Sell Your Soul 26.

Risknout to

Ráno poté v sobě mělo tu samou vášeň jako to, co se stalo v noci. Vzduch byl hustý a byl cítit potem a sexem, alkoholem a cigaretami. Bylo ticho, jejich oči se setkaly ve světle nového dne a všechna láska, která spala s nimi, se probudila a znovu se vznesla na povrch.

Adam sledoval hodiny, minuty a vteřiny, jak ubíhají, nemohl odvrátit pohled od mladíka v jeho náručí. Pokaždé, když se Bill ve spánku zavrtěl, tak on se pohnul s ním, to samé se stalo i ráno. Bill se od něj neodtáhl, přitulil se blíž, probudil se jen na vteřinu, aby se podíval na Adama, a pak se přitulil ještě blíž, dokud neměl hlavu položenou na jeho rameni. Celou noc byl vzhůru, neměl potřebu zapnout televizi nebo si najít nějakou jinou zábavu, jen tu chtěl ležet a být s Billem, co nejdéle to jde. Za několik hodin bude Bill v letadle se svým bratrem, kamarády a bodyguardy na cestě do Německa, a Adam bude tady vystupovat před publikem, bez zájmu o věc, bez touhy udělat dojem. Bude zpívat z celého srdce několika tisícům lidí, vyprodané hale, a Bill bude tisíce mil pryč.

Nebyl si jistý, co jim budoucnost přinese, určitě to bude těžké a nepříjemné, ale nikdy v životě nechtěl tak moc, aby něco fungovalo. Oba byli muzikanti, opravdu populární, z rozdílných zemí, z rozdílných kontinentů, z rozdílných životů. Setkali se na své cestě jen náhodou, v tomhle týdnu, v tomhle hotelu. Po tomhle všem si Adam nebyl jistý, kde bude, nevěděl, kde bude Bill a jeho skupina.

Jediný plán byl, že se Bill za pár dní vrátí přímo sem do tohoto hotelu, ale pak co? Kde se setkají za týden? Za dva? Měsíc? Adam nebyl typ člověka, který by rád dělal věci krůček po krůčku, až se mu naskytne šance; rád plánoval dopředu, chtěl vědět, co se stane dřív, než se to stane. Vztah s jinou celebritou jako Bill mu nabízel cokoliv, jen ne tuhle možnost.

Unavené oči se sklopily k jeho ramenu, na dlouhé chvějící se řasy a oční make-up rozmazaný po jeho obličeji a polštáři. Poslouchal, jak Bill dýchá, cítil, jak mu rytmicky tluče srdce. Opatrně zvedl ruku, dal Billovi z obličeje vlasy slepené potem a produkty, jež do nich Bill dal. Hřbetem ruky ho pohladil po rameni a ruce, po jemných světlých chloupcích a porcelánové kůži. Tyhle chvíle, kdy Bill spal v jeho náručí, byly jeho oblíbené; byl v bezpečí, spokojený a snad i tak rád jako Adam sám.

„Tolik tě miluju…“ zašeptal starší zpěvák tak tiše, že sotva sám sebe slyšel, vydechl a znovu se odvážil podívat na hodiny. Brzy bude muset jít a připravit se na zvukovku, to zřejmě přijde čas, kdy se budou muset rozloučit. Věděl, že by neměl být tak dramatický, nebude to navždy. Jen dva, možná tři dny.

Byl pro své vlastní dobro až moc velký romantik, až moc rychle se zamiloval, aby mohl bojovat se svou samotou a ukojit svou touhu pomáhat někomu nebo dělat něčí život lepším. Bill nebyl první člověk s problémem, do kterého se zamiloval, ale alespoň měl Bill práci, měl život, budoucnost a plány. Ale nebyl perfektní, pod povrchem potřeboval hodně opravit, to Adam věděl. Ale oproti těm, kteří ho jen zneužívali pro jeho peníze, odmítali jeho pomoc a opustili ho, Bill byl hodný. Možná Adam byl ten člověk, kterého potřeboval ve svém životě. Možná Bill… byl někdo, komu dokáže opravdu pomoci.

***

Bylo to záludné, byla to podpásovka, ale muselo se to stát.

Když Bill ležel a spal stále zamotaný v Adamových peřinách, zhluboka dýchal a nebyl si vědom světa kolem nich, Adam se schoval v koupelně, aby se osprchoval, převlékl a připravil se na den, který ho čekal. Dělal věci ve spěchu, byl extra opatrný a tichý, aby ho neprobudil, protože potřeboval, aby spal ještě o trochu déle.

