autor: KarlaSka
Další díl je věnovaný Sise a T-KAY, protože díky vám mě psaní baví mnohem víc 🙂
KarlaSka
Ani nevěděl, jak dlouho seděl na posteli v pokoji a přemýšlel. Že je to už několik hodin mu došlo ve chvíli, kdy se dveře pokoje rozlétly a temný pokoj projasnilo světlo z chodby.
„Tak tady jsi! Hledali jsme tě snad po celé škole! Pojď s náma zapít přežití prvního dne školy!“ Bill musel zamrkat, než rozpoznal několik postav v ostrém světle. Byli to všichni od oběda v čele s Daphne. Ze začátku mu vůbec nedocházel smysl jejích slov.
„Tak jdeš s náma, Bille?“ zeptal se Tom a v tu chvíli jako by do černovláska uhodil blesk.
„J-jo. Dejte mi chviličku.“ Bylo mu jasné, že by šel kamkoliv, kdyby to po něm Tom chtěl.
Dveře se zavřely, ale Bill pořád slyšel hlasy party za nimi. Tom právě říkal, že nevěří, že to bude chvilička, protože ho viděl ráno se připravovat.
„Jenže já se nehodlám připravovat,“ sdělil potemnělému pokoji. Klekl si k posteli a vytáhl zpod ní kufr, se kterým přijel. Otevřel ho a ze dna vyndal starý ošoupaný sešit, ve kterém nebyl ani kousek prázdného místa.
Rozevřel ho na straně, kde byl text, který napsal toho dne, kdy mu Tomi poslal tu básničku.
A když ztratím sám sebe, budu myslet na tebe
Byl ztracený sám v sobě, ale k čemu mu bylo myslet na kluka, kterého stěží někdy uvidí.
Vím, že tě teď musím najít
Můžu slyšet tvoje jméno,
ale nevím jak
To je ono. Nevěděl. Má se vzdát Tomiho, chlapce, který mu zachránil život a byl mu přítelem v nejtěžších chvílích jeho života, a vyměnit ho za Toma, namachrovaného mladíka, který ho nyní chrání i přes všechny problémy a je mu zrovna takovým přítelem?
Nechtěl si to moc připouštět, ale Tom si velice rychle razil cestu do černovláskova srdce a vytlačoval z něj Tomiho.
Nic mě od tebe nemůže držet dál
Ale Tom našel nějaký způsob, jak Billa přinutit myslet na Tomiho častěji, ale úplně jinak. Najednou se Bill začal vzdávat naděje, že Tomiho ještě kdy uvidí.
„Třeba je na čase přestat snít a začít žít, Bille,“ pošeptal mu tenký hlásek někde vzadu v hlavě, který Bill slýchal i dříve, ale nikdy neměl takovou touhu ho poslechnout jako právě teď.
Budu s tebou už brzy,
jenom já a ty.
Budeme tam brzy.
Brzy, brzy…
„A nebo taky nikdy, Bille. To je ta pravděpodobnější možnost.“ Hlásek se opět hlásil o slovo, Bill mu musel dát za pravdu.
Mezi stránkami byl vložen ještě jeden papír. Byl malý a špinavý, jak ho Bill neustále rozkládal a opět skládal, a text byl na několika místech rozpitý od slz malého chlapce, které ho skrápěly při každém čtení.
Bill papírek vzal a rozložil. Opět si přečetl ta slova, ale místo smutku pocítil podivnou otupělost, jako by jeho srdce už bylo imunní vůči černému textu.
Budu čekat věčně,
až zvedneš mě ze země.
Co když on doopravdy čeká a Bill se na něj vykašle? A nechtěl by Tomi hlavně, aby byl Bill šťastný?
Nakonec černovlásek schoval papír do kapsy bundy a vyrazil za čekajícími spolužáky. Něco v jeho tváři muselo Tomovi naznačit, že není emocionálně v pořádku, protože se ho hned zeptal:
„Jsi OK?“
„Jo. Jenom jsem si potřeboval něco ujasnit,“ uklidnil ho Bill.
„Opravdu?“ Jeho hlas zněl starostlivě, ale tentokrát doopravdy.
„Jo. Nic, co bych nezvládnul, nemusíš si dělat starosti,“ usmál se upřímně, protože cítil z Toma opravdový zájem, ale to už se dred díval jinam.
***
„Co si dáte?“ zeptala se mile vyhlížející barmanka. Byli, jak by řekl Tom, v pajzlu, ale jenom proto, že jim tu prodají alkohol.
