autor: Janule
„Hej, Karle,“ ozval se za zády mohutného detektiva hlas jeho nadřízeného. Karl zvolnil krok a otočil se směrem, odkud hlas přicházel. Byl první pracovní den v novém roce a on se od rána ještě nezastavil. Měl hlad a za chvíli ho čekal další výslech svědka.
„Zdravím, šéfe, něco se děje?“ zvedl obočí, jak to uměl jen on, a čekal, co zase provedl.
„Nic, jen jsem ti chtěl popřát šťastný Nový rok a… máš chvilku?“ doběhl ho Benedikt, trochu se zadýchával a odkašlal si. Nutně potřeboval cigáro, byl celé dopoledne na ministerstvu, kde se nesmělo kouřit, a už se nemohl dočkat, až do plic vpustí pořádnou dávku nikotinu.
„Mám za chvíli výslech, ale on když tak chvíli počká,“ podíval se Karl na hodinky. „Taky přeju šťastný Nový rok.“
„Něco novýho?“ zeptal se Ben, když otevíral dveře své kanceláře. Kývl na Lindu, procházejíc kolem jejího stolu, a nedočkavě téměř vpadl do svého zakouřeného kutlochu.
„Ne, nic, jen svědek toho mordu ze Silvestra,“ objasnil Karl, zatímco si sedal. Jeho nadřízený už si zapaloval první cigaretu, a ani neprotestoval, když se zčistajasna jako duch zjevila jeho zdravotní víla Linda a otevřela trochu okno. Když se usadil a za jeho sekretářkou zapadly dveře, podíval se na Karla.
„Ten silvestrovskej mord, jo, zrovna jdu kvůli tomu z ministerstva, priorita číslo jedna,“ ušklíbl se, neměl rád protekci, zvlášť takovou, kvůli které musel klusat hned ráno na kobereček k ministrovi. Nebylo nic hezkého, najít ráno na Nový rok mezi zbytky rachejtlí a lahví od alkoholu uškrcenou nezletilou dívku, zvlášť když se pak ukáže, že je to dcera celkem známého politika, ale to už byla jejich práce, nikdo z nich si nestěžoval. „Což mi vlastně připomíná, žes na Silvestra nesloužil, byli jsme u toho s Manfredem,“ dělal, jako by to nebyl právě ten důvod, pro který si Karla na chodbě chytil. „Posaď se, přece,“ pokynul stojícímu Karlovi. Zvědavost jím už dva dny cloumala, a tohle byla první příležitost, jak se zeptat a nevypadat jako pavlačová drbna. Manfredova zmínka o tom, že se Karl asi zamiloval, ho zajímala víc, než by si sám přál. Od štědrovečerního přiznání na svého podřízeného celkem často myslel, a aniž by si to uvědomoval, byl mu o něco sympatičtější, než když o něm ten důvěrný detail nevěděl. Bůhví, čím to bylo, sám netušil. „Vždycky jsme na Silvestra sloužili spolu,“ dodal tak trochu vyčítavě a čekal, jestli se detektiv naproti na židli chytí.
„Jo, no… letos jsem si to s Manym vyměnil,“ pokýval Karl. „Ten svědek byl ale stejně ožralej jak Dán, takže z něj asi nic smysluplnýho nevytáhnu.“ Evidentně chtěl pokračovat v rozebírání případu, který aktuálně řešili. Už kvůli tisku s tím museli spěchat, byli pod neustálým tlakem.
„Cos měl tak důležitýho, byl jsi někde slavit?“ nedal se Ben, vražda byla momentálně to poslední, co ho zajímalo.
„Jo,“ poposedl nervózně Karl na židli, „měl jsem tak trochu… schůzku,“ vzhlédl k šéfovi, aby zkontroloval, jak na jeho informaci bude reagovat. Radostnou jiskru v jeho očích opravdu nečekal. Zašklebil se, když mu došlo, proč ho vlastně Benedikt zatáhl do své kanceláře, vražda to zcela jistě nebyla. „Rande, lépe řečeno,“ vydechl a uvolnil se. Tady se nemusel ničeho obávat. „Many kecal, že jo?“ usmál se vědoucně.
