autor: Raiju
Oddanost
Zpěvák vykoukl ze dveří, sledoval, jak se sedačky plní publikem. Lidé s černými triky s nápisem STAFF chodili po podiu, upravovali nábytek tak, aby bylo místo na vystoupení.
Neměl moc rád živá vystoupení, ale natáčení, které se potom ještě upravovalo, mu nevadilo, když bylo živé; všechno muselo jít rychle, a když mu dali poslední otázku a on odpověděl, už rychle musel běžet k podiu a všechno během krátké reklamy zkontrolovat. Adam zalezl zpátky do stínů a opřel se znovu o zeď, najednou byl nervózní. Všechno nadšení ze show z něj zmizelo, měl dojem, že nejspíš vypadá rozčileně.
„Adame! Moc ráda tě vidím!“ moderátorka k němu přistoupila, objala ho nechtěným objetím. Zpěvák byl ale stejně stále zlatíčko, usmál se a také ji objal.
„Tohle je opravdu pocta! Děkuji za pozvání.“
„No samozřejmě! Superstar jako ty? Čekala jsem na to měsíce!“ dlouhými nalakovanými nehty dala vlasy ze svého obličeje. „Za chvíli se uvidíme! Oh, nemůžu se dočkat!“ starší žena skoro vypískla a odešla na podium, nechala Adama usmívat se za ni.
„Pět minut, Adame.“ Připomněl mu muž procházející kolem. Zdál se jako velice zaměstnaný člověk.
Mladík si povzdychl, sáhl po telefonu, cítil, jak mu kleslo srdce, když neměl žádný zmeškaný hovor ani zprávu. Jen chtěl na obrazovce vidět Billovo jméno, jen jednou. Ale možná, že ještě vystupují. To už nebude trvat dlouho.
Černě nalakované nehty nacvakaly hlavní stránku Twitteru. V tento den a v tuto dobu tu bylo víc než jeden způsob, jak někoho sledovat, s trochou štěstí mohl zjistit, co Bill dělá…
Hledat slovo nebo heslo…
Tokio Hotel
„Naši fanoušci jsou opravdu cool. Myslím, že většina jich je opravdu milá, nikdy neselžou, když mě můžou rozesmát.“ Adam se usmíval, když mluvil. „Myslím, že by byli nadšení, kdyby věděli, že ty a já… víš co.“
„Jsme spolu.“ Zašeptal Bill s úsměvem, konečně to nějak nazval. Začervenal se nad tím. Bylo divné přemýšlet o sobě jako o někom, kdo s někým chodí, kdo to myslí vážně s tím samým pohlavím. Bylo to mimo jeho pohodlnou zónu, a i přesto to bylo tak… čisté. Měl pocit, že je správné být s někým, jako je Adam, kdo se k němu choval s respektem a láskou.
„Myslím, že naši fanoušci spolu budou vycházet. Nejspíš získáme i nějaké nové.“
Němec zavřel oči. „Tokio Hotel žijí svůj život pod světly reflektorů. Naši fanoušci vždycky vědí, co děláme, co jíme, na jaký film se díváme, žijeme pod jejich dohledem. Myslím, že dokonce i vědí, když se Georg vysere,“ zavrtěl Bill hlavou a opřel se o loket. „Ale jsou k nám opravdu hodní. Hledají nás, starají se o nás, pomáhají nám. Když se něco stane, celá fanouškovská základna to ví během pěti minut. Na to přísahám.“
Výsledky vyhledávání Tokio Hotel.
THFurImmer Tokio Hotel
právě vystupovali a najednou Bill zkolaboval na podiu! DOUFÁM, ŽE JE V POŘÁDKU!
Před půl minutou z Twitter for iPhone
TOKIOMCLOVIN OMG nevím, co se stalo. Tokio Hotel zrovna vystupovali, ale na konci Bill omdlel! Nic nevidím, ale jsou tu doktoři a vypnuli obrazovky…
před půl minutou z Twitter for BlackBerry
AmyKaulitz bill spadnul po vystoupení tokio hotel! Myslím, že si ublížil, je tu ochranka a doktoři…
Před 1 minutou z webu
NathanIsWin něco se stalo během vystoupení Tokio Hotel. Šílím.
Před 2 minutami z webu
In_Wild_Eyez zpěvák Tokio Hotel zrovna spadl na podiu a kamery se vypnuly. Ví někdo, jestli je v pořádku?
Před 3 minutami z TweetDeck
ISSIEKAY může mi někdo říct, co se stalo na #Comets? Co se stalo na konci vystoupení Tokio Hotel? Je Bill v pořádku?!
