The Last Dance Step For Your Heart 15.

Připadám si jaký malý harant, co se těší na setkání s kamarády na písečku, a zároveň je příšerně nervózní, protože uvidí svou tajnou dětskou lásku sedět s bábovičkou v ruce a doufat, že dostane uslintanou pusinku.

Jo, nemůžu se dočkat Toma, přitom se mi chce blít. Abych pravdu řekl, nejradši bych do sebe nalil další víno nebo vodku. Nejspíš budu alkoholik.

Zapnu si alespoň rádio a naladím tam něco, co mi bude odfoukávat myšlenky jinam. Co asi dělá táta??? He?? Jo, Bille, snažíš se perfektně.

Zase na jednu stranu to nevidím jako špatný nápad. Už jsem ho pěkně dlouho neviděl, ani jsem mu nevolal, moje práce mě plně zaměstnává.

Vyhrabu v tašce telefon a zapojím ho do handsfree, a nakonec vytočím tátovo číslo. Z hlasové schránky se mi ozve jeho šťastný hlas, vedle něj se nahlas směje jakýsi ženský a velmi příjemný hlas.

„Momentálně nejsem k dispozici, jsem mimo město… ale když mi necháte zprávu tak vám třeba zavolám, pokud mi to moje zlato dovolí…“ žena vedle něj se zasmála. Donutilo mě to zasmát se taky. Konečně, po tak dlouhé době je šťastný.

„Ahoj tatí, jen jsem chtěl vědět, jak se máš a jestli je všechno v pohodě, zda jsi šťastný, ale slyším, že jo, takže se měj hezky, chlape, a užívejte!“ zahuhlám a zavěsím.

Pohled upřu k cestě přede mnou. Už je to takových let, co máma umřela, bylo na čase, aby si někoho našel. Byl sám, chudák.

Zpomalím a sjedu z dálnice do města. Zastavím na červenou. Měl bych to Tomovi říct, co k němu cítím, aby věděl, že jeho snahu oceňuji, jakože ho beru jako sobě rovného. Ne jako psychicky nemocného člověka. Že jsem k němu férový. Pokud se chce změnit, a že on se opravdu mění pro mě, pokud se opravdu chce uzdravit, a on se opravdu uzdravuje, chci, aby věděl, že to beru na vědomí a jsem ochoten mu pomoci, chci být k němu férový a tohle je myslím základ. Vložit mu do rukou břímě důvěry.

Pevně stisknu volant a rozjedu se. Už jen kousek a budu zase u něj. Budu tančit v jeho náručí, bude mě smět zahrnout spoustou příjemných dotyků. Bože, nikdy mě asi nedokáže přestat udivovat ta síla v jeho rukou, nikdy mě nepřestanou vzrušovat ty citelné pevné svaly, které se při tanci napínají. Jsou tvrdé jako skála, a to vzhledem k jeho věku je opravdu obdivuhodné.

Vtom mě píchne u srdce další osten. Co když jsem pro něj moc starý?

Možná to je zbytečná starost, nemyslím, že by to byla taková překážka, zase tak starý snad nejsem, nebo jo? Neřeknu, kdyby mi bylo přes třicet nebo čtyřicet, to bych byl asi pedofil, ale takhle…? Koho se mám zeptat? Nemám koho!! Andrease jsem nejspíš ztratil i jako kamaráda, tátovi to říkat nebudu, Tomiho maminka se o mých citech dozvědět nesmí, a potom mi už nikdo nezbývá. Nemám přátele, jen známé. Těm se nesvěřuju. Napadl mě Tay, ale ten blázen by mi žádnou radu neuměl dát.

Za pár minut přijedu k domu a zaparkuju, vylezu, v zahradě se přivítám s miláčkem Sorbonkem a vejdu do domu. Jen jakmile překročím práh, z hrdla mi vyleze křik: ,,Tomi?! Baby-Bill je tady!!“

Celý dům je překvapivě moc tichý. A pak mi dojde, že jsou nejspíše všichni kolem altánku. Ucítím vůni grilovaného masa. Vyjdu tedy zase ven a dojdu k altánku, kde vidím, jak rodina vesele griluje.

„Ahoj, Bille. Co ty tady? Dáš si s námi?“ ozve se hned Jörg, podá mi ruku. Je pravda, že se moc často nevídáme.

