Bloody Beast 6.

Večer se bratři vzbudili v objetí toho druhého a přišlo jim to naprosto přirozené. Vyměnili si rozespalé úsměvy a Tom vlepil Billovi malý polibek do koutku úst.

„Dobrý večer, upírku.“ Pohladil ho po tváři. Černovlásek přivřel oči, opřel se do toho doteku a zamumlal nesrozumitelnou odpověď. „Musíme vstávat.“

„Mně se ještě nechce,“ zabrblal Bill a přitiskl se na dreda pevněji. Ten se pokusil zvednout, ale po pár marných pokusech to vzdal a radši si užíval černovláska natisknutého na svém hrudníku a opojnou vůni jeho vlasů.

Leželi tam ještě několik hodin. Oběma to tak vyhovovalo. Bill si užíval Tomovo hlazení po zádech a vískání ve vlasech a jeho dvojče bylo rádo, že se Billa konečně může dotýkat, tak jak si to vždycky přál. Ale jedno s Billem pořád nedělal.

„Billi?“

„Hm,“ zapředl do jeho hrudi černovlásek spokojeně.

„Chtěl bych se s tebou milovat,“ zašeptal Tom a Bill vyděšeně otevřel oči. Vzepřel se na rukách a vážně se zadíval Tomovi do očí.

„Ne!“ řekl rozhodně. Sedl si na druhou stranu postele a opřel se o pelest.

„No tak, Billi! Vždyť se milujeme.“ Řekl dred svůdně a přiblížil se k černovláskovi blíž.

„Samozřejmě, ale to s tím nemá co dělat.“

„Ale to víš, že má. Vztah bez sexu je jako kniha bez textu.“ Bill se zvonivě zasmál Tomovu výroku, objal si nohy pažemi a položil si hlavu na kolena. Zvědavě pozoroval Toma a vypadal při tom nesmírně roztomile.

„Půjdeš se mnou ke kadeřníkovi?“ zeptal se místo odpovědi.

„To je jako cena za sex? To mám ale zaplaceno do konce života!“ zvolal Tom vesele. Bill se usmál, ale pak opět zvážněl.

„Prostě ne, Tomi. Nejde to.“

„Chceš říct, že… že ty… ne to?“ zeptal se Tom zmateně. Vlastně ho nikdy nenapadlo, jestli se může Billovi postavit.

Černovlásek se tentokrát rozchechtal, až mu začaly téct slzy. Odpověděl mu, až když se trochu uklidnil.

„Ne, to ne. Díky bohu. Jenom prostě… není to normální milování.“

„Jsme dvojčata, může to být ještě víc nenormální?“ Řekl Tom se zdviženým obočím.

„Jistě. Třeba, že já jsem upír a ty člověk,“ odpověděl Bill, hlavu lehce nakloněnou ke straně.

„To je problém?“ zeptal se Tom nechápavě. Bill netušil, jestli to vážně nechápe, nebo si na blbce jen hraje.

„Uhm, já myslel, že na to už jsi měl šanci přijít,“ řekl nejistě. Nechtěl o tom moc mluvit, i když mu bylo jasné, že Tom mu odpustil. Ten by mu odpustil i vraždu.

„Jo! Ty myslíš tu… malou nehodu.“ Odmávl to rukou Tom, jako by se nic nestalo, ale černovláskovi to tak nepřipadalo.

„Nechci ti znovu ublížit.“ Bill upíral pohled někam do peřin.

„Vždyť to nic nebylo. Žiju, a ty si mi pomohl s hojením tím, že jsi mi dal napít svojí krve, tak co řešíš?“

„Prostě už se to nebude opakovat a tečka. Jenom při polibku jsem ti málem zlomil čelist. Nechci ani pomyslet, co bych ti provedl při sexu! Mohl bych tě zabít, a to už by žádná Kedah nezachránila!“

„Tak za prvý: když o tom mluvíš, jak to, že jsi mi mohl udělat ty modřiny, když jsem měl na krku Kedah?“ zeptal se Tom a soustředěně se mračil.

