivý hlas, jeho chrčivé německé r, Tomovu a Georgovu kytaru, Gustavovu skromnost toho čtvrtého vždy v pozadí a dneska už můžu říct, že je TH v podstatě jedinou kapelou, kterou opravdu miluji jako celek a kde je mám ráda úplně všechny. Nevím, čím je to dáno a proč zrovna TH, ale je to tak. Kdyby v HIMu došlo hypoteticky na výměnu bubeníka, žílami by mi to dvakrát nervalo (vím, jsem hnusná, promiň, Gasi), kdyby to samé ale udělali kluci z TH, tak je už jako TH vnímat nebudu, protože Gustav je jejich nedílnou součástí a bez Géček by to pro mě už ani TH nebyl. Dodnes mi nejde na rozum, jak mi dokázali učarovat – mně, která němčinu nikdy moc ráda neměla.
No a nakonec musím samozřejmě zmínit i twincestblog. O existenci tohoto blogu jsem nevěděla až do chvíle, kdy jsem si všimla na THF Janule, a její nick mě z logických důvodů upoutal, přečetla jsem si tam její bio, pak vlezla k ní na blog, přečetla si rozhovor s ní, u kterého jsem se nasmála snad jak nikdy, napsala jí obratem maila, a no a teď jsem tam, kde jsem. Tě pic.
No vítej, vítej. 😀 Byla to sice dlouhá cesta, než jsi skončila tady, ale vyplatila se. 🙂 Určitě nejsi sama, kdo k twincestu přišel z jiného fandomu, lidi chodí odevšad, ale ten tvůj _vam mi nedá spát co do názvu. Nikdy jsem se tě na to vlastně neptala, ale až dneska jsem to viděla napsaný správně, tak mi vysvětli, co je to za zvláštní zkratku. Vím, že se tam páruje Ville, tak jeho bude asi to V, ale co ten zbytek, a hlavně, co ta čárka na začátku? 😀 Jsem baba zvědavá, to víš.
Děkuji za přivítání 🙂
Jazyky jsou fajn a třeba taková angličtina mě strašně baví. Říkám, že baví, protože si pamatuji moji lektorku na pajdáku, která nám tenkrát říkala, že čím více anglicky člověk umí, tím více si uvědomuje, jak málo jazyk zná a já jí musím dát dneska už za pravdu. Naučit se základům jde, domluvit se v konzumu jde taky, ale přečíst si takové Times už žádná sranda není. Slovní zásoba je v angličtině nepředstavitelná, a pokud si sama pamatuješ, tak zrovna nedávno jsem se tě zoufale ptala při jednom z mých pokusů o překlad, jak se česky říká tomu zvuku, který vyluzuje kus oděvu, který se tře o jiný kus oděvu. Bláhově jsem si myslela, že jsem to jen po tom mnohaletém pobytu za hranicemi jaksi pozapomněla, a ty jsi mě tenkrát vyvedla z omylu a řekla mi, že žádné sloveso pro to v češtině není.
O slashové hantýrce se radši ani rozepisovat nebudu, protože v tomhle je čeština za vyloženě chudičkou příbuznou. Kolikrát je mi do pláče, když se naprosto neúspěšně snažím popsat něco sexovního do češtiny a ona mi ta potvora omezená vyloženě svazuje ruce. Takže jo, angličtinu miluji, hlavně tu britskou. Potom mám taky slabost pro angličtinu irskou, protože mám pár Irů jako kamarády, a taky ještě miluji angličtinu australskou, ta je fakt roztomilá.
Základy angliny jsem pobrala už v Čechách, ale byla to tak jak tak slabota. To až venku mě to přinutilo do toho pořádně šlápnout. No, a pokud se člověk naučí anglicky, tak švédština je pak už hračka. Tu jsem zmákla poměrně rychle a dodnes ji používám privátně. Že ti zní divně, je věcí zvyku. Mně divně nezní, a pokud se naučíš švédsky vzdychat a intonačně mluvit, tak jsi za vodou. Švédština je v porovnání s angličtinou opravdu snadná. No, a pokud se člověk naučí švédsky, tak obstojně porozumí i norštině a při hodně snažení se a špetce dobré vůle i dánštině. Ale to je pak už znalost jen pasivní. Něco jako slovenština a polština. Oběma rozumím, ale sama je neumím. No a pak nám zbývá už jen ta finština, že jo. Ta už tak snadná není a dodneška se s ní potýkám. Je to ugrofinský jazyk, který nemá s indoevropskými jazyky nic společnýho, a podle toho tak i zní. Docela divně.
Jaký mám k Finsku vztah? No jaký. Normální 🙂 Pokud tu chceš žít, tak si musíš zvyknout. Zvykáš si na bílé noci a sakra černé zimy, zvykáš si na… víš, že mě teď nic ani nenapadá? Pane jo. Nejspíš jsem si už zvykla 🙂 Každá země má své klady a zápory, každá mince dvě strany. Jsou tu zvláštnosti, které mi vadí, a jiné, které mě zase neskutečně fascinují. Ono by bylo asi jednodušší přímo se zeptat, protože takhle povšechně mi to moc nejde. Jako cestovní průvodkyně bych se asi neuživila, co?
