Profesor 29.

„Kdybys nám nedával ty blbé úkoly, tak jsme teď mohli dělat plno zajímavých věcí,“ vztekal se Bill, když vešli do profesorova domu. Nadával takhle celou cestu. William to však bral s nadhledem a jenom se smál.

„Jenomže kdybych vám ty úkoly nedal, tak vy byste se na to stejně nepodívali a ve třídě byste na mě hleděli jak péra z gauče,“ zazubil se a položil si svoje věci na stůl.

„Ale ty jsi taky péro, holt někteří prostě nejsou matematicky nadaní a vědí o tom, proto se ani nesnaží,“ celou dobu co mluvil, ukazoval na sebe.

„Péro mám leda tak v kalhotách, ty jsi péro. Navíc uvažuj, ty péro. Z tohohle předmětu budeš brzo maturovat, tak se hošku snaž, ať nerupneš,“ usmál jsem na něj a políbil ho na našpulené rtíky.

„Debilní maturita. To je ten největší stres, který může být,“ povzdechl si a sedl si na židli. Zkusil se na Willa dívat štěněčím pohledem. Někdy to zabíralo a Will pak změknul.

„Co je? No nekoukej na mě tak. Udělej si ten úkol, ať máš od toho klid. Bože, teď si připadám jak tvoje máma,“ zavrtěl William hlavou a raději si uvařil kávu. Bill se na něj pořád usmíval, i když byl k němu zády, a momentálně byl plně zaujat jeho pozadím. Kousal se do rtu a sledoval Willův pevný zadek.

„Tak co, jak jsi na tom?“ zeptal se Will, jakmile se otočil s hrnečkem černé, horké kávy a trochu si usrknul. Místo toho, aby spatřil Billa nad sešitem, spatřil Billa, jak se na něj neuvěřitelně kření.

„Na co tak koukáš?“ zeptal se trochu nechápavě, ale černovláskův výraz se mu líbil. Vypadal šibalsky, a zároveň roztomile.

„Na tvůj krásný zadek,“ zazubil se a stále se kousal do rtu. Začínal dostávat chutě, když tak Williama pozoroval.

„Nemáš obdivovat krásu mého zadku, ale krásu matematiky. Nebuď jak malý a vypočítej si to, ať pak máme na sebe čas, já zatím opravím písemky. Dneska toho moc nemám,“ posadil se naproti černovláskovi a vytáhl si ze své složky písemky jedné třídy, a hned se pustil do opravování.

Billovi se tak hrozně nechtělo, ale nakonec vytáhl sešit matematiky, učebnici a pustil se do počítání. První příklad byl ten lehčí, který zvládl, pak ale přišly další, a to už bylo horší. Bylo jenom slyšet naštvané škrtání. Po nějaké době měl už William téměř všechny písemky opravené a Bill se stále trápil s matematikou.

„Který debil tohle vymyslel?!“ zanadával a sklopil hlavu a opřel ji o stůl, takže ji měl mezi svými lokty, které byly také opřené o stůl a ruce mu visely do vzduchu. Jeho dlaně jenom kmitaly ve vzduchu nebo se tahal za vlasy, jak byl zoufalý.

William k němu vzhlédl a musel se usmát. Bill vypadal tak zoufale, a zároveň vtipně.

„Hotovo?“ řekl provokativně černovlasý muž a s pobaveným úsměvem jej sledoval.

„Ne… mám jeden příklad a tím jsem skončil. Ty zbylé čtyři prostě odmítám počítat,“ mluvil tlumeně do stolu a pak vzhlédl k Willovi. „Bez odborné pomoci jsem nahraný,“ opíral na něj štěněčí pohled.

„A ta odborná pomoc mám být já, jo?“ zasmál se profesor a posadil se tak, aby byl přímo vedle Billa.

„Tak cos tam zmastil?“ díval se na ty škrtance a jenom kulil oči. „No sakra, ty se v tom vyznáš?“ podíval se na černovláska.

„Jo, ty snad ne, pane profesore?“ culil se. „Já myslel, že jsi na takovéhle hádanky vyškolený,“ křenil se dál a pozoroval neutrální pohled jeho matematického prince.

„Jsem vyškolený k tomu, abych vás naučil počítat, ne na to, abych četl takové mazanice. Tohle celé přeškrtni a piš na čistou stránku,“ pokynul mu a Bill tak učinil. Rovnou celou tu stránku vytrhl a ten svůj vypočítaný příklad si opsal. Poté si opsal i zadání dalšího příkladu a společně s Willem začali počítat.

William se snažil, jak nejlépe mohl, aby to jeho miláček správně pochopil a každý příklad mu vysvětloval podrobně krok za krokem. Kupodivu to začínalo mít pozitivní účinek a Bill začínal chápat, o co tam vlastně jde. Poslední příklad už vypočítal zcela sám a ještě k tomu správně.

„No vidíš to, jaký jsi šikula, a to bylo keců, že to nebudeš počítat,“ usmál se spokojeně William a políbil svého malého puberťáka na jeho narůžovělé rtíky. Byl na sebe hrdý, že to dokázal černovláskovi vysvětlit tak, aby to pochopil.

„Tak měl jsem odbornou pomoc, jinak bych byl ztracený,“ zazubil se černovlásek a vylezl profesorovi na klín. Pohodlně se uvelebil a hladil Willa v týle a jemně se mu prohrabával v černých krátkých vlasech.

