autor: Tina
Zdravím! Máte tady poslední část. Jsem moc ráda, že se vám povídka líbila a že jste komentovali. Ani nevíte, jak mě to potěšilo a dodalo chuť s tím už definitivně neseknout. Doufám, že se vám bude líbit i tahle poslední část a přeji vám hezké čtení. Tina
Začínal jsem mívat hrozné noční můry, sny mi většinou nedávaly smysl, ale děsily mě. Opravdu dost. Zpočátku jsem to nikterak fyzicky neprojevoval ani se nebudil, ale jak čas plynul, byly stále hrůznější a odpornější. Občas jsem křičel ze spaní a škubal sebou. Máma neměla klidného spaní, když mě chodila pozdě v noci budit, jakmile ji vzbudil můj křik. Cítil jsem se kvůli tomu dost provinile, že ji nenechám vyspat, ale nemohl jsem to nijak ovládat.
Přemýšlel jsem, jestli o tom říct Tomovi, nechtěl jsem ho tím zatěžovat, ale nastal den, kdy jsem měl u něj spát. Jeho rodiče jsem už poznal a on poznal ty moje. Obával jsem se však toho, co se v noci bude dít.
Měli velký dům moc hezky zařízený. Jeho máma si potrpěla na moderní věci, takže podle toho vypadal i jejich dům. Rozprostíral se na velké zahradě, kterou zdobil záhon květin, které už dávno odkvetly a byly zazimované, aby je nespálil mráz. Na kraji stál moc hezký altánek, kde bylo asi zahradní náčiní, a o kousek dál stála pohodlně vypadající houpačka.
Zůstali jsme však s Tomem vevnitř, protože venku byla už opravdu zima. Tulil jsem se k němu v jeho pokoji a společně jsme se dívali na film. Moc jsem mu nevěnoval pozornost, protože jsem byl nervózní z nadcházející noci.
„Tomi? Musím ti něco říct…“ vypravil jsem ze sebe přiškrceně a koukl na něj.
„Copak? Děje se něco?“ vyptával se hned starostlivě.
„Víš, jde o tu noc, co tady budu spát, já mám docela strach…“ ztěžka jsem polkl. Vyznělo to, jako bych byl malý zbabělec a bál se spát jinde než doma, a Tom to nejspíš tak i pochopil.
„Nemusíš se bát, budu s tebou, ale jestli nechceš, můžeš jít domů.“
„Ne, o to nejde. Moc rád tady budu spát, jenomže poslední týdny mám šílené noční můry. Křičím ze spaní a házím sebou. Nerad bych pak vzbudil tvoje rodiče,“ sklopil jsem zrak.
„A nevíš z čeho? To přece není normální, ne?“ mračil se trošku a já viděl, jak mě zamyšleně sleduje.
„Nevím, doufám, že to brzo přejde,“ pověděl jsem mu a povzdechl si.
A skutečně přešlo. Když jsme už v noci ulehli do postele a oba společně usnuli, měl jsem klidné spaní. Bylo to tak zajímavé a zvláštní. Neměl jsem ani jednu noční můru, nezdálo se mi tedy nic, ale bylo to tisíckrát lepší, než aby se mi zdály odporné sny, které mě děsí.
Když jsem se ráno probudil, cítil jsem se dobře. Tom však vedle mě neležel. Ležel jsem v posteli sám, proto jsem vstal, oblékl se a vydal se ho najít. Zastavil jsem se na schodech. Slyšel jsem Tomův mužný hlas, jak křičí na svého otce. Byla to zřejmě ostrá hádka, ale nevěděl jsem, jaká je její příčina. Tom zněl dost naštvaně a jeho otec snad ještě víc, nechtěl jsem se do toho motat, ale myslím, že by zároveň bylo neslušné, kdybych odešel bez ohlášení. Jen, co jsem se objevil, všichni okamžitě zmlkli a hleděli na mě.
