autor: KarlaSka
Znáte to, je hodila občansko společensko-vědních základů a vy se strašně nudíte. Nejradši byste vytáhli mobil a najeli si na Twincest blog. Ale! Učitelka má na vás skvělý výhled a vy si tak musíte psát poznámky. Jenže já jsem strááášný rebel 😀 a místo poznámek jsem si psala tu mojí krvavou bestii 😀 Pak jsem to jenom přepsala o přestávce do mobilu a dneska odpoledne přetáhla do počítače, a tady je další díl 🙂 By the way, tenhle díl je spíš ve znamení flashbacků než upíří současnosti 🙂
Vaše KarlaSka
P.S.: Zajímá vás, kdo je vlastně ta úžasná Nicol? Zjistíte 🙂
P.P.S.: Tenhle díl je delší, ale nezvykejte si na to 😀
„Bille?“
„Hm?“ zamručel černovlásek přívětivě.
„Uhm, už nic,“ řekl Tom, kterému jako odpověď stačil Billův tón.
„Chceš si se mnou zalovit?“ zeptal se Toma bratr. Nehodlal se šťourat v tom, co mu dred chtěl říct. Bylo mu vcelku jasné, že chtěl vědět, jestli s ním může mluvit opět normálně.
„Jasně. A hned potom si můžeme zašukat,“ odpověděl Tom ironicky. Tváří jeho dvojčete prolétl ďábelsky úsměv.
„Tak pojď, Tomi,“ usmál se a v další chvíli držel překvapeného dreda v náručí.
„Pusť mě, Bille! Jsem těžkýýý!“ zavyl Tom, když se černovlásek najednou rozběhl svou šílenou rychlostí. Dred měl pocity, že jeho vnitřnosti nechali někde daleko za sebou.
„Kdepak. Jsi jako peříčko,“ řekl Bill a postavil Toma na zem. Ten na ni okamžitě dopadl a děkoval bohu, že už má tu šílenou jízdu za sebou. „Snad se ti nechce blinkat, Tomi.“
„Ne, ale už to nikdy nedělej!“
„Dobře, ale vážně netuším, jak se potom dostaneš zpátky.“ Usmál se Bill nevinně.
„OK, tak už jenom jednou,“ snížil své nároky Tom, ale už teď se děsil cesty zpátky.
„Ty taky nic nevydržíš!“
„Promiň, ale tohle by asi nedal žádný člověk,“ naježil se okamžitě Tom. Upír jenom zakroutil hlavou a nabídl bratrovi ruku. Ten se jí ihned chytil a nechal se vytáhnout na nohy.
„Vážně tě nesnáším!“ zavrčel Tom, ale to Billa vůbec nevyvedlo z míry. Slyšel ta slova z bratrových úst už tolikrát, že už si s tím nedělal starosti.
„Kde to vůbec jsme?“ zeptal se dred, který až teď začal věnovat pozornost svému okolí. Byli na nějakém starém a rozpadlém sídlišti a Tom si byl jistý, že už nejsou v L.A..
„Na skládce lidských duší,“ pronesl Bill dramaticky, ale stále se usmíval. Tomovi z toho místa běhal mráz po zádech.
„To nemyslíš vážně, že ne?“
„To víš, že jo. Tady najdeš všechny vyvrhele lidské společnosti. Jsou tu bezdomovci, prostitutky i gangy.“
„Ale nechceš někoho z nich zabít, že ne?“ zeptal se Tom. Jeho hlas se třásl potlačovaným strachem. Tohle místo bylo jako vystřižené z horroru. Vlastně to bylo stejně děsivé, jako když jako malí koukali na strašidelné filmy. Tom pak vždycky Billa utěšoval, že je to jen film.
*flashback*
„Ale jdi, Bille! Vždyť tohle není ani horror!“ Dred hladil rozrušeného černovláska přitisknutého na jeho hrudi. Jemně se probíral jeho čerstvě obarvenými vlasy a obdivoval jejich hebkost.
„Ale jsou tam upíři!“ vypískl Bill, když se opět odvážil podívat na obrazovku. Chtěl se opět schovat v Tomově náručí, ale zároveň mu chtěl ukázat, že není srab, a tak dál sledoval Drákulu a jeho zbylé dvě manželky.