„No, myslel jsem, že bych Toma vytáhl na chvíli tančit, pohyb mi neuškodí a na něj tanec působí velmi dobře, že, Tomy?“ usměju se a posadím se vedle něj. Tom… doteď seděl se skloněnou hlavou, ale jakmile uslyšel slovo tanec, zvedl hlavu a zářivě se usmál. Podíval se mi hluboko do očí. Srdce se mi zastavilo. V těch očích byla vidět strašná spousta přemáhání, ale snad i… lásky? Nikdy jsem si nevšiml, ani při tanci, jak jemné oči má. Nemohl jsem se ubránit a pod stolem vyhledal jeho ruku a opatrně jej pohladil.

Neucuknul.

Naopak.

Moji ruku vyhledal a stiskl, i když na velmi krátký pomíjivý okamžik, pro mě to znamenalo celý svět.

Skoro se začnu šťastně smát, ale uhlídám se, i když svou nadšenou náladu neskryju.

„Když bude Tom chtít, proč by ne,“ Simone mi nalije sklenku vína. Poděkuju jí. „Mohli byste nám kus tance ukázat, ne?“ loupne očima po svém manželovi, ten se od obrácení masa usměje.

„Samozřejmě, rád bych viděl svého synka, jak tančí. Nikdy jsem skoro nebyl na jeho cvičení, takže…“

Oh, ajeje, to se mi nechce!! Tomovi strašně jede huba, a navíc netuším, zda se udržím a… co když se neudrží ani Tom??

„Jo, ukážeme vám to s Babym,“ rozhodne Tom, prudce k němu stočím hlavu, úsměv mi přimrzl ke rtům. „Snoop si nás musí vybrat, musíme být nejlepší, jinak nám dá Chris Brown do držky. Rihanna uměla jenom hekat.“

Tohle je ovšem velká změna situace, zahanbeně sklopím hlavu do dlaní, jsem rudý až za ušima. Simone i Jorg se na mě určitě dívají s výrazy: ‚Co to ten vůl učí mého syna?‘ Zvednu hlavu. A taky že mám pravdu.

„Jen na vysvětlenou, nevím, kde tohle slyšel, já jsem ho to neučil…“ jsem rudý, opravdu, cítím to. Simone se po chvíli začne chechtat.

„Vždycky byl takový bezprostřední.“

Proč o něm mluví takhle? Snad ještě furt je.

„Jo, ale během tance se mění v někoho úplně jiného. Pomohlo nám to si na sebe zvyknout a tak. Jsem rád, že mě Tom nechává nahlédnout do svého světa,“ řeknu a pohladím jeho dredy. Simone na mě překvapeně vyvalí oči.

„On tě nechá…“ přikývnu.

„Tom dělá úžasné pokroky, že?“ Tom sleduje všechno okolo, a pak se na mě podívá a přítomně přikývne.

„Opravdu se snaží,“ pochválím jej a Tom věnuje své matce pohled do obličeje a následně se na ni zářivě usměje. Simoniny oči se zalijí slzami štěstí.

„Ani jsem nedoufala, že by se mi tohle někdy mohlo stát.“

„Mami, Baby-Prdelka Toma mění,“ praví Tom, do Simone i do Jörga jako by udeřil blesk. No do mě taky. Dokážu si představit její pocity, možná to je první okamžik, kdy jí řekl přímo mami. Nevím. Její výraz ve tváři tomu napovídá.

„Tak se nám předveďte, synáčku,“ vykoktne a nechá se manželem vzít kolem ramen, přitulí se k němu a dostane polibek do vlasů. Zahřeje mě to u srdce, přičemž mě Tom silně stiskne. Tato chvilka je magická, nabitá kouzelnou atmosférou.

„Tom nás dělá šťastnými…“ špitnu polohlasem a očima sleduju Tomovy rty. Debil jsem!!

„Jdeme,“ Tom se mě pustí a vstane. Poodejde z grilovacího prostoru a já se odhodlaně zvednu taky a přistoupím k němu.

„Pustím nám hudbu z mobilu, ok?“ vytáhnu z kapsy telefon a zamávám jím Tomovi před obličejem. Kývne na souhlas.

