Profesor 26.

Nastoupili do Williamova auta a vydali se vstříc Billovu překvapení, které měl William perfektně promyšlené. Černovlásek byl tak nedočkavý a během cesty se neustále svého profesora vyptával, jaké je ono záhadné překvapení. Nedostal z něj nic. Na tváři mu hrál pouze malý úsměv a dál se plně věnoval řízení.

Zanedlouho přijeli k jedné velmi vyhlášené restauraci, kde se stůl rezervuje jenom velmi těžko a musíte mít opravdu dobré styky, aby se vám to povedlo. Oba vystoupili a ruku v ruce pokračovali dovnitř. Číšník se o ně okamžitě postaral a zavedl je ke speciálnímu stolu v salonku, kde byli jenom oni dva. Stůl byl krásně prostřený, uprostřed byly dvě svíce, na jejichž vrcholcích plápolaly plamínky a tančily ve svém vlastním rytmu. Po stole byly rozeseté plátky rudé růže a celá atmosféra působila tak romanticky. Will přistoupil k jedné židli a trochu ji odsunul, aby se na ni mohl okouzlený Bill posadit. Když tak učinil, posadil se naproti němu.

„To je nádherné, jak jsi dokázal zařídit rezervaci, slyšel jsem, že je to skoro nemožné,“ sledoval svého matematického prince, který se jenom mile usmíval a vychutnával si to překvapení, které z Billa sálalo.

„Co bych pro svého miláčka neudělal,“ ledabyle pokrčil rameny. Hned po tom se ve dveřích objevili dva číšníci a přinesli předkrm. Položili je před oba hosty, popřáli jim dobrou chuť a zase odešli, aby měli oba jejich hosté soukromí, přesně, jak to William požadoval.

„Vypadá to lákavě,“ usmál se černovlásek a na vidličku si nabral kousek sladkého pokrmu.

„Chutná ti to?“ zeptal se William, ale Billův výraz mluvil za všechno.

„Je to naprosto výborné,“ spokojeně se usmíval a pokračoval v nabírání té sladké pochoutky na vidličku a plnými doušky si ji vychutnával.

Poté přišel hlavní chod, který byl stejně lahodný jako předkrm. William si gratuloval, že vybral skutečně dobré jídlo, které Billovi opravdu chutnalo, a vychutnával si každé sousto. Všechno završil drobný dezert, který měl Bill problém do sebe dostat. Ovšem byl tak dobrý, že se mu to povedlo. Během celé večeře na sebe ti dva smyslně koukali a usmívali se. Občas padl nějaký ten kompliment na tak výtečnou večeři a Bill nepřestával Willa chválit za tak dobrý výběr. Všechno to zapili výborným červeným vínem, které bylo stejně kvalitní jako celá večeře.

„Oh to byla ale dobrota,“ vydechl Bill a lehce si olízl spodní ret. Sledoval svého černovlasého přítele, který na něj upíral své čokoládové oči. V tom smokingu vypadal tak šarmantně, jako rozený šlechtic. Jeho smyslné pohledy jenom podtrhovaly celou jeho dokonalost. Bill z něj šílel, nemohl se ho nabažit a byl pyšný na to, že právě on smí být jeho přítelem.

„To ještě zdaleka není všechno,“ usmál se na něj jeho profesor a vychutnával si ten pohled na jeho malého puberťáka. Doslova se vyžíval v té radosti a překvapení, která z Billa sálala, a z toho, jak byl ze všeho unešený. Miloval jej, miloval každé gesto, které černovlásek udělal, i nepatrný pohyb. Miloval na něm každou maličkost a klidně by mu snesl i modré z nebe, pokud by mu to na tváři vykouzlilo ten krásný úsměv.

„Ne? Ono bude ještě něco následovat?“ vyzvídal a už jenom lehce popíjel víno a díval se do těch čokolád naproti sobě.

„Ano, ještě přijde druhá část překvapení. Jak vidím, tak sis dobře pochutnal, takže bychom mohli vyrazit, co ty na to?“ navrhl a doplnil to krásným úsměvem, který zahřál u srdce.

„Já nejsem vůbec proti, jsem zvědavý, co máš pro mě ještě nachystáno,“ úsměv mu oplatil.