😀 No rozhodně líp než já 😀
Tak hele… jako… já fakt o HIM nemám ani páru, znám jenom od vidění potetovanýho zpěváka, vím, že chlastal, bydlí v nějakým starým věžatým baráku v Helsinkách a jeho otec má snad krám se sexyhračkama, a že jeden z klipů točili v Praze. To je tak asi všechno. 😀 Takže k tomu tvýmu Bam bych byla klidně schopná přidat -bule a vůbec by mi to nepřišlo divný. 😀 A co bych si sakra gůglila, když se tě můžu zeptat, ne? Stejně by to na mě vyplivlo jen nějaký anglický patlaniny, a já se s tím budu strkat do překladače, aby mi to vysvětlil, ne? 😀 Nic… od toho dělám rozhovor s tebou… a ten může bejt o čemkoliv, nejen o TH a twincestu. O to bude pro lidi zajímavější.
Tss… sem si toho Bama nakonec zvědavá bába vywikipedila, a on je to nějakej magor z Jackass? Ježiš… tyhle paka jsem nikdy nechápala, čeho všeho jsou schopný, snad nemaj mozky ani žaludky. 😀 Jak se dostal do páru s Villem se radši ptát nebudu, to už je mi nějak jedno. 😀 Stejně je to Bambule. Blbá bambule 😀 Neseděl on náhodou v tom ToiToi hajzlíku, co se v něm nechal vystřelit nahoru na takovejch kšandách? Moc chutný video, fakt moc… 😀 radši to ani na youtubu nehledejte, nedá se to dokoukat… 😀
Ono je těch angličtin tolik? 😀 No jo… já poznám prdlačku, pro mě je to jen jedna řeč a basta. 😀 Já a angličtina už jsme se spolu tak nějak dohodly, že se necháme vzájemně na pokoji. Už jsem se smířila s tím, že jsem na to stará a učit se jazyk ve věku, kdy si kolikrát nemůžu vzpomenout na jméno vlastního dítěte, to už nemá cenu. 😀 Sice se každej čtvrtek chodím bavit na něco, co se tváří jako výuka angličtiny, ale většinou začínáme tak, že se nás úča zeptá, co je novýho… jsme pokročilí, pozor… pět bab mýho věku, co sedí celej život na prdeli v kanclu… většinou to dopadne tak, že na začátku věty řeknu tak pět anglickejch slov a pak pokračuju česky, protože to bychom si toho moc neřekly, že? 😀 A než se takovejch pět bab vykecá, to je půl hodiny v háji, pak probereme nějakej gramatickej špek, mezitím ještě narazíme na spoustu děsně důležitejch událostí, co se musí probrat, a pak se jde domů. 😀 Tak asi tak jsem na tom s jazykem jménem angličtina. Zůstanu u svýho překladače.
Hele… to švédský vzdychání, to mě fakt zaujalo… 😀 to myslíš jako jak? Oni maj nějaký jiný vzdychání než my? 😀 Jsem si našla na youtubu jednu švédko-angličanku a ta teda nevzdychá. 😀
Jak se tě mám zeptat na něco o Finsku, když o něm vím jen tu saunu a vodku? 😀
Vždyť jsem ti říkala, že není o co stát. Tobě to ale nedalo, co? Je to bývalý profi skateboardista, no a pochopitelně jeden z týmu Jackass. Já ty jejich počiny taky nechápu. Nikdy jsem ty jejich prdlé filmy nesledovala a přijde mi to všechno jako neskutečně laciný druh humoru. Některým se to ale líbí 🙂 Jeho pravý jméno je mimochodem Brandon. Kdysi se na něj dalo i dívat, teď je z něj už ale bohužel jen vychlastaná troska. Ale už Bambule radši necháme jo?
Na jazyky není nikdy pozdě. Tak se nevykrucuj. Líná seš 🙂 Jedna moje známá tady má vedlejší kšeft, který spočívá v tom, že vyučuje anglinu staříky nad hrobem. A jsou to prý docela šikulky. Pochopitelně to leze do mozku pomaleji, ale dá se. Jenže vám asi v Čechách moc nepomůže to, jak se v televizi pořád všechno dabuje. Kdysi byl aspoň český dabing na vysoké úrovni, ale dneska už pomalu není ani o co stát. Pokud se bude pořád dabovat, není možnost se odposlouchat. Tady, kde bydlím já, se nedabuje vůbec nic a jde to taky. Jenže to bude asi sílou zvyku, a tím, že to tak Češi sami chtějí. Už vidím mého tatínka, jak hudruje u telky, když má všude jen titulky.
Švédské vzdychání se vysvětlit nedá, to se musí slyšet a zažít. Ta kočka, co jsi ji sem hodila, nekonverzuje. Ona jen odříkává jednotlivé věty, tam milá zlatá žádné vzdychání neuslyšíš 🙂 Jestli chceš slyšet mluvenou švédštinu, koukni radši na tohle (názorná ukázka, jak to chodí ve švédské domácnosti 🙂
Poctivě jsem skoukla kus toho videa a stejně žádný vzdychání neslyším, ovšem vedle v nabídce se mi díky názvu toho videa zobrazovaly pěkný prasárničky 😀 rozptylovaly mě. 😀
Dobře, no, tak něco kratšího, abys měla konkrétně na co odpovídat.
