autor: KarlaSka
Miláčkové,
Tak jsem tu po krátké odmlce opět s mojí malou Destiny. Už jste si nejspíš zvykli, že do povídky téměř pokaždé zakomponuju nějakou Tokiáckou (nebo i jinou) písničku 🙂 no, dnešek bude i nebude výjimkou 😀 Tenhle díl je speciální tím, že jsem se pokusila do něj vtěsnat německou 😀 no, co si budem povídat, německy umim jenom Guten tag a Schiesse, a to zrovna nejsou slova, která by se v Billových textech objevovala nějak často 😀 Takže jsem si na pomoc povolala starý dobrý YouTube, na kterém je spousta videí s anglickým překladem písně, kterou jsem si vybrala dnes. Bohužel, každé má úplně jiný překlad, a tak jsem vsadila na rodilou Němku, která překládala do angličtiny 🙂 Doufám, že ten text vystihla správně, a že já jsem ho ze svého milovaného jazyka – angličtiny – přeložila také správně 😀 To by bylo k tomuto dílu asi vše 🙂
Vaše KarlaSka
„Ahoj Bille! Čau kluci! Včera jste váleli!“ Všichni se k nim hlásili a Bill, ačkoli mu to lichotilo, byl rudý až na zadku.
„Díky!“ utnul všechno to mumlání Tom rázně a přitáhl si růžového usmívajícího se černovláska do náruče. Ten spokojeně zabručel a ovinul dredovi ruku kolem pasu.
„Jsme slavní, Tomi,“ zašeptal nadšeně. Oči mu jen zářily.
„A to zatím jenom tady. Počkej, až budeme mezinárodní hvězdy!“ Zasmál se Tom a rukou ve vzduchu opsal oblouk.
„Yeah, we’ll be so international!“ zahlaholil vesele Bill. Angličtina byla vždycky jeho oblíbený jazyk, a proto si všechny texty překládal do angličtiny. Tedy alespoň ty, u kterých si nemyslel, že by je to zničilo.
„Mimochodem,“ dodal se širokým úsměvem Tom, „kluci sehnali nějakýho manažera. Přijde se na nás pozítří podívat a možná nám i něco zařídí, pokud se mu budeme líbit. Což samozřejmě budeme hned, jak uvidí ten tvůj roztomilej čumáček,“ řekl a políbil přiblble se usmívajícího Billa na špičku nosu.
„Myslíš?“ protáhl černovlásek.
„Vím. A až tě uslyší zpívat, tak bude vědět, že žádnou jinou kapelu už nikdy nebude chtít, protože my budeme přímo mašina na peníze!“
„Pokud bude hodně kytarových sól, tak budou fanynky pod pódiem omdlévat, protože kytarista je strašně sexy!“ Zasmál se Bill a pohladil volnou rukou Toma po hrudníku.
„Myslíš, že je Georg sexy?!“ zeptal se naoko zděšeně dred. Bill mu na to nic neřekl, jenom ho praštil hravě do ramene a odešel do své třídy.
***
„Tak zatím, Bille,“ políbil černovláska na rozloučenou a odešel z pokoje. Na zeleném trávníku se ještě otočil a s úsměvem shledal, že Bill stojí u okna a pozoruje ho skrz tenkou záclonu. Naposledy mu zamával, a pak nasedl do matčina SUV stojícího u obrubníku.
„Ahoj broučku,“ otočila se na něj rusovláska a jemně se usmála. Ale něco na tom úsměvu se Tomovi nezdálo. Její oči se totiž neusmívaly. Zoufale si skousl spodní ret a cinkl si tak piercingem o zuby.
***
Až na pohřbu se Toma zmocnily pocity, které v něm Billova přítomnost celou tu dobu úspěšně potlačovala.
Už nemá otce. Už nikdy k němu nepojede na prázdniny, nikdy ho, i přes rastovy protesty, neobejme. Nikdy.