Jakmile přišel číšník, Bill mu dal svou kreditní kartu a diskrétně tak zaplatil. Nepotřeboval, aby Bill znal cenu celé téhle večeře. Rozhodně nebyla malá, ale co by pro něj neudělal. Když už měl těch osmnáct, tak ať je to speciální.

Když se číšník vrátil zpět s kreditkou, Will si ji schoval do peněženky, vzal černovláska za ruku a společně se vydali ven z restaurace k jeho bílé Audi.

„Muselo to být jistě hodně drahé,“ řekl Bill, když seděli oba v autě a jeli k dalšímu překvapení.

„O tohle se vůbec nestarej. Peníze nejsou podstatné. Podstatné je to, zdali jsem ti tím udělal radost,“ usmál se a plně se věnoval řízení.

„To si piš, že udělal, a velkou. Nikdy by mě nenapadlo, že se tam jednou dostanu, a ještě se tak dobře najím. Děkuju,“ políbil Willa jemně na tvář. Nelíbal jej na rty, nechtěl ho moc v řízení rušit, aby se nestala nějaká katastrofa.

„Nemáš vůbec za co děkovat. Máš přeci narozeniny.“

Zanedlouho dojeli k přístavu. Bill moc dobře nechápal, proč přijeli právě sem, ale zatím nic nenamítal, chtěl se nechat překvapit. Will zaparkoval, společně se svým miláčkem vystoupili a za ruku jej vedl k jedné lodi. Černovlásek se tvářil zmateně. Vůbec neměl tušení, co tady budou dělat.

Will mu pomohl na palubu jedné lodi, která byla pokrytá opět rudými plátky růží. Vytvářely takovou cestičku, po které Will Billa vedl. Dovedl jej až do kajuty, kde byla postel rovněž pokryta růžovými plátky. Na bezpečných místech byly rozmístěny aromatické svíčky, které provoněly celou kajutu příjemnou vůní. Na stolku byl postaven kyblík s ledem, v němž bylo šampaňské, vedle něj dvě skleničky a miska s jahodami.

Na posteli byla malá úhledně zabalená krabička, kterou Will vzal do dlaně a podal ji černovláskovi.

„Všechno nejlepší k narozeninám, miláčku,“ věnoval mu dlouhý, sladký polibek a poté jej nechal krabičku otevřít.

Bill byl vším tím okouzlen. Bylo to krásné a perfektní. Vůbec nic takové nečekal. Ještě chvíli se díval kolem, než krabičku otevřel. Uvnitř se nacházel stříbrný prstýnek, na němž byla vyryta dvě slova lásky. Miluji tě.

„Ten je nádherný…“ Billovi se až skoro chtělo z toho všeho brečet. Byl tak dojatý tím, co všechno pro něj Will udělal. Černovlasý muž opatrně prstýnek vyňal z krabičky a nasadil ho černovláskovi na prst. Padl mu dokonale a k jeho štíhlým rukám se perfektně hodil.

„Jsem moc rád, že se ti líbí,“ usmál se William a přitáhl si černovláska pro dlouhý procítěný polibek. Dal do něj všechno. Všechnu svou něhu a lásku, kterou ke svému malému puberťákovi choval. Pomalu po slepu s ním couval až k posteli.

Vzal si jej do náručí a držel jej pod zadečkem. Nohu pokrčil v kolenou a napůl si vylezl na postel, aby mohl Billa opatrně na ni položit jako spící batole. Při tom všem jej pořád něžně líbal.

„Miluju tě, lásko,“ zašeptal mu, když se od něj jenom na pár centimetrů odtáhl a pohladil ho po jeho sametové tváři.

„Já tebe taky, celým svým srdcem. Tohle všechno, co jsi pro mě udělal, je naprosto skvělé. Jsem nadšený a moc děkuju,“ usmál se na něj, a aby to všechno potvrdil, opět jej políbil.

Pomalu se začali navzájem svlékat. Kousek po kousku se rozbalovali. Nikam nespěchali. Všechno prováděli klidně a něžně. Nebyla v tom žádná dravost. Brzy už zbýval jenom poslední kousek oblečení, kterého zbavili svůj protějšek s lehkostí.

