
Další den ráno se vzbudil docela pozdě. V domě bylo ticho, což vypovídalo, že ostatní asi už odjeli po svých povinnostech. Bushido měl veškerou práci tady, tak nemusel nikam spěchat.
Oblékl se, něco posnídal a sešel dolů do sklepa. Pomalu odemkl dveře a vešel do potemnělé místnosti, kterou osvětlovalo akorát slabé světlo lampičky na stole. Ušklíbl se a se zaskřípáním za sebou dveře zase zavřel.
„Tak co, Kaulitzi? Jak se ti u nás spalo, hm?“ zeptal se posměšně Bu a sedl si na židli vedle připoutaného Toma. Ten vypadal, že snad ještě napůl spí. Nebylo tomu ale tak. Byl jenom vyčerpaný z toho, jak se skoro celou noc snažil dostat z pout ven.
„Neodpovídat je neslušné, to tě doma neučili?“ zasmál se a sjel ho pohledem.
„Jdi do hajzlu, Anisi,“ odfrkl si Tom a odvrátil od něj pohled. Neměl náladu se s ním bavit. Byl tu jenom proto, aby ochránil bratra, a byl pro to schopen vytrpět téměř cokoliv. Nenáviděl za to celý svět, ale Billovo bezpečí bylo pro něj prvotní.
„Víš… na někoho, kdo je připoutanej k posteli, si docela vyskakuješ,“ pronesl posměšným hlasem Anis a zpražil Toma pohledem.
Ten sebou až cukl, jak ho zamrazilo v zádech.
„Promiň, ale čeho chceš docílit tím, že mě tu budeš držet?“ snažil se rasta o klidný tón hlasu. Ale moc se nedařilo. Bushido byl přeci jenom větší korba než on, a navíc ve výhodě volného pohybu na rozdíl od něj. Nasucho polkl, když se k němu Anis na milimetry přiblížil.
„Trochu si pohrajeme, co ty na to,“ skousl si provokativně ret a cukl s páskem u kalhot, který se rozepl.
V Tomovi v tu chvíli hrklo. Měl z toho strach. Navíc věděl moc dobře, že Bushido je surovec. Aspoň podle toho, co mu holubi na střeše vyštěbetali.
„Počkej, to snad,“ snažil se o protest, ale schytal facku. Nechal hlavu stranou, jak mu skončila, a zavřel oči.
„Děláš to pro Billa,“ opakoval si celou dobu a snažil se na to myslet i tehdy, když cítil, jak mu mizí oblečení a následná bolest v zadní části těla. Prohnul se a vykřikl. Bolelo to jako čert a Anis se s ním nijak nepáral. Konečně dosáhl toho, čeho chtěl dosáhnout a byl spokojený.
„Nevyplácí se být ošklivý na lidi, co jsou nad tebou,“ odfrkl si Anis, když bylo po všem. Nechal Toma s jeho myšlenkami a odešel do pracovny.
Tom jenom ležel a snažil se neomdlít z nastalé bolesti, kterou prožil. Radši snad už bude sekat latinu, než aby tohle zažil znovu. Zacloumal pouty a povzdechl si. Pořád si opakoval tu jednu věc dokola a soustředil se na to. Z toho také potom usnul.
Na druhé straně Berlína se schylovalo ke schůzi. Billovi už bylo nadevšechno jasné, kde jeho bratr je. Vyměnil se za něj. Pro jeho zdraví. O něj tu vlastně vůbec nešlo. Naštvaně zatnul ruku v pěst a čekal, až se v místnosti všichni sejdou.
Jak očekával, všichni už byli v obraze. Každý, kdo alespoň trochu dělal do téhle branže, o tomhle všem mluvil. Tudíž byl Bill rád, že nemusel nic vysvětlovat.
„Kde je, ať ho můžem zabít!“ zahřímal černovlasý mladík sedící kousek od Billa. Ten jenom pokrčil rameny.
„Vlastně může být kdekoliv… co já vím, jestli zůstává na jednom místě. Ale i kdyby… jednoduché to nebude,“ povzdechl a zavřel oči. Hned se mu vyjasnily ty nejhroznější scénáře, co se Tomovi mohly stát. Zatřepal hlavou, aby je zahnal, a zadíval se po ostatních. Pobídl je, aby něco vymysleli. Tak dali všichni hlavy dohromady a spřádali plán.
Tom se zrovinka probudil, ale hned litoval, že to dopustil. Při když malém pohybu se ozvala neuvěřitelná bolest, která mu vystřelila do celého těla.
„Sakra, ta svině,“ šeptl si sám pro sebe a radši jenom v klidu ležel a čekal, co bude. To ale netušil, že ho během toho všeho sledují tři oči ze stěn v podobě malých webkamerek, které byly napojeny na Anisův notebook v pracovně.
Ten si zrovna pokuřoval a se zájmem sledoval, jak Tom trpí. Líbilo se mu to, že ho má ve své moci. Konečně. Aspoň jednou v životě měl nějakou děvku, o kterou stál tak hrozně dlouho. Věděl ale, že ten jeho bratříček, nebo co to bylo, to nenechá jen tak, a možná už teď spřádá plány na pomstu. Bylo jich ale početně méně, tudíž se Anis moc obávat nemusel.
Dokouřil cigaretu a zvedl se z křesla. Zatočil si spokojeně klíčema na prstě a s tichým pískáním sešel schody až dolů do sklepa. Odemkl a vešel dovnitř. To hned upoutalo zajatcovu pozornost.
„Ale ale… ty už nespíš?“ ušklíbl se Bushido a obešel postel, aby si k němu sedl.
Tom ihned instinktivně couvl kousek dál od něj, jen co mu síly a bolest dovolily. Radši odvracel pohled jinam. Mimo jeho oči, aby neviděl jeho slabost.
Zato na druhém konci města se Bill nepříjemně ošil. Měl takový hnusný pocit, že Tom není až tak v pořádku, jak si všichni myslí. Jen Bill věděl o Bushidově slabosti pro Toma a teď ho měl u sebe. Kdo ví, co tam s ním prováděl, ale nic příjemného to asi nebylo. Protože kdyby bylo, neměl by ten nepříjemný pocit.
autor: T-KAY & Iveth Biersack
Docela mám Anise ráda,ale v teto povídce je hnusnej.