Danger of this World 18.

„Bylo to tak skutečné,“ šeptal Bill Tomovi do ramene, když se trochu uklidnil.

„Zlato, byl to jen sen. Nikdy se to nesplní, věř mi,“ ujišťoval ho stále Tom.

„A co když ano? Co když se to stane?“ černovlásek zvedl hlavu a podíval se svému milenci do tváře.

Rychle ale pohled odvrátil, protože se mu vybavila Tomova tvář z toho snu. Zavřel oči, ale nebylo to o nic lepší. Prostě se mu celý sen vracel před očima. Rozklepal se ještě víc. Proto ho Tom ještě pevněji objal.

Trvalo asi ještě hodinu, než Tom černovláska uklidnil. Teď už spolu leželi na posteli v ložnici, najedení a v objetí. Tom hladil Billa ve vlasech a šeptal mu krásná slůvka, která hladila černovláskovu dušičku. Dokonce Bill Tomovi odvyprávěl celý sen. Trochu se mu i ulevilo, než aby to v sobě dusil. Dredáč jen překvapeně poslouchal, co se jeho lásce zdálo, a nevycházel z údivu. Byl toho přesvědčení, že se to nikdy nemůže vyplnit. Ani netušil, co by ho mohlo tak zarazit, že by se zapomněl chránit střelbou.

Když o dalších deset minut zaslechl tiché a pravidelné oddechování na svém hrudníku, usmál se. Jenže jejich idylku narušil zvuk zvonícího telefonu. Tom opatrně položil černovláska na postel. Modlil se, aby ho nevzbudil. Pak vstal z postele a odešel z ložnice. Zavřel za sebou dveře a trochu přidal do kroku.

Rychle zvedl sluchátko.

„Dobrý večer, Tome,“ ozval se Generálův hlas na druhé straně.

„Dobrý večer, pane. Co vás přimělo volat v tuhle hodinu?“ zajímal se hned dredáč.

„Dostali jsme nouzové volání. Je potřeba hned vyrazit,“ oznámil mu.

„Generále, padá tma. Je to přece nebezpečné,“ řekl Tom svoje obavy.

„Je mi to jasné, kapitáne. Ale musíme se někdy obětovat, abychom zachránili co nejvíce nenakažených. Je to nutné,“ ozval se rozkazovačný tón Generálova hlasu.

„Já obvolám ostatní a hned vyrazíme,“ řekl Tom smířlivě. Věděl, že nemá cenu odporovat.

„To je ono, kapitáne. Někdy musíme riskovat, abychom dosáhli svých cílů,“ řekl Generál, a pak už se ozval tón oznamující ukončení hovoru.

Povzdechl si, a hned volal ostatním. Nebyli taky nadšení, ale rozkaz byl rozkaz. Po posledním hovoru s Jenn se otočil ke dveřím ložnice a vydal se k nim. Potichu otevřel a nakoukl dovnitř. Nebyl nadšený, že ho zase opustí a ještě takhle pozdě, ale nic jiného mu nezbývalo. To černovlasé stvoření naštěstí spokojeně spalo. Dredáč přešel k posteli, sklonil se nad něj a políbil ho na tvář.

„Já se vrátím, slibuju,“ šeptl, ještě než odešel z místnosti. Napsal na kousek papíru ještě omluvný vzkaz a vyšel z bytu.

Nasedl do Billova auta a okamžitě zamířil do garáží. K jeho překvapení už tam všichni byli. Rychle nasedli do dvou aut, vybavenými halogenovými světly a větším množstvím zbraní, a vyrazili. Podle Generálových rozkazů jeli asi dvě stě kilometrů od Hlavního města. Jejich nepříjemnou společností byli nakažení všude kolem. Jelikož byla tma a oni mohli útočit, jejich cestu jim to značně ztěžovalo.

„Jestli se brzo s tohohle nedostaneme, tak jsme v háji,“ ozval se z vysílačky Tayův hlas.

„To máš pravdu. Je jich tu moc,“ odpověděl mu Tom.

Nebylo zrovna příjemné řídit a co deset metrů to přejetí nakaženého. I když věděl, že jim není jak pomoci, bylo mu jich líto. Pořád to dřív byli lidi.

Za obzorem začalo svítat a oni byli asi sto padesát kilometrů od daného místa. Jenn, Nick a ještě jeden z týmu nevydrželi být vzhůru a tak usnuli. Tomovi se taky zavíraly oči, ale držel se.

„Tayi, až dorazíme na místo, musíme si odpočinout. Nevím, jestli bych zvládnul cestu zpátky beze spánku,“ řekl dredáč do vysílačky a trochu si zívnul.

„To je jasný. Taky si nemyslím, že by bylo dobrý hned vyrazit. Jsme všichni vycucaní do poslední kapky,“ odpověděl mu kladně brunet.

Tou dobou se probouzel Bill. Byl docela překvapený tím, že vedle něj Tom neleží. Asi vstal o něco dříve, aby oběma udělal snídani. Natáhl se pro berle a s jejich pomocí se postavil. Poté se vybelhal z ložnice. Nejvíc ho udivilo, že v celém bytě bylo ticho. Dostal strach, kde by mohl Tom být. Až po chvíli si všiml papíru, na kterém byl vzkaz od jeho milence.

„Ne. On je na akci. Musel odjet v noci, ale proč takhle za tmy?“ mluvil černovlásek nahlas.

Hned na to popadl telefon a volal Generálovi. Ten mu oznámil, že obdrželi opravdu nouzové volání a museli hned jednat. Proto je vyslal na akci takhle na noc.

Po ukončení hovoru se Bill posadil na gauč a koukal na zčernalou obrazovku televize. Myslel na svou lásku. Co asi teď dělá, jestli je v pořádku, a vtom se mu vybavil ten sen. Zatřásl hlavou, aby z ní vyhnal ty nepříjemné myšlenky na odpornou noční můru. Musel něco dělat, jinak by se zbláznil už jen při pomyšlení, že by se Tomovi něco stalo.

Rozhodl se tedy pro protahování svalů. Měl to od doktora nařízeno, ale zase se nesměl moc zatěžovat.

Tým mezitím dorazil na místo. Našli úkryt přeživších a vydali se za nimi. Nebylo jich moc, ale pochopili, co Generál myslel tím, že je to urgentní. Všude kolem úkrytu byli nakažení, a tým se musel doslova prostřílet.

„Tome, musíme si mrsknout!“ křikla Jenn, která byla jako první skoro u vchodu do úkrytu.

„To je mi jasný, krej mě!“ křikl Tom nazpět.

Jenn tedy začala střílet směrem, kterým stál Tom, avšak jeho nezasáhla. Tom měl v zásobě jeden fígl. Nikdo netušil jaký, a on o něm nemluvil. Ani černovlásek o tom nevěděl. Vždy nosil pod svou obrovskou vestou ještě dlouhou katanu. A velice ostrou, že kdyby zaútočil na normálního člověka, v tu ránu by možná přišel i o hlavu. Dostal ji totiž od svého otce, než je napadli. Tenkrát mu otec vyprávěl, že se v jejich rodině dědí už neskutečně dlouho. A i přes stávající apokalypsu se dostala až k samotnému Tomovi.

autor: T-KAY