Když Adam znovu vyšel z koupelny, zastavil se a jen se díval na postel, snažil se do sebe nabrat co nejvíc krásy, která se držela jeho polštáře. Měl ho, měl Billa. Nebyl to sen. Bill Kaulitz byl v jeho posteli. Bill mu dovolil vše, co si přál, dal mu své srdce, svou mysl, tělo a duši. Všechno to Adamovi dal, a to, co předtím existovalo jen v jeho snech, se stalo realitou. Věci, které si nikdy nemyslel, že bude s někým někdy dělat, se teď staly, a víc než jen jednou nebo dvakrát. Stále nemohl věřit tomu, jak osud pracoval.

Zastavil se na konci postele a byl opatrný, aby se Bill neprobudil, zvedl jeho kalhoty z podlahy, prohledával kapsy. Nemohl říct, že nečekal, že najde to, co našel, třesoucími se prsty chytil igelitový pytlíček, odmítal ho vyndat z kapsy a podívat se na něj, ale už teď věděl, proč tam je. Nevěděl, že je prázdný.

Pomněnky se pevně zavřely zklamáním, když se k němu znovu vrátila realita a jeho milenec, ten sladký padlý anděl, který mu ležel v posteli, se najednou stal závislým na kokainu anorektickým výkřikem, který padl do jeho života. Jeho mysl se obrátila o 180°, z lásky k nechuti a starosti. Adam pevně semknul rty a zavrtěl hlavou, v té samé kapse na druhé straně tašky našel kartu, to bylo to, co v první řadě hledal. Vyndal ji, aby viděl, jaké číslo pokoje na ní je, a vrátil ji Billovi do kapsy, položil kalhoty zpátky na podlahu, kde ležely.

Povzdychl si, znovu se podíval na postel, na ostré boky a dlouhá hubená stehna pod přikrývkou, na útlá kostnatá ramena a žebra, která se ukazovala pod Billovou kůží. Bylo to jako by ho skutečnost, že se dotkl toho pytlíčku, otrávila, a ten jed byl tak silný, že to láska neodkázala překrýt. Chtěl to ignorovat a snažil se, ale i když chtěl říct, že byl Bill v jeho mysli ‚v pořádku‘, pravda byla, že v pořádku nebyl. Bill nebyl ‚v pořádku‘. K tomu měl až moc daleko.

Adam obešel postel a naklonil se nad ni, pohladil Billa po odhalené ruce, aby ho trochu probudil, dost na to, aby ho přinutil věnovat mu pozornost a otevřít oči.

„Jsi oblečený? Kde jsou…?“ Billův hlas byl grogy a vzdálený, nebyl opravdu vzhůru, ale jeho mysl začala pracovat.

„Musím někam doběhnout. Za minutku jsem zpátky, ano?“

„Dobře.“ Řekl mladší zpěvák jednoduše, zavřel oči, když se Adamovy rty dotkly jeho v jednoduchém polibku.

„Miluji tě.“

„Mnn, já tebe taky.“ Byl už zase zpátky ve své spací poloze, znovu usínal. Adam se narovnal a ještě na chvíli se na něj díval. Bylo to podlé, bylo to podvodné, ale jestli to má Billa uchránit, pak to musí udělat.

***

Nikdo nikdy nebral zprávy o závislosti dobře, nikdo. Nikdo rád neslyšel nebo nepřiznal, že jeho syn nebo bratr nebyl perfektní šťastný andílek, o kterém si myslel, že ho zná. Když naposledy přišel k rodičům svého ex, aby jim řekl, že jejich syn je závislý na heroinu a potřebuje pomoc, mladíkův otec ho zmlátil, mlátil ho, dokud nebyl schopný chodit a jeho matka brečela. Nevěřili mu a týden nebo dva poté se rozešli, toho mladíka pak našli mrtvého v opuštěném autě. Někteří lidé brečeli, když takové věci slyšeli, někteří odpovídali zlostí a odmítáním, někteří mu nadávali opravdu sprostými slovy, a Bill nebyl ani náhodou jeho první zkušenost. Zdálo se, že Adam tyto lidi přitahuje, lidi, kteří potřebují pomoc, potřebují provést láskou, a on se jim k tomu pokaždé plně nabídl.