Hudba se rozezní a my začneme. Ten začátek mě nikdy nepřestane fascinovat. Tom… jako by se okamžitě proměnil. Jeho ruce najednou byly opět dravé a tak přesně mířené, jeho pohyby obratné jako pohyby geparda. Pevné a tak žádoucí. Nosem mi přejel po krku a já jsem se opravdu musel držet, abych nezasténal. Tom ve mně vyvolával tolik chtíče.

„Baby, zakruť se pro mě,“ pošeptal mi hlubokým a dokonce snad i… CHTIVÝM? hlasem do ucha. Mocně jsem se tedy zavrtěl v bocích a ucítil jsem Tomovy pevné dlaně, jak mi přejely přes zadeček a zvedly stehno. Trošku jsem se zastyděl. Bez ostatních z crew to asi musí vypadat jako nějaká klubová choreografie po půlce flašky vodky.

Prohnu se v zádech a s omámeným pohledem zavřu oči. Tom mi dlaní přejede po hrudi. Jemně ho odtáhnu a on ke mně ihned přiskočí. Celkově naše choreografie vypovídá určitý příběh. Můj a Tomův. Příběh o zakázané lásce, která se prostě nedá zadržet. Konečnou figuru ještě nemáme pořádně natrénovanou, ale Tom mě vede tak úžasně, že mi nedovolí to poplést. Sám mi zahákne nohu kolem jeho boku a pohladí mě po tváři, stojím na jedné noze a kompletně se opírám o něj. Dostává mě ta jeho mužná, lehce kořeněná a pořád sladká vůně.

Vydechne mi do vlasů a já se neubráním a lehce jej políbím pod ucho. Tom sebou cukne a rukou přes moje záda si mě k sobě více přitáhne.

„Baby…“ vydechne.

„Tomy…“ vydechnu také.

Nakonec se odtáhneme. Přijde mi, jako bychom si tímhle tancem řekli vše. Dával jsem do toho hodně svých pocitů, chtěl jsem, aby Jorg viděl, jak nám to jde. Když jsem ale zachytil jejich pohled, musel jsem stydlivě sklopit oči. Byl tam snad šok? Jaký šok? Byli příjemně překvapení z Toma, nebo snad šokovaní z toho, jaké cenzurované porno naše choreografie je.

Bylo mi to jedno, možná to zní blbě, ale já byl v tento moment šťastný. I když jednu chybičku bych tam našel. Když mám Toma Casanovu, postrádám Poupátko. Celý očarovaný, jako bych byl opilý, se na vratkých nohou přimotám k Tomymu a opřu se o jeho rameno, na němž mám své ruce. Usmívám se jako naprostý blbeček, snad až nábožně, a vzhlížím k němu.

Odpusťte mi to, Tomyho rodiče.

„Tohle cvičíme na soutěž, Snoop nás určitě vybere,“ Tom zní tak jistě. Jeho ruka se octne na mém boku, posune se níž. Stáhnu bříško. Cítím mráz po zádech.

„To… to bylo dechberoucí!“ vydechne s úžasem Simone. Nemá jistě odvahu se k nám přihrnout.

„Ano, moc krásné,“ Jörg je v rozpacích. Ta Tomova ruka je moc… nápadná! Jeho prsty zajely pod lem kalhot.

„Tomy, teď ne,“ pošeptám sotva slyšitelně a opatrně jeho ruku vyndám a pevně ho za ni vezmu.

„Víte, abych vám to nějak vysvětlil…“

„Vůbec nic vysvětlovat nemusíš, Bille, já Taye moc dobře znám. A pokud by měl někdo s Tomem tancovat v páru při takovémhle tanci, tak jsi to ty, protože Tom ti hodně věří,“ usmála se na mě Simone.

„Já… jen abyste si nemysleli… něco špatného,“ v tom ke mně přišel Jörg a objal mě.

„Děláš z mého syna úžasného člověka, Bille, moc ti děkujeme,“ řekl klidně. V jeho hlase byla znatelně slyšet vděčnost a spokojenost. Zaskočeně jsem opětoval jeho vřelý stisk a usmál se.

„Váš syn, udělal ze mě člověka lepšího,“ usměju se a nakonec se všichni spokojeně pustíme do jídla.

