Sell Your Soul 28.

I když riskoval, že bude vypadat jako typická rozmazlená celebrita, Bill dostal nápad, a každý kdo jen zahlédl noviny, časopis, bulvár nebo kanál o celebritách, ho teď už znal. Bill nemusel vidět ani jednu z těch zpráv, fotek a pomluv, které kolovaly, a každý je znal, Billa a Adama, ať chtěli nebo ne. Natáhl se pro sluneční brýle a sundal si je, stejně jako velkou šálu, kterou si zakrýval vlasy, zatřásl hlavou, aby je uvolnil.

Těžké železné dveře zadrnčely a ozval se zvuk davu a hudby před show, vyšel ven velký opálený pán. Jeho ruce byly tak svalnaté, že se málem nevešly pod triko. Pozdravil dvojčata a jejich bodyguarda, usmál se. „Pánové, pojďte prosím za mnou…“ zvedl ruku a mávl, aby šli za ním, otevřel pro ně dveře.

Dokonce i ve tmě sekuriťákova plešatá hlava zářila ve světlech z reflektorů. Skoro nikdo si jich nevšiml, když procházeli tmou, světla na podiu se pomalu začínala rozsvěcet, svítila jasná červená, modrá, zelená a žlutá světla.

Hudba pomalu utichala, křik publika byl hlasitější a hlasitější. Až je z toho bolely uši. Foťáky se otáčely k podiu, cvakaly a fialová sametová opona se zatáhla. Na pódiu se objevili neznámí lidé, brali si kytary a sedali za bubny – hudební skupina.

Komu: Adam

Dlaně se mu potily, když se podíval na zprávu, realita, že ho Bill sleduje, mu začínala docházet. Ukáže svůj největší talent vyprodané show, o kterou mu ještě před chvílí nešlo, a teď myšlenka na to, že ho budou sledovat oči milovaného, přinesla velkou nervozitu a radost. Bill se vrátil. Myslel si, že už je dávno na cestě do Německa, ale namísto toho se vrátil. Byl v tom publiku, i když jen na jednu píseň, stejně tam byl.

Adam dal telefon stranou, schoval ho pod stůl a podíval se do zrcadla na svůj odraz. Týden s Billem pro něj udělal zázraky a byly opravdu znát. Jeho kůže byla čistější, oči jasnější a modřejší, cítil se tak živý, dokonce i lidé z crew si toho všimli. Teď se podíval sám sobě do očí a viděl to taky – normálně šedé modré oči, které vypadaly, jako by brečel, byly teď tak intenzivně modré a jasné. Podíval se ještě jednou na svůj telefon a sám sobě se tiše zasmál, Bill byl tady.

Jeho nadšení ho přemáhalo, zvětšovalo se a zvětšovalo, když vteřiny ubíhaly a on ze sebe vydal neuvěřitelně vysoké zapištění, tak hlasité, že se po něm pár lidí otočilo, nedokázal se sebrat.

Napjatý, elektrizující pocit naplňoval místnost, vzduch tím naprosto praskal. Adrenalin tekl, energie se plnila, každý člověk v místnosti to cítil, od fanoušků po zvukaře a kapelu.

Křik davu byl ohlušující, skoro hlasitější než zpěvákův hlas, nemuseli jste být fanouškem, aby vám došlo, že ta písnička je populární.

Dospívající dívky i starší paní zpívaly s mužem na podiu a oslavovaly ho, obdivovaly ho.

S mikrofonem u rtů Adam došel na podium, šel doleva, zatímco zpíval, zaklonil hlavu a zazpíval poslední část verše.

Bill ani nezamrkal od té doby, co světla padla na zpěváka. Jeho oči byly tak zafixované na Adamovi, že si jen nepřítomně olizoval rty, poslouchal každé slovo, jako by na tom závisel jeho život. Bylo to hloupé, ale v tu chvíli visel na každém slovu, které vyšlo Adamovi z úst, snažil se slyšet to, co říkal mezi řádky, a to, čemu by rozuměl jen on.