„Jasně,“ zaklonil se v židli Ben se širokým úsměvem na tváři, sám ani netušil, proč má z toho takovou radost. „Takže se nakonec přece jen někdo objevil?“
„Jo,“ kývl nadšeně Karl. Měl první šanci, kdy o tom mohl s někým svobodně mluvit, aniž by musel dávat pozor, aby místo ona neřekl on. Manfred už z něj samozřejmě rozumy tahal hned ráno, ale ten neměl ani potuchy, jakého pohlaví je jeho silvestrovské rande. Teď byl vyloženě rád, že se při štědrovečerním řízku se salátem svému šéfovi odvážil svěřit.
„Tak povídej a přeháněj,“ pobídl ho Benedikt, když odklepával popel z cigarety.
„Dostal jsem ho vlastně k Vánocům,“ usmál se Karl. „Ozval se mi na inzerát. Je o rok mladší než já, a je naprosto úžasnej,“ zasnil se Karl. Benův úsměv se při pohledu na něj ještě trochu rozšířil.
„Jsi zamilovanej, co?“ pokýval šéf a ani nemusel čekat na odpověď. Když Karl malinko váhavě přikývl, Benedikt naposledy potáhl z cigarety a típnul ji o okraj přeplněného popelníku. Hned si ovšem zapálil další, jedna byla po takovém půstu málo. „Sakra, chlape, já ti to snad začnu závidět,“ vzdychl, když vyfoukl kouř a opřel se zpátky do křesla. „Jak jste spolu daleko?“ nemohl si pomoct, ale i když žádné podrobnosti vztahu dvou starších mužů vědět nechtěl, nedalo mu to, musel se prostě zeptat, když viděl v Karlově tváři výraz bezmezného štěstí. Tušil, že o tom detektiv ještě nikomu neřekl, bylo to příliš čerstvé.
„No…“ téměř se zapýřil Karl, když si vzpomněl na silvestrovské rande, které proběhlo u něj doma, to bylo zatím naposledy, co se viděli. „Ozval se mi na štědrý večer e-mailem, a hned druhý den jsme se sešli. Je rozvedený, docela čerstvě, má dvě skoro dospělé děti a je doktor, neurolog. Myslím, že jsme si hned na první pokec sedli. O vánočním týdnu jsme byli několikrát v kině, prochodili půlku Berlína, a skvěle si rozumíme. Na Silvestra jsem ho pozval k sobě na večeři,“ pokrčil rameny, bylo mu jasné, že víc toho šéf slyšet nepotřebuje. Mohl by mu možná ještě vyprávět, jak úžasný byl ten večer poté, co se najedli, a Martin se rozplýval nad jeho kuchařským uměním, ale to bylo tak všechno. Co bylo na celém večeru to nejkrásnější, už by šéfovi říkat nemohl. Těžko by Benedikt rád poslouchal, jak krásné jsou Martinovy polibky, jak hebké má rty a hladivý jazyk, jak nádherně voní, a jak vzrušující jsou jeho něžné doteky.
„Nejspíš ho vážně miluju.“ Vzdychl šťastně Karl, když se v myšlenkách vrátil k jejich prvnímu intimnímu kontaktu. Něco tak nádherného za celý svůj dlouhý život nezažil. Stále ještě cítil Martinovy rty a ruce putující po svém těle, když se spolu po večeři ocitli na pohodlné sedačce a vypili sklenku šampaňského… znovu se mu vybavily stud a obava, jestli se bude svému milenci líbit, které ale zmizely ve chvíli, kdy se Martinova ruka poprvé dotkla jeho vzrušeného klína. V duchu si vybavil vlastní zasténání do úst svého milence, když mu dával najevo, jak moc se mu jeho odvážné doteky líbí, aby v žádném případě nepřestával. Ještě se spolu nemilovali, na to bylo pro oba příliš brzy, zatím se jen vzájemně oťukávali a zjišťovali, co je tomu druhému příjemné, ale Karl už se nemohl dočkat, až to udělají.