***

Soutěž se neodkladně blížila a nebýt Tomovy absolutně sladké změny, by se mými útrobami proháněla jen nervozita. Celý team byl nervózní, i z Toma jsem to cítil, ve škole se nedokázal moc dobře soustředit, ale zvládal ji skvěle. Jeho známky se razantně zlepšily, a dokonce už zvládal i ústní zkoušení, které před tím pro něj byly nemyslitelné. Jako by se z něj stával opravdu jiný, pro něj, divný, člověk. Miloval jsem tu jeho změnu. Jako kdyby se Casanova snoubil s mým poupátkem. Bylo vidět, že je to pro něj opravdu těžké, že z toho snažení byl opravdu hodně unavený, večer vždy padnul do postele absolutně vyřízený, ale byl jsem neskonale šťastný, že se snaží. Že sám vyhledává moji náruč, objímal mě a pořád mě hladil, řídil se srdcem a všechny ty věci, které by mu mohly být nepříjemné, prostě překousnul jen proto, aby mi udělal radost. Pokud jsme neměli trénink a bylo hezké počasí, hodně času jsme trávili v parku, kde jsme si prostě jen rozložili deku. Četli si poezii a pojídali různé dobroty, smáli jsme se, říkali si vtipy, zpívali si, vzpomínali na to, co bylo před tím. Co jsem si všimnul, Tom si hodně svoji nemoc začal uvědomovat, začal se mi svěřovat o svých stavech, přestal si povídat s Ferdinandem a začal mi popisovat, proč vůbec kdysi s Ferdinandem mluvil.

Někdy jsme si vzali s sebou i Sorbona, vzali jsme deku a koš plný jídla a šli jsme si sednout k rybníku. Sorbonek vesele skotačil ve vodě a nosil nám klacky, abychom mu je házeli do vody. Proháněl kachny a hrál si s ostatními psy. Při velké smůle si pokaždé našel velkou díru plnou bahna a vyválel se v ní. Byla to taková idylka! Tom si většinou sedl za má záda a nechal mě se opřít o jeho krásnou pevnou hruď, hladil mě na ramenou a bříšku. Vždycky jsem u toho vrněl blahem a div nesténal. Tom si toho vždycky všimnul, a pak si mě dobíral. Nikdy mezi námi nepadla slova jako ‚miluji tě‘, dokonce ani ‚mám tě rád‘, oba jsme o svých citech věděli, ale ani jeden se nedokázal dokopat k tomu, aby to řekl nahlas. Na jednu stranu jsem se bál Tomovy reakce a chápal jsem, že on se k tak velkým slovům jen tak nedokope. I když snahy z jeho strany bylo možná až moc. Někdy jsem je opravdu musel nutit, aby si od soustředění odpočinul. Kolikrát mi také venku usnul na klíně.

Do soutěže už zbývalo jen čtrnáct dnů. Ve škole byly známky uzavřeny a já, Tom a vlastně úplně všichni byli absolutně nadšení, že Tom dokázal všechny svoje známky vytáhnout na dvojky. Taky dostal pochvalu ředitele školy, kterou mu ředitel osobně předal, a udělil mu o čtrnáct dnů delší prázdniny, takže do školy měl zase přijít až v polovině září. Byli jsme nadšení všichni. Simone to dost oplakala a děkovala mi. Seděla na gauči, objímala mě a plakala mi štěstím do mikiny s tím, že tohle se musí řádně oslavit. Hnedka na to se sebrala a odešla péct dort a sepisovat všechny různé věci od balonků až po alkohol. Byla si jistá, a Tom ji v tom dokonce utvrzoval, že teď už větší oslavu zvládne. Před tím prý oslavy nemusel a byl velmi nervózní, takže po čase všechny oslavy absolutně vypustili.

Byl jsem moc rád, že jsou s mojí prací všichni takhle spokojení.

Pro mě byla velká čest pracovat s lidmi, jako byli oni. Všichni byli moc milí, vstřícní a velmi hodní. S Tomem se mi pracuje úžasně už jen proto, že nás spojuje takové silné pouto, jako je nevyřčená láska. Zároveň jsem se trošku bál to přiznat na plnou hubu, ale něco ve mně mi říkalo, že po těch pokrocích, co jsem s Tomem udělal, by jim to až tolika nevadilo.