„Tak už máme po povinnostech, teď je čas na trochu zábavy, co říkáte, pane profesore?“ usmál se havraní chlapec a políbil Willa procítěně na rty. Chvíli si pohrál s jeho jazykem, než se Will na pár milimetrů odtáhl.

„A jaký druh zábavy máš na mysli?“ zeptal se, i když mu to bylo víc než jasné. I on mě celý den chuť si s Billem trošku pohrát.

„No piškvorky ani člověče, nezlob se hrát, nebudeme,“ uculil se šibalsky černovlásek a putoval svýma štíhlýma ručkama po Willově hrudníku až k rozkroku, který zmáčkl a z profesorova hrdla se ozval tichý vzdych.

„V tom případě takováhle zábava se mi bude líbit,“ usmál se černovlasý muž a chytil Billa pod zadečkem. Postavil se s ním a v náručí si ho vedl do ložnice. Kopl do dveří, které se zavřely, a on položil svého malého puberťáka do postele.

Vylezl si nad něj a oba se začali vášnivě líbat. Celý den po sobě oba toužili, ale snažili se to co nejlépe skrývat, a teď to propuklo a celé je to ovládalo.

„Krásně voníš,“ zašeptal mezi polibky William a sundal mu jeho černou košili. Hladil jej na hubeném hrudníku a bocích a vychutnával si každý dotek a každý polibek.

„A ty krásně chutnáš,“ vydechl Bill a zbavil svého profesora bílého trička. Pohladil ho po ramenou a pažích a za týl si ho přitáhl víc k sobě.

William jel polibky od rtů na jeho krk, kde sál jeho kůži nebo ji jemně skousával. Vytvořil mu tam pěknou značku a polibky pokračoval dál přes hrudník až na bradavku, kterou obkroužil jazykem a trochu si s ní pohrál. Tu druhou třel mezi prsty a odpovědí mu bylo Billovo tiché vydechování.

Polibky pokračoval dál na jeho ploché bříško a dlaněmi mu přejel po bocích. Ochutnával každý kousek Billovy kůže a tam, kam nedojel rty, se aspoň dotýkal. Pomalu dlaněmi začal rozepínat Billovy úzké džíny. Stáhl je dolů i s černými boxerkami a odhodil je za košilí někam na zem. Polibky pokračoval na černovláskův podbřišek a opatrně mu dal nohy od sebe, aby se k němu lépe dostal, a Bill je sám pokrčil v kolenou.

Byl schopný pouze vydechovat a spokojeně bručet. Vnímal každý polibek, každý dotek jeho prstů, nebo jeho horkého jazyka. Čím níž se William posouval, tím víc se Billovi zvedal hrudník, jak jím projížděly vlny vzrušení.

Profesor jej líbal na tříslech a pak olízl jeho varlata. Bill trhaně vydechl a zavřel oči. Užíval si ten dokonalý pocit a Will pokračoval dál. Prsty omotal kolem Billova už celkem tvrdého penisu a zapohyboval mezitím, co do pusy nasál jedno jeho varle.

Černovláskovi bylo neuvěřitelné horko a dech se mu zrychloval pod náporem slasti.

Černovlasý muž se pomalu přesunul až k jeho penisu a začal ho sát u kořene, tam kde byla kůže hodně jemná, aby to všechno cítil opravu intenzivně. Palcem poté vyjel na jeho špičku, kterou stiskl. Černovláskovi se z hrdla vydralo přidušené zasténání, a když si jej poté vzal Will celého do pusy a bral si jej, co jenom mohl, neudržel se a hlasitěji zasténal. Tady se nemusel krotit. Mohl se projevovat, jak jenom chtěl, a to se Willovi líbilo, když se Bill hlasitě projevoval.

Pokračoval ve své práci dál a pohyboval hlavou v Billově klíně se rty pevně kolem jeho penisu. Po nějaké době si jej z pusy vytáhl a roztáhl Billovy nohy víc od sebe. Jazykem přejel po jeho vstupu a poté jím drze zajel dovnitř. Černovlásek hlasitě zasténal a prohnul se v zádech. Tohle se mu opravdu líbilo a Will nepřestával. Chtěl si ho pořádně vychutnat a rukou pořád pohyboval v jeho klíně. Bill se zmohl jenom na hlasité zasténání a občas nějaký příraz. Sám cítil, že takovou slast dlouho nevydrží.

William se zase přesunul zpátky k jeho penisu, cítil, jak je nateklý a viděl, jak se mu leskne špička. Podle Billových projevů usuzoval, že už to nebude dlouho trvat a dosáhne svého vrcholu. Proto si ještě naslinil prsty a zajel jimi do Billa. Vzal si jeho špičku opět mezi rty a nahmatal jeho prostatu, kterou pak nečekaně zmáčkl.

Do Billa, jako by uhodil blesk. Projela jím taková vlna vzrušení, že slastí zakřičel a prohnul se v zádech. Vyvrcholil do Willovy pusy a poté se uvolnil a popadal dech.

Profesor to všechno spolykal a položil se vedle Billa, který chytal dech. Jenom se na něj s úsměvem díval a vychutnával si ten pohled.

Když byl Bill už klidný, usmál se na svého profesora jako malý ďáblík.

„Teď jsem na řadě já,“ pronesl i ďábelským tónem a Will věděl, že teď bude on lapen v pavučině slasti.

autor: Tina