William dlaní pohladil Billovo štíhlé tělo od hrudníku, přes bříško až na bok a prohlížel si jej jako nejkrásnější exponát v galerii.

„Jsi opravdu dokonalý, bez jediné chybičky…“ zašeptal mu roztouženě a políbil ho na bříško.

„To samé můžu říct já o tobě,“ usmál se černovlásek na svého matematického prince a pohladil jej po vlasech a svou ruku vedl až na jeho záda.

Pak se černovlasý muž natáhl pro misku jahod a vybral jednu krásnou červenou. Byly ještě orosené od čisté vody, kterou byly opláchnuté. Přiložil jahůdku k Billovým rtům a přejel jí po jeho spodním rtu. Poté ho nechal si kousnout a zbytek dojedl on sám. Pak vzal druhou velkou a červenou jahodu a přejel s ní po černovláskově bříšku. Zanechávala za sebou vlhkou cestičku a příjemně Billa chladila.

Takhle pokračovali pořád dál, dokud nebyla miska zcela prázdná.

Bill si užíval každý Willův dotek a snažil se mu to stejně oplácet. Willovy rty na jeho těle ho dráždily a z úst mu vycházely blažené vzdechy. Jeho matematický princ se dostal rty až na jeho stehna, která oddálil od sebe, a lehce se dotkl jazykem jeho varlat. Z Billova hrdla se vydral další vzdych a pozorně sledoval, co jeho miláček dělá.

Cítil, jak jsou jeho rty nebezpečně blízko u jeho rozkroku, a to jej rozpalovalo ještě víc. Pak se Will narovnal a políbil černovláska na jeho krásně narůžovělé polštářky. Poté mu do pusinky strčil dva prsty, aby je pořádně navlhčil, a on jimi zajel do Billova vstupu.

„Aah…“ zasténal Bill, když cítil, jak v něm Willovy prsty pohybují a jsou blízko jeho prostaty. Jakmile se jí dotkly, a poté ji ještě zmáčkly, Bill to nevydržel a musel slastí zakřičet. Projela v něm taková vlna vzrušení, že to snad nešlo ani vydržet.

„Už… už chci tebe…“ vykoktal ze sebe šeptem. Will si tohle všechno náramně užíval a byl na sebe hrdý, že je to on, kdo Billovi způsobuje takovou slast.

Nehodlal jej však už déle mučit a prsty z něj vytáhl. Poté se do šuplíku nahnul už pro připravený lubrikant a potřel jím své ztvrdlé mužství. Už nechtěl dál čekat. Ale i tak se do Billa dostal něžně. Černovlásek se kolem něj stáhl a vnímal, jak je velký a jak jej roztahuje.

„Ohh…“ zavzdychal černovlasý muž, když cítil, jak je Bill ještě užší. Už ani nemohl čekat. Pomalu se v Billovi pravidelně rozpohyboval a postupně přidával na rychlosti. Snažil se, aby si to jeho protějšek co nejvíce užil, a zatím se mu to vedlo dokonale, podle výrazu a stenů, které ze sebe vydával.

V posledním stádiu se už nemohl ovládat. Oba byli tak blízko svého vrcholu. Will se pohyboval v černovláskovi, a zároveň pohyboval rukou v jeho klíně. Billovy steny byly stále hlasitější a brzy se ozval ten nejhlasitější, když černovlásek dosáhl svého vrcholu. Chvilku po něm následoval jeho matematický princ.

Padl Billovi do náruče a snažil se popadnout dech stejně jako jeho malý puberťák. I když byl už dospělý, tahle přezdívka mu už zůstane. Ať už mu tak bude říkat, nebo jej tak jenom nazývat v duchu.

„Tohle bylo to nejdokonalejší milování, co jsem zažil,“ vypravil ze sebe Bill a pomalu se mu vracel dech do normálu.

„To jsem neskutečně rád,“ usmál se William a vyšel z něj. Položil se vedle a přitáhl si Billa do své náruče.

„Ani to šampaňské jsme nestihli otevřít,“ zahihňal se havraní chlapec. Willovi se na tváři vykouzlil pobavený úsměv a přivinul si Billa ještě blíž. V této poloze spolu usnuli.

autor: Tina