Spadla první slza a za ní další a další. Za chvíli měl klopy saka promáčené čirými perlami bolesti.
„Sbohem,“ zašeptal do tíživého ticha a hodil na lakovanou rakev ve výkopu bílý karafiát. Poté vzal lopatu a nabral na ni trochu hlíny z hromádky a vhodil ji za květinou.
***
„Jsi v pořádku, broučku?“ zeptala se Simone a konejšivě pohladila syna po copánkaté hlavě.
„V rámci možností,“ zamumlal Tom a pokusil se na ni usmát.
„Mám pro tebe překvapení,“ mrkla na něho zrzka povzbudivě a v očích jí hrály ďábelské jiskřičky.
„Jaký?“ zeptal se Tom a snažil se znít zvědavě, ale ve skutečnosti mu to bylo úplně jedno.
„Pojď.“ Simone ho vyvedla z kuchyně, kde celou dobu přemítal nad kbelíkem ledu. „Počkej tady,“ postavila ho ke dveřím, kde se rasta opřel a futro, a s předstíraným zájmem se na matku usmál. Ta někam odběhla a za chvíli už Tom zaslechl její hlas plný nadšení. Mluvila s někým, koho neviděl.
„Tak pojď, už na tebe čeká!“ Povzbuzovala tu osobu.
‚Zase mě chce s někým seznámit? Já myslel, že už jí to přešlo.‘ Pomyslel si, ale dál setrvával na místě.
„Stále si nejsem jistý, proč tu jsem,“ odpověděl jí ten někdo. Hlas se mu třásl potlačovanou nervozitou. „Šel jsem s vámi jenom proto, že jste mi povědomá.“
V tu chvíli se Tom začal dusit záchvatem smíchu a bylo mu jedno, že je to pohřební hostině nepřípustné. Stahy bránice byly tak silné, že rasta spadl na kolena a dál se smál.
„Ehm,“ zakašlal někdo nad ním. Tom před sebou spatřil lakované lodičky své matky a vzhlédl k jejímu nechápavému pohledu.
„Tome, neděláš moc dobrý první dojem! Tohle je-“ Tom ji přerušil, když si za útlou ručku stáhl stvoření, které se jí krčilo za zády, k sobě na zem. Zmatený černovlásek jenom překvapeně vykvikl, když dopadl na rastu, ale hned se mu po tváři rozlil šťastný úsměv.
„Takže jsi poznal, že je to Bill? Musím říct, že já jsem s tím měla problémy. Kdyby mu ředitelka dětského domova kvůli mně nezavolala, tak bych neměla šanci ho najít.
„Možná to bude těma vlasama,“ řekl Tom a pohladil Billa po černé vlně. Ten se jenom začervenal a vyplázl na Toma jazyk.
„Nechtěl by si-„
„Ne,“ přerušil černovláska rasta a zvedl ho ze země. Bylo mu jasné, že se Bill chce zeptat, jestli neřekne své matce, že se už znají. Zpěvák se zatvářil zklamaně. „Zatím ne. Zahrajeme si hru, ano?“
„A jakou, Tomi?“ zeptal se Bill opět zvesela a oprášil si kožené kalhoty.
„Kdo zvládne lepší narážku,“ zašeptal mu Tom spiklenecky do ucha.
„Vidím, že jste rádi, že jste se oba shledali,“ usmála se na ně Simone.
„To je pravda, už se mi po Billovi začalo stýskat,“ podotkl rasta s úsměvem.
„Slabota!“ zazpíval mu Bill za zády.
„Tak se ukaž! Jsem na tebe zvědavej!“
„Sleduj mistra a uč se!“ Mrkl na něj Bill koketně a obešel zmatenou Simone.
„Hej! Počkej na mě!“ zahulákal Tom, nehledě na to, že je na pohřební hostině, a rozeběhl se za ním. Zastavili se až u jednoho z oken, kde se Bill opřel o parapet a zaujatě pozoroval německého ohaře hrajícího si na zahradě.