Všichni si tu nějaký objednali.
„A ty?“ zeptala se Billa, když Tomovi míchala red bull s vodkou.
„Jenom colu,“ usmál se na ni.
„No tak! Nekaž partu!“ zvolala vesele Jessica a upíjela ze svého jedovatě zeleného drinku.
„Já nepiju alkohol,“ ujasnil Bill, ale oni se jen tak nenechali.
„Nevaž se! Odvaž se!“ řekl mu rozjařeně Tom a natiskl se k němu blíž.
„Nemůžu pít! Beru prášky,“ uzavřel to černovlásek a vzal si svoji colu k jednomu z boxů.
Tom si k němu sedl z jedné strany a Daphne, malá roztomilá černovláska, z druhé.
„Co to bereš za prášky?“ zeptala se zvědavě Jessica, vysoká blondýnka, pravý opak Daph.
„Hm, jenom vitamíny na imunitu, ale nesmí se na ně pít alkohol.“
„Máš nějaký problémy, nebo je bereš preventivně?“ Pro změnu Martin.
Co je na tom tak zajímavého? zeptal se černovlásek sám sebe, ale nahlas to neřekl.
„Měl jsem v dětství nějaké problémy,“ řekl pouze. Nehodlal to dál rozebírat. Na to už se ho nikdo nevyptával, ale Bill zachytil Tomův zkoumavý pohled. Zvedl obočí v němé otázce, ale dredáč pouze zavrtěl hlavou.
V průběhu večera se Bill bavil ještě víc než při obědě. Obzvlášť velkou pozornost věnoval Tomovi. Doplnil si o něm některé informace, které nezjistil včera. Třeba, že je z Loitsche, ale nesnáší to tam, na kytaru hraje od šesti let a má dva kamarády, se kterými by chtěl založit kapelu, ale chybí jim hlas.
V tu chvíli černovlásek netušil, že Tom už spřádá plány, jak ho do té kapely zatáhnout.
Visel na Tomovi očima a hltal každé jeho slovo i pohyb. Na stole přibývaly další a další sklenice od vypitých drinků a i Bill, který neměl ani kapku alkoholu, se cítil opilý. Tom mu opět položil ruku na stehno, a tentokrát proti tomu černovlásek nic nenamítal, pouze se zachichotal a položil na ni tu svou.
Všichni ostatní se v tu chvilku někam vytratili a nechali tam chlapce o samotě.
„Mám tě rád, Billi,“ pošeptal mu Tom do ucha a černovlásek cítil jeho horký dech na krku. „Víc než bych chtěl.“
„Jak to myslíš ‚víc než bych chtěl‘?“ zeptal se Bill a otočil se k němu, takže jejich rty byly teď pouze několik milimetrů od sebe.
Stačilo by našpulit rty, pomyslel si zoufale Bill. Chtěl vědět, jak jsou hebké, chtěl je cítit na těch svých. „Co se to se mnou děje?“ Nikdy k nikomu necítil tak silný cit, jaký v něm vyvolával dred pouze svou přítomností.
„Mám pocit, že tím přicházím o někoho jiného,“ zašeptal Tom. Bill z něj ucítil lehký závan alkoholu, ale nijak to nekomentoval. V tu chvíli bylo všechno vedlejší. Pro něj existoval pouze ten okamžik. „Někoho hodně důležitého.“ Tomovi stekla jedna tichá slza.
„Vím přesně, jak se cítíš,“ řekl černovlásek a setřel slanou kapku palcem. „Slzy jsou znamením, že jsme byli dlouho silní.“ Tom se lehce pousmál.
„Nemyslím si, že jsem byl silný. Jenom jsem v sobě všechno zatloukal. Lhal jsem sám sobě. Ale teď… s tebou mi to nejde. Probudil jsi ve mně všechno, o čem jsem si myslel, že jsem to zabil.“ V tu chvíli sáhl Bill do kapsy a papírek s Tomiho básničkou hodil do popelníku na stole. Tom je jeho současnost i budoucnost a ne Tomi.
„Pojď radši někam, kde je klid,“ řekl černovlásek jemně a rozešel se k východu. Už si ale nevšiml, že Tom, který ho následoval, vzal papír z popelníku a strčil si ho do kapsy obřích džínů.
Láska je hra pro každého,
ale tohle je o tobě a mně.
***
„Sedni si!“ posadil Bill značně se motajícího Toma na svoji postel. Za dobu, než došli zpátky na internát, se přihlásila o slovo vodka v Tomově krevním oběhu.