Adam se zhluboka nadechl a vydechl, dveře výtahu se otevřely. Vystoupil z něj, srdce mu silně bušilo, dlaně se mu potily a jeho mysl se točila. Nemohl se o Billa starat celou dobu, potřeboval vědět, že bude v dobrých rukou, i když se rozdělí, musel vědět, že Bill bude v pořádku, kdyby se něco stalo.

S každým krokem v chodbě, a čím blíž byl k pokoji, který hledal, tím větší cítil nutkání a potřebu otočit se a utíkat zpátky. Nechtěl nic říct, nechtěl to vykecat, ale… jakou možnost měl? Chtěl Billa držet a nikdy ho nepustit, chtěl být ten jediný, kdo ho bude chránit a vědět, že všechno bude v pořádku, chtěl mu pomoci, ale také věděl, že to nezvládne sám.

Jeho kroky zpomalily u dveří, které hledal. Adam cítil, jak jím projela vlna nechuti. Měl pocit, jako by Billa zrazoval, jako by mu ubližoval. Necítil se o moc líp, než by se cítil, kdyby mladšího zpěváka škrtil. Věděl, že je tohle od něj opravdu špatné, slíbil, že Billovi nikdy neublíží a nechtěl ublížit ani jeho bratrovi nebo někomu, na kom Billovi záleží. Ale potřeboval pomoc, jestli má Bill zůstat zdravý, potřeboval všechnu pomoc, kterou může dostat, jestli s tím má Bill přestat.

Třesoucí se ruka se zvedla a opřela o dveře, poslední šance obrátit se. Poslední šance předstírat, že je vše v pořádku. Poslední šance dovolit Billovi nezdravé věci, které mu pomáhaly vypořádat se s tlakem v jeho životě, se slávou, s absolutní potřebou být hubený, aby odlétl, kdyby vítr zafoukal o trochu silněji, se stresem ze všech možných schůzek a s nedostatkem spánku. Poslední šance. Dal kloubky centimetr od dveří, cítil, jak mu klesá srdce. Bill byl láska jeho života, chtěl mu pomoci, jak jen mohl, chtěl mu ukázat, jak moc mu na něm záleží, ale nikdy nechtěl riskovat, že Billovi ublíží nebo že ho bude nenávidět. Za tohle ho bude určitě nenávidět. Když tohle udělá, tak k němu Bill ztratí všechnu důvěru. Ukáže to jeho nejvíce střežené tajemství, ukáže ho to ve světle, o kterém si Adam nebyl jistý, jestli by ho tak někdo měl vidět. Bill ani nevěděl, že on o tomhle ví.

Oh bože, jeho srdce tak silně tlouklo. Nemohl si vzpomenout, kdy se cítil takhle mizerně, jestli má něco udělat nebo ne. Věděl, že se to musí stát, ale bál se toho. Poslední šance vycouvat.

Jeho kloubky se dotkly dveří, rozhodně na ně zaklepaly, aby vzbudily obyvatele uvnitř. Už nemohl utéci. Zavřel oči, snažil se dát dohromady a přestat vyšilovat. Musel se uklidnit a říct to, protože Tom si to zasloužil vědět, pokud to ještě nevěděl. Když polkl knedlík, co měl v krku, železný zámek před ním se otevřel. Moment pravdy.

Když se dveře otevřely, hnědé oči se setkaly s ustaranými modrými, vzduch mezi nimi se najednou stal tak hustým, že ani jeden z nich nevěděl, zdali bude schopen promluvit. Tohle setkání bylo nečekané, riskantní, možná dokonce i narušovalo soukromí, ale Adam tady potřeboval být. To ticho bylo těžké, husté, nervy drásající.

„Tome…!“ jemný hlas zasténal uvnitř pokoje, ale kytarista si dívky nevšímal. Jeho oči byly uzamčené na Adamovi a Adamovy byly uzamčené na něm, zírali na sebe v tichém boji o dominanci.

Nedalo se to zpochybnit, Adam narušoval jeho teritorium. Nepatřil sem a Tom neměl náladu na to, aby se na něj díval. Vypořádal se s ním a celou noc se kvůli bratrovi kousal do jazyka, ale teď Adam vešel někam, kam absolutně nepatřil. Tom neměl problém s tím, aby ho udeřil. Musel si ale přiznat, ten kluk měl koule.

„Co tady dělíš?“ jeho hlas byl ostřejší, než předpokládal, ale nedal kvůli tomu najevo lítost.

