The treasure from Philippine​s 8.

(z pohledu Kaye)

Tolik jsem se na dnešní akci předávání cen těšil, ale docela jsem byl upřímně zklamán. Nebylo to atmosférou kolem, ta byla uspokojivá. Plno fanoušků, plno adrenalinu, nějaké to pití a především přijatelná zábava s přáteli kolem. Společně s Anisem jsme získali celkově dvě ceny, což bylo nad naše očekávání, takže sláva také nechyběla. Jenže já jsem požadoval k naprostému spokojení i nějaký osobní kontakt s Tomem, který se ale díky Billovi nemohl uskutečnit, jelikož mu byl neustále v patách, ať šel kamkoliv. Včetně toalet.

„Netvař se tak popuzeně, vždyť jsi za ním byl před akcí, ne?“ dostal jsem menší šťulec do ramene od Bushida a zvednul jsem k němu pohled, mnouc si zasažené místo. Protočil jsem lehce očima a odložil svoji cigaretu.

„To byl.“ Přitakal jsem jednoduše. „Ale rád bych se s ním bavil i tady, ve společnosti, jako normální známý. Ne, že se musím pod rentgenovým pohledem toho mladšího cvoka držet dál, jen aby mi nevyškrábal oči z důlků.“ Odfrknul jsem zoufale a Anis se zasmál.

„Budeš mi dlužit hodně, když ho půjdu zkusit zabavit svou maličkostí.“ Dodal po chvíli, kdy se trochu uklidnil a pokynul k Billovi, který akorát vstával ze svého místa, míříc zřejmě k baru. Pohlédnul jsem na něj, pak zpátky na Bushida, než jsem s úsměvem přikývnul.

„To je jedno, jdi.“ Hned jsem ho pobídnul a sledoval, jak kráčí za ním. Napil jsem se ze své skleničky a vyčkával.

(z pohledu vypravěče)

Bar byl obklopen snad stovkou zvaných a Bushido tak lehce ztratil Billa z dohledu, když se rval k číšníkovi, aby mohl ukojit svůj žíznivý krk. Po dobrých pěti minutách se mu konečně podařilo svůj cíl opět objevit, akorát když přebíral dvě obrovské, barevné sklenice nějakého drahého drinku, a s úsměvem se dral zpátky.

„Oh, ahoj.“ Překvapeně zamrkal na Anise, když se objevil přímo před ním a trošku zakolísal s plnýma rukama. Anis se pousmál a zdvořile mu jeden drink vzal, míříc k jejich místu. „Potřebuješ snad něco?“ pozvednul Bill obočí a zamával pár fanynkám, ječícím za zábradlím, hlídaným několika gorilami.

„Poctít tě svou společností.“

„Tak to ses moc neodvázal.“ Ušklíbnul se Bill a kráčel dál k jejich stolu. Anisovi bylo jasné, že si jde hlídat Toma po svém, protože jeho kroky nabíraly čím dál větší rychlost. Zamračil se a přidržel jej nečekaně za jedno rameno tak rázně, že Bill zalapal po dechu a obsah jeho skleničky s pitím se ze čtvrtiny vyprsknul ven.

„Co, sakra děláš, jsi normální?“ zaklel Bill a dotčeně začal prstem stírat skvrnu na svém triku. Marně.

„A ty?“ odvětil mu Anis lehce podrážděně. „Jindy se mojí přítomnosti nemůžeš nabažit, proč najednou tak odsekáváš a v podstatě odmítáš?“ zeptal se na rovinu.

„Protože dneska je večer, kdy chci být se svou kapelou a bavit se jinak. Zkus štěstí příště.“ Usmál se Bill a rozešel se zase ke stolu, kdy se sténáním a nadávkami držel mokré místo na tričku. V duchu samozřejmě doslova křičel. Ani dnes nechtěl tak zprudka Anise odmítnout. Vlastně po něm toužil už od samého začátku akce, kdy ho spatřil. Jenže s ním by ztratil kontrolu nad Tomem, čehož by logicky využil Kay. Prosté.

„Chceš být se svou kapelou, nebo Tomem?“ nedal se Bushido odbýt a kráčel zase za ním.

„Přestaň vyzvídat.“ Bill se otočil a sebral mu skleničku z rukou. „Prostě si jdi za svými lidmi a mě dneska zkus ignorovat, dneska na tebe nemám náladu.“ Zalhal spěšně a už bez Anise za zády.

*

(z pohledu Kaye)

Zvídavě jsem pohlédl na vracejícího se Bushida a promnul ruce.

„Je mi líto, dneska si ho bude zřejmě střežit jak oko v hlavě.“ Odpověděl stručně.

„Parchant.“ Ulevil jsem si rozčilen. Už jsem toho začal mít celkem dost.

„No jo, dneska to hold budeš muset přežít.“ Pokrčil Bushido rameny a posadil se zpátky vedle mne, v klidu si zapalujíc jeden ze svých oblíbených doutníků. „Jsem byl taky docela drsně odmítnut.“ Zasmál se po chvíli a labužnicky převalil kouř v ústech, než ho vydechnul.