„To je Scotty?“ zeptal se s lehkým úsměvem a jeho úsměv se ještě rozšířil, když si pes začal honit ocas.
„Jo. To je můj kluk,“ řekl Tom pyšně.
„Nemáš jich nějak moc?“
„Jenom tři,“ odpověděl rasta.
„Tři? Scotty, já a?“
„O tom se ve slušné společnosti nemluví,“ odseknul Tom a za ruku odtáhl černovláska na zahradu. Hned jak je Scotty spatřil, vyrazil k nim a skočil na Toma, div ho neporazil.
„A kdy mě se svým třetím klukem seznámíš?“ zeptal se černovlásek svůdně a dýchl Tomovi za krk. Toho to tak překvapilo, že zapomněl odstrkovat Scottyho, který toho ihned využil a vesele mu olizoval obličej.
„Eh, to záleží na tobě,“ odpověděl ztěžka.
„Ahoj Scotty,“ pozdravil Bill psa, který se mu právě začal věnovat stejně důkladně jako před tím Tomovi, a podrbal ho za uchem, jako by předchozí rozhovor nikdy neexistoval.
„Pojď dovnitř. Začíná pršet.“ Pobídl Tom Billa po hodině hraní s vděčným Scottym.
„OK,“ souhlasil černovlásek a vydal se s Tomem zpět do domu.
„Tome? Mohli byste nám s Billem něco zahrát? Vím, že by vás táta rád slyšel znova.“ Poprosila je Simone a v očích se jí zaleskly slzy.
„Uhm, OK,“ zašeptal Tom a tázavě se podíval na Billa, který přikývl. V obličeji se mu zračila účast.
Rasta popadl kytaru, kterou už matka připravila k velkému pianu, na které ho v dětství nutila hrát. S odstupem času jí za to byl vděčný.
„Zlato?“
„Hm?“ zabručel černovlásek.
„Dal bys In die nacht? Byla to tátova oblíbená.“
„Samozřejmě,“ usmál se Bill a popošel blíž k pianu.
„Pamatuješ si ještě melodii?“
„Myslím, že jo,“ ujistil ho černovlásek a posadil se na stoličku u piana. Nechtěl na něj hrát, ale nebylo se kam jinam posadit a Billovi připadalo hloupé, aby při takovém songu stál. Tom si sedl vedle něj a přehodil si popruh kytary přes rameno. Povzbudivě se na černovláska usmál a s otazníkem v očích přiložil trsátko ke strunám.
„Děkuju, že to pro mě děláš,“ zašeptal rasta. Bill s překvapením shledal, že se mu v očích lesknou slzy.
„Pro tebe cokoliv,“ odpověděl černovlásek omámeně. Jeho výrazu se musel Tom zasmát. Bill naštvaně našpulil rty, čehož rasta pohotově využil a vtiskl mu na ně tak rychlý polibek, že si byl černovlásek jistý, že ho nikdo neviděl. V téhle domněnce ho utvrdilo, že se nálada v místnosti vůbec nezměnila.
Tom se provokativně usmál a mrknul na zmateného zpěváka. Pak rozezněl dřevěný nástroj na svých stehnech.
Billovi chviličku trvalo, než mu došlo, že má zpívat, a Tom tak musel předehru ještě jednou zopakovat.
„Ve mně,
začíná to pomalu chladnout.
Jak dlouho tu spolu můžeme být?
Zůstaň,
stíny mě chtějí dostat,
ale když jdeme, tak jedině společně.
Ty jsi
všechno, co jsem já
a vše, co teče mými žilami.
Navždy budeme spolu,
kamkoliv půjdeme, nezáleží jak hluboko.
Nechci tu být sám,
zůstaňme spolu.
V noci…
Jednou přijde čas,
budeme spolu
v noci!
Slyším tě, když tiše pláčeš,
všímám si každé chvilky, kdy dýcháš.