„Já nevim, asi protože to nebyl můj účel ti ublížit.“

„Hm, asi. Dobře a za druhé: četl jsi nebo viděl Twilight ságu?“ Bill nevěděl, jestli to Tom myslí vážně, nebo si z něj dělá legraci.

„No, uhm. Ne. Ty snad jo?“ Otázku vyslovil překvapeně a zděšeně zároveň. Tom se začervenal a vyhnul se bratrovu pohledu.

„Jo. Totiž, Nikol mě přinutila. Musel jsem to všechno vidět i přečíst, a pak mě dotáhla i na autogramiádu a všem tvrdila, že jsem nadšený fanoušek. V práci si ze mě všichni dělali prdel. Říkaj mi Třpytkomilka,“ přiznal Tom a zrudl ještě víc.

Bill na něj nejdřív vykuleně koukal s otevřenou pusou, ale pak se vzpamatoval a začal se šíleně smát. Slzy mu tekly všude po tvářích a břicho ho bolelo neustálým stahováním, jak přicházely vlny smíchu, jedna silnější než druhá. Nakonec se smíchem spadl z postele a válel se na zemi.

„T-třpyt-ko-mi-milka,“ vyrazil ze sebe hýkavě a dál se svíjel smíchy.

„No jo, bod pro Nikol,“ utrousil Tom nevrle. Zbytečně doufal, že Bill bude projevovat účast. Seděl opřený o pelest s rukama složenýma na hrudníku. Najednou smích ustal a Bill se začal drápat zpátky do postele, ale jakmile Toma spatřil, srazila ho další vlna smíchu zpátky na podlahu. „Jo já počkám, až se dosměješ. Mě tím vůbec, ale vůbec neurážíš. Protože, já se za svůj styl nestydím. Vlastně jsem jak Bella, randim s upírem!“

„My randíme?“ zeptal se pobaveně Bill a jeho hlava opět vykoukla vedle postele. Byl celý rudý, ale snažil se udržet vážný výraz. Moc mu to ale nešlo, protože se mu koutky neustále zvedaly vzhůru.

„Asi jo, ne?“ zeptal se Tom vděčný za změnu tématu.

„Já nevim. Ale ještě jsme neměli ani jedno rande,“ protáhl Bill a vypadal při tom jako malé dítě.

„Tak půjdeme na rande,“ uzavřel Tom. Bill vyskočil na nohy a zvedl jednu ruku do vzduchu.

„Jde se ke kadeřníkovi!“

„Dobře, tak nerandíme,“ vzdal se Tom. Bill se se smíchem svalil vedle něj.

„Proč ses mě vůbec ptal, jestli jsem to četl?“

„No… protože Edward-“ Tom se zarazil, protože při tom jméně Bill opět vyprskl smíchy, „-to taky Belle nechce dopřát, protože se bojí, že jí ublíží. Ale taky se nakonec přestane bránit a pro oba je to nejlepší zážitek jejich života.“

„Jenže já nejsem Edward. A ty nejsi Bella,“ řekl Bill s úsměvem. Tom se musel taky pousmát nad představou, že by byl někdo jako Bella. Nejen, že nebyl holka, ale ani povahově jí nebyl podobný. Vlastně, by ji asi neměl rád, kdyby ji znal osobně.

„Díky bohu nejsi Edward,“ oddychnul si teatrálně a praštil Billa polštářem.

„To mi povídej,“ vykřikl Bill a pohotově zareagoval na ránu. Vytrhl Tomovi polštář z rukou a začal s ním do něj bušit. Oba se smáli a cítili se jako v době před dvěmi lety, kdy bylo vše v pořádku. Tom se bránil a skončilo to tím, že celá postel byla pokrytá sněhobílým peřím.

„Pojď se mnou dolů. Musím ti zajistit ochranu.“

„Neřekli jsme si snad, že žádnou nepotřebuju?“ zeptal se Tom bojovně.

„To sice jo, ale ona je částečně i pro mě. Nepotřebuju, aby tu každý věděl, že mám slabost pro člověka.“

„Stydíš se za mě?“ Řekl dred s úsměvem a vyrazil ke dveřím.