Před 3 minutami z webu
Pomněnky se nejdřív mračily na obrazovku jeho telefonu, nemohl věřit tomu, co četl. Ale když se články staly rychlejšími a rychlejšími, realita, že se něco špatného opravdu stalo, se začínala usídlovat. Tohle nemohlo být jen tak, bylo to až moc rychlé… tvořilo se to přímo před jeho očima…
ADAMLAMBERT stalo se něco Billovi? Je v pořádku? Prosím, řekněte mi někdo něco.
Před půl minutou z Twitter for iPhone
LittleGothic616 @ADAMLAMBERT moje kamarádka na #Comets mi právě řekla, že na konci vystoupení Tokio Hotel Bill omdlel na podiu. Ochranka zavolala záchranku, oživovali ho a pak ho odnesli na nosítkách z podia. Skupina šla s ním.
Před půl minutou z webu
Srdce mu spadlo do žaludku. Telefon v rukou se mu třásl, když se ozývalo víc a víc informací, čím víc toho četl, tím víc si v hlavě opakoval ‚jdi‘. Adam zvedl pohled, podíval se, kde stál, zamyslel se nad tím, že za pět minut má vystupovat a že musí být na podiu za každou cenu. Vešel by na to podium, nasadil úsměv na obličej a choval se, jako by bylo všechno v pořádku, zatímco by mu v hlavě běhalo ‚Bill omdlel‘ a ‚zkoušeli ho oživovat‘, Bill mohl být ve velkém problému a ti lidé si mysleli, že bude Adam vystupovat?
Vergissmeinnicht @ADAMLAMBERT po tom, co Tokio Hotel vystoupili, Bill omdlel na podiu. Tisk už o tom začíná psát. Někteří říkají, že to byl infarkt. Můj kamarád mi právě řekl, že viděl Bushida a několik jeho přátel, jak běží za doktory, a Bushido držel v ruce klíče. Je to opravdu vážné. Kdyby to bylo hrané, Bushido by takhle nevyšiloval!
Před půl minutou z webu
Zpěvák zanaříkal, dal si telefon zpátky do kapsy, ale stále se ho držel, jako by na něm závisel jeho život.
„Můžete se otočit, prosím?“ zeptala se slečna s mikrofonem a malou krabičkou v ruce, byla připravená to na umělce nandat.
„Já nemůžu.“ Zamumlal Adam, podíval se na ni s nečitelným výrazem. Šepot v jeho mysli byl hlasitější. JDI. Skoro jako by slyšel Billův hlas. JDI! „Musím jít… já…“
„Jak to myslíte, že musíte jít?“ producent nedaleko od Adama zachytil jeho pohled. „Za dvě minuty vás potřebujeme na podiu.“
„Ne, já… já musím jít.“
Odstrčil dívku, najednou ho zastavil producentův hlas za ním. „Adame! ADAME!“ zpěvák zpomalil, otočil se, ale šel pozadu, nemohl zastavit. „Nemůžeš odejít dvě minuty před živým vysíláním! Neopovažuj se! V tom vystoupení jsou miliony, v tobě!“ malý muž šel k němu, vyhrožoval mu prstem a verbálně ho napadal, snažil se Adama vystrašit.
„Omlouvám se, opravdu…“ zamumlal zpěvák, otočil se.
„Adame! Jestli vyjdeš z těch dveří, tak tě zažalujeme. Neopovažuj se odejít! Co bez tebe máme dělat?!“
„Omlouvám se!“ otočil se, vyběhl ze dveří, všechny je tam nechal. Vlezl do taxíku a nařídil řidiči, ať jede do jeho hotelu, vůbec nemyslel na to, co právě udělal. Ani jedna z myšlenek nesměřovala k jeho skupině, k lidem, kteří se dřeli kvůli vystoupení, k ostatním, k věcem, které nechal v šatně, k věcem, které se chystal nechat v hotelu, rezervaci, která za dva dny vyprší. Ani jedna myšlenka nebyla o něm nebo jeho životě, ale jen o Billovi, modlitbách, naději, zlosti, frustraci a strachu, myslel jen na to, jak se dostat k Billovi co nejrychleji.
Do hotelu běžel jen pro svůj pas, pro nic víc. Nezastavil se pro oblečení, nezastavil se pro jiné věci, ba se ani po pokoji nerozhlédl. Byl to jeho nejrychlejší běh, jeho nejrychlejší hledání něčeho.
Na zadní sedačce taxi ve Vegas, jen s oblečením, co měl na sobě, svým telefonem, pasem a kreditní kartou, si nebyl jistý, jestli bude moct vůbec ze Států odjet, najednou ho začala děsit realita. Realita, že nemá ani ponětí, kam by měl jet, že měl opravdu věnovat Billovi pozornost, když mluvil o lokacích a městech, protože teď když to všechno bylo tak důležité, si nemohl ani na jednu vzpomenout. Realita, že ať udělá cokoliv, bude mu trvat patnáct nebo dvacet hodin, než se k Billovi dostane, jestli ne déle, a mezitím se toho může stát spousta. Neměl žádný slib, že je Bill ještě vůbec naživu. Co když už je pozdě?