„Ale upíři neexistujou! Je to jenom film, neboj se, Billi,“ pohladil ho Tom po tváři a stáhl si ho zpátky na sebe. Věděl, že to Billa neuklidní, a že v noci mu hned, jakmile spatří nějaký stín, vleze pod peřinu. Ale s tím neměl dred žádný problém. Byla jeho povinnost uklidňovat a chránit to malé černovlasé stvoření na svém hrudníku.
Za chvíli si všimnul, že Billův stisk kolem Tomova pasu povolil a jeho bratr klidně oddechuje. Vypnul tedy televizi, ve které právě Van Helsing vykládal něco o vlkodlačím séru, a zvedl si černovláska do náručí. Byl těžší, než se zdálo, ale i tak ho Tom zvládl vynést nahoru do patra. Chvíli se rozhodoval, jestli Billa uložit k sobě nebo k němu. Nakonec se rozhodl ušetřit si čas, odnesl ho k sobě a položil na svou postel. Černovlásek se zavrtěl, ale spal dál.
„Dobrou Billi,“ zašeptal, když si lehl vedle něj.
„Já nechci být upír,“ zamumlal ze spaní černovlásek a přitiskl se k Tomovi blíž.
*konec flashbacku*
Tentokrát byl ten silnější Bill.
„Proč bych neměl?“ zeptal se Bill a jeho hlas byl najednou opět plný chladu.
„Ničíš tím svou duši,“ zašeptal Tom.
„Jsem nesmrtelný. Moje duše nemusí být čistá, když nikdy neumřu,“ odpověděl černovlásek, ale tón jeho hlasu už nebyl zlý, ale pouze zamýšlený.
„Stále tě může někdo zabít!“ namítl Tom.
„To teda nemůže,“ ubezpečil ho upír, „Jsem nejsilnější upír na světě.“
Dred zůstal po tomto výroku zticha a nevěřícně hleděl na svého bratra.
„Prozraď mi, Tome, proč si myslíš, že jsem ještě nezměnil tvé vzpomínky? Proč mi pořád věříš?“ zeptal se najednou Bill. Klidně zavřel oči a nasával všechny okolní pachy.
Tom přešel až těsně k němu. Bill si moc dobře uvědomoval jeho přítomnost, ale i tak ho příjemně překvapilo, když jeho bratr spojil jejich rty. Jemně laskal jeho ústa a nedělal si žádné starosti s tím, že mu Bill polibky neoplácí.
Ne, že by nechtěl, ale bál se, že mu opět ublíží. Když ale Tom pronikl jazykem za hradbu upírových zubů, nezadržel černovlásek slastný vzdech do dredových úst. Ten jako by ho pustili ze řetězu, začal mapovat Billova ústa dychtivěji.
Ten ihned začal spolupracovat. Jejich jazyky spolu vášnivě tančily a neustále bojovaly o dominanci.
Tom ovinul Billovy paže kolem pasu a černovlásek si ho přitáhl za týl blíž k sobě. Probouzel se v něm chtíč. Najednou si připadal jako divé zvíře, které netouží po ničem jiném, než strhat z Toma všechno oblečení a prožít s ním vlnu slasti a euforie. Včas se však zarazil a radši se od Toma odtrhl.
„Stačí ti to jako odpověď?“ zeptal se dred zadýchaně.
„Naprosto,“ usmál se Bill a připadal si opět šťastný. Tom v něm uměl vyvolat pouze ty nejkrásnější pocity, za což mu byl neskonale vděčný. „Miluju tě,“ řekl konečně ta dvě slova. Dredovu tvář rozzářil šťastný úsměv.
„Já tebe taky. Nevraždi, prosím! Kvůli mně…“ zašeptal Tom, i když nevěřil, že by ho Bill poslechl.
„Dobře,“ vydechl černovlásek a zahanbeně sklonil hlavu. Měl přece Toma poslouchat. On mu nikdy neradil špatně. Teda, aspoň pokud se nejednalo o cigarety, alkohol nebo holky.
*flashback*
Bill seděl na gauči v obýváku a zamyšleně pozoroval své čerstvě nalakované nehty. Lak ještě ani nezaschl, ale on už viděl spoustu nedokonalostí. Přemýšlel, jestli si je má ještě jednou přelakovat, nebo si toho nikdo nevšimne.
„Billi! Billi! Billiii!“ vyzpíval Tom, a Bill si myslel, že mu prasknou ušní bubínky.