Když se zpěvákův hlas zvedl ve vysokém tónu, Billovi přeběhl mráz po zádech, zachvěl se, pak se jejich oči setkaly. Přes více než tisíc lidí se milenci našli a vymazali všechny ostatní ze světa.

V tu chvíli Adam zpíval jen pro jednoho jediného člověka. Prostě jen tak, představení začalo mdle a bez života, a najednou bylo naplněné energií a vášní, každý to cítil, když se dívali, jak se Adam vrátil doprostřed podia, vzal stojan na mikrofon.

„Oh! Do you know what you got into?

Adamova persona z podia byl někdo naprosto jiný, než koho Bill znal za zavřenými dveřmi. Namísto pomalých, promyšlených pohybů a sympatického skoro andělského hlasu a lehkého smíchu, tenhle člověk byl tak temný, ostrý, žádostivý. Skoro jako by byl rozzlobený, než jste se zamysleli nad tím, co zpívá.

Čistě modré oči se znovu podívaly na balkon, ujišťovaly se, že ho Bill sleduje, i když to bylo hravé, tohle byla pomsta. Pomsta za to, že ho tak před večeří vzrušil v tu nejhorší možnou dobu, pomsta za hraní na nevinnost a předstírání, že nevěděl, co udělal.

„‚s all right, you’ll be fine.

Bill bude trochu vzrušený teď, dokonce se i začínal potit, ale nikdy z něj nespustil oči, a to bylo vše, co Adam chtěl. Bill neměl dovoleno být ten jediný, kdo se bude bavit.

Dal si stojan od mikrofonu mezi nohy,

a s úšklebkem k němu přirazil, viděl (dokonce i z takové dálky), jak se jeho tělo napjalo.

„No escaping when I start,

Billovy rty byly pevně semknuté, jeho sten se ztratil v křiku publika, v dunícím rytmu a refrénu písně. Zaťal prsty v pěst, byl tak vděčný, že to není on, na koho svítí reflektor. Kdyby někdo jiný věděl, čeho je ten člověk schopný s páskem, byli by všichni stejně tak slabí v kolenou jako on. Vzpomínal na to, jak měli propletené prsty, na zpěvákův dech ve svých uších, na tlak Adamovy váhy, na adrenalin, který mezi nimi probíhal, když se jim na tělech tvořily modřiny, na škrábance a steny. Vzpomínal, jak ho Adam držel, jak se ho držel jako o život, jak ho jemně a horoucně líbal na rty.

Ze všech lidí, jen starší Kaulitz mohl cítit člověka vedle sebe, cítil každé zachvění, každý nářek, který se vydral z Billova krku, každý nával rozkoše, který Adamův hlas vytvářel v těle jeho bratra. Cítil to všechno, díval se na svého bratra, nikdy Billa neviděl tak vzrušeného jen z textu. Temné oči se podívaly dolů, zakrývaly je řasy a lehký černý make up, rty se pootevřely, ztěžka dýchal, bylo to vidět pohybem Billových ramen. Byl si jistý, že jeho bratr byl stejně rád jako on, že bunda, kterou mladší z nich měl, byla dlouhá a většinu zakryla.

„Oh! Do you like what you see?“

Ostře modré oči se setkaly s toužebnou hnědou a Adamův úšklebek se zvětšil, když znovu zaklonil hlavu tak, jak si to Bill moc dobře pamatoval, tak aby mu přinesl vzpomínky na to, co mělo zůstat za zavřenými dveřmi.

Kdyby amfiteátr nebyl naplněn tisíci lidmi, kdyby Adam nebyl uprostřed vystoupení, Bill by vyběhl na podium a přímo tam by se na něj vrhnul. Tenhle Adam se mu líbil stejně jako ten sladký, líbil se mu tenhle svádivý, drzý a kontrolou překypující člověk.

Když se světla znovu rozsvítila a osvětlila velkou místnost, dvojčata a jejich bodyguard byli pryč.