„Nemůžete jet rychleji?“
„Nemůžu jet přes danou rychlost, synu.“ Odpověděl řidič, podíval se na Adama do zrcátka, „Hej, nejste Adam Lambert?“
Mladík vypadal, jako by ho právě obžalovali, jako by ho napadli. „Kdybych řekl ano, dostal byste mě na letiště rychleji?“ chtěl se usmát, to byla správná reakce na to, když si někdo pamatoval vaše jméno, ale byl na pokraji slz a měl pocit, jako by mu někdo vyrval srdce, Adam nedokázal ani úsměv.
„Snažím se, co to jde, synu.“
„Když vás zastaví kvůli rychlosti, tak to zaplatím, zaplatím všechno, je mi to jedno, jen… Jeďte.“ Slova z něj vyjela jako slabé naříkání, zpěvák se hlavou opřel o okno, díval se na chodník a silnici. Nemohl nic udělat, jen čekat a doufat a modlit se, že Bill bude stále ještě dýchat, až k němu dorazí. Zavřel oči, začaly ho pálit, překryl si je rukou, když mu začaly téct slzy a ničily řasenku a linky, které trvaly vizážistovi tak dlouho.
Udělal to znovu. Tak moc, jak si to Adam nechtěl přiznat, udělal to znovu: zamiloval se do někoho, kdo mu přinese jen bolest, někoho, kdo mu trhal srdce na kousky jako každý předtím, byl jako můra v ohni, přitahovalo ho to. Adam se vzdal všeho, jen aby se k němu mohl dostat, ať to bolelo sebevíc, chtěl to vydržet.
***
„Rovná čára, nedýchá.“ Ruce se uvnitř sanitky natahovaly sem a tam, jehly píchaly do Billových loketních jamek.
„Měl během 24 hodin nějaké drogy nebo alkohol?“ zeptala se doktorka nahlas, zatímco její kolega o sebe třel elektrody a druhý doktor dával další jehlu do Billovy ruky. Když si všimla Tomova zdráhání, rozhodla se pokračovat. „Musíte mi říct pravdu.“
„Kokain.“ To slovo znělo na Tomově jazyce jako ortel smrti, jako žiletky v krku, jako by cítil v puse krev.
Billova kožená bunda byla roztržená, jeho triko rozstřižené nůžkami a jeho hrudník byl odhalený. Dávali mu šoky, dlouhé pípání na obrazovce se neměnilo.
„Nabíjím, odstupte, pal!“
Hrudník mladšího z dvojčat vyskočil do vzduchu, jako by ho elektrody táhly s sebou nahoru. Po hlubokém nádechu nosem začalo drobné tělo dýchat a monitor velmi pomalu pípat.
„Ještě jednou to zkusíme.“ Prohlásil doktor a znovu o sebe třel elektrody.
Tom se na ně díval s vykulenýma očima, cítil, jak mu srdce klesá až do žaludku, pevně si chytil kolena. Realita toho, co předtím slyšel, toho, co mu Adam řekl, to co někde hluboko uvnitř věděl, že se děje, ho začínala dohánět. Bolestivá vlna, jedna za druhou, atakovala jeho mozek, dávala dohromady vše, co se stalo, vysvětlovala jeho nechuť k jídlu, krvácení z nosu. Tomovo tělo se začalo třást a ztuhlo, když si uvědomil, co se děje, jeho bratr teď možná umírá, může ho každou vteřinou ztratit.
Kdyby stál, vyslovit slovo kokain by ho složilo na kolena. Přiznat to bylo hrozné a nevyhnutelné, bylo to, jako by to vytesal do kamene. Měl naslouchat, měl kurva naslouchat, měl ho zastavit, měl Billa více sledovat, měl udělat tolik věcí, aby tomuto zabránil…
„Nabito! Pal!“
Kytarista si zakryl pusu rukou, zhluboka se nadechl a v očích ho začaly pálit slzy. Teď když si sám sobě přiznal, že Bill nebyl tak v pořádku, jak se zdál, se věci začínaly zdát mnohem reálnější a mnohem vážnější. Bill nedýchal, nehýbal se, sotva odpovídal na pokusy doktorů přivést ho zpátky k životu. Byl to jeho malý bráška, kdo ležel na lehátku, jeho bráška, který dostával šoky. Byl to Bill, který tu ležel a bojoval o život, nikdo jiný.
