autor: Janča
Sám ďábel mě posedl, teď sídlí v mé duši,
svádivě šeptá,
že vzít si mám,
že vzít si mám,
všechno to, po čem mé
srdce tak touží,
všechno to, co moje tělo tak vzruší.
Já v noci se budím a touhou se třesu,
potem jsem zbrocený,
sucho mám v krku,
když sebe se dotýkám
na tebe myslím,
však rozkoš svou sdílím s pocitem děsu.
To ďábel mě posedl, teď sídlí v mém těle,
nutí mě uhasit
palčivou žízeň
která mě stravuje,
která mě mučí,
já cítím se zvráceně, však zároveň skvěle.
S myšlenkou na tebe dech se mi zrychluje,
střed mého těla
teď sopkou se stal,
žhavý proud mými
žilami proudí,
to ďábel mě svádí a rozum mě zrazuje.
Výkřik svůj jen stěží zadržet dokážu,
v extázi jméno tvé
vydechnout stačím,
tvé tělo bělostné myslí
mou probleskne,
vím… tohle nesmím, však myslet si zakážu.
Když zklidní se bouře a dýchat zas smím,
slza zbloudilá
po tváři stéká,
výčitka palčivá
do srdce bodá,
já jméno tvé šeptám a splétám ho s mým.
Ten ďábel tu stále je, už se ho nezbavím,
já upsal se krví
k věčnému prokletí,
jsem ztracený v touze,
odporné… nádherné…
ty jsi to všechno, o čem tajně sním.
Tak peklu jsem propadl a Bůh můj je pryč,
host nezvaný zůstal,
teď v srdci mém sídlí,
dovnitř vešel
ač na dveře neklepal.
Ani klepat nemusel, měl totiž klíč…
betaread: J. :o)
:O jsem totálně obraná o slova! 🙂 je to perfektní 🙂 úžasný námět a úplně z toho cítím tu energii…
Krásně napsane.
nádherné
😀 🙂 😀
Už dávno som nečítala tak silnú poéziu. Je to prekrásne, boľavé, sladké, vášnivé.
Tak tohle je dokonalá Obssesion! Připadalo mi, jako kdyby to říkal Tom:)) o Billvoi!… I když to tak třeba nebylo myšlené! Já jsem si to čtení užila! 🙂 Takovéhle dokonalé básničky, jsem on nikoho zatím nečetla! Jančo skvělá práce, tahle se mi líbí i o malinko víc, než ta předešlá! 🙂
Moc děkuju všem za nádherné komentáře 🙂
[4]: Zuzanko, tvoje citlivé a krásné komentáře vždycky potěší a to platí nejen tady, ale i u povídek, kde si je vždycky moc ráda čtu 🙂
[5]: Máš pravdu, je to psané z pohledu Toma 😀 Všechny moje básničky, snad kromě jedné, jsou myšleny z Tomova pohledu, prostě to tak samo vyplynulo, nejspíše proto, že tím můžu vyjádřit svůj obdiv a city, které jsem k Billovi měla 🙂
Tedy Jani, ty se dál a dál překonáváš !!! Napsala jsi to krásně, ďábelsky žhavě, zároveň je v tom smutek protknutý touhou – nádherné 🙂 ***
dokonalý. neznám nikoho, kdo by uměl sepsat něco tak bolestného ve verších. 🙂
zvláštní je, že si vždycky myslím, že je to z Billova pohledu. k Tomovi mi básnění prostě nějak nejde, tak jako k Billovi. to on je ten textař a proto jsem si vždycky myslela, že jsou psané Billovým pohledem. 🙂