„Co je, ty magore?“ zeptal se, ale neodtrhnul pohled od svých nehtů.
„Strašně tě miluju,“ zasmál se Tom a ani netušil, jak černovláska bolelo, že jsou ta slova pronesena pouze v žertu.
„Já tebe taky,“ zabručel a přesunul svůj pohled na druhou ruku.
„Hele, naše milovaná Nicol pořádá večer tajnou párty. Půjdeme se tam podívat, viď?“
Bill už chtěl odseknout, že ne, protože neměl absolutně náladu na nějakou chlastačku, ale jediný pohled do štěněčích očí jeho bratra mu vzal všechny slova.
„OK.“
„Super! Začíná to za dvě hodiny, tak ať si tu za hodinu a půl připravený!“ Zaradoval se Tom a vyběhl nahoru do patra.
„A to mi říkáš až teď?!“ zakřičel za ním černovlásek. Byl si jistý, že ho slyšel, protože dveře bouchly až chvíli poté. „To abych se začal chystat,“ řekl prázdnému obýváku a vyrazil pomalu nahoru za bratrem. Zapadl do svého pokoje a byl rád, že je rád.
Přešel k šatníku a rozevřel to své hadrové království. Předlouhou chvíli do něj civěl, než jen tak namátkou sáhnul dovnitř a vytáhl svoje oblíbené černé džíny. Přibral k nim i jedno ze svých triček s lebkou a krátkou koženou bundu. Všechno si oblékl a šel se do koupelny namalovat.
Stoupl si před zrcadlo a opatrně si začal obtahovat jedno z očí uhlově černou tužkou. Spokojeně si zkontroloval výsledek a vrhnul se na druhé.
Ve chvíli, kdy přikládal tužku těsně pod oko, vtrhnul dovnitř Tom. Bill leknutím nadskočil a bolestivě se dloubnul do oka.
„Do prdele! Do prdele!“ nadával černovlásek a držel se za otékající oko. „Ty kreténe!“
„Panebože! Bille?! Jsi v pořídku?!“ přiskočil k němu okamžitě Tom a snažil se dostat k bratrovu obličeji. Nebylo to ovšem vůbec jednoduché, protože černovlásek neustále poskakoval po celé koupelně.
„Nech mě, ty debile!“ odstrčil od sebe Bill Tomovy ruce a vyrazil pryč. Nechtěl, aby ho dred viděl s oteklým a rudým okem.
Vběhl do kuchyně a z mrazáku vytáhl zmražený pytlík zeleniny a připlácl si ho na obličej. Ihned pocítil úlevu, která ho ovšem ihned opustila, když na své paži ucítil nepatrný dotek.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Tom starostlivě, ale Bill byl pořád tak vytočený, že ho bratrova péče vůbec neobměkčila.
„Vypadám tak?!“ vyjekl, pytlík stále připlácnutý na oku.
„Promiň, já nechtěl. Kdybys neměl tak holčičí sklony.“ Pokrčil Tom rameny, ale ihned mu došlo, že řekl strašnou hloupost. Utvrdil ho v tom i ledový sáček, který mu tvrdě narazil do obličeje, když ho po něm Bill hodil. Ani se nestihl probrat z toho šoku, když schytal nevelkou ránu pánví do hlavy.
„To si snad děláš prdel!“ zařval na Billa s teflonkou v ruce. Promnul si bolavé místo a ihned sáhl po druhé. To už neváhal ani černovlásek a opět zaútočil. Tom ránu hbitě vykryl, jen to zařinčelo, a ohnal se Billovi po pasu. Praštil ho ze strany do břicha, ale černovlásek jako by to necítil a uhodil Toma pánvičkou do téhož místa.
Ještě chvíli spolu bojovali a schytali pár ran, dokud Bill se značnou samolibostí nevyrazil Tomovi pánvičku z rukou.
„Jasný vítěz!“ prohlásil a měl se k odchodu. V tu chvíli ho Tom přetáhl přes záda židlí.
„To máš za tu hlavu,“ procedil skrz zuby a rychle vyběhl nahoru, kde se zamknul v Billově pokoji.
Černovlásek se mezitím sebral z podlahy a vydal se taky nahoru. Musel se, i přes bolavá záda, spokojeně usmívat. Tohle nebylo poprvé, co na sebe vzali pánve, a Bill s radostí shledal, že je v tom mnohem lepší než Tom. Tomu se nikdy nepodařilo vyrazit mu pánvičku z rukou.
