autor: KarlaSka
Budu to asi dělat mnohem častěji, ale musím se vám omluvit „-.- Škola, škola a zase škola, ta potvora mi nedá pokoj a bohužel mi ubírá i n inspiraci, a tak když se naskytne chvilka volna, jí netrávím psaním, ale čímkoliv jiným. Proč? Protože bez múzy, která se mi poslední dobou vyhýbá obloukem, by to byla ta největší spatlanina na světě, a to už si nikdy nehodlám vzít na triko 😀 Každopádně, dlužím tento díl pár lidem, a tak jsem překonala počáteční nesnáze a sepsala tento díl 🙂 Doufám, že vám vynahradí ty mezery, které se mezi mými díly dělají.
Jde do tuhého, tak si užijte díl, který bude jeden ze zlomových 🙂
Vaše KarlaSka
„Tahle by ušla,“ zamumlal černovlásek, zatímco do plic nasával okolní vzduch plný zajímavých pachů. Snažil se rozehnat vzpomínky na tu párty, kdy Tomovi poblil nohy.
„Kdo?“ zeptal se nervózně Tom, který, ani přes veškerou svou snahu, neviděl ani živáčka.
„Támhle ve stínu,“ objasnil mu Bill, který se sice tím směrem nedíval, ale cítil ji. „Má čistou krev.“
„Jak čistou?“
„Žádný drogy ani nemoci.“
„To poznáš jenom po čuchu?“ zeptal se Tom nevěřícně. Bill v jeho očích ještě o něco vzrostl.
„Každá krev voní jinak,“ usmál se Bill podivným úsměvem. Bylo zvláštní diskutovat o něčem takovém s člověkem.
„A která ti voní nejvíc?“
„Ta skoro moje,“ řekl Bill, který tuto otázku čekal, a během vteřiny stál Tomovi za zády. Ten už se ani nelekl, když se bratrovy ruce zničehonic objevily na jeho bocích a rty na krku. Černovlásek ho lehce líbnul pod hranu čelisti, kde pod sametovou pokožkou kolovala ta nejsladší krev ze všech, a zašeptal:
„Ironie, nemyslíš?“
„C-co?“ zakoktal se Tom, který se až příliš soustředil na motýlí polibek na svém krku. Billova otázka ho překvapila.
„Že teď jsem ten silnější, sarkastičtější a ochranářštější já.“
„Když jsme sami, tak ne,“ odporoval mu dredáč. Věděl, že je to pravda. Věděli to oba.
„S tebou jsem jiný,“ souhlasil Bill, který se stejně pořád cítil vedle Toma malý a zranitelný.
„Jo. Jsi Bill,“ usmál se Tom. Byl nesmírně rád, že na svého bratra takhle působí právě on.
„Já jdu,“ broukl černovlásek tiše a během zlomku vteřiny stál před sotva dvacetiletou dívkou v minisukni, která se krčila ve stínu, pokožku bledou, oči rudé.
„Nebude to bolet.“ Ujistil ji upír. „Moc.“
Děvče ani nestihlo otevřít ústa k výkřiku, když pokožkou jejího krku a stěnou krkavice projely dva ostré zuby. Upír pil a pil a užíval si, jak mu sladká rudá tekutina proudí do žaludku, kde ho příjemně hřála.
Když ucítil, že dívka ztrácí vědomí, zacelil jí ránu na krku a opatrně ji položil na zem, kde se za pár hodin probudí s pořádným bolehlavem.
Za chviličku už stál opět u svého bratra, kterého i přes jeho protesty vyzvednul do náručí a rozběhl se s ním zpět.
„Už nikdy, nikdy!“ zdůraznil Tom se zdviženým prstem, když ho Bill po krátké cestě opět postavil, „Nikdy mě už nikam nenos!“
„Ani kdyby to byla otázka života a smrti?“ zeptal se černovlásek s nevinně vykulenýma očima a zamrkal nepřirozeně dlouhými řasami.
„Jenom pokud sám uznám, že to tak je.“
„A kdyby ses bouchnul do hlavy a nevěděl, co říkáš?“
„Nebouchnu se do hlavy!“
„Co když tě někdo přidusí, tvůj mozek bude moc dlouho bez kyslíku a z tebe bude dement?“
„Já se nenechám!“
„Co když budeš v bezvědomí?“
„Nebudu!“
„Co když nebudeš moct mluvit?“
„Dost Bille!“ zasmál se Tom, jemuž bratrova slova splynula v pouhý bzukot.