A v případě, že nás teď osud zničí,
to bude jedno, protože jsme sdíleli vše.
Nechci tu být sám,
zůstaňme spolu.
V noci…
Jednou přijde čas,
budeme spolu
v noci!
V noci, někdy…
V noci spolu s tebou!
Zastav mě nebo
budu v noci sám.
Tak pojď a zastav mě
Nebo budu odnášen sám pryč
v noci!
Nechci tu být sám,
zůstaňme spolu.
V noci…
Jednou přijde čas,
budeme spolu
v noci!
Ty jsi
všechno, co jsem já
a vše, co teče mými žilami.“
Celou dobu měli oči jenom jeden pro druhého. Ačkoliv tohle byla jedna z písní, které hráli v nemocnici, kdy jim bylo pouhých sedm let, zdálo se, že je celá o nich. Což taky byla, ale tehdy si to ještě neuvědomovali.
„Víš, že tě nadevšechno miluju, viď?“ zeptal se skoro zoufale černovlásek. Jeho hlas byl tak tichý, že i rasta kousek od něj měl problém zaslechnout jeho slova.
Tom se jemně pousmál a pohladil černovláska po dokonale hladké tváři.
„Viď, že si nikdy nenecháš narůst vousy?“ oplatil mu kytarista škádlivě a prolomil tak tíživost okamžiku.
„Někdy tě opravdu nesnáším, Tomane!“ zakroutil Bill se smíchem hlavou.
„Ale vždycky si vzpomeneš, jak mě vlastně strašně miluješ, a odpustíš mi!“ Tom vyplázl na černovláska jazyk a jeho ramena se otřásala potlačovaným smíchem.
„Hned, jak se vrátíme do školy, požádám o vlastní pokoj!“ zažertoval Bill, ale ihned o tom začal vážně uvažovat. Nechtěl být pro Toma samozřejmostí. Ten se jenom zašklebil, ale nijak to nekomentoval.
„T-to bylo úžasné, chlapci,“ přihrnula se k nim vzlykající Simone. „Skoro jako by těch devět let neexistovalo.“
„Hele mami, víš, jak máme s Géčkama tu kapelu?“ vyhrkl najednou Tom, protože si na něco vzpomněl. Simone pouze přikývla. „No tak jsme před týdnem sehnali zpěváka. Zpívá opravdu úžasně a vypadá ještě líp. Zítra se máme sejít s jedním manažerem. Mohli bychom být slavní. Zapomněl jsem ti to říct dřív.“
„A nebyl by Bill dobrý zpěvák? Přece jsi ho slyšel! Nikdy jsem nikoho neslyšela zpívat tak čistě. Má hlas jako anděl.“ Bill se při její poznámce začervenal a upřel pohled někam na svá kolena.
„Uhm, jo, ale… víš já… tak trochu s tím klukem chodím,“ zamrmlal Tom se skloněnou hlavou, ale černovlásek viděl, že se usmívá.
„Tak ty takhle?“ zasmál se Bill.
„A kdy mi ho představíš?“ zeptala se Simone a snažila se nedat najevo, že jí synova náhlá změna orientace vůbec nezaskočila. Ne, že by jí to vadilo. Byla ráda, že se Tom konečně ustálil a že je s někým šťastný, jenom to nečekala tak rychle.
„Jo, Tome! Kdy nám ho představíš?“ Dloubl ho Bill loktem do žeber.
„Tobě nikdy! Ještě bys mi toho roztomilýho myšáčka vyplašil!“ Ohradil se Tom a s úsměvem nakrčil nos.
„Tak roztomilýho myšáčka, jo? A jak říká on tobě, Tomane?“
„On nic moc neříká. Většinou jen heká,“ odpověděl Tom dost hlasitě, aby ho slyšela celá místnost. Bill jen vyvalil oči a brada mu spadla někam ke kotníkům. „Dělám si srandu, Bille.“ Ujistil ho Tom a se smíchem mu zavřel pusu.
