Sell Your Soul 31.

Šatna byla cítit dětským pudrem, což jen zvětšovalo nevolnost z kombinace odlakovače a laku na vlasy. Světla nad zrcadlem před ním způsobovala v místnosti horko, a společně se zářivkami nahoře tu dělaly tak jasné světlo, že přemýšlel o tom, jestli si nevzít sluneční brýle. Nově nalakované nehty bubnovaly o kryt telefonu, zatímco se zpěvák díval na novinky na Twitteru a drby, které za ty dny zmeškal. Teď když byl Bill pryč, ten malý přístroj vyplňoval místo prázdnoty.

Jedna schránka za druhou byly přeplněny otázkami o něm a Billovi, o obvinění z občas vtipných drbů, kterým se sám musel smát – například, že spolu uprchli a vzali se v jedné kapli ve Vegas. I když to byla hezká myšlenka, nebyla to zrovna ta nejlepší, z drbů, které už slyšel. I když to bylo sarkastické, lidé to začínali brát vážně, musel se tomu smát tolik, že se mu chtělo brečet. Veřejnost a média občas byli tak směšní, když nedostali to, co chtěli.

„Třicet minut.“ Řekl muž, který vešel do místnosti s papíry v ruce, přešel rovnou k čekajícímu zpěvákovi. „Jen bych si s vámi nejdřív chtěl projet program, i když jsem si jistý, že už to znáte.“

Nervózní hnědé oči se podívaly na nástěnné hodiny a pak rovnou na ostatní v místnosti. Gustav měl oči zavřené a opíral se o opěradlo křesla, kýval hlavou do nějakého rytmu ve své mysli a prsty si bubnoval na nohy, byl připravený začít bubnovat na bicí a činely před masivním publikem. Tom a Georg pochodovali po pokoji, aniž by se na sebe nějak soustředili. Tom začal houpat rukama, promačkával si kloubky a protahoval se. Bill seděl u dveří na židli, byl nervózní a nadšený, chvěl se a snažil se ujistit, že všechno bude v pořádku. Pohledem zamířil ke svým rukám, nepřítomně si hrál s prstýnky, hrál si s nově nalakovanými nehty.

Když zmizel v koupelně, nevěděl, co jeho bratr tou otázkou myslel, nevěděl, že ho chtěl bratr rozptýlit, zastavit ho od toho, co chtěl udělat, protože nevěděl, z čeho ho Adam obvinil. Nevěděl, že to Tom čekal. Starší z bratrů dál chodil, sledoval dveře, za kterými Bill zmizel.

Zpěvák zvedl hlavu, aby se podíval do zrcadla, do bídných, bojácných očí, které se na něj dívaly zpátky. Prosily ho, aby to dal pryč, aby odešel z koupelny a vystupoval stejně tak jako před lety, než do jeho života přišla tahle strašlivá hmota a ukázala mu, jak o hodně lehčí všechno může být. Mohlo ho to udělat vším, co lidé chtěli na podiu vidět: energetickým, šťastným a svádivým, volným – s těmito efekty, proč by chtěl přestat? Proč by někdo chtěl na podiu nervózního a roztěkaného, třesoucího se, když drží mikrofon, nebo koktajícího člověka, když mluvil, protože byl tak na pokraji? O tomhle přemýšlel, když se opřel o pult a podíval se na pytlíček ve své dlani.

„Řekni mi, že neděláš nic, co by ti ublížilo.„

Trochu zvedl své temné řasy a podíval se na kreditní kartu mezi svými prsty, pak znovu na svůj odraz, přemýšlel o tom, měl pochybnosti a uvažoval, jestli je to on nebo droga, kdo je tak na pokraji a tak paranoidní. Možná by to teď neměl dělat… možná by měl zkusit zpívat jako před lety: naprosto čistý, co se má stát, se stane.

„B-“ Tom se zastavil, rozhodl se, že nic neřekne, když se přiblížil ke koupelně. Zastavil se před ní, opatrně poslouchal. Nechtěl slyšet to, co část něho věděla, že se stane. Adam byl lhář, ne herec, Bill by nikdy nic takového neudělal. Hulení? Jasně. Alkohol? Naprosto. Bill nikdy neodmítl drink, ani když už dál nezvládal. Ale nikdy by neudělal něco tak bezohledného, jako zahrávat si s drogou, která by ho potenciálně mohla zabít, a už vůbec by o tom nebyl zticha, neměl by to v tajnosti, Tomovi by to řekl. Nebyla možná.

