autor: T-KAY & Iveth Biersack
Tak a poslední díl lidičky. Snad se vám bude líbit. Ale nebojte. Plánujeme další projekty, ale myslím, že se vrátíme ke klasice 🙂
Pa T-KAY & Iveth
Andreasovi najednou došly připomínky, když měl studenou hlaveň Tomovy zbraně u hlavy.
„Hele, ty srabe, nehraj si tu na něco, co nejsi!“ osopil se na něj a snažil se mu vykroutit.
Tom však jenom zesílil stisk a přitiskl mu víc hlaveň ke spánku. Vin okamžitě vystartoval k Billovi a odvedl ho zpět do postele.
„Zlato, teď zůstaň tady, ano? Opovaž se vylézt… nechci, abys to viděl,“ šeptl a políbil ho.
Tom odvlekl Andrease ven na zahradu a tam ho s Brianem zpacifikovali, dokud nepřišel Vin. Ten se na něj jenom pobaveně ušklíbl.
„Tak ta DĚVKA ještě žije, jo? Neříkej, žes tomu ubožákovi odpustil,“ zasmál se Andreas.
To od Vina schytal pěstí. Nechal hlavu tak, jak mu skončila, a začal se smát. Dostával absťák. Začínal být mimo.
„Marku… myslel jsem si, že si větší chlap… a ne měkota, co se zamiluje do první děvky, co mu padne pod ruku!“ další facka.
Andy se začal hrozně smát. Jako šílenec. Až z něj šel děs. To už Vin nevydržel a kývnul na Briana, aby mu podal zbraň.
„Poslední slova?“ uchechtl se Vin a odjistil zbraň. Namířil proti němu. Andy se jenom zasmál.
„No dělej! Vodpráskni mě! Stejně mě tu nic nedrží!“ vyprskl znovu smíchy.
Vin se zamračil a bez smilování prohnal kulku tou jeho blonďatou hlavou. Hned padl k zemi mrtvý. Pořád s úsměvem na rtech. Vin se zašklebil a kopl do něj.
„Zavolejte někoho, ať tu uklidí,“ mávl rukou a mlčky odkráčel do domu.
Hned za Billem. Ten ale neležel a všechno to viděl. S hrůzou v očích sledoval, jak mrtvého Andyho táhnou někam pryč. To už vešel Vin, a když viděl, že Bill všechno ví, přešel k němu a objal ho.
„Bille, já…“ začal tiše. Bill se na něj otočil.
„C-co… proč,“ víc toho ze sebe nedostal, protože se mu podlomila kolena. Vin ho chytl do náruče a uložil do postele.
„Bille jsi slabý, musíš se prospat,“ pohladil ho po tváři.
„Proč,“ zopakoval znovu Bill, ale spánek ho přemohl a on usnul.
Vin se zvedl a odešel dolů zavolat úklidovku. Chlapi přijeli téměř okamžitě a tělo odvezli bůhví kam. Sedl si v obýváku k mini baru a hodil do sebe panáka něčeho ostřejšího. To už za ním přišel Brian s Tomem. Ten se vzdálil k Billovi a Brian šel za Vinem.
„Vine, jsi… v pohodě?“ dal mu ruku na rameno. Vin jenom přikývl.
„Jo… pohoda… je po něm, ne?“ ušklíbl se Vin a protáhl se. Brian se usmál a nalil jim dalšího panáka.
Tom seděl u Billa a držel ho za ruku. To Billa probralo.
„Bráško, jak je ti? Nemáš hlad?“ Bill jenom zavrtěl hlavou a usmál se na něj.
„Je mi líp,“ vysoukal ze sebe již lepším hláskem a usmíval se.
„Bráško, měl jsem o tebe strach… hrozný strach,“ šeptal a hladil ho po propadlé tváři.
„Tomi, já… jsem… jsem na tebe hrdý,“ pohladil Toma po boku. Ten se usmál.
„Jsi… můj velký bráška,“ zasmál se tiše Bill a stiskl Tomovu ruku víc.
„Tohle už bude celé uzavřená kapitola… nikdy už se ti nic nestane… to slibuju,“ hleděl mu do očí.
Dole Brian zase uklidňoval Vina.
„Brácho, neboj. Posílíme naše řady a Bill bude v bezpečí. Už se nic z toho nikdy nestane… my s Tomem se o to postaráme,“ Vin jenom vrtěl hlavou.
„Já nevím… mám strach… snad poprvé v životě se o někoho bojím, Briane. Je to divný,“ povzdechl a promnul si obličej. Brian jen s pochopením kývl a poplácal ho po zádech.