„OK. Jsem rád, že ta mám.“
„Taky tě rád mám.“
***
„Cože?“ zhrozila se Simone. Zrzek se na ni soustrastně podíval, jako by jí umřel křeček, a přikývnul na potvrzení svých slov.
„To se dalo čekat.“ Byla Jörgova reakce, za kterou měla Simone chuť dát mu pořádnou ránu do žaludku.
„To by nikdy neudělal!“ bránila místo toho svého mladšího syna, který tu byl obviňován, že si z Toma udělal upíři sámošku.
„Říkám vám, že je to pravda. Před půl hodinou jsem s Billem mluvil. Ten váš Tom tam byl taky a vypadal docela mimo.“
„Simone, přiznej si to už! Nemůžeš se chovat jako matka i jako lovec. Musíš konečně otevřít oči!“ domlouval jí její bývalý manžel.
Rusovláska už chtěla něco odseknout, když jí došlo, že má pravdu. Nemůže se Billa i nadále zastávat, když jdou všechny důkazy proti ní. Její syn je upír a upíři neznají slitování nebo soucit. A stejně tak by ho ona neměla mít s ním.
„Co uděláme?“ zeptala se. Její rysy ztvrdly a ona se po dlouhé době opět úspěšně dostala do role lovce.
„Stačí, když zničíme Jidáše.“
„Nevím, jak to chcete udělat. Možná to nevíte, ale je nejsilnější upír, který chodí po tomto světě, a ačkoliv to není vždycky vidět, má velkou ochranku,“ dovolil si snížit jejich naděje na úspěch Michael.
„Nejsme hlupáci,“ odseknul Jörg, bleskově se otočil na podpatku a následován rusovlasou ženou zmizel ve tmě.
***
„Já bych si dal pizzu,“ zakňoural Tom a pohladil si břicho, které už delší dobu vydávalo nehezké škrundavé zvuky.
„Skočím ti pro ní,“ nabídl se upír, který po menší svačince v podobě adolescenční prostitutky překypoval energií.
„To bys byl hodný,“ usmál se Tom a plácnul sebou na postel. Nesnášel ji. Musí to tu Billovi nějak zařídit, protože tohle už vážně není možný.
„Já vím, že jo,“ broukl Bill a s lehkým závanem větru byl pryč.
„Hm… třikrát quattro formaggi,“ poručil si Bill v malé pizzerii. Prodavač, který sotva udržel oči otevřené, se otočil a otráveným hlasem oznámil kuchařovi objednávku, aby se mohl vrátit ke své bohulibé činnosti, jež obnášela zírání na Billa. Ten dělal, jako by si nevšiml mužova upřeného pohledu a spokojeně se rozvalil na jedno z křesílek, které tu byly pro čekající zákazníky.
„Tady je vaše objednávka, pane. Dělá to deset dolarů,“ řekl po chvíli mladík u poklady tím nejznuděnějším hlasem, kterého byl schopen, a podával Billovi tři krabice, ze kterých se linula neodolatelná vůně čerstvé pizzy. I upírovi s tak citlivým čichem to připadalo jako ráj na zemi.
„Děkuju,“ usmál se a hodil po prodavačovi padesátidolarovku. Ten překvapením vykulil oči, když spatřil bankovku, ale než stihl cokoliv říct, zákazník byl pryč a jediné, co svědčilo o tom, že tu vůbec byl, byla pohupující se cedulka na dveřích a vůně pizzy a ještě něčeho krásného ve vzduchu.
Bill si spokojeně vykračoval nočním městem, rozhodnutý si procházku trochu prodloužit. Pro člověka normálním krokem míjel domy, zahrady a ulice a zvesela si broukal jednu z melodií, které kdysi s Tomem vymysleli.
Právě zahýbal za poslední roh, když ho z jeho rozjímání vytrhla čísi ruka, která ho chytla za rukáv dlouhého kabátu a smýkla s ním do postraní uličky.