Jen jednu lajnu, jen jednu.

S hlubokým a dlouhým nadechnutím Bill cítil, jak se jeho tělo naplnilo energií. Hubené prsty našly okraj pultu a držely se ho, opřel se, zatímco se ho droga zmocňovala, když se místnost začala točit a natahovat. Polknul, zamrkal a snažil se soustředit na svůj odraz, jeho pohled se zamlžil, a pak se stal neuvěřitelně ostrým. Srdce mu bilo silněji, jeho tělo se cítilo tepleji, v tu chvíli si připadal naprosto neporazitelný a připravený na cokoliv. Ta náhlá euforie byla ohromující, adrenalin se v něm kupil, cítil se, jako by mohl v půli přelomit tu největší a nejtlustší knihu nebo uběhnout nejdelší marathón. Cítil se tak… živý! Jak mohla být droga špatná věc, když mu po ní bylo tak zatraceně dobře?

Hnědé oči se dívaly a dveře koupelny v naprostém neuvěření, myslel si, že za nimi bude větší rámus nebo něco. Přeci to právě neslyšel. Neslyšel. Podél svých boků semkl prsty a zaťal pěsti, ztuhla mu čelist a rty se semkly do linie. Na povrchu vypadal skoro v pořádku, ale uvnitř…

„Tak co si tvůj přítel myslel o show?“ opřel se kytarista o stolek s líčidly před zrcadlem, podíval se na telefon v Adamových rukou.

Potlesk a křik byl tak hlasitý, tak přemáhající, že podlaha pod nohama jim začala vibrovat. Členové skupiny se na sebe vzájemně podívali, byli nervózní, poslední minuta na to, aby se ujistili, že je všechno tak, jak má být. Upravili si svá sluchátka a oblečení, všechno jen aby se zaměstnali.

Tom se otočil na svého bratra, bylo šero, přemýšlel, jestli ví o tom, že ho slyšel, přemýšlel, co jím teď prochází a jak tam bude jeho dvojče vedle něj stát a chovat se tak klidně a přirozeně. Jak na něj droga působila? Co to dělalo s jeho myslí? Co to dělalo s jeho tělem? Až pak si uvědomil, jak tichá a nevystopovatelná ta droga v Billovi byla – kdyby neslyšel, co dělal, nikdy by o tom nevěděl. Ale jeden fakt zůstával: ten Bill stojící vedle něj… nebyl Bill. Nebyl to jeho bratr.

Čtyři mladíci a jejich bodyguardi stáli v místnosti za pódiem, dívali se na letmo osvětlené schody na podium. Ten samý hluboký a jemný hlas, který ohlásil poslední cenu, byl zase u mikrofonu, uklidňoval publikum, aby mohl ohlásit skupinu.

Tom vydechl a jemně natáhl ruku.

Podlaha podia byla černá, leskla se jako zrcadlo. Okolo nich blikala modrá a bílá světla, vytvářela scénu, která je skoro uklidňovala. Skupina pod světly zářila, rozešli se na svá místa. Gustav měl malé schůdky ke svým nablýskaným bubnům. Před ním, Georg a Tom uchopili své černé nástroje. Zatímco si Tom stoupl za mikrofon, Georgovy prsty se usídlily na prvních klávesách velkého elektrického klavíru, začaly první tóny písně a Bill se natáhl pro mikrofon, který stál uprostřed, a jeho prsty se ho jemně chytly.

Nejmladší zavřel oči a cítil, jak mu srdce bije silněji, rychleji. Normální reakce, když se na něj dívaly tisíce očí. Zhluboka se nadechl, čekal, až dostane znamení.

„Life on TV: It’s random, it means nothing to me…

Začaly okolo nich vyrůstat plameny a světla blikala, na kraji podia a mezi členy skupiny, nebylo to moc, ale efekt to mělo.

***

Jak se bledě modré oči znovu zvedly od mobilu, Adam se usmál. „Řekl bys, že jsem šílený, kdybych řekl ‚možná‘?“

Malý, otylý muž přišel do místnosti. „Deset minut do vystoupení, Adame.“ Jak se objevil, tak také zmizel.

„I’m ready to fall…

„BILLE!“

autor: Raiju