„Hele… to, že Tom bude velet po tobě… myslels to vážně?“ usmál se Brian a koukal na něj. Vin se ušklíbl.
„Jo… jasně že myslel… teď v téhle situaci se osvědčil a je to dobrej kluk… a vám dvěma to přeju,“ usmál se.
To už dolů scházel Tom a podpíral kolem pasu Billa. Oba se usmívali a očividně vládla dobrá nálada. Vinovi se okamžitě rozzářily oči a šel k Billovi. Na Toma se děkovně usmál a poplácal ho po zádech.
„Poslyš… osvědčil ses mi… budeš mým nástupcem. Doufám, že souhlasíš,“ usmál se. Tom jenom nadšeně kývl.
„Bude mi ctí pracovat s tebou,“ plácli si spolu.
Brian k Tomovi přišel a objal ho zezadu kolem pasu. Bill padl kolem krku Vinovi a objal ho.
„Miláčku já… měl… měl jsem… hro-hrozný strach, že… že už tě neuvidím,“ steklo mu pár slz po tvářích. Vin mu je pohotově setřel a pousmál se.
„Neplač, hvězdičko… už bude dobře,“ ujistil ho a objal tak pevně, jak jen mohl, ale aby mu neublížil.
To si ani jeden nevšimli, že Brian s Tomem zmizeli. Na chvilku si zabrali jednu z ložnic pro své nekalé hrátky.
„Nemáš hlad?“ zeptal se tiše Vin a už Billa vedl do kuchyně.
Posadil ho na židli a před něj položil talíř s jídlem. Bill se na něj vděčně usmál, a hned se do toho pustil. Moc toho nesnědl kvůli staženému žaludku, ale udělalo se mu líp.
„Děkuju,“ usmál se. „Marečku, já… mám nápad,“ usmál se Bill najednou a skousl si ret. Vin si sedl vedle něj a přitáhl si ho na klín.
„Copak se ti honí hlavinkou, hm?“ pohladil ho po vlasech.
„Nooo, až mi bude líp… odjedeme někam… hodně daleko… jenom my dva a… možná tamti dva,“ navrhl Bill a pohladil Vina po tváři. Ten z toho doteku zjihnul.
„No to zní moc dobře! Odletíme někam hodně daleko… stačí si říct kam,“ Vin byl rád, že se Billovi pomalinku vrací jeho nekončící roztomilost.
„Už se těším, až budeme jenom spolu… žádní nepřátelé… jenom my dva,“ netušil, kde se to v něm bere, ale připadalo mu to najednou normální. Billovi se oči rozjasňovaly minutu od minuty víc a víc.
Uběhlo pár dní a Bill se začal pomalu zotavovat. Vin se rozhodl pro to, že se postará, aby zase nabral váhu, takže mu denně vyvařoval.
„Budu tlustej,“ stěžoval si Bill, když na večeři přišli Tom s Brianem.
„To bude jedině dobře,“ zasmál se Tom společně s Vinem.
„Ale já nechci bejt tlustej,“ zakňučel Bill a dloubal se v jídle.
„Ale no tak. Je to dobrý, tak se v tom nedloubej, hvězdičko,“ usmál se Vin a přišel k němu.
„Ty Vine, proč mu říkáš vlastně ‚Hvězdičko‘? Nikdy jsem to nepochopil,“ zeptal se Tom.
„Kvůli tomu tetování. Navíc je to moje malá hvězdička. Svítí mi na cestu,“ vysvětlil Vin, položil ruce na Billovy paže a začal ho hladit.
Následně se k němu sklonil a políbil ho do vlasů. Brian se uchechtl, když viděl, jak Billovy tváře nabraly odstín červená barvy.
„Aha,“ usmál se Tom a znovu se pustil do jídla.
„Kam vlastně pojedete na dovolenou?“ zeptal se Brian.
„Nevím. Nějak jsme to neprobírali, ale chtěl bych někam k moři. Někam, kde bude slunce, pláž a spousta slaný vody,“ odpověděl Vin.
„Co Maledivy?“ zvedl hlavu Bill.
„To tě napadlo teď?“ usmál se na něj Vin.
„No… ne. Vždycky jsme se tam chtěli s Tomem podívat,“ usmál se stydlivě.
„To je fakt. Musí tam být nádherně,“ přikývl Tom.
„Tak už máme místo a myslím, že ve čtyřech bude větší zábava,“ řekl Vin svoje rozhodnutí.
„Ve čtyřech?“ divil se Brian.
„No pojedu já s Billem, a pokud jsi Billa slyšel, tak se tam chtěli podívat oba. No co bys chtěl od dvojčat,“ zasmál se Vin.
