Dawn of emotions 17.

O několik týdnů později

Situace se uklidnila a Vin už byl doma s Billem. Ten si ho rozmazloval a dával na něj pozor, aby se nepřepínal. Naštěstí většinu práce za něj obstaral Tom, za což mu byl Vin neskutečně vděčný.

„Marku myslíš, že… už bude všechno dobré?“ ptal se tiše Bill, když večer seděli u televize a on se k němu tulil. Vin se jen usmál nad jeho roztomilostí.

„Jistě, že bude, hvězdičko… budeme jenom ty a já,“ ujistil ho a vtiskl mu malý polibek na tvář. Bill se usmál a objal ho.

„Miluju tě,“ pohladil ho Bill po odhaleném hrudníku.

Znatelně byly vidět jizvy po kulkách a pár dalších. Vin na ně byl ale hrdý. Jako na každý šrám z boje. A navíc tyhle rány je daly opět s Billem dohromady.

„Myslel jsem, že se zblázním strachy,“ šeptal Bill a upřel svá hnědá kukadla do Vinových oči. Ten se pousmál.

„Hvězdičko, já o tobě věděl. Slyšel jsem tě. A jsem… ti neskutečně vděčný, žes mi dal důvod žít… bez tebe bych to nezvládl.“ Billovi to vehnalo znovu slzy do očí.

„Zlato, nemluv takhle, ano? Já tě nikdy neopustím!“ pevně ho objal a zavřel oči.

Původně rozkoukaný film v televizi se stal jenom kulisou za tím, k čemu se schylovalo na sedačce. Vin pomalu položil Billa pod sebe a celou dobu ho líbal. Bill mu šťastně polibky oplácel a dožadoval se větší pozornosti.

„Hvězdičko, nemusíš, jestli ještě nechceš,“ šeptl Vin a pohladil Billa po zadečku.

Nechtěl na něj spěchat. Nebylo to přeci jen tak dávno, co mu on sám ubližoval. Bill ale jenom zavrtěl hlavou.

„Ale já to chci… věřím ti, Marku,“ usmál se Bill a kousl ho do rtíku.

Muž nad ním se usmál a začal ho líbat vášnivěji, aby mu dokázal, co pro něj znamená. Bill sám si sundal Vinovo velké tričko, co měl půjčené, a už měl jenom trenky.

„Po… počkej, Bille,“ Vin se zvedl a jako pírko lehkého Billa vzal do náručí a odnesl ho do jeho postele.

Bill se zahihňal a přitáhl k sobě Vina těsněji. Sundal si sám trenky a objal ho nohama kolem pasu. Vin opustil jeho rty a pomalu se posouval rty po jeho vyhublém těle níž a níž. Přes krk, hrudník a bříško se dostal až dolů. Na bříšku si všiml drobné jizvičky, co měl od střelné rány. Pohladil ji prsty a nejradši by si zase nafackoval. Občasné ranky byly také od něj.

„Bille, já… nemůžu,“ sklopil hlavu Vin a lehl si normálně vedle něj. Bill přes sebe hodil peřinu a nechápavě se na něj podíval.

„Marku, co… proč? Dělám něco špatně?“ ptal se vyjukaně Bill a vážně nechápal.

„Ne ne, hvězdičko, ty neděláš nic špatně, ale… ukázalo se, že ten, kdo na to není připravený, jsem já.“ Nerad přiznával slabost, ale u Billa to bylo jiné.

„Lásko, to nevadí… pojď ke mně,“ nasměroval ho na svůj hrudník. Vin se usmál a vnímal klidný tlukot Billova srdce. Pomalu ho to ukolébalo ke spánku.

Na další den večer byl Bill domluvený s Andreasem, že zajdou zase do „Béčka“, jak klubu hovorově říkali. Chystal se snad už od rána a Vin se docela bavil.

„Broučku, a vážně ti nevadí, že… půjdu bez tebe? Jedno slovo a zůstanu doma,“ tohle Vin slyšel celý den a pokaždé mu odpověděl stejně, aby šel a užil si to, že on se nemůže přepínat a půjde si raději lehnout.

Večer byl už černovlásek jako na trní. Těšil se na kamaráda, ale to ještě netušil, že Andy se spřáhnul s Vinovými odpůrci a že mají v plánu nekalé věci.

„Lásko vrátím se brzo, slibuju,“ políbil naposledy Vina a vydal se ke klubu.

Andy už tam čekal a bavil se s Jimem. To byl jeden z mnoha Vinových dlužníků. Hromadili se. Jakmile Billa spatřil, řekl Jimovi, ať jsou v pohotovosti, a sám mu šel naproti.

„Bille!“ zasmál se a objal ho.