„Kohopak to tady máme?“ zeptal se ledový ženský hlas. Bill si ihned stoupnul do obrané pozice, aby mohl lépe čelit nepříteli, který se schovával ve stínu. Možná, kdyby ta osoba neměla… možná, kdyby neměla obličej skloněný k zemi… možná, kdyby její hlas nebyl plný zášti a nenávisti, pak by Bill možná poznal svou matku.
„Nebudeš se bránit, upírku?“ zasmála se Simone jízlivě. Zvedla pohled, shodila si kápi na ramena a pomalým krokem vykročila k šokovanému černovláskovi.
„Mami?“ zeptal se Bill, který nevěřil svým očím.
„Ty už nejsi můj syn, Bille. Byla jsem ochotná přehlédnout, že jsi upír, ale to, co děláš teď, je pro mě neodpustitelné.“
Billa hned napadlo několik věcí, které se matce na jeho chování nelíbí, ale nade všechny vystupovala pouze jedna – incest. Simone se nějak musela dozvědět o jeho vztahu s Tomem. Že překročili veškeré hranice, které lidské i upíří společenství má.
„Co je na tom špatného?“ prsknul po matce, která se k němu pomalu blížila, zatímco on ustupoval, aby se střetu vyhnul.
„Já vím, že nemáš svědomí, ale myslela jsem, že trocha inteligence ti zbyla,“ poznamenala Simone kousavě a s uspokojením sledovala, jak Bill kmitá očima ze strany na stranu, jenom aby našel cestu pryč, která neexistovala. Byl v pasti.
„Co to má společného s mojí inteligencí? Všechno je to jen o pocitech,“ zamračil se černovlásek, který ztratil naději, že uteče a radši se mentálně připravoval na útok, při kterém bude muset ublížit vlastní matce, aby zachránil sám sebe.
„Jakých pocitech? O pocitu žízně? Přišla jsem o jednoho syna, nehodlám ztratit druhého,“ řekla Simone rozhodně a jedním rychlým skokem byla u Billa, který v překvapení nestihl ani zareagovat, a už se mu k hrudi blížila neuvěřitelně ostrá dýka.
„Ale já ho miluju!“ vykřikl v posledním pokusu zachránit svůj život.
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
Fakt te zaškrtím…. radši do prahy nejezdi nedopadlo by to dobře 🙂 ne kecam ale tohle mi vysvětlíš 🙂
Karlí!… :D:D Nesnáším tě!.. Né kecám.. byl to nepopsatelně hustý dílek! 🙂 Chudinka Tomi … čeká na pizzu.. ale marně :D! Neměla bych si z toho dělat srandu.. ale připomnělo mi to naší 15 minutovou honbu za pizzou dneska… a následné skončení v KFC.. :'DD jestli Billa zabiješ tak s mě nepřej! 😀 nemůžu uvěřit.. že budu tak dlouho čekat na další díl :(… Už aby tě ta múza zkopala!.. 😀 Jinak se moc těším na Destiny!.. 😀 A jsem zvědavá jestli mu Simone.. jeho lásku uvěří..! jestli je to jeho mamka… měla by to poznat! 🙂
[1]: když myslíš 😀
[2]: mě to připomnělo tu tvojí montáž xD ale to naše hledání vážně zabitý 😀 hej! Zabila jsem ho snad někdy? 😀
jinak, Destiny dopíšu během týdne, společně s tím pořeším povídky s T-KAY, takže, když budu mít štěstí, ta to tu bude příští týden ^^
Zajímavá kapitola, kde bylo na můj vkus příliš mnoho pohledů, Tom s Billem, Simone, Tom s Billem, Bill se Simone, no ale zase na druhou stranu to bylo takové akční a na konci to milé rodinné setkání, ale tak Bill Simone určitě vysvětlí, že Tomovu krev nepije, ale co bude říkat na vztah mezi nimi:D, tak to jsem teda taky zvědavá.
Prosím další díl tak to utnout.
[4]: asi máš pravdu "-.- dám si na to příště pozor 😀
[5]: 😀 pokusím se 😀
Fuj, to je surové a hnusné, ona ho nenechá ani dohovoriť??? A čo je to za špehov, keď nevideli, že Bill už nezabíja a o Toma sa vážne stará:( a teraz príde ešte aj o tú mňamkovú pizzu