Tom byl vzbuzen ze spánku, z náručí dívky, která mu šeptala něco sexy ve španělštině. Byli už skoro v kole číslo tři, sex měl být první ranní věc, ale pak se ozvalo zaťukání a všechno ukončilo.

Jen v džínách stál ve dveřích a bylo mu nepříjemně; bez trika, jeho tělo bylo ostřejší než tělo jeho bratra, stejně vysoký jako Adam a vypadal, že je připravený ke konfrontaci. Když promluvil, hlava se mu trochu zvedla, jen aby přidala na důrazu. Tom byl absolutně jiný než jeho bratr a Adam přišel ve špatnou chvíli.

„Musím s tebou mluvit.“

Letmo se podíval na dívku ve své posteli, Tom se otočil zpátky k Adamovi a opřel se rukou o futra, dveře byly otevřené jen opravdu málo a nevypadalo to, že by je chtěl otevřít o něco víc. Kdyby něco, dveře se mu okamžitě zabouchnou před nosem.

„No, ale já nechci mluvit s tebou.“ Jednoduše, přímo k věci. Nechtěl se stýkat s člověkem, který mu vzal jeho bratra, pro Billa ano, ale jinak ne. „Teď jdi.“ A s tím se narovnal a chytl dveře tak, aby je zavřel.

„Tome, poslouchej mě! Jen poslouchej.“ Nemohl nechat Toma odejít a nemohl už být dál zticha. Někdo to musel vědět, a teď si byl jistý, že to nikdo krom něho nevěděl. Adam si skousl ret, když se mu dveře přibouchly na nohu, ale nemohl ho nechat ty dveře zavřít. „Poslouchej, vím, že mě opravdu, opravdu nenávidíš. Vím, že si přeješ, aby mě tvůj bratr nikdy nepotkal a podobně, a já… mně už je to asi jedno! Ale má velké potíže, Tome. Potřebuje pomoc.“

Dveře se trochu otevřely, jen tak, aby za nimi byly vidět Tomovy tmavé oči.

„O čem to mluvíš?“

„Potřebuje naši pomoc. Je na tom špatně… opravdu špatně. Slíbil jsem si, že nic neřeknu, ale… nemůžeme ho nechat si dál ubližovat.“

Dveře se mu víc otevřely, Tom začínal poslouchat. Viděl strach a odhodlání v Adamových očích, viděl, jak zoufalý je. „Víš o… tom…?“ nechtěl to říct, ne když je mohl někdo jiný slyšet. Adam chtěl Billovi pomoc, ne ho zesměšnit.

Starší dvojče přivřelo oči. „O čem? Už to vybal.“

Takže on to neví? Adam se zhluboka nadechl.

„Že bere kokain,“ zašeptal, jak jen tiše mohl, pokračoval dokonce, i když viděl nevěřícnost, která se Tomovi objevovala v očích. „Vím, že si ho párkrát dal, jen co byl tady. Opravdu si o něj dělám starosti-„

„Víš ty co?“ dveře se najednou otevřely úplně, ukázaly nejen Toma, ale i nahou dívku, která se snažila zakrýt, nedotčenou postel, která zřejmě patřila Billovi, kufry a oblečení na podlaze, prázdné plechovky od piva a vedle postele prázdnou lahev vodky, to všechno se v noci stalo? „Seš vážně naprosto vyhráblej, víš to? Můj bratr by se takový sračky nikdy nedotkl, nikdy! A ty nemáš zasraný právo přijít sem, vzbudit mě a mluvit tady takový sračky o někom, kdo tě tak kurevsky miluje, že je slepý, aby si myslel, že jsi dobrý člověk. Ha, tomuhle kurva nevěřím.“ Zasmál se sarkasticky, skoro až teatrálně, a přejel si rukou přes vlasy. „Zmiz mi z očí.“ Ukázal do chodby za Adama, „Jdi!“

Nějak čekal, že mu nejdřív Tom dá pěstí, že ho uhodí do břicha nebo nosu, nebo že ho kopne do rozkroku. Ale nešlo o žádný fyzický úder, a udeřilo to jen jeho hrdost, když se mu před obličejem zabouchly dveře, jen centimetr před jeho nosem, a třísknutí to bylo dost hlasité na to, aby se ozvalo celou chodbou. Nikdo nikdy nebral zprávy o závislosti dobře, nikdo si nikdy rád nemyslel, že všechno, co o někom věděl, je lež. Nikdo si nikdy rád nepřiznal, že se mýlil.