To jsem si taky mohla myslet, že tě budou rozptylovat spíš prasečinky v nabídkách, než aby sis všimla, jak si krásně po švédsku ta kočanda zkouší sukni na chodbě ve výtahu, aby viděla pořádně na celý svůj zadek :-DD
Zpět ale k TH a dvojčátkům. Jestli symptomem zavátých časů trpím nebo netrpím, sama říct nedokážu. Někdy to beru tak, jak to přichází, a nic nenamítám, někdy si zase pustím něco staršího, kouknu na jejich tvářičky z před 3-4 let a neskutečně mě zabolí u srdce. Záleží na mém rozpoložení a na momentální náladě. Je sice pravda, že jsem v TH světě pořád ještě jen jako nováček, ale těch změn, co si musel člověk za ty dva krátké roky vytrpět, už docela stačilo.
Jejich přestěhování se do Států mě šokovalo, a ačkoliv tomu dneska už dokážu i porozumět, protože co si budeme namlouvat, fanynky, které ti stanují před barákem a otravují dennodenně celou tvou rodinu, nemůžou být pro nikoho žádný med, tak ty změny, které s sebou jejich přesídlení přineslo, se mi nelíbí ani za mák. Pokud je pravda, že primárním důvodem jejich útěku z Německa byla jen ta ztráta jejich soukromí, tak to beru, ale i tak mi ta jejich slavná Amerika leží v žaludku. Los Angeles a Las Vegas, které dvojčata jednoznačně milují, jsou asi těmi posledními místy na světě, které bych já toužila spatřit, ale i v tom jsme každý jiný. Jim je pouhých 23, snaží se být nezávislí, hledají se, snad poprvé v životě si opravdu užívají svobody, aniž by je neustále někdo očumoval, bydlí tam taky i Jost, je to Mekka hudebního show businessu, tak nezbývá, než zatnout zuby a přát jim to. To, čím pro mě ale kdysi byli, Amerika zabila, a proto to tak bolí a nedokážu se s tím smířit, i kdybych chtěla.
Tím se ale dostáváme k té předchozí, obšírné a mnou nezodpovězené otázce, co pro mě vlastně dvojčata znamenají, nebo spíš znamenala. Když jsem se kdysi do TH a dvojčat jako takových zamilovala, tak pro mě byli něco jako pohádkové bytosti, ke kterým jsem utíkala, abych se nechávala unášet něčím snovým, neskutečně zvláštním, nevšedním a krásným. Fascinovalo mě, jak byli jiní a vůbec jim to nevadilo. Obdivovala jsem je pro jejich nasazení, dětskou přímočarost a nevinnost. Žasla jsem nad jejich vzhledem a dokázala jsem koukat a koukat a koukat. Byli ztělesněním originality, hrdosti a síly. A křehkosti a něhy zároveň. Byli enigmou, kterou nikdo nedokázal rozšifrovat, ale i tak se o to každý donekonečna pokoušel. Měli vitalitu, šťávu, ale i zranitelnost, a to je činilo jedinečnými a nenahraditelnými. Zpívali v němčině a celá Evropa jim to žrala. Ten moment v Paříži pod Eiffelovkou byl nezapomenutelný a jeho dosah si nejspíš oni sami ani nikdy neuvědomili. S lehkostí a sebevědomím vlastním jen jim dvěma, šli vpřed, a zbytek jen zíral.
No a od té doby, co se odstěhovali, mi začali děsně všednět a ztratili většinu svého podmanivého kouzla. Nemyslím tím tak ani jejich roztomilost, protože ta s přibývajícím věkem tak jak tak pomíjí, nikdo nezůstane roztomilý až nadosmrti, ale myslím tím jejich charisma, tu auru, kterou kdysi kolem svých osob měli a která se jaksi někam vytratila. Teda aspoň pro mne. Celá idea, na které byla stavěna jejich image, se obrátila vzhůru nohama, a ačkoliv to už dneska dokážu přijímat, protože mě to z psychologického hlediska zajímá a fascinuje zároveň, a taky proto, že jejich volbu respektuji, tak tomu pořád jaksi nerozumím. Nejde mi zkrátka do hlavy, co se s Billem ksakru stalo.
Vím, že si tuto jeho změnu spousta fanynek vysvětluje jen jako jeho další pokus o experiment a hledání se, což bych byla ochotna přijmout, ale ať mi někdo prokristapána vysvětlí, jak se z androgynního kluka, po němž se všichni otáčejí, který se od svých 12 let s oblibou výstředně a netradičně oblíká, maluje se, vždy je upravený jak z cukrkandlu a chová se jako modelka, a k tomu všemu si zcela jednoznačně v tomto svým životním stylu libuje, stane za poměrně krátkou dobu zarostlý průměrňák, který se za každou cenu snaží zmužnět, zhrubnout a dle mého názoru se mu to moc nedaří. Vím, že jsme se na toto téma už několikrát, Janule, bavily a ty razíš tu linii, že se jen opičí po tom, co je momentálně v Americe moderní, jenže o tom to právě celé je – oni se přece nikdy po nikom opičit nemuseli, ba právě naopak, Bill Kaulitz udával takt a další kopírovali jeho. Nedokážu posoudit, jestli to tak chtějí sami, nebo jestli jsou ve vleku někoho jiného, ale sama se přikláním spíš k té variantě druhé.