„Andy… tak rád tě vidím!“ oplatil Bill a usmíval se.

„Tak co Vin? Už je v pořádku?“ Billa těšil jeho zájem.

„Ano, už je doma a lepší se. Ještě chvíli a bude zas úplně fit,“ rozplýval se a Andy se smál. Role kamaráda mu zatím vycházela na jedničku s hvězdičkou.

„Tak jdeme na panáka, ne?“ usmál se Bill a táhl Andyho dovnitř. Ten kývl na Jima stojícího opodál a ten dal vědět ostatním, co už čekali uvnitř. Andyho plán vycházel perfektně.

Uplynula hodina a Bill už se sotva držel na nohou. Každého objímal a smál se s Andym. Ten tak opilý nebyl ani z daleka. Měl jenom dobrou náladu a čekal na příležitost.

„Andy já… musím na… na záchod!“ začal se smát.

„Pojď, prosim tě, půjdu s tebou,“ zasmál se Andy a podepřel ho.

U dveří na WC kývl na kluky a ti vešli před nimi. Bill je vůbec nepostřehl. Vykonal potřebu a opilecky se motal k umyvadlu. To byl ale zatažen do kabinky silnými pažemi a další pár rukou mu zacpal ústa. Ten dotyčný byl právě Andy. Začal Billa svlékat, i když se přes svou opilost dost bránil. Se smíchem je pozoroval další člověk, který k Billově hrůze měl v rukou foťák a všechno dokumentoval. Po chvilince byl Bill nahý a líčení měl rozmazané od slz. Ruce mu držel někdo před ním, a nakonec ho Andy přimáčkl ke stěně. Prudce do něj bez přípravy vnikl a začal přirážet. Bill prosil, aby přestal. Křičel, že to bolí. Ale jeho prosby nebyly vyslyšeny. Nezbývalo mu, než tohle další z řad jeho ponížení přežít. Když Andy skončil, Bill chtěl okamžitě utéct, ale nenechali ho. Se smíchem se na něm vystřídali ještě Jimovi dva kamarádi. Bill se cítil tak zneužitý, jako snad ještě nikdy.

„Tak se měj… děvko!“ všichni tři se smíchem odešli a nechali tam Billa na zemi v slzách a malé loužičce krve, co se mu drala ze zadečku společně se spermatem jeho nepřátel.

Bylo mu hrozně, ale musel se sebrat a obléknout se. Bolelo to, ale ležet tu věčně taky nemohl. Ještě chvíli stál u zrcadla a umýval si rozmazaný make-up z tváří. Bál se jít domů. Bál se zítřka. Nějak se ale dostal před klub a zastavil si taxíka. Nadiktoval adresu a zavřel oči. Všechno ho nehorázně bolelo. Člověk by myslel, že už byl zvyklý. Ale na tohle si nikdo nemůže zvyknout.

Bill se nechal odvést na místo, kde se scházeli všichni od Vina. Věděl, že tam v tuhle dobu nikdo nebude, a proto šel na jistotu. Bál se jet k Vinovi. Bál se jet domů za Tomem. Kalhoty měl od krve, ale kašlal na to. Potřeboval spát. Po tom incidentu vystřízlivěl a byl vyčerpaný.

Vešel do ‚doupěte‘ a okamžitě se položil na gauč. Snažil se usnout, ale nedařilo se mu to. Proplakal celou noc.

Další ráno našel Vin v poště velkou obálku adresovanou přímo jemu. Zanesl ji dovnitř a okamžitě ji otevřel. Na stůl pak z obálky vysypal fotky a lísteček.

„Tvoje děvka ti není moc věrná. Dobrovolně si šel v noci zašukat se třema, a moc se mu to líbilo.“

Stálo na lístku.

Nechtěl tomu ale věřit. Podíval se na fotky, na kterých byl vyfocený přesně ve chvíli, kdy vykřikl bolestí, ale když si Vin přečetl ten lístek, myslel si opak. Najednou mu začaly téct slzy. Slzy bolesti. On mu věřil. Zase se někomu povedlo rozdupat mu srdce na malé kousky. Rozhodl se počkat, až Bill dorazí, a pak mu řekne, co si o něm myslí.

Nemusel čekat dlouho. Bill přijel asi o hodinu poté. Vin doslova zuřil, když ho Bill ani nepozdravil a okamžitě začal tě fotkám věřit. Neměl žádný důvod jim nevěřit.

„Bille!“ křikl opravdu nepříjemným tónem hlasu.

Bill doslova nadskočil, jak se lekl. Byl se převlíknout z těch zakrvácených kalhot. Ale radši si pospíšil a šel za Vinem. Když ho ale viděl, nahánělo mu to hrůzu.