„Dneska?! Myslíš, že bude takový jen dneska? Už od samého začátku je to mrcha, co se týče mne a Toma, vždyť to víš!“

„Vím, ale co s tím hodláš udělat?“

„Něco budu muset.“ Odfrknul jsem, promnul obličej v dlaních a na chvíli se zamyslel.

„Hele, co s Tomem zamýšlíš, že tě to tak sere?“ dostalo se mi za chvíli otázky a já se nepříjemně ošil. Doufal jsem, že na tohle nebudu muset ještě nějakou dobu odpovídat. Prostě jsem pokrčil rameny.

„Nic, jen bych chtěl mít pokoj ve chvílích, kdy s ním chci… spát.“

„No jasně, to vykládej holubům.“

„Jdi do prdele.“ Anis se hlasitě rozesmál a já jen protočil bezradně očima.

*

Pomalu se blížil konec dnešní velkoleposti, tak jsme se pomalu začali s klukama zvedat s tím, že je čas vyrazit na místo after-párty a zabrat si tak nějaká dobrá místa k sezení tam. Bohužel nás to nenapadlo jako jediný, takže u východu bylo trošku narváno. S omluvou a se slovy, ať na mě počkají venku, jsem zamířil ještě na záchody, ulevit měchýři.

„Hned jsem tam!“ zasmál se pro mne dost známý hlas a zatnul jsem pěsti a vzápětí zasténal bolestí. Není dobré se rozčilovat při vykonávání potřeby. Spěšně jsem zapnul poklopec a ohlídnul se za osobou, která akorát vešla dovnitř. Bill. Stejně mě postřehnul a jen se ušklíbnul pro sebe, míříc k zrcadlu zkontrolovat svůj bezchybný obličej.

„Jedete taky na párty?“ zeptal se s nezájmem, když jsem se postavil vedle a myl si ruce.

„Ano, jedeme, už se nemohu dočkat. Uvidíme se tam, že?“ usmál jsem se na něj mile přes zrcadlo a snažil se chovat přátelsky, jinak bych tím jeho obličejíčkem musel rozbít to obrovské, vyleštěné a určitě drahé zrcadlo před ním. Tolik mi lezl na nervy.

„Spíš ne, chceme se dnes bavit jako kapela, takže je mi líto.“ Zazubil se na mě.

„Nevadí, odchytím si Toma, až budete na odchodu.“ Oplatil jsem mu nadšený pohled.

„Ne.“ Odpověděl prostě a rázně se ke mně otočil.

„Já se tě ale neptal.“ Zamručel jsem, vytáhnul jsem si několik ubrousků a utírám do nich ruce, upřeně u toho pozorujíc Billův výraz, který se rychle změnil v zlostný. Rudnul.

„Ale my dneska chceme trávit večer spolu, dej si oraz, Kennethe!“

„Nedám.“ Zasmál jsem se a vzápětí trochu překvapeně vydechnul, když jsem se ocitnul přimáčknutý na zdi s Billem přilepeným na sobě. Přísahám, že by to byla vzrušující situace, ale vzhledem k tomu, jakou nenávist jsem si k němu pomalu budoval, to bylo spíše odpuzující. Pokusil jsem se ho od sebe rázně odstrčit, ale ten malý zmetek v sobě docela sílu měl, takže to nešlo tak zlehka.

„Co na Tomovi máš, není tak moc atraktivní pro borce, jako jsi ty, ne?“ zašvitořil mělce, naprosto obrátil list a já ihned poznal, že to bude jedna z jeho skrytých taktik, jak člověka svést nebo obalamutit. Zavrtěl jsem sebou nespokojeně, protože mé tělo mě začalo klamat s vědomím, že se na mě tolik tiskne a byl jsem si jist, že tře. Odvrátil jsem hlavu, když přejel prstem po mé tváři.

„Vypadni ode mne!“ zavrčel jsem výhružně.

„Jen mi řekni, o co ti jde, když koukáš na Toma? On není nic pro tebe, věř mi. Tomi, to je náš malý nezmar, co si rád sáhne spíš pod sukni, kdykoliv se mu naskytne nějaká pěkná příležitost.“ Mluvil dál pokleslým tónem s úsměvem.

„Co, kurva, děláš?!“ vydechnul jsem nevěřícně, když jsem cítil jeho ruku, která se přesunula na můj rozkrok. Tolik jsem si přál a přemlouval jsem se v duchu, aby můj kamarád alespoň jednou poslechnul a zůstal ležet, ale to vzrušení se mi dostávalo do hlavy příliš. Zavřel jsem pevně oči a snažil se nevnímat ho.