Stále mě ale tížil ten slib, co jsem Simone dal. Že si s Tomem nic nezačnu. Tíha slibu a jeho porušení mě na tomhle tížila nejvíce. Způsobovalo mi to vrásku na čele a ten trn výčitek přišel vždy, když jsme si s Tomem dívali do očí a říkali si slova lásky beze slov. Stačil jeden jediný pohled, který mě přesvědčil o Tomových citech.

Od té doby, co začaly prázdniny, toho Tay pořádně využíval a napařil nám tréninky na každý den. Tancovali jsme klidně od osmi ráno, do osmi do večera, takže nám s Tomem na sebe moc času nezbývalo, což nás oba stavělo do dost zoufalých situací. Cit mezi námi rostl a s citem samozřejmě i touhy, a když si představím, kolikrát jsem měl ty rty tak blízko těch svých a nesměl jsem jej políbit, mě dost frustrovalo. Vždycky po tancování jsem měl neskonalou chuť své poupátko políbit a laskat jeho krásné rty. Jenže jsem se k tomu nikdy neodhodlal, čekal jsem na nějaký signál, který by mi ukázal, že je Tom připravený posunout naše mazlení trochu dál.

„Tayi! Potřebuju aspoň pět minut přestávku, nebo zkolabuju.“

„Jo, Bill má pravdu,“ přidala se ke mně Dia a nakonec i Carol. Příjemná děvčata.

Udýchaně jsem se posadil na lavičku vedle zrcadel a otíral si obličej do ručníku.

„Honíš nás jako psy.“

„Je to potřeba,“ Tay nesmlouvavě zabrmlal, rád bych v jeho hlase poznal trochu pochopení, možná že tam bylo, ale já to nebyl v tento moment schopný poznat. Jsem totálně vyflusnutý, srdce mám až v krku, upocené tričko se mi nechutně lepí ke kůži, že bych z něj mohl ten pot klidně ždímat. Určitě děsně smrdím, cítím se špinavý.

„Potřebuju sprchu!“ vykřiknu netrpělivě.

„Nejsi jediný, Bille, takže se uklidni,“ Tay mě uzemnil, že nemám co říct. Hlavně nemám energii na hádky.

„Ale já s Babym máme nejdůležitější číslo, jsme hlavní, nás honíš nejvíc,“ přihrne se odněkud Tom, ani jsem nepostřehl, že zmizel. Všichni se na něj podívali, bylo nezvyklé slyšet Toma takto mluvit. „Když nám dáš hodinu na sprchu, jídlo, možná budeme schopni pokračovat. Nebo nás pusť domů a zítra pojedeme dál, ale pauzy potřebuje každý. To říkal i Chris Brown.“

Tay šokovaně zaklapal pusou. Tom mu nikdy takhle neodporoval.

„Nechci byt hnusný, Tayi, víš, že tě mám rád, ale zároveň jako doktor a zároveň psycholog ti říkám, že čím víc nás i sebe budeš soutěží a neustálým opakováním prudit, tím víc se to posere. Tím víc to posereš ty, já, Tom a celá crew. Pokud chceš, abychom to zvládli, tak do nás musíš vložit naději, touhu, a hlavně vášeň a důvěru, a ne, aby se nám choreografie začala, div ne, hnusit,“ řekl jsem vyčerpaně a podvědomě jsem vyhledal Tomovu ruku. Byl jsem nadšený tím, že mi můj stisk opětoval, a co víc, přitáhl si ruku více k sobě a příjemně měkkou dlaní mě hladil na hřbetu ruky. Všem už pár dní muselo být jasné, že se mezi námi něco děje, už podle toho, jak se Tom změnil, ale nikdo nic neříkal.

Všichni upírali zrak na Taye.

„Dobrá, dáme si tři hodinky pauzy. Máte hodinu na sprchu a převlečení, a pak vás všechny zvu na jídlo,“ zahuhlal a všichni jsme se zaradovali. Vylítl jsem a vlípl mu kamarádskou pusu na tvář. To si mě ale Tom žárlivě přitáhl za boky a plácl po zadku. Nahnal mě do sprchy.

Byl jsem skoro hotový. Stál jsem před skřínkou v šatně a díval se do zrcátka, co jsem měl přilepené na dveřích. Dolaďoval jsem svůj make-up a měl jsem na sobě jen svoje čisté tričko a boxerky. Náhle jsem ucítil čísi vlhké ruce na svých bocích. Vyjekl jsem a rychle se otočil. Byl to Tom, jen v ručníku kolem beder a z dredů mu crčela voda stékající po jeho pevné hrudi až na bříško, kde se na jeho podbřišku vsakovala do ručníku. Překvapeně jsem vydechl.