„Myslím, že jsi dneska trochu přebral. Nechápu to. Co je na tom tak úžasnýho?“ ptal se spíš sám sebe, zatímco hledal po pokoji aspirin. Byl si jistý, že ho Tom bude ráno potřebovat.
„Otupuje smysly,“ řekl dred rozvalený na posteli překvapivě střízlivým hlasem.
„Proč si ty potřebuješ otupit smysly?“ zeptal se Bill spíš jenom tak.
„Abych nemusel přemýšlet. Někdy je to lepší.“
„Jistě, ale tímhle tempem z tebe bude ve třiceti vychlastanej dement.“ Bill příliš nevěnoval pozornost rozhovoru. Spíš se pořád sháněl po tom aspirinu, aby zítra nemusel poslouchat Tomovy nářky.
„Bylo by to nejlepší,“ řekl Tom smutně, a až tahle věta černovláska probrala. Sednul si na postel vedle Toma a zadíval se mu do štěněčích očí. Koutky úst měl svěšené a Bill se musel hodně ovládat, aby ho nezačal utěšovat jako malé dítě. Jemu to sice pomáhalo, ale nevěděl, jak by na to reagoval Tom.
Lehce ho pohladil po smutné tváři. Dredáč pod tím dotykem přivřel spokojeně oči a na tváři se mu usídlil klidnější výraz.
Bill se zvedl a chtěl jít opět hledat aspirin, který má, jak mu právě došlo, v kosmetické tašce. Dřív než stačil udělat první krok, ucítil na svém zápěstí pevný stisk.
„Nechoď nikam. Zůstaň tu se mnou, prosím,“ zakňoural a přitáhl si černovláska za ruku blíž. Ten se posadil opět na okraj postele a hodlal počkat, až Tom usne. Pak by se vytratil a spal by u něj v posteli.
Ale dred jeho plány zkazil, když ho na sebe povalil a pevně objal rukama, aby mu Bill nikam neutekl. Potřeboval ho cítit vedle sebe. Potřeboval vědět, že je tu s ním i pro něj.
„Dobrou, Tomi,“ vzdal své prvotní snahy osvobodit se Bill a uvelebil se na svalnatém hrudníku chlapce pod ním.
„Dobrou, Billi.“ Zašeptal skoro neslyšně Tom, ale černovlásek to slyšel a usnul s hřejivým pocitem v hrudi.
***
Druhý den ráno se Bill probudil opravdu brzy. Venku ještě byla tma, ale on věděl, že už by znovu neusnul. Opatrně se vymanil z Tomova náručí, jehož stisk přes noc povolil, a sednul si za stůl.
Potřeboval si zapsat slova, které ho včera napadla, když usínal. Pálila ho v mysli a on je nutně potřeboval dostat ven.
Chodí tam venku někdo sám?
Je tam venku někdo, venku v zimě?
Jeden úder srdce ztracený v davu.
Křičí tam někdo něco, co nikdo neslyší?
Topí se tam někdo, stažen dolů strachem?
Cítím tě, neodvracej pohled.
Přibliž se mi,
přibliž se mi.
Vím, že jsi vystrašený.
Když se nebudeš moct nadechnout,
budu tam.
Přibliž se mi.
Směje se někdo, aby zabil bolest?
Křičí někdo ticho pryč?
Jenom otevři své ospalé oči.
Přibliž se mi,
přibliž se mi.
Vím, že jsi vystrašený.
Když se nebudeš moct nadechnout,
budu tam.
Přibliž se mi.
Pojď blíž
a blíž.
Když se nebudeš moct nadechnout,
budu tam.
Přibliž se mi.
Přibliž se mi,
přibliž se mi.
Bill už nevěděl, jak má dál pokračovat. Kousal konec tužky a přemýšlel, co tomu ještě chybí.
„Co takhle:
Když svět řeže tvou duši na kousky
a ty začínáš krvácet.
Když se nebudeš moct nadechnout,
budu tam.
Přibliž se mi.“
Černovlásek nadskočil leknutím, protože si nevšiml, že Tom stojí od začátku za ním.
„Co mi řekneš k tomuhle?“ zeptal se a hodil před Billa na stůl umolousaný papírek, který včera vytáhl z popelníku. Černovlásek na něj zaraženě koukal a absolutně nechápal, co tím Tom myslí. A kde ten papír vzal.
„T-to jsem n-nepsal já,“ zakoktal se a se trochou strachu sledoval Tomovu tvář, která nevypovídala o žádné emoci.