„Já co dělám? To mi pověz ty!“ zasmál se pobaveně a stisknul dlaň. Zasípal jsem potichu. „Takže mě poslouchej. Tomi nestojí o žádného bastarda, co si myslí, že když prská do mikrofonu za slušné prachy, hraje si na frajera, jezdícího v BMW, plácá holky po zadku, aby si dokázal, jak velký je borec, tak má každého u kolen. On je jen ještě v tomhle trošku hloupoučký a tvrdohlavý, takže potřebuje po boku mě, aby ho právě chránil před takovými lidmi, jako jsi ty. Takže ti radím, ruce pryč, protože já na něj nedám dopustit a ani na vteřinu ho nepřestanu mít pod kontrolou. A jestli zjistím, že si nedáš pokoj, budeš mít problémy. Tomu věř.“ Usmál se na mě až přehnaně sladce, z čehož jsem musel protočit očima. „Měl by sis rychle najít někoho, kdo ti pomůže, myslím, že máš problém. Pa!“ poklepal se smíchem na můj celkem napnutý rozkrok a zmizel stejně tak rychle, jako se objevil.

Zhluboka jsem se nadechnul, neschopen nějakého pohybu či slova. Vstřebával jsem ta jeho slova a především tu zasranou drzost, kterou v sobě choval. Až po třech minutách jsem zavrtěl hlavou a až teď jsem si uvědomil, že jsem mu měl okamžitě vlepit facku anebo s ním rozbít to zrcadlo, jak jsem měl ve svých představách! Hlava v záchodové míse taky nebyla od věci.

„Kurva!“ křiknul jsem hlasitě, nadávka myšlena na jeho osobu. Zatnul jsem pěsti. Můj vztek ve mně rostl čím dál víc. Musel jsem opláchnout obličej studenou vodou v umyvadle. „Kurva.“ Zopakoval jsem nadávku o něco tišeji a zdrceněji. Následně jsem se odebral ven ze záchodů, míříc za kluky.

*

„Sere mě, tak nehorázně mě sere! Mám chuť ho přivázat k posteli, poslat na něj alespoň tucet frajerů s ptákama většíma než požární hadice a absolutně ho tak roztrhat na kousky, zničit ho, parchanta malýho!“ nadával jsem, procházejíc kuchyní a rozbil jsem asi třetí skleničku v pořadí. Musel jsem si nějak vybít vztek a tohle mě postupně uklidňovalo.

„Hej, uklidni se, přeci tě nemůže tak zastrašit.“ Zkusil mě oslovit Nyze, který jen nepřítomně hleděl na mou scénku a pokusil se mě zastavit. Vykroutil jsem se mu ze sevření a kouknul na něj, vzápětí na Anise, který to pozoroval spíš s pobaveným úšklebkem, než ze soucitu.

„Nebudu klidný, potřebuje dát ode mne lekci!“

„V jaké podobě?“ Zasmál se Anis a kouknul na mobil. Oznámil, že už je lehce po dvanácté, jen tak mimochodem, a taky zkusil ještě jednou navrhnout, abychom se na after vydali. Okamžitě jsem odmítnul, protože bych věřil, že Billa na místě uškrtím, jen bych ho tam spatřil. Takže momentálně jsme se nacházeli u mne doma.

„Nejradši bych mu zmaloval ten jeho obličejíček. Ale nechci si zadělávat na problémy.“ Zavrčím, rukama se zapřu o kuchyňskou linku, zhluboka se nadechujíc. Konečně jsem se začal uklidňovat a svůj plán, že rozflákám i drahou vázu po babičce, jsem nakonec vypustil z hlavy. „Cigaretu.“ Zamručel jsem a Nyze ochotně vstal a nabídnul mi ze své krabičky. Vděčně jsem jednu vytáhnul, zapálil a se zavřením očí slastně vtáhnul nikotin do sebe.

„Moc ti leze do hlavy, měl bys to brát vše s nadhledem.“ Usoudil nakonec Anis s pokrčením ramen. Přešel jsem jeho poznámku, jinak bych byl zřejmě nepříjemný a kousavý.

„Jeďte na tu after, jestli chcete, už jsem relativně v klidu.“ Pobídnul jsem je po několika minutách ticha. Oba si jen vyměnili pohled.

„Můžeme tu být s tebou, to je v pohodě.“ Odpověděl Nyze a pokrčil rameny.

„Nemůžete, jeďte se bavit, stejně chci být sám. Ožeru se, zanadávám si, vymyslím plán, jak toho zmetka přinejmenším zabít a budu v pohodě. Vážně.“ Zasmál jsem se krátce po dlouhé době, což je přesvědčilo. Viděl jsem na nich, že se chtějí jet bavit, tak co bych je tu držel. Stejně jsem měl chuť být o samotě.

„Okey, kdyby něco, jsme na telefonu.“ Přitakal tedy Anis, zvedajíc se a poplácal mě po rameni. Usmál jsem se, vyprovodil je ke dveřím a ve chvíli, kdy jsem je za nimi zavřel, slyšel jsem zavibrovat mobil. Měl jsem tušení. Došel jsem do kuchyně a otevřel zprávu od očekávaného.

„Kde jsi, nemůžu tě nikde v klubu najít. Hrajeme na schovávanou? Tom.“

Usmál jsem se a s povzdychem se vydal do ložnice, zpětně vytáčejíc jeho číslo, abych ho obeznámil se svým problémem a situací, která mě donutila jet domů, a ne se bavit jako ostatní celebrity dnešního večera.

autor: Saline A. & PeTiŠka