Ptala ses, v jaké podobě se mi kluci líbili nejvíc. V tomto ohledu se od sebe dvojčata hodně liší. V jejich úplných začátcích, se kterými jsem se z pochopitelných důvodů obeznamovala se zpožděním a až s mnohaletým časových odstupem, mě Bill zaujal jen coby rozčepýřené, neposedné kuře s přemírou energie a pořádnou dávkou sebevědomí. Jeho manga účes se mi nikdy moc nelíbil, ale byl svým způsobem roztomilý. Tom ba právě naopak zaujal hodně a jejich klip Durch den Monzun je pro mě osobně jen o Tomovi. V téhle době mi taky Tom paradoxně připadal mnohem víc holčičí než jeho vystajlovaný bráška. Jenže to se pak podstatně změnilo, a to někdy kolem Rette mich doby, kdy oba krapet odrostli, a z neopeřeného kuřete se začala klubat kouzelná orchidej. V té době Bill bráchu svou šaramantností a exotickou, nedostupnou krásou převálcoval, a to mu vydrželo až k éře Humanoidu, kdy Tom opouští své dready, odhazuje kšiltovku (chvála bohu) a nastupuje doba kukuřice 🙂
Od té doby jsem je vnímala tak nějak fifty fifty, ale u Toma mi přišlo, jako by se stal opravdovějším a s přibývajícími roky zajímavějším a zajímavějším. Takže když to suma sumárum shrnu, tak u Billa mám ráda všechny jeho podoby (až teda na tu Mangu a současného „blonďáka“) a u Toma u mě vedla jeho černá kukuřice, šátky kolem krku a styl oblíkání, který aplikoval někdy kolem Humanoidu. Ke komentování jejich současné podoby se pouštět radši nebudu, protože jsou i tací, kterým se Bill a Tom dnešních dnů líbí, já jen za sebe můžu říct, že to, co byli kdysi a co jsou dnes, je jako nebe a dudy.
Vyjadřovat se o jejich povaze je taky věc ošemetná, protože je neznám a nikdy znát nebudu a dneska už vím, že to jsou pohádkáři, kteří klamou dokonale slovem i tělem, tudíž se mi k okomentování ani moc nenabízí. Líbí se mi jejich bezprostřednost (bejvávalo), jejich bezpardónový přístup ke všemu, co dělají, jejich smích, no a pochopitelně interakce mezi dvojčaty. Ta byla a pořád ještě je k nezaplacení. Jejich projev se s roky taky hodně změnil, ale s tím se dalo počítat, takže v tomhle ohledu si já nestěžuji. Co se mi nelíbí a nikdy líbit nebude, je styl, kterým si vymýšlí a tahají tak bláhové fanynky za nohu (ježíš teď sama nevím, jestli v češtině vůbec podobný výraz existuje).
A jestli věřím v twincest? No jasně (a to myslím naprosto vážně), jinak bych tu asi nebyla.
No dyť, já věděla, že nezklameš 😀 Myslím, žes ty kluky vystihla celkem dobře, svůj názor sem vypisovat nebudu, to by bylo na další román, ale v podstatě souhlasím. Po posledním tetování jsem sice trochu upravila svůj názor, proč do tý zatracený Ameriky šli, ale to taky nebudu rozebírat, to je na dlouho.
No… pomalu se blížíme k závěru, protože na mě dole mrká číslo strany 11, a jak znám blog, tak to nebude chtít v jednom článku spolknout. Jsme báby ukecaný, to teda jo. 🙂
Jestli v twincest věřím? Asi takhle – mám jednu vlastnost, která je mi někdy k dobru a někdy zase na obtíž a má hodně společného s mým horoskopem. Jsem hodně citlivá a dokážu lidi docela dobře odhadnout, aniž bych se o to příliš musela snažit. Vidím věci, které druzí nevidí, a dokážu odhadnout a tipnout okolnosti, ke kterým jsou druzí naprosto slepí. Podobně vnímám Billovu údajnou heterosexualitu, hahaaaaaaaaaaaaaaa. Vtip století. Ale abych neodbočovala. Já tam ten twincest prostě vidím a nic s tím nenadělám. Nemluvím o do očí bijících okamžicích, které dneska už patří mezi epické, ale ohrané klasiky twincestních fanoušků, jako je třeba ta Brusselská klekačka nebo Bill v Tomově klíně, které se daly teoreticky zosnovat, protože se tím prodávaly desky. Já mluvím o momentech, kdy se kluci nehlídali a kdy šlo o magickou mluvu jejich posuňků a celého těla. Já si všímám prkotin a většinou si je vykládám úplně jinak než všichni ostatní.