Zmáčkl kliku svého pokoje, ale k jeho překvapení i zděšení se dveře neotevřely. Několikrát jí ještě zalomcoval, ale výsledek byl pořád stejný.
„Debile!“ zařval a kopnul naštvaně do dveří. „Jak ty na mě, tak já na tebe.“ S nově nabytou energií vyrazil do bratrova pokoje, kde se také zamknul.
Vzal do rukou Tomovu Gibsonku, která ležela na posteli, a sedl si. Začal pomalu vybrnkávat jednu melodii, kterou ho dred naučil, a za chvíli už slyšel na chodbě spěšné kroky.
Tom zalomcoval klikou a stejně jako Bill kopnul do dveří.
„Nedělej to! Prosím! Víš, jak mi na ní záleží!“ křičel přes zavřené dveře.
„Vždyť nedělám nic, co by jí mělo ublížit,“ bránil se černovlásek, ale ihned na struny o něco přitlačil. Uhodil do nich silněji a už se ani nesnažil hrát. Chtěl Toma jenom vytočit.
„Nikdy už ti nevlezu do pokoje! Jenom toho, prosím, nech!“ Dred už byl přímo zoufalý. Zakládal si na svém nástroji víc, než bylo zdrávo a Bill to moc dobře věděl.
„OK,“ otevřel mladší z bratrů dveře a odešel do svého pokoje.
***
„Teda! Vypadáš úžasně!“ prohlásil Tom, kterého černovláskův zjev natolik uchvátil, že zapomněl na svoje rozhodnutí, být na něj naštvaný.
„Copak někdy nevypadám úžasně?“ zeptal se Bill s provokativně nazdviženým obočím. Dreda opět přepadly nemravné myšlenky ohledně jeho bratra, které se v jeho hlavě vynořovaly poslední dobou podezřele často.
„Ne,“ vymáčknul ze sebe a radši vyrazil ven následován Billem.
***
„Ahoj Nicol,“ pozdravil Bill blondýnu v krátké minisukni a políbil ji na tvář. Stejně tak udělal i Tom.
„Ahoj kluci. Teda, nečekala jsem, že přijdeš, Bille, ale jsem ráda, že jsi tu,“ usmála se na něj vlídně. Už od jejich útlého dětství si s Billem výborně rozuměla a měla ho nesmírně ráda. Nikdy by mu to neřekla, ale byl pro ni jako sestra.
„Přeci bych si nenechal ujít tvojí párty, sestřenko,“ oplatil jí úsměv černovlásek.
„Hele! Koukni! Támhle jsou nějaký roštěnky! Budeš můj parťák, Bille,“ vyhrkl Tom a táhl otráveného černovláska za zápěstí pryč.
„Na, Bille. To ti zvedne náladu,“ řekl Tom a vrazil skleslému černovláskovi do ruky skleničku tekutiny medové barvy. Ten ani nepřemýšlel a ihned do sebe skleničku kopnul. A za ní další a další…
***
„To by stačilo! Pojď ihned dolů!“
„A me se ješe nece, Tomí,“ zakňoural Bill a dál se kymácel na stole.
„Akorát spadneš a ublížíš si!“ přemlouval ho dred dál, ale právě v tu chvíli Bill ztratil a spadl rovnou na něm.
„Nepij, když to neumíš,“ řekl Tom vlídně, a když se sám zvedl, pomohl černovláskovi na nohy.
„To tys mi to dal,“ usmál se Bill, jako by se tím všechno vyřešilo.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se ho bratr, když si všimnul, že Bill nějak zezelenal. Odpověď přišla vzápětí, když mu na obrovských kalhotách přistála sprška zvratků.
„Asi ne,“ vzlykl černovlásek a po tváři se mu skutálela slza. Bylo mu strašně špatně a za všechno mohl Tom.
*konec flashbacku*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
:3 Už aby byl další!!!… :D:D:D A těším se na sobotu 😉
Ja taky (1)ty,ale dělali kraviny ta pánvička tlemila jsem se jak cvok.
[1]: snad brzo 🙂 já se taky těším, beru 🙂 bude to úžasný 🙂
[2]: tak dvojčata, aby nedělali kraviny 😀
😀 teda, to bolo pekné 🙂