Kráska a Zvíře 1.

Pokračování povídky „Zkrocení zvířete“

Sedím v pokoji a přemýšlím o svém mizerném životě. Od doby, co… ach bože… nemůžu na to ani myslet. Matka měla tehdy takovou radost, když jí řekli, že Tom je mrtvý. Tehdy mi přestalo bít srdce. Měl jsem pocit, že mě to zabilo s ním. On přece nebyl zlý! Ne… byl jen zvíře lapené ve zlaté kleci. Měl povinnosti, musel si zachovat tvář před ostatními, aby přežil. Ach bože, on dokázal být tak jemný, něžný, mazlivý. Miluju ho pořád i po tom roce, co je… pryč. Co mě opustil.

Vydechnu. Nemůžu ani za ním. Naši mě hlídají jako vězně. Nemám šanci se zabít, ani kdybych se opravdu snažil. Vyhrožují mi, že mě nechají zavřít na psychiatrii, a to bych pak neměl už vůbec šanci, abych si vzal život. Ale já přísahám, že se za tebou brzo dostanu, Tommy…

Svolně vykonám večerní hygienu a jdu si lehnout. Koukám do stropu. Přemýšlím. Když budu sekat latinu a dělat vše, co chtějí, jejich ostražitost povolí a… a já se dostanu za Tomem. Ano, přesně tak to musím udělat. Předstírat, že jsem zase ten veselý kluk bez starostí o ostatní.

„Miláčku, vstávej,“ ozve se mi u ucha.

„Ne, odstěhuju se pryč“ řeknu rozhodně. Vidím, jak zbledla.

„Mhmm… Billy…“ vydechne mi Tom do kůže. Zakloním hlavu a dám mu větší prostor, aby mě mohl líbat na krku. Cítím jeho velké dlaně na bocích a slastně vydechnu.

Těžce vydechnu. Musím si někde najít byt nebo nějaké místo, kde bych mohl eventuelně přespat, kamarády nemám, takže si asi budu muset najít práci a živit se sám. S rodiči v žádném případě nezůstanu! Ne po tom, co měli takovou radost, že Tom… Zatřepu hlavou a utřu si slzy. Vytáhnu tašku zpod postele a nahážu si tam to nejdůležitější. Stýskat se mi nebude!!!

Rozhlédnu se po maličkém pokoji. Musí mi to stačit. Zaplatil jsem to z úspor, co jsem měl. Je to fakt prťavý. Tady nemám šanci přežít dlouho, ale je to začátek. Nový začátek nového života. Sednu si na rozvrzanou postel a vytáhnu JEHO fotku. Prstem ji něžně pohladím a vydechnu. Už brzy, Tommy… už brzy.

„Ne, ne, ne!“ třísknu po budíku a neochotně rozlepím oči. Debilní ráno! Takhle brzo jsem nevstával ani do školy! Sednu si a protáhnu si končetiny. Mám šílený hlad, ale nemůžu si dovolit utrácet, takže jím jen jednou denně, každopádně, jsem zvyklý od Toma… on… ze začátku mi dával hladovku, takže pohoda.

Opláchnu si obličej a zuby, hodím na sebe obyčejné oblečení, zamknu to, co by se mělo nazývat bytem, a jdu pomalu do práce. Je tma… a zima, a nebudu lhát, že nemám strach. Bojím se. Pořád na sobě cítím pohled. Zrychlí se mi dech a prudce se otočím. Nikde nikdo… jen prázdná ulice. Bože, vážně začínám být paranoidní! Zatřepu hlavou a trochu si pohnu s krokem. I když je fakt, že bych možná narazil na nějakého úchyla, který by ukončil můj bídný život, a já byl konečně se svojí láskou. Tommy…

autor: Mykerina