„Omlouvám se, nechci vyrušovat, já už raději půjdu…“ pověděl jsem a Tomova matka se hned ujala slova.
„Ale Bille, to nemusíš, pojď si dát něco k snídani,“ usmívala se na mě. Snažila se být milá.
„Děkuju, ale ne. Já už stejně budu muset domů. Tak na shledanou.“ Vypařil jsem se dřív, než někdo stačil cokoliv namítat. Nechtěl jsem se plést do jejich problémů, navíc Tom vypadal naštvaně a já ho náhodou nechtěl ještě víc vytočit.
Potkali jsme se až další den s Tomem ve škole. Vypadalo to, že už není naštvaný, což bylo dobrý. Jen co jsme k sobě došli, jsme se políbili. Naučili jsme se ignorovat pohledy ostatních.
„Nejsi už naštvaný, že ne? Včera to bylo docela ostrý,“ pověděl jsem Tomovi, a ten se na mě jenom omluvně usmál.
„Promiň mi to, broučku, ale trochu jsem se s rodiči štěkl kvůli hlouposti, neměl jsem ráno nějak dobrou náladu, tak se omlouvám,“ pohladil mě po tváři a já pod jeho dotekem hned zjihnul.
„To je v pořádku, nemusíš se omlouvat. Nechtěl jsem se vám do toho motat,“ usmíval jsem se na něj. „Odpoledne ti pak ukážu něco, co jsem se naučil,“ culil jsem se zamilovaně.
„Něco ohledně tvých…“ Nemusel ani dokončit větu a já hned věděl, co myslí. Proto jsem jenom přikývl.
Dohodli jsme se s Tomem, že by bylo lepší o tom raději ve škole nemluvit, i když si chodí každý po svých, nikdy opravdu nevíte, zdali někdo neposlouchá. Navíc si myslím, že bohatě stačí, když to ví Tom a Vanessa.
Po škole jsme se s Tomem vydali na mýtinu kus za naším domem, kterou z poloviny lemoval les jehličnatých a listnatých stromů. Bylo to klidné místo, a navíc malá pravděpodobnost, že by nás někdo viděl.
„Copak mi chceš ukázat?“ zeptal se mě nedočkavě Tom. Líbila se mu moje kouzla, kdybych to měl takhle nazvat.
„Uvidíš,“ usmál jsem se na něj. Postavil jsem se naproti němu o kus dál a soustředil svou mysl. Bylo to trochu náročnější. Dal jsem dlaně nad sebe, jako bych mezi nimi držel kouli a už cítil tu energii. Objevovala se mi tam elektrizující kulička, která pomalu narůstala, až byla velká jako pěst. Měla namodralou barvu a byla nabitá elektrickým proudem, který dokázal zabít. Vím to, než jsme se to naučil pořádně ovládat, zabil jsem několik zvířat v lese, aniž bych chtěl.
„Tahle koule, by tě dokázala na místě zabít, kdybych ji na tebe poslal,“ pověděl jsem Tomovi. „Popálí ti to kůži a poškodí orgány, takže bys byl na místě mrtvý,“ podíval jsem se na něj a viděl, jak se trochu mračí.
„Jak to, že to tak přesně víš?“ zeptal se mě a stále se podezřívavě mračil.
„Zabil jsem v lese pár zvířat. Byla to nehoda, neuměl jsem to ještě plně ovládat,“ vysvětlil jsem mu provinile a nechal onu zabíjející kouli zmizet a svěsil ruce kolem těla.
„Myslím, že by bylo lepší, kdybys tohle vůbec nepoužíval, nikdy nevíš, co se může stát, a jestli neztratíš náhodou kontrolu, pak by mohl někdo nevinný přijít o život.“ Vydal se ke mně a chytil mě za ruce. „Slibuješ, že to nebudeš používat?“ díval se mi do očí. Byl to tak pronikavý pohled, jako by se mi díval až do duše.
xXx
Uběhlo několik dní a se mnou se začínaly dít divné věci. Pořád se mi zdálo, že mě někdo sleduje, že za mnou někdo jde, ale když jsem se otočil, abych viděl, o koho se jedná, nebyl tam nikdo. Stávalo se mi to celkem často a ty nepříjemné pocity se mě nechtěly pustit. Čím častěji jsem používal magii, tím častěji mě přepadala panika z toho, že mě někdo sleduje.
