„No tak, broučku. Bude to v pořádku. Nezatěžoval jsi tu nohu, tak nemusíš mít strach,“ uklidňoval ho dredáč.
O pár minut později vyšel z ambulance doktor a oba vyzval, aby vešli. Tedy Bill vjel. Tom pak černovláska vyzvedl na vyšetřovací lůžko, kde se ho ujal doktor. Tom jen poodstoupil, stále držel svého milence za ruku, aby neměl strach. Doktor tedy začal s vyšetřením.
Zkontroloval stehy. Byly plně zahojené, a tak přešel k tomu, aby je vytáhnul. To byla trochu nepříjemná procedura a Bill proto měl hlavu zabořenou v dredáčkově hruníku. Nepříjemně to totiž tahalo. Pak když byly všechny stehy vyndány, tak začal doktor kontrolovat pohyblivost celé nohy. Přece jen s ní Bill měsíc nehýbal. Vzal ho pod kolenem a za chodidlo a začal mu tu nohu opatrně pokrčovat. Bolelo to, ale Bill se snažil zachovat klid. I když Tomovi doslova drtil ruku a z očí mu tekly slzy bolesti. Dred ho ale utěšoval. Když bylo všechno podle doktora v pořádku a hotovo, podal Billovi berle se slovy, že už vozíček nebude potřebovat a že by měl pomalu tu nohu procvičovat.
Nakonec je propustil z ordinace. Tom se usmíval, že jim doktor řekl tak dobrou zprávu. Jen Billovi nebylo do smíchu. Ta noha ho pořád bolela a nevěděl si rady s berlemi. Dredáč se na něj otočil a viděl jeho ztrápený výraz. Smířlivě se usmál, přešel k němu a pohladil ho po tváři.
Pak ho opatrně vzal do náruče a odnášel z budovy nemocnice na parkoviště k jejich autu. Posadil ho na přední sedadlo a připoutal. Berle položil na zadní sedačku, a konečně obešel auto ke dveřím na straně řidiče. Strčil klíče do zapalování a nastartoval. Když vyjížděli z pozemků nemocnice, Bill se ještě ohlédl. Neměl tohle zařízení nikdy v lásce.
Do bytu dorazili i docela rychle. Tom až přespříliš galantně vystoupil, přešel na druhou stranu auta, otevřel dveře a pomohl Billovi ven. Pak mu podal berle a nezapomněl ho i podepírat. Nechával ho ale jít samotného. Byl toho názoru, že když bude na akci, tak tu bude černovlásek na vše sám. Kupodivu ale to Billovi šlo, a i když šel s berlema pomalu, tak se dobelhal až ke dveřím jejich bytu. Když Tom odemkl dveře, spokojeně se usmál, že to dokázal.
„Jsi šikulka,“ rejpnul si do něj dredáč.
Pak ho vzal za odměnu do náruče a odnesl do obýváku, kde ho posadil na sedačku a sám šel udělat do kuchyně něco k jídlu. Bill si mezitím pustil nějaký film, co byl v přehrávači, a natáhl se. Bolelo ho to pořád. Chtěl si vzít prášek proti bolesti, ale to by musel zavolat Toma, a to zas nechtěl. Nechtěl mu ukazovat svou slabost.
Rozhlížel se po tmavé místnosti a okolo něj se ozývala střelba. Sám držel v ruce zbraň. Byl trochu vyjukaný, ale jakmile uviděl nakažené velice blízko jeho milenci, musel jednat. A bylo jich moc. Jeho milenec ale nestřílel. Jako by ztuhnul. Sice mířil před sebe, ale podle toho, co Bill viděl, klepala se mu ruka.
Bill se s křikem posadil. Ztěžka dýchal a po tváři mu tekly slzy. Tom, který černovláskův křik slyšel až do kuchyně, rychle přiběhl a klekl si ke gauči. Jeho černovlasá láska seděla na gauči, po tváři jí tekly slzy, klepala se a nedokázala se uklidnit. Dredáč ho pevně objal.
„Pšt, Billy. Byl to jen sen,“ uklidňoval ho dred.
Bill se ho pevně chytil, čelo si opřel o jeho rameno a tiše vzlykal. Tom ho konejšivě hladil po zádech a ujišťoval ho, že to byl jen zlý sen a nic jiného.
autor: T-KAY
Tak na další díl už jsem se dost těšila.. ^-^' Jsem ráda, že už je Bill celkem OK, akorát teda ten sen.. 😀 Aby to nebyla předzvěst špatnýho konce, to by se mi teda nelíbilo… 😀
Ty hele, uděláš z toho špatný konec a bude výprask! 😀
[2]: Tak to jsem zvedavá 😀
Žádnej špatnej konec nebude prtže ani autorka nechce špatně skončit (neber to jako výhružku, ale více méně to výhružka je =oD )
Jen aby se sen nevyplníl Bill by to nezvlád podruhe.