„Myslím, že mě krása tvého těla nikdy nepřestane překvapovat,“ pošeptal jsem rychle, promnul jsem jeho bicepsy a Tom se spokojeně usmál. Pohladil jsem ho po tváři. „Jsi úžasný,“ složil jsem mu další kompliment a Tom sklonil hlavu. Dodal jsem si odvahy a rukama přejel po jeho ramenech až na prsa. Tom mě opřel o skřínky a zadíval se mi do očí. Tisknul mě ke skřínkám a sám se ke mně tisknul tak, že jsem i přes ručník cítil jeho intimní partie a smáčel mi tričko. Moje ruce sjely na jeho zadeček. Skousnul jsem si ret, jeho rty byly tak blízko a pohled tak spalující.

„Už dlouho tě chci políbit, Bille,“ pošeptal mi upřímně a pohladil mě palcem po spodním rtu. Skoro až slastně jsem vydechnul.

„A já už hrozně dlouho chci, abys to udělal.“

„Takže ti nebude vadit, když tě bude líbat divnej kluk?“ pošeptal mi, nadechoval se, že ještě něco řekne, ale já jsem mu dal prst na rty.

„Buď zticha a udělej to,“ brouknul jsem. Byl jsem nesmírně rád, že jsem mu tohle teď už mohl říct. V jeho očích ale stále bylo vidět váhání. „Bojíš se?“

„Nikdy jsem nikomu nebyl takhle blízko, nikdy ve mně nikdo nic takovýho nevyvolával, jsem nervózní…“ mluvil potichu, hlubokým hlasem a v mém bříšku to způsobovalo chvění.

„Mluv dál, povídej mi, co cítíš, je to moc dobře, že mi to říkáš,“ podpořil jsem ho. Tom ale jen zakroutil hlavou a přivřel oči. Ostýchavě se natáhl a přitiskl své rty na ty moje. V tu chvíli se se mnou zatočil svět. Musel jsem Toma přitisknout více k sobě. Dal mi ruce na bok a v tu chvíli jsem měl jistotu, že už neupadnu. Moje nohy byly jako z gumy. Dlaň jsem přitiskl na Tomovu jemnou tvář a toužebně zafuněl. Byl jsem z tohohle momentu tak hotový, že jsem nedokázal myslet na nic jiného. Středobodem vesmíru teď byly ty Tomovy měkké rty.

Chtěl jsem víc, o hodně víc, nechtěl jsem „jen“ líné otírání zavřených rtů o sebe, chtěl jsem polibky, které by mě donutily sténat, ale chápal jsem, že už jenom tohle muselo být pro Toma velmi těžké. Jsem první člověk, kterého líbá, a to mi dělá ještě lépe!

„Tomy,“ vydechl jsem a palcem pohladil jeho líčko, druhou ruku jsem mu dal na bok a přitiskl si jej ještě více k sobě. Co kdybych mu teď vyznal svoje city? Nepokazil bych to?

Přivřel jsem oči a jemně skousnul Tomův spodní ret. Tom zamručel a mně se z toho zvuku div nepostavil.

„Baby,“ vydechl udýchaně a já jsem se neudržel, pomalu jsem vystrčil špičku jazyka a objel jeho rty. Tom se chytil a vsál můj jazyk do svých úst. V tu chvíli mi bylo opravdu na omdlení blahem.

Hladil jsem jeho jazyk, jak nejněžněji jsem mohl, potichoučku si kňučel blahem a mnul Tomův bok. Byla to lehká, velmi jemná a skoro až romantická hra. Spojení našich jazyků jako by trvalo věčně, ale přeci jen pár vteřin. Bylo mi do breku, když se odtáhl. Opřel si čelo o to moje. Já jsem se žádostivě natahoval a špulil rty pro další polibek.

„To bylo úžasné, měl bys mě líbat častěji, Tomy,“ pošeptal jsem a jako poděkování mu vtisknul poslední lehký polibek, a pak jej počastoval pusinkou na čumáček.

autor: Lenna W.K.T & S