„Tome, takovéhle věci bys neměl vykřikovat na smuteční hostině,“ pokárala ho Simone mírně, ale zároveň mu spiklenecky pošeptala do ucha: „Navíc si myslím, že se Billovi líbíš, takže to není moc taktní.“
„Vážně? Bille? Líbím se ti?“ Zamrkal Tom na černovláska koketně.
„Řekněme, že na mém žebříčku atraktivnosti tě předbíhá i hromada sobího trusu,“ odpověděl Bill s nevinným úsměvem.
„Nemyslím si, že by hromada hoven byla víc sexy než já,“ řekl Tom a poslal Billovi vzdušný polibek. Simone celé jejich počínání sledovala s pobaveným úsměvem na rtech. Najednou opravdu litovala svého tehdejšího rozhodnutí. Nikdy od sebe tyhle dva neměla trhat.
„Opravdu jsem podle tebe roztomilej myšáček?“ zeptal se Bill, když se Tomova matka vzdálila, a upíral na něj svá velká kukadla.
„Jo. Byl jsi lvíček, ale za toho už tě považovat nemůžu, takže… jo,“ usmál se Tom a vzal černovláskovu dlaň do své.
„Vím, že mě miluješ. Taky tě miluju.“ Odpověděl konečně na černovláskovu otázku.
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
Teda ty jejich řeči o exkrementech na pohřební hostině, to byla fakt síla xDDD
Ale co, vždyť to jsou puberťáci, tak co se divím xD
In Die Nacht je úžasná a podle mě hodně nedoceněná písnička, mám ráda její něžnou sílu, stejně jako třeba u Geh nebo u Zoom ♥
Jenom je mi trošku líto, jak děj rychle pokračuje kupředu, stýská se mi po náladě z prvních dílů povídky, teď už je to malinko jiné čtení 🙂
Ovšem strašné je, že dneska už vím, že Bill svůj slib ohledně vousů nedodržel xDDD
Bomba, Tome… tohle vyřvávat na smuteční hostině, to by mi asi mamka urazila hlavu… ale to je mimo. Skvělá povídka. Už se těším na další díl 😉
[1]: potřebovalo to trošku odlehčit 😀 nechci z těch dílů dělat depresivní 😀 In die nacht je úžasná a nejvíc twincestní písnička na celém světě 😀 miluju jí a to hlavně live 🙂 příběh holt spěje kupředu a konec se nám nevyhnutelně blíží :// musím uznat, že s touto povídkou se mi bude loučit opravdu těžko 🙁
To s těmi vousy jsem si prostě nemohla odpustit! 😀 tak strašně bych chtěla, aby je shodil 😀
[2]: děkuju :3 bude brzičko 😉
Keby neboli na kare, tak by som sa bavila bezvýhradne. Ale je fajn,že sme sa nemuseli utápať v depresiách a všetko ostatné bolo krásne milé a vtipné. Hlavne hra na dvojzmysly. Ich spoločná pieseň bola, vlastne je nádherná. Túto ich skladbu milujem. Nemyslím si, že je to o bratskej láske, ale keď to tvrdia, tak nech :)Možno je to naozaj tak.
Škoda, toho nedodržaného sľubu. Ja by som ich najradšej oholila oboch.
Ďakujem za kapitolu.
Vidím, že ohledně holení je nás tady víc xD
Také bych je oholila jinak tahle kapitolka,byla roztomila.
In Die Nacht pořád poslouchám… od včera :D… dík za přetažení ;)! Těším se na další dílek 😉
[5]: tvrdit můžou, ale my víme svoje 😀 nikdy nebyla bratrská! 😀
[5]: [6]: [7]: bejt po mym, tak už jdou oba pod žiletku 😀
[8]: nemáš za co, beru 🙂 až se zase potkáme, tak mi za to naoplátku přetáhneš pár, který maj u mě blbou kvalitku, ju? ^^ a další (tedy devítka) bude až po Husitovy 2 🙂