Třeba ten okamžik v Rusku během nějakého rozhovoru, kdy Tomovi nešel mikrofon a Bill mu do něj začal poklepávat. Většina fanynek to vnímala jako krásný, sladký okamžik plný něhy a uvolnění, a já tam viděla jiskřivé napětí a konflikt. Taky jsou tu ještě ty „maličkosti“, které se na veřejnost pravděpodobně nikdy dostat neměly, jako třeba to, že jejich bungalow na Maledivách měl mít jen jednu ložnici a v ní jen jednu postel. Nebo to Japonsko, kdy na ně někdo z japonskýho týmu prásknul, že jim management zamluvil dva hotelové pokoje, ale ten jeden byl po jejich odjezdu naprosto nedotčený. Blízcí si jsou, ale jak blízcí? Jestli je twc skutečný? I kdyby byl, stejně se to nikdy nedozvíme, protože i kdyby nakrásně…, tak čím jsou starší, tím by si dávali většího bacha, a nechat něco podobnýho vyplout napovrch by udělal jen blázen a sebevrah. Já jsem hooooooodně liberální a vyznávám zásadu „Žij a nech žít“. Pokud nikomu neubližuješ, tak si dělej, co chceš. Okem bych nemrkla, kdyby… Jedna má oblíbená autorka má nebo měla na svým biu na THF „Twincest is real“ a já jí dávám za pravdu. Ať si každý věříme, v co chceme. Vždyť jsme jen lidi 🙂
Hudba – jaká je tvá nejoblíbenějšípísnička od HIM a TH.
HIM – sorry ale jen jedna zkrátka nejde 🙂 „Soul on fire“, „Buried alive by love“, „For you“, „Circle of fear“, “ Path“, Cyanide sun“, „Sleepwalking past hope“, „Dead lovers lane“… kruci, to fakt nejde.
Knihy – je nějaká kniha, kterou jsi nikdy nebyla schopná dočíst?
Hm, víš, že ani nevím. No teď si fakt nevzpomenu. Trápila jsem se nad knížkou už hodněkrát, ale jestli jsem nějakou nedočetla? Asi jo, ale titul ti neřeknu.
Cestování – jaká je nejvzdálenější destinace, kde jsi kdy v životě byla?
NYC, tudíž USA.
Gastronomie – jaké nejodpornější jídlo jsi ve svém životě jedla, a naopak, co ti chutnalo nejvíc?
Červená řepa. Když si vzpomenu na tu nakládanou ze školní jídelny, tak se mi ještě dneska hrnou děsem slzy do očí. Červená řepa ve mně ze zcela nepochopitelných důvodů vyvolává dávicí reflex. Řepu fakt nemůžu.
Parfémy – momentálně používaná značka? Znáš složení? 😉
Tom Ford – Black Orchid. Bude to zcela určitě patchouli 🙂 A tenhle parfém bych klidně tipovala i na Billa 🙂
Už jsi, Janule, slyšela o Secretion Magnifique? Ten bych zcela určitě nedala 🙂 Má vonět po kovu, kyselém mléku, krvi a spermatu 🙂 Něco jako místo zločinu.
Moře – topila ses v něm někdy?
Netopila.
Art deco – na wikipedii pro idioty, jako jsem já, říkali, že v tomhle stylu je architektura Empire State Building… líbí se ti a bylas tam někdy?
Líbí a byla. Dvacátá, třicátá léta jsou moje. Určitě jsem v té době žila. V Ostravě je kavárna Daniel, a tam se cítím jako doma.
Japonská architektura – no… to mi teda vysvětli, co děláš ve Finsku a proč už dávno nebydlíš v nějakým tom srandovním japonským domečku 😀
Japonské koupelny – to je moje. Jednoduchost, účelnost, praktičnost, estetická čistota. Finové zase mají saunu – neskončila jsem zase tak špatně, ne?
Normálně si dej do googlu „white lily“ a máš ji tam. Moje kámoška, která je Keňanka, mi říkala, že u nich doma to roste jako plevel 🙂
Lípy tu rostou a já jsem letos nasávala taky 🙂 Bergamot má být citrus, pokud dobře vím, a ta vůně bergamotu v Earl Gray čajíku je jen esenciální olej, který by se měl dělat z kůry těch plodů. Takže ne, bergamot tu růst nenajdeš.
Kolotoče a houpačky, poutě a zábavní parky – copak copak? Zvracíme? 😀
Tak tak, a už toho nech, já mám na blití fobii.
Country – je mi jasný, že nenávidíš šmahem všechno, co se toho týče, ale je někdo extra speciální, kdo ti v tomhle oboru leze na nervy?
Hlavně baby. Občas se mi nějaká pomalá countryovka zpívaná chlapem i líbí a Bobek je u nás přezpívával tak nádherně, ale ženský nemůžu ani vystát.
Muzikály – jako absolvent spousty představení nemůžu souhlasit, takže mě zajímá, co přesně ti na muzikálu vadí? Opera ti přijde lepší nebo je to totéž?
Operu mám ráda. Operety a muzikály ale nesnáším. Proč mi tak vadí ani nevím. Prostě mě nebaví.
Auta – co takhle auto ve stylu art deco v barvách francouzské lilie? 😀 Chceš říct, že kdyby ti někdo nabízel jen tak auto za pár melounů, s díky bys odfrkl a řekla: „Děkuji, nechci, nesnáším totiž auta“? 😀
No, takový Mini Cooper bych brala. Nebo Rover 🙂 Ale povšechně mi auta smrdí a je mi v nich zle 🙁 Já se měla narodit v dobách koňských spřežení.