Byli zamilovaní, oba to věděli, ačkoliv si to ještě neřekli. Ani nemuseli. Co na tom, že se znali tak krátce, nebylo jim šestnáct a neměli času nazbyt, každá minuta jejich života se počítala, o žádnou z nich už se nechtěli nechat připravit. Martinova ústa byla tak smyslná a horká, když později večer vykouzlila Karlovo vyvrcholení, jeho doteky byly tak elektrizující, a sténání tak melodické a vzrušující, když mu jeho laskavost Karl zpočátku nesměle a trošku nemotorně oplácel. Po dlouhé době znovu ochutnal muže, a připadal si jako v nebi, do kterého už dávno přestal věřit, že se ještě někdy dostane. Byl prostě šťastný.
„Takže jsi ho vážně našel…“ spíš konstatoval Benedikt, než by se ptal, na Karlovi bylo jeho štěstí vidět na první pohled. Byl za něj tak rád, přál mu to, a když viděl Karlův nakažlivý blažený výraz, dokonce ho i na moment napadlo, že by to měl taky ještě jednou zkusit, ale hned tu možnost zamítl. Ne… to nebylo nic pro něj. Každý vztah začíná krásně, to už věděl, ze začátku bylo všechno růžové, ale bohužel, po pár měsících ta barva bledla a bledla, až se z ní stala šedá, která odhalila všechny nedostatky, jež dřív neviděl, a konec byl vždycky o to bolestnější, oč růžovější byl začátek. Ne… už to radši zkoušet nebude.
„Jo, miluju ho,“ potvrdil Karl definitivně a zeširoka se na svého šéfa naproti usmál. On tak černé myšlenky v žádném případě neměl. Sice mu stále ještě dělalo potíže si připustit, že se mu v tomhle věku splnil sen, a konečně potkal někoho, s kým hned po prvním rande věděl, že by byl ochoten s ním strávit zbytek života, ale věděl, že si nakonec na ten pocit zvykne. Chtěl Martina hladit, líbat ho, starat se o něj, vařit mu, prostě ho miloval celým svým srdcem a byl strašně rád, že se s tím mohl alespoň jedné osobě na světě svěřit. Co na tom, že to byl zrovna jeho šéf.
~*~
„Ježiš, Geo, musíš na ten čudlík pořád šmatat?“ protočil oči Tom, když mu dnes už potřetí Georg zvedl mobil. Byl večer, dvojčata se právě vrátila unavená z Hamburku, kde natáčela talkshow. Tom měl pocit, že nemůže myslet už na nic jiného než na postel a Billa vedle sebe, ale nejdřív musel domluvit důležitou věc právě s kluky z kapely.
„Já za to nemůžu, seš první, kdo mi volá, a mně tam ten prst vždycky nějak sám vlítne,“ šklebil se basák. Na jeho velkou ruku byl tenhle mrňavý přístroj prostě moc drobný.
Mobilní telefony dostali všichni z Genesis teprve před dvěma dny. Operátor jim v rámci sponzoringu každému daroval jeden z postarších modelů. Pravda byla taková, že se jich potřebovali zbavit, protože už je neprodali ani ve vánoční slevové akci.
Sice všichni novopečení majitelé dostali v jídelně instruktáž, jak s telefony zacházet, ale uprostřed bavorských lesů nebyl nijak valný signál, pokud jste zrovna nebyli na kopci nebo ve čtvrtém patře hotelu, a hlavně většina z novopečených zákazníků dobročinného operátora neměla komu volat. Firma jim sice dala přístroje, ale volání už zadarmo nebylo, předplacený kredit na simkartách bylo jen symbolických 5€ a po pár minutách hovoru bylo třeba ho dobít. Prozatím nikdo z Genesis neměl k dispozici vlastní peníze, byl zřízen společný fond na důležité potřeby, do kterých se ale telefonování nepočítalo, takže se toho hlavně ti starší báli.
Mladí se hned naučili esemeskovat, což bylo o dost levnější, takže jim kredit vydržel podstatně déle, a rozjel se tak poměrně čilý kontakt mezi dívkami a chlapci, kteří k sobě jinak díky novým pravidlům neměli volný přístup.
Krom toho, dostali všichni naprosto stejné telefony, což byl vůbec největší vtip z celé téhle podařené sponzorské akce. Po prvních zmatcích, kdy si své mobily vzájemně kradli, aniž by to tušili, si je ti starší radši schovali ve svých místnostech a nepoužívali je.