„Bille, prosím… prosím…“ lapal Tom po dechu za svou rukou, ztratil všechnu kontrolu a slzy se začaly objevovat, chtěl chytit svého bratra a třást s ním a říct mu, ať kurva otevře oči a přestane si z nich dělat prdel, chtěl křičet a nadávat, byl naprosto frustrovaný.
„Okay, je to lepší.“ Řekla doktorka a natahovala se pro více jehel, více léků, které chtěli napumpovat do umírajícího těla, jen aby ho udrželi co nejstabilnější.
Starší z dvojčat se podíval na strop sanitky, slzy mu tekly po tvářích.
Neber si ho. Prosím, neber si ho, vezmi si místo něj mě… jen nenech Billa umřít, PROSÍM…
autor: Raiju
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Páni.. tenhle díl mě rozbrečel.. snad bude Bill v pořádku.. :o( nemůžu se dočkat dalšího dílu.. 🙂
tak tohle mě dostalo do slz 🙁 tohle …nejde….Tome sakra! nemohl si ty svoje růžový brýle sundat dřív?!!!
Tohle muselo přijit,ale věřím že se z toho dostane.Díky Adamovy a Tom konečně věří Adamovy.
Já už to asi nevydržím, totálně mě to odrovnává tohleto:-( To jsou nervy!! Už mi začíná být i líto Toma, i když by mu nejradši tu jeho naivitu omlátila o hlavu:-( Já prostě nevěřím, že z toho Billa nedostanou a Adam musí dorazit co nejdřív. Přece tohle se mělo stát, aby všechny zúčastněné strany procitly, ale po takových situacích snad přichází nějaká šance ne? Asi se zblázním:-/
Moc díky za překlad!
Chápu, že má Tom strašné výčitky svědomí, znásobené ještě strachem o bratrův život. Ale na to teď není čas, ani na výčitky ani na lítost, teď je třeba Billovi pomoci a dát mu život trochu do pořádku a to bude sakra těžké…
Poslední část dnešního dílu mě opět dostala a to mě večer ještě čeká porce masochismu v podobě Obloquy.
Hrozně líto je mi Adama, protože způsob, jakým se o Billově "nehodě" dozvěděl byl hodně krutý, musel to být opravdový šok, něco takového se jen tak dočíst. Je od něj úžasné, že neváhal ani minutu a hned se za Billem vydal, jeho cesta na letiště byla až příliš dlouhá, protože mu dala čas na přemýšlení a jeho myšlenky nebyly právě radostné…
Každopádně doufám, že se teď z Adama a Toma stanou spojenci, protože jenom spolu dokážou Billa zachránit 🙂
Krásný díl ♥
Za překlad děkuju 🙂
Tak tohle naprosto nedávám ='(( Celou dobu jsem se držela, říkala si, nebudu brečet, nebudu brečet, ale ta poslední věta mě naprosto odrovnala… Zatraceně jak já nesnáším, když někdo umírá! ='(( Doufala jsem, že tak daleko to nezajde…
Popravdě je mi Toma hrozně líto. Přála bych mu, aby se spálil, ale spálit jsem tímhle způsobem je to nejkrutější, co vůbec může být. Přála bych mu, aby mu to došlo nějakým šetrnějším způsobem a hlavně aby měl šanci zabránit tomu, co se stalo.
Adama je mi líto stejnou měrou, je naprosto zmatený a netuší, co se děje, musí to být nervy drásající.
Pro oba musí být těžké jen tak vědět, že přichází o tu nejdůležitější osobu, která je oba v podstatě spojuje dohromady…
Hrozně bych si přála, aby události nezašli tak daleko a Bill na tom nebyl tak strašně špatně, ale Raiju má neskutečný dar přinutit čtenáře prožívat příběhy hlavních hrdinů spolu s nimi, cítit jejich smutek a beznadějnost situace… Ale věřím, že to nenechá zajít tak daleko, aby tenhle příběh skončil špatně… to prostě nemůže =// 😀
Těším se na další díl, i když jsem k němu zase dostanu až bůhvíkdy =//, a doufám, že bude pozitivnější než tenhle… =)
A ještě mimochodem – jak tam byla zmínka o tom, že jejich fanoušci by se vzájemně snesli a třeba by získali i nové – oh, kéž by to tak bylo 😀 I když je pravda, že já osobně bych se k TH asi nikdy nedostala, kdybych nebyla zvědavá, co "na té buzně Adam vidí" :D:D:D Jen když by to tak bylo, tenhle překlad by četlo daleko víc lidí… =// – ale to je jen tak poznámka opět k něčemu naprosto nedůležitému… jako vždycky :D:D
šit..šit..SHIT! jen jsem neudržela zvědavost a nakoukla.
už se tak strašně moc těším, až se k tý povídce vrátím, Raiju je moje bohyně, prostě ví, jak napsat pořádný drámo.