Nezažila, chválabohu. Homofobii, rasismus, lidskou blbost a omezenost všeobecně nepardonuji a můžu se pokaždé vztekem „v prdel uhryzť“, jak by řekla moje milovaná babička. V mém osobním životě mám hodnoty a zásady srovnané, ale za politickou aktivistku se nepovažuji.
Lidská omezenost a tupost – ta je věčná, s tou se nedá bojovat, jen je na ní nejhorší, že její majitel si jí většinou není vědom. 😀 Máš-li recept, jak se občas nestát omezeným a tupým, sem s ním, budu ti vděčná 😀
Ty mi Janule snad čteš myšlenky, co?
No vida, celkem stručný to nakonec bylo 😀 Pro tvou informaci, miluju květinový vůně 😀 Momentálně používám Hugo Boss Woman 😀 Asi bych ti smrděla, ještě že google mejl není ve 4 nebo 5D 😀 Ten fujtajbl, co je na tom videu, bych asi nedala… to je hezky česky řečeno asi pěknej humáč. 😀
Dobře, takže definitivní závěr našeho rozhovoru bude patřit tvému vkusu… nejdřív tomu, jaké preferuješ slashové pairingy, když sis tu otázku přála, a pak tomu, co ráda čteš, v tvém případě nejspíš výhradně na THF. Doporuč, alespoň pro ty, co ovládají angličtinu nebo svůj skvělý přizpůsobený překladač, který s „google translatorem“ nemá nic společnýho! 😀
Ale zase tak nejsou květinový vůně jako květinový vůně. Tvého Bosse sice neznám, ale určitě voníš pěkně. Já bych „Grandiozní výměšky“ asi nedala taky. Bála bych se. Jo a spletla jsem se, Rive Gauche je Yves Saint Lauren, ne Gurlain. Nechci tady nikoho mystifikovat, i když vám je to beztak tak jedno 🙂
Kdo si co přál? Ty taky, Janule, všechno bonzneš 🙂
To ovšem neznamená, že si ráda nepřečtu i jiné pairingy. Pro zpestření. Občas a s mírou. No a potom jsou kombinace jako třeba Bill/Georg, které mě nechávají naprosto chladnou a můj zájem je na bodě nulovém.
Doporučka? No to bude pěkný seznam. Chceš to podle abecedy? Asi ne, co. Tak jdem na to. Já čtu v podstatě všechno, od hodně těžkých a zádumčivých věcí, přes high school milostné románky až k materiálu hodně ošemetného kinkovního charakteru, o kterém se tady radši nebudu rozepisovat a překládat ho nikdy nebudu. (*kink je v angličtině označení pro nějaký druh úchylky)
Abe – na to, že je to ještě mladý žabec píše neskutečně vyzrále a hodně do hloubky. Doporučuji od ní „Red burning leaves“, pokud teda rády brečíte.
Takže to by tak nějak bylo všechno. Určitě jsem na spoustu perel zapomněla, ale to se nedá nic dělat.
No… a jsme na straně 18. To mi nejspíš opravdu blog.cz nesežere, takže to budu muset fiknout na dvě části. 😀 První půlenej rozhovor 😀 Jsme vážně obě ukecaný, ale to už se asi nedá nic dělat.
Jéžíííš, a já nic netušila!!! :)))
Ale zrovna nestíhám, přečtu, nebo spíše okomentuju až o víkendu. 😉
No moment, Janule, jak jako že neznáš žádnýho Štíra!!!!! :)))
Radši vypnu počítač, nebo to tady bude samej výkřik do tmy. Tak zatím dámy, těším se na vás obě hned zítra! 🙂
ó můj bože.. jestli bude dvojka ještě delší než tohle…. :D:D:D
[1]:Budu se tesit:-)
[3]:Jako bys nas neznala:-)
Ty brďo 😀 to je zaujímavé a toľko veľa informácií, že sa mi točí hlava 🙂 ja som jedného škorpióna poznala, ale rozišli sme sa:) bol hrozne majetnícky a žiarlivec tvrdého zrna.Ale to asi nebolo znamením.
Idem si prečítať dvojku 🙂
Tak jsem si uvařila smrťáka, no takhle na noc, nevím, nevím, kdyby se komentář náhle v půli přerušil, seklo to se mnou. 🙂 Ale bez kafe bych tu dávku informací asi nezvládla, navíc jsem se vyzbrojila dvojkou bílého, vidím to na příjemně strávenou noc. 🙂
Tááákže, jakpak my dvě se dlouho známe? Paměť slábne a tak jsem pro jistotu mrkla k Januli pod Časoprostor a pááááni, už dva roky!!! No to bych vážně neřekla, že to tak letí! 🙂 Teď jsem si chvilku četla ty naše výlevy a vážně se bavila. 🙂 Ovšem už jsem se z výletu poslušně vrátila k hlavnímu tématu!