„To jako, že s váma pojedu já s Brianem?“ divil se Tom.
„Bingo,“ Vin chytl solidní záchvat smíchu.
„Neutahuj si z mého dvojčete,“ drcnul do něj Bill.
„Promiň, hvězdičko, to nešlo,“ smál se pořád Vin.
„Hej dost. Tohle není fér. Za chvíli si Brian začne utahovat ze mě a bude to v prdeli,“ řekl Bill nespokojeně.
„Kdes sebral takový slovník?“ podíval se na něj Vin.
„Divíš se mu? Žije s překupníkem. Jeho slovník se začíná měnit,“ zasmál se tentokrát Brian.
„Tccc… to si vyprošuju,“ řekl Vin a hraně se naštval.
Bill vstal, přešel k Vinovi a objal ho.
„No tak, zlato. Pokud nebudeš chtít, tak budu mluvit slušně. Ale kvůli tobě to není,“ ujišťoval ho.
„Hmm… dobrej způsob vynutit si objetí,“ zasmál se Vin a pevně Billa objal.
„Ty jeden,“ vyjekl Bill a začal do něj bušit pěstičkama.
„Hele, bolí tě to, když do tebe tak buší?“ zeptal se Brian a Tom do něj šťouchl.
„Ne, je to jako by do mě nikdo nemlátil. Měl jsem si najít někoho silnějšího,“ řekl Vin a v tu chvíli by si nejradši nafackoval za to, co řekl.
Bill vykulil oči a pomalu se mu do nich hrnuly slzy.
„Ne… hvězdičko, tak jsem to nemyslel,“ začal se omlouvat.
„Pusť mě,“ řekl Bill tiše, ale zato neutrálním tónem hlasu.
Vin ho raději pustil a Bill rychle vyběhl z kuchyně.
„Tohle jsi fakt posral,“ konstatoval Brian.
„Dík, to bych bez tebe nevěděl,“ řekl jízlivě Vin a vydal se nahoru za Billem.
Rychle vyběhl schody a zamířil k ložnici. Dveře byly pootevřené a za nimi uslyšel tiché vzlyknutí. ‚Tohle jsem opravdu posral,‘ říkal si Vin v duchu. Proto opatrně otevřel dveře a vešel.
„Hvězdičko, já… omlouvám se… nemělo to tak vyznít…“ začal se mu omlouvat.
Bill ale mlčel a koukal do podlahy.
„No tak, Billí. Omlouvám se. Nemyslel jsem to tak,“ klekl si před něj a chytil ho za ruce.
„Bolelo to,“ hlesl Bill.
„Já vím. Nechtěl jsem, aby to vyznělo tak, že tě nechci nebo nemiluju. Hvězdičko, ty jsi za poslední dobu jediný dobrý, co mě potkalo,“ pošeptal Vin a vtiskl mu polibek na hřbet ruky.
„Opravdu?“ kníkl Bill.
„V tomhle ti nedokážu lhát. Miluju tě,“ usmál se Vin a tentokrát ho políbil na rty.
„Já tebe taky,“ řekl Bill a Vina objal.
„Pojď. Půjdeme dolů. Musím udělat ještě jednu věc,“ řekl Vin záludně.
„Jakou?“ zeptal se Bill.
„Když ti to řeknu, tak to ztratí to pravé kouzlo,“ odpověděl Vin.
„Oh… aha,“ hlesl Bill, vstal a spolu s Vine odešli dolů.
„No vidím, že se usmířili,“ usmál se Brian, když se objevili dole v obýváku.
„To je dobře,“ odkýval Tom.
„No ještě chci něco udělat. Je dobře, že jste tu i vy,“ prohlásil Vin a Billa postavil přibližně doprostřed obýváku.
Tom s Brianem se na ně otočili a pozorně sledovali, co se bude dít.
„Bille, lásko. Tohle bych chtěl udělat správně, takže…“ řekl Vin a klekl si před něj na koleno, „Hvězdičko, miluju tě a chci se tě zeptat. Vezmeš si mě?“
KONEC
autor: T-KAY & Iveth Biersack
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Co to má být za konec??? 🙂 No ale aspoň budou šťatní 😀
Ten konec je pěknej.Škoda že to skončilo,byla to pěkna povídka.Doufám že napíšeš ještě další .Píšeš moc hezky.
panebože..to skončilo líp než jsem si mohla myslet 🙂
ale jen je škoda, že to opravdu končí…pár Bill a Vin jsem si oblíbila úplně stejně jako Toma a Briana….prostě úžasná povídka..:)