I Tom zaznamenal změnu mého chování, a když jsem mu pověděl, o co jde, přemýšlel jak mi pomoct, vlastně on mi pomáhal svou přítomností. Když byl se mnou, ty pocity byly pryč, ale býval často naštvaný a podrážděný, dokázala ho vytočit jakákoliv pitomost.
Dost dlouho jsem nad tím přemýšlel a zkoumal všechny možné věci. Také jsem podle výpovědi jeho kamarádů usoudil, že když není se mnou, je relativně klidný. Je tedy možné, že by ty špatné nálady a pocity měl ode mě? Že by se nějakým záhadným způsobem přenesly na něj a já díky tomu býval klidnější? Jiné vysvětlení nevidím. Existuje způsob, jak ho těch špatných nálad zbavit. Jenomže tenhle způsob se mi ani trochu nelíbí, ale zároveň nemůžu být tak sobecký a nechat Toma trápit.
Nechtěl jsem dělat ukvapené závěry, proto jsem se za Tomem osobně vydal, abych to s ním nějak vyřešil. Setkali jsme se u něj doma a posadili se na jeho postel. Tomův tázavý pohled mi napovídal, abych spustil.
„Snažil jsem se toho hodně zjistit o tom, co se to vlastně s námi děje. Myslím si, že ode mě odebíráš ty špatné pocity, které vyvolávají deprese a moje šílené představy, a proto jsi tak naštvaný a všechno tě hned vytočí, protože když jsem s tebou, cítím se normálně a nemyslím si, že mě někdo sleduje. A tak si myslím, že bychom se měli raději rozejít, nechci ti způsobovat problémy a myslím, že to tak bude lepší.“ Domluvil jsem a čekal, co k tomu Tom řekne.
„Děláš si srandu, že? Já rozhodně nedopustím, abys uskutečnil tenhle svůj šílený nápad. Já chci zůstat s tebou, ať to stojí, co to stojí, a pokud opravdu od tebe odebírám nějaké špatné pocity, musí to mít nějaký důvod,“ stáhl si mě na klín a pohladil mě po tváři. Chtěl jsem ještě něco říct, ale byl jsem umlčen dlouhým polibkem.
Když mě Tom líbal, přešly mě všechny další protesty nebo námitky, a začal jsem mu polibky oplácet. Líbal tak skvěle, opravdu mu to šlo. Položil mě na postel a přilehl mě. Stále mě líbal a rukou pomalu zajel pod moje tričko. Cítil jsem, jak mi z toho naskočila husí kůže. Zatím jsme si jenom tak hráli, ale já si i mezitím vším uvažováním přál, aby mě Tom pomiloval, a myslím, že teď je dobrá příležitost. Přišlo mi, jako by mi četl myšlenky, protože mi zašeptal do ucha.
„Chtěl bys to, Billi?“ vydechl a políbil mě na ucho. Neváhal jsem ani minutu.
„Chtěl…“ vydechl jsem a podíval se na něj. Obdaroval mě sladkým úsměvem a políbil mě.
Šel na všechno pomalu a klidně. Nespěchal, za což jsem mu byl vděčný, protože jsem byl stále panic a byl z toho všeho nervózní. Tom to vycítil a snažil se mě všemožně uklidňovat.
Polibky i doteky jsem se snažil mu ve stejné míře oplácet. Nakonec jsme skončili oba nazí. Měl jsem tendenci se zakrývat, ale dokázal jsem to ovládnout.