Hned úvodem bych ráda poznamenala, že já pamatuju vodovoou jahodovou za padesátník a na svou pozici nejstarší žijící české twincestní fanynky jsem patřičně hrdá!!! Nesahat!!! Jinak co se týče sympatií a antipatií, to jsme si během času tak nějak postupně nasdělovaly, ale s čím se doposud nejsem schopna vyrovnat, je Ville. Nejde to. Ne že bych se nesnažila, ale prostě ne a ne. Zaplať bůh, nebo co to ti seveřané vyznávají, že se jim tam v kapele vyskytují dredy, a tak i já mám u čeho áchat. 🙂 A to už vůbec nemluvím o tom roztomilém finském skřítkovi s peřím ve vlasech, kterého jsem vlastně objevila díky členkám svého neoficiálního proseverského klubu. 🙂 Stejně je zvláštní, když si uvědomíš, že se u mě v jednu dobu sešly milovnice Finska, Švédska a Norska, že?
Hmmm… angličtina, to je sice mé oblíbené téma, ale jsem na tom nemlich jak Janule, jen si ty lekce musím z poloviny platit. 🙂 Zrovna minulý týden jsme měli první hodinu s rodilým mluvčím, tentokráte k Kanady. No pro mě za mě může být odkud chce, já mu stejně houby rozumím. Radši to snad ani dál nebudu rozebírat. :)))
Ještě než se vrhnu na druhou část rozhovoru, ráda bych poznamenala směrem k Januli, jestli si je dostatečně vědoma úspěšnosti a vlastně tím pádem i návratnosti své investice do THF!!! 🙂 Jak jinak bychom k modrozelence přišli?!? 🙂
[6]: Doporucuji zajist sladkym, pokud mozno ve velkym, to se pak hlava zase tocit prestane:-)
[Smazaný komentář]Ahooooooooooj.
Dvojka bileho a kafco? Hm, zajimave kombo. Ja sve zname v Ostrave uvadela do sokoveho stadia, kdyz jsem si poroucela dvojite preso s mlikem a tmavyho Velkopopovickyho kozla a pila jsem to na preskacku. Proti gustu, zadny disputat:-)
Dva roky. To to leti, co?
Ty taky pamatujes kopecek vodove za padesatnik? Ja fakt ne. Nejak mam zafixovanych tech sedmdesat haliru. A rohlik za ctyricetnik. A Pedro za kacku:-) A smazeny syr s hranolkama a tatarkou za dvanact ( to ale byla nizsi cenova skupina prosim).
Skandinavie je super, co se divis. Zadne becka:-) A pana Valla nech spat, nemuze se libit kazdemu. Musis holt akceptovat ten fakt, ze spadas do tech 0,00009 promili, co si z nej na prdel nesedaj:-))) Ne, ale vazne, ono to bude mozna tim, ze ty jsi spis na geneticky cisty Finy, jako jsou Lauri a Linde, kdezto Ville je napul Madar, vis? Super teorie, ne?
Vy mate Kanadskyho lektora? A je aspon fesnej? Tak se uc. Co v mladi naleznes, ve stari jak najdes:-) Na jazyky fakt neni pozde nikdy.
A z trojite poslanych komentaru si nic nedelej, ani na tu mys to svadet nemusis, to se holt pri dvojce bilyho stava i v lepsich rodinach:-) Furt lepsi to poslat trikrat po sobe, nez si to trikrat po sobe omylem smazat, jak se uz postestilo mne:-/
[Smazaný komentář]No vidis, jak jsem technicky zdatna, prave se mi podarilo odpovedet na smazany komentar:-) To nejspis uraduje nekde v odboji Janule, dela po nas cistku:-)
😀 Jistěže vás musim promazávat, takovej binec tady 😀
[7]: To víš, že jsem si toho vědoma, jak jsem úžasná, a jakej poklad jsem na THF sehnala.. kdybych to měla vyčíslit finančně, bylo by to celkem dost, vzhledem k tomu, kolik jsem celkem zaplatila za překlady Časoprostoru a poslala THF jako sponzorský dary 😀 Takže je to tvrdě placený ;-D
[2]: Neměla jsem páru, že seš taky Štírka, ovšem netuším, jestli je to selháním paměti, nebo jsme to nikdy nerozebíraly. Tak snad už si to budu pamatovat 🙂
Dělám ti tady bordel, což? Ale já se tak bála, že se mi ten komentář smaže, uložit nejde, mrcha, kvůli ty děsný myši, to je vážně na hodiny, tak jsem se do toho nějak rázněji opřela a bylo. 🙂 Tak doufám, že jsi v pohotovosti, asi bude co mazat. :)))
Takže jinými slovy, modrozelenka je zkrátka za všechny prachy!!! :)))
A jó, dyť my toho Štíra spolu asi vážně neprobíraly, ale když já jsem na to své znamení tak hrdá, že ho pořád každýmu cpu, tak mi to nějak nedošlo. Ale zase, až se mnou budeš dělat rozhovor, tak máš jednu otázku ušetřenou, narodila jsem se den před VŘSR. 😉
[10]: My dvě jsme holt technický typy. :)))
[9]:Ale ne! Pivo a kafe s mlíkem? Brrrr… no to bych nedala, to seš fakt lepší, hele, nebude to tou Ostravou? Já jsem z mírného pásu kol Prahy, Polabí se tomu říká, my jsme tady samí fajnšmekři. :)))
No když tu kauzu " Ville Valo a já" pojmeš tak, že jsem vlastně výjimečná, když mě zpěvák zanechává zcela chladnou, tak to jo, to beru. 🙂 Asi budeš mít pravdu s tím Maďarem, i když mně jinak mix národností nikterak nepřekáží, najmě když sama przním rasu. :)))
Kanaďan vypadá celkem obstojně, ale já byla už předem vyděšená, že mu nebudu rozumět, takže jsem si ho vlastně ani nijak zvlášť nestačila prohlédnout. Po další hodině ti podám raport. :)))
No bodeť bys pamatovala vodovou za padesátník, dyť seš taky o spoustu let mladší! :))) Já si zas nevzpomínám na ty karamely, co o nich básníte? A to je fakt divný. 🙂
[12]: jo tak rozhovor, jo? 😀 To bys musela napsat aspoň jednu básničku 😀 titul nejstarší žijící twincestní fan na to nestačí 😀 ten totiž neni jistej… bůhví, co za sedmdesátky sem třeba nakukuje a nikdy o sobě nedalo vědět 😀 a na THF jsou určitě starší, to ví modrozelenka, ta po nich pátrala… že jo? 😀
Piš, barde, až budeš mít básničku, zúčtujem spolu. 😀
[14]:No jo, Kozlik a kafco. Ale to nebude Ostravou, to jsem jen takhle ujeta ja.