„Já vím, že ne. Psal jsem to já.“
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Úžasný dílek, docela se nemůžu dočkat na Tomovu reakci..:) až se dostanu na notebook, určitě to ohodnotím 😉
Po prečítaní tejto kapitoly mi zostal na tvári taký blažený úsmev, takmer od ucha k uchu. Som tak rada, že si Tom ten lístok vzal a aj za to, že sa naň opýtal, že to nenaťahuje a určite mu je už jasné, kto je Bill. Dosť ma ale zamrzelo, že Bill tú vzácnosť zahodil do popolníka. Chápem, že to myslel tak, že sa vzdáva a prestane čakať na zázrak, keďže Tom si jeho srdce vzal, ale aj tak sa jej mohol zbaviť dôstojnejšie. No ale potom by ju Tom nemusel nájsť.
Je to prekrásna poviedka. Som zvedavá čo bude teraz. Ako si to vysvetlia a ako to budú prežívať.
Ďakujem za kapitolu.
[1]: [2]:
Teda holky 😀 Doufám, že mě za další díl nezabijete 😀 doufám, že netušíte, kde bydlím :'D ale moc vám děkuju za komentíky ^^ právě mi pod rukama vzniká další z dílů 🙂
Dnešní díl byl opravdu krásný ♥
Bill celou tu dobu čekal na návrat svého dávného prince Tomiho a hrozně mě potěšilo, že ani Tom na něj nezapomněl 🙂
Že se znovu setkali, tomu prostě nejde říct jinak než osud…
Myslím, že Tom si už před přečtením toho lístku dal dohromady dvě a dvě. To, že mu Bill někoho připomíná, že má stejné jméno, krásně zpívá a v dětství byl nemocný, mu byly dostatečným vodítkem a jeho starý osudový lístek mu jeho domněnky jenom potvrdil.
Tomovo "psal jsem to já" mi vyrazilo dech, tak nádherné mi těch pár slov připadalo ♥
Takže doufám, že se něco nepokazí, protože tvoje zmínka o zabití ve mně vyvolala obavy, co s nimi dále zamýšlíš xD
Tak ať je to něco hezkého =)
Nevím, ale mám takový tíživý pocit, že se něco semele. Trochu mě zarazilo, že se Bill chtěl zbavit toho papírku zrovna v popelníku nějakého "pajzlu". Z Tomova postoje nemám dobrý pocit. Být na Billově místě, tak se asi trochu bojím. No… doufám, že to ale ustojí oba a nakonec bude všechno tak, jak to asi většina čtenářů očekává 😀
Moc pěkná povídka. Dlouho jsem teď neměla šanci podívat se na komp, takže mi dva díly utekly, ale už jsem je dočetla a musím říct, že jsou taky moc pěkné.
Už se nemůžu dočkat pokračování. Tahle povídka je moc pěkná.
[4]: děkuju ^^ vím, že jsem z nich udělala trošku blbce, když se nepoznali už dřív, ale já to chtěla natáhnout a to jejich odhalení udělat dramatičtější, což se mi doufám povedlo 😀 a už jsem to s nimi domyslela 😀 v dalším díle se to maličko zvrtne, ale není to nic, co by kluci nevyřešili 🙂
[5]:takové hloupé prostředí, já vím, ale jak jinak by ho Tom našel? 😀 myslím, že důstojné rozloučení s tou básní by bylo spálení, zakopání nebo utopení 😀 ale to by jí Tom nikdy neviděl, že? 😀 a moc děkuju 🙂 strašně mě vaše komentáře těší ^^
[3]:Ježiš, mám sa báť? Bacha, budem Ťa chodiť strašiť 😀 keď im budeš príliš ubližovať. Billí je krehučká bytosť a Tom mu nesmie robiť zle. Musí ho milovať. Ja som si vravela, že sa to dozvedel príliš rýchlo. Tak teraz mi vyvalí bok od zvedavosti.
[7]: myslím, že nemusíš 😀 láska hory přenáší 🙂
[8]:uf, ďakujem:) ale aj tak som napnutá jak strunka. Už aby to tu bolo.
Hůř už to ukončit nešlo? 😀 Jsem tak zvědavá, co bude dál, že asi ani nedospím dalšího dílu.. :'( 😀 Je to úžasná povídka..! ^-^'
[10]: děkuju moc 🙂 doufám, že se tu další díl objeví dneska nebo v pár příštích dnech, vše záleží na Januli 🙂 a ano, hůř už to ukončit nešlo 😀
Jejku to jsem zvědava jak to bude dál.