„Kde a s kým jsi včera byl, a pravdu!“ řekl Vin hnusně.

„S A-Andreasem v k-klubu,“ koktal Bill strachy.

„Myslíš, že ti mám věřit, že to nebyla záminka k něčemu jinýmu!“ zvýšil hlas.

„Zlato, já…“ nedořekl to, protože mu na obličeji přistála Vinova dlaň.

„Už mi tak laskavě neříkej!“ štěkl po něm.

Billovi se spustily slzy. Ta facka opravdu bolela. Hlavně tušil, co má Vin na mysli, jen netušil, jak se to dozvěděl.

„Marku, já to nechtěl. Oni mě doslova znásilnili,“ vzlykal Bill.

„JO? Fotky říkaj něco jinýho,“ zařval Vin.

„Fotky? Marku, já ti přísahám, že jsem nic z toho nechtěl. Doslova mě přepadli na záchodech,“ snažil se ho přesvědčit.

„Laskavě mi nelži,“ vyštěkl Vin a znovu Billovi vrazil facku. „Seber si věci a táhni z mého domu! Děvko!“ řekl nakonec a odešel k sobě do ložnice. Tohle ho doslova zničilo, ale zároveň utvrdilo v tom, že láska není pro někoho, jako je on.

Bill se v obýváku svezl na kolena a usedavě plakal. On mu nevěřil. Nazval ho děvkou. To bolelo. I když… nebyl snad děvka? Byl. Ale byl Vinova děvka. Kdyby se ho ti šmejdi nesnažili získat pro sebe a neznásilňovali ho, tak by mu Vin možná i věřil. Vzal si malou igelitku, došel si sbalit pár kousků oblečení a odešel. Nestál o to, aby mu Vin ještě něco udělal. Sice věděl, že takový není, ale osud se mu nechtělo pokoušet.

Když odešel, ani nevolal taxi. S malou taškou v ruce se vydal pěšky kamkoliv, kde nikdo nebude. Nechtěl do jeho a Tomova bytu, nechtěl ani do ‚doupěte‘, protože tam by se mohl někdo objevit. Nedokázal se nikomu podívat do očí. Proto se vydal do jednoho skateparku, kde si lehl pod rampu a neklidně usnul. Musí si najít nějaké bydlení. Sice bylo ještě poměrně světlo, ale on byl vyčerpaný. V kapse mu začal vyzvánět mobil. Na displeji blikalo jméno Tom. Nechal to vyzvánět. Nedokázal by s ním mluvit.

Tom mezitím netrpělivě čekal na druhé straně na přijetí hovoru, které nepřicházelo.

„Briane, nezvedá to. Něco se muselo stát,“ začal pomalu panikařit.

Od majitele klubu, kde včera Bill byl, dostal informaci o tom, co se nejspíš v noci stalo. Pokud to byla pravda a dostalo se něco k Vinovi, bude zuřit.

„Klid. Zajedeme za Vinem, ten už bude vědět, kde je,“ uklidňoval ho Brian a políbil ho na rameno.

„To je taky pravda,“ usmál se o něco klidněji Tom.

Tak tedy vyrazili. K Vinovu domu dorazili něco málo za půl hodiny. V domě bylo ticho, což jim oběma přišlo divné. Vešli dovnitř a začali hledat jak Billa, tak Vina. Brian se podíval do obýváku a zahlídl na stolku fotky.

„Tome!“ zavolal ho.

„No?“ přišel za ním.

„Tohle nevypadá dobře,“ ukázal mu fotky i lístek, co si stihl přečíst.

„Nevěřím, že by šel dobrovolně,“ zakroutil hlavou Tom.

„Bojím se toho, co Vin udělal,“ řekl Brian už poměrně neklidně.

„Myslíš, že mu ublížil?“ podíval se mu Tom do očí.

„To netuším, ale bojím se, že ho vyhodil. Možná ho i něčím nazval. Pokud uvěřil fotkám i lístku, je to pravděpodobné,“ odpověděl Brian.

„Doufejme, že ne,“ vydechl Tom a oba se vydali do Vinova pokoje.

Tam ho našli, jak kouká do stropu. Ani stopa po slzách. Jen pozoroval strop a v duchu si nadával, že zase naletěl.

„Vine?“ řekl Brian a doufal, že Vin zareaguje.

Taky zareagoval. Podíval se na oba příchozí a doslova vyskočil z postele, přešel k Tomovi, chytil ho za límec a praštil s ním o zeď.

„Až uvidíš toho svýho bratříčka, tu děvku, vyřiď mu, že ho nechci ani potkat. Jinak nevím, jestli dopadne dobře,“ zasyčel hnusně Tomovi do obličeje.

autor: T-KAY & Iveth Biersack