Ty sedis hodinu na lekci anglictiny a ani sis nestacila prohlidnout lektora???????
To jsi bud byla ve stadiu tezkeho soku, nebo sis doma zapomnela brejle, ne? 🙂
[15]:Ms Maril – 61 let.
http://fiction.tokiohotelfiction.com/viewuser.php?uid=27083
Na tu Kattys nemas:-)
[15]: Jo básničku, to určitě, to je ožehavý téma, nemluví se mnou ani klika od dveří. :)))
Hele a co takhle rozhovor s občasnou komentátorkou, tedy poslední dobou velice občasnou, co dokáže svými komentáři vytočit nejvíc lidí za minutu. To by šlo, ne? Stejně tady panuje nějaká podezřele radostná atmosféra, co jsem tak nakoukla, tak že by se jako čtenářstvo drobet odreagovalo. Myslím, že i tobě by se líbilo, kdybych v odpovědích na tvé všetečné otázky hlásala věčné pravdy, jako že nikdo nemusí nic komentovat… no a tak, vždyť mě znáš. :)))
Mně náhodou připadá titul nejstarší žijící ČESKÉ!!! twc fanynky jako nejlepší doporučení pro zajímavé popovídání! A vůbec, mohla bys vymyslet, jak by se dal věk jednotlivých nakukovatelů ověřit, ať tady darmo nemávám občanským průkazem! :)))
[16]: Ježííííš, víno za to nemůže, už jsem si tu hnusnou myš vyměnila!!! 🙂
No já se na tu anglinu přihnala pozdě, samozřejmě jsme měli závěrku, a první, co ze mě vypadlo, bylo cosi jako že se omlouvám neb jsem extremely busy. Což mě trošku překvapilo, takové slovní spojení jsem předtím nikdy nepoužila a ani jsem netušila, že ho znám. Jenže pak mi došlo, že jsem den předtím sjížděla na YT rozhovory s Johnny Weierem (bude článek, spousta článků, mám nový objev!!!) a chlapec používá výraz extremely před každým druhým slovem. 🙂 A pak už jsem jen vyděšeně zírala, co to ten Kanaďan mele, děs a hrůza, no mám já tohle zapotřebí! 🙂
Páááni, důchodce na THF, paráda! Ale zásluhy jí neupírám, však já také usiluji pouze o titul české twincestní vykopávky! 🙂
Já na ten rozhovor zírám s otevřenou pusou!… 😀 Modrozelená máš můj hluboký obdiv! Jelikož jsem teprve v deváté třídě (ale na gymplu) anglicky se pořád učím!.. Musím uznat, že mě tenhle rozhovor naprosto uchvátil!… Číst si o myšlenkách lidí co neznám může někomu připadat naprosto divné!… ale jsem ráda, že o tobě vím víc, protože si opravdu ráda čtu tvoje komentáře u povídek a taky jsi mi pochválila montážku tady na blogu!.. 😀 Zkrátka obdivuji tvoje vyjadřovací schopnosti a znalost jazyků a jsem ráda, že tě twincest pořád drží! To že jsi k němu přišla takřka s křížkem po funuse znám na vlastní kůži… protože mě se to stalo taky :D:D. Mě nezbývá nic než doufat, že budu taky tak šikovná jako ty a anglicky se naučím, abych si mohla číst i anglické twincestní povídky! 😀 no nic jdu na druhou část! Jinak moje mamka mi pořád o těch cukrovinkách co jedla jako malá povídá =DD…
[18]:"Extremely busy" – no vidis, jak se chytas. Jen tak dal:-)
Vekove rozpeti mezi fanynkama TH je neskutecne a ja se tomu jen potutelne usmivam. Kazda si prijde na sve:-)
[19]:Jsem rada, ze ti nas rozhovor s Januli neco prinesl. My kdyz se dame do reci, tak je to na tyden:-)
Jazyky se uc, ty se nikdy neztrati. Budou ti jen devizou. Inspiruj se slashovou literaturou a az te jednou ty perverznosti prejdou, tak ti zustane skvela znalost angliny:-))) Dobry, ne?