Basák k tomu ale byl teď nucen, protože to byla jediná cesta, jak se spojit s dvojčaty. Dalo mu práci, než si za Paulovy pomoci uložil do telefonu čísla dvojčat, a než odeslal esemeskou Tomovi to svoje, a aniž by to čekal, starší z dvojčat mu obratem zavolal zpět.
„Drž to jenom dvěma prsty a ničeho se pokud možno nedotýkej, hlavně ne toho čudlíku s červeným sluchátkem,“ dostal jasné instrukce od Toma.
„Joooo,“ zahučel Georg, „copak tam vidim?“ podotkl zcela logicky, mobil přitištěný u ucha.
„Takže znova, kde jsme to skončili, než jsi mi to podruhý típnul?“ vzpomínal Tom.
„Že přijedete,“ napověděl Georg. Seděl v pokoji se svými spolubydlícími, kteří oba napjatě poslouchali, a snažili se odhadnout, co na druhé straně Tom říká. O hlasitém odposlechu samozřejmě neměli prozatím ani páru, tak museli napínat uši a odhadovat.
„Jo, jasně. Zítra přijedeme, a přivezeme s sebou chlápka, kterej nás chce slyšet hrát. Máte tam nějakou zkušebnu?“
„Jo, v jednom sklepě, natahali jsme tam všechno, co jsme měli, hrajeme zatím ve třech. Je tam bordel, ale akustika skvělá,“ přikývl opatrně Geo, aby příliš nehýbal telefonem a znovu netípl hovor. „Před půl hodinou jsme se vrátili, hrajeme každej večer. Slyšel nás ten novinář, co sem jezdí, a říkal, že je to skvělý,“ dodal pyšně.
„Jakej novinář?“
„No ten, co na něj v lese natrefil Paul, když utíkal,“ podíval se směrem ke kamarádovi, který mu okamžitě šeptem nahodil jeho jméno. „Sascha,“ dodal s pokývnutím Georg.
„Aha, tenhle, s tím máme mít s Billem rozhovor asi za tři dny, myslím. A kdy k vám má přijet znova?“ zeptal se Tom zvědavě.
„Paule, kdy má přijet Sascha?“
„Nevím, ale můžu mu zavolat,“ pokrčil rameny Paul.
„Tak prej nevíme, ale můžeme mu zavolat,“ přetlumočil jejich krátkou konverzaci Tomovi basák.
„Slyšim,“ ujistil ho Tom. „Kdyby tam mohl zítra přijet, bylo by to perfektní, třeba by se hodil,“ uvažoval nahlas. „Zavolejte mu, a řekněte mu, že zítra přijedeme s producentem, co s náma chce uzavřít smlouvu, a že mu dáme exkluzivní rozhovor,“ prozradil něco, co si chtěl sice nechat jako překvapení, ale přítomnost novináře mohla být užitečná, tak šlo překvapení stranou. Z Georgovy vlažné reakce mu beztak došlo, že pro něj ani pro kluky formulace „podepsat smlouvu“ vůbec nic zvláštního neznamená, tudíž to bude překvápko tak jako tak. „Nebo víš co, dej mi na něj telefon,“ rozhodl se to Tom zařídit sám, to bude asi nejlepší. S basákovou schopností telefonovat by se taky novináře nemuseli dočkat nikdy.
~*~
Bill nemohl usnout. Tom vedle něj už dávno klidně oddychoval, byl z celého dne unavený a sotva držel víčka, když dával Billovi pusu na dobrou noc, on ale ne a ne zabrat. Byl tak vzrušený z celého dne, hlavou mu běželo tolik myšlenek, tolik nových dojmů z hektického světa, ve kterém teď žil, že mu nedaly spát. Vzpomínal na Andrease a jeho tak podivné silvestrovské vyznání lásky, uvažoval, jestli to svému dvojčeti říct nebo ne, nechtěl, aby se s ním Tom hádal nebo dokonce rval, a přitom by se mu tak rád svěřil. Nebál se Andrease, bál se spíš o něho. Alkohol dokáže s jinak normálním člověkem pěkně zamávat, a u Andyho bylo jasné, že na jeho chování měl velký vliv. Střízlivý by si něco podobného k Billovi určitě nedovolil, tím si byl jistý. Celý týden to