„Počkej,“ zarazil ho Bill a ve zlomku vteřiny stál před ním.

„Musím jim říct, že jsi můj dárce. Takže půjdeš za mnou kamkoliv se hnu, pokud ti neřeknu něco jinýho, budeš mlčet a tvářit se nejistě a ustrašeně.“

Tomovi s to moc nezamlouvalo, ale věděl, že je to nutné. Vyšel tedy za bratrem z pokoje na chladnou chodbu. A jeho dvojče se najednou zcela změnilo. Jako by Bill překročil kouzelnou hranici pokoje, jeho rysy ztvrdly a oči byly najednou povýšené.

Tom se snažil přesvědčit sám sebe, že to Bill jen hraje, ale bratrův výraz mu to moc neulehčoval.

Došli do vstupního sálu, kde se to hemžilo upíry. Při jejich příchodu všichni zmlkli a upírali se na ně všechny oči v místnosti. Tom se snažil vypadat vyděšeně a lehce se krčil. Neměl z těch upírů strach, ale trochu ho děsil vlastní bratr.

„Co to sakra je?!“ vykřikl naštvaně někdo ze zástupu. K dvojici si prorážel cestu Marcus a vypadal opravdu vytočený. Bill ho jenom sjel povýšeným pohledem a dál se mu nevěnoval. „Ptám se, co to je?!“

„Takhle se mnou mluvit nebudeš!“ vykřikl Bill a najednou držel Marca pod krkem, tvář zkřivenou vzteky. „Je to moje věc!“

„Takže ti dělá kurvu?“ zasípal upír.

„Koukám, že máš ještě zbytek mozku,“ řekl Bill pohrdavě a pustil ho na zem. „On,“ mávl rukou k Tomovi, „patří jenom mně. Někdo na něj sáhne a já mu ublížím tak, že slunce mu bude připadat jako polechtání!“ Byla to pravda a všichni upíři to věděli. Báli se Billa a nikdy by si na něj nic nezkusili. To jen Marcus si občas vyskočil, ale bylo snadné ho srazit zpátky.

Bill se rozešel do jídelny a Tom poslušně cupital za ním. Vyhýbal se pohledem ostatním upírům a radši ho upíral na bratrovy paty.

„Vem si, co chceš,“ řekl Bill a mávnul k jednomu osamocenému pultu. Z jeho hlasu čišel chlad a Tom se podvědomě otřásl a radši vyrazil k jídlu. Došlo mu, že pult je určený pro lidi, protože, narozdíl od ostatního jídla, v něm neviděl krev. Něco si nabral a nalil si sklenici pomerančového džusu.

Vrátil se k Billovi, který už kolem sebe nějaké jídlo měl a upíjel z růžové sklenice mléka.

„Dobrou chuť,“ zamumlal Tom, ale Bill po něm jen střelil nevraživým pohledem. Dred okamžitě ztichnul a radši už nepromluvil.

Po chvíli tichého hodování se k nim připojil malý zrzek.

„Čau Bille,“ pozdravil a pak zabloudil pohledem k Tomovi. „A ty jsi?“

Dred se jenom bojácně zadíval na Billa a ten, jakoby jeho pohled vytušil, odpověděl:

„To je Tom. Mám ho na hraní.“

„Dlouho jsme tu neměli hračku. Pučíš mi ho někdy?“ zeptal se se zájmem.

„Ne,“ odpověděl černovlásek prostě a dál se věnoval snídani.

„Skrblíku!“ zasyčel Michael vesele.

„Tobě bych nic nepůjčil. Všechno hnedka zničíš.“

„Jak to můžeš vědět? Nikdy si se mnou nebyl.“

„Vždycky chodím sám, to přece víš.“

„To víš, že jo. Hele já musim, mám sjednanou schůzku s jednou kočkou,“ mrkl na Billa zrzek a odešel.

„To bychom měli,“ zašeptal si Bill a zvedl se k odchodu. Netušil, že jeho nejlepší přítel šel právě donášet.

autor: KarlaSka