„Neboj se, budu opatrný,“ zašeptal mi Tom a políbil mě. Roztáhl mi nohy jemně od sebe a natáhl se pro lubrikant. Připadal jsem si odhalený, ale viděl mě přece jen jenom Tom.
Natřel si prsty a naklonil se ke mně, aby mě mohl políbit. Prstem mi několikrát přejel po vstupu a mým tělem projelo takové příjemné mravenčení. Po chvíli s ním zajel do mě. Cítil jsem tlak a bylo to dost zvláštní. Ani ne příjemné ani nepříjemné, prostě jenom divné.
Když však po chvíli přidal i druhý, začínalo to trochu bolet, ale nebylo to nic strašného.
„Uvolni se…“ zašeptal mi Tom a já se skutečně snažil, ale moc mi to nešlo. Připadal jsem si jako neschopné tele, avšak Tom měl se mnou spoustu trpělivosti. Roztahoval mě pomalu tak, aby mě to co nejméně bolelo.
Brzy ze mě vyndal prsty a natáhl se znovu pro lubrikant a kondom. Neměl jsem mu to za zlé, je opatrný, to je dobré znamení. Nasadil si kondom a natřel se. Poté se na mě podíval a políbil mě.
„Kdyby tě to moc bolelo, tak mi to řekni, já přestanu, dobře?“ díval se mi láskyplně do očí. Přikývl jsem na souhlas a ještě jej políbil. Pak už jsem cítil, jak se do mě zasouvá jeho špička. Pomalu pokračoval dál a stále se na mě díval. Cítil jsem ho opravdu všude, byl dost velký a trochu mě to bolelo, ale to jistě přejde. Po chvíli se mu povedlo být ve mně celý. I když mě to bolelo, vydechl jsem z toho pocitu, že jsme teď jako jedno tělo, že jsme spojení skutečně. Aniž bych chtěl, víc jsem se kolem něj stáhl, a jeho reakcí bylo slastné vzdychnutí. Líbilo se mu to se mnou, to byla dobrá zpráva.
„Můžu?“ zeptal se mě ještě pro jistotu a já přikývl a políbil ho. Cítil jsem, jak se ve mně pomalu začal pohybovat a brzy jeho pohyby byly pravidelné. Zprvu to bolelo a moc se mi to nelíbilo, ale po chvíli se ty pocity jako zázrakem začaly měnit na dobré. Začínalo se mi to líbit a líbilo se mi to čím dál víc.
Brzy jsem slastně sténal a přivíral oči. Viděl jsem nad sebou pohupujícího se Toma a stahoval jsem se kolem něj, viděl jsem, že se mu to líbí. Při sexu byl jeho výraz tak sexy a dokonalý.
Začínal zrychlovat, a když se dotkl mého citlivého místa, prohnul jsem se v zádech a celkem hlasitě zasténal. Jenom jsem se modlil, aby jeho rodiče nebyli doma. Zaznamenal jsem jeho šibalský úsměv, a potom mi tam začal přirážet pravidelně. Myslel jsem, že zešílím slastí. V dlaních jsem drtil prostěradlo a zakláněl hlavu. Tohle se nedalo dlouho vydržet a podle Tomových zrychlených a prudších přírazů jsem usoudil, že i on je na tom podobně.
Vyvrcholili jsme téměř ve stejnou dobu a oba si padli zpocení a příjemně uspokojení do náručí. Hodnou chvíli jsem nedokázal nic říct a jenom popadal dech. Tom si mě tiskl k sobě a hladil mě ve vlasech.
„Byl jsi tak dokonalý…“ vydechl jsem po chvíli a hladil jej.
„To ty taky. Takhle vášnivého tě ještě neznám, ale už jsem poznal,“ usmíval se na mě a hladil mě po tváři.
Ještě dlouho poté jsem tam jen tak leželi, hladili se a navzájem dotýkali. Povídali jsme si a řekli si ta dvě krásná slůvka,
Miluji tě.
Ať už to s námi dopadne jakkoliv. Ať už mě budou chtít moje schopnosti připravit o rozum nebo zabít, vím, že na to nikdy nebudu sám. Mám po svém boku krásného anděla, o kterém jsem dlouhou dobu jenom snil. Jsem si jist, že Tom mi vždy pomůže, a ať už to bude tím, že na sebe bude brát ty temná myšlenky, nebo jen bude dál stát po mém boku a pomáhat mi s tím.
Vždycky jsem tušil, že jsem jiný, že nějaká část mého příběhu bude odlišnější, než od těch ostatních
běžných věcí, které se v životě stávají.
Naučil jsem se s tím žít, pochopil jsem, že čím častěji své schopnosti používám, tím jsem na tom hůř, a nakonec to všechno odnese Tom, jelikož do sebe vsákne mé negativní pocity, které se projevují agresivitou. Další zvláštností je, že je nepříjemný pouze na okolí, na mě nikoliv. Zřejmě je tady ještě spousta tajemství, která jenom čekají, až přijde jejich správný čas, aby mohla být odhalena. Jsme s Tomem už navždy tak zvláštně spojeni, a to nám už nikdy nikdo nevezme.
To vím jistě.
autor: Tina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
Přiznávám, že jsem čekala trochu jiný konec. Více ukončený a to nějakou konkrétní věcí nebo činem. Tím nechci říct, že by se mi tenhle konec nelíbil, naopak.
Díky otevřenosti a Billově zamyšlením se nad tím, co a jak bude dál, získala povídka zvláštní, tajemnou náladu, téměř nostalgickou 🙂
Jsem ráda, že spolu zůstali, i přes nebezpečnost Billových schopností, Tom se v podstatě z lásky obětoval a dobrovolně převzal úlohu jakéhosi živého hromosvodu, jen aby Billovi pomohl a trošku mu ulevil. Když už je osud něčím tak záhadným spojil, rozhodl se zůstat po jeho boku ♥
Doufám, že Bill bude mít do budoucna svoje schopnosti pod kontrolou a už nikdy se nestane, že by díky nim někomu ublížil 🙂
Krásná povídka, líbila se mi =)
Uf, tak som si vydýchla, že to skončilo tak nádherne. Strašne som sa bála, že si Bill presadí ten svoj uletený nápad, že mu to Tom dovolí a že sa pre Tomove dobro rozídu. Nakonec to všetko dopadlo celkom dobre. Znamená to, že ak Bill nebude používať svoju moc, nebude ich trápiť Tomova zlá nálada na okolie, nie? Takže vlastne by to mohlo byť vyriešené 🙂
Jsem rada, ze Tom si stal za svym a chtel s Billem by za jake koliv situaci 🙂
Opravdu nadherna povidka se stastnym koncem 🙂
Moc hezky se to četlo dík.
Děkuju vám všem moc za komentáře, opravdu jste mě potěšili 🙂
děkuju za takhle hezký konec 🙂 jsem ráda, že to skončilo šťastně a ty dva spolu i přes veškeré nesnáze zůstali 🙂
je mi jasný jakou knižní sérií si se nechala inspirovat ohledně těch negativních pocitů, které Tom vsakuje a moc se mi tvoje osobní pojetí tohoto pouta líbí 🙂
tak a teď se vrhnu na tvojí novou povídku 🙂
Pááni.. dneska jsem si přečetla všechny tři části povídky! a koukám na to s otevřenou pusou!.. 🙂 je to naprosto originální a krásný nápad!… navíc tvůj styl psaní se mi mooc zamlouvá! Nemůžu si vynachválit toho zvláštního pouta co spolu Bill s Tomem už na vždy mají! A jsem opravdu šťastná, že jsou na vždy spolu… 🙂 Moc se mi líbily Billovi schopnosti i chování 🙂 nemůžu se dočkat na tvoje další díla! a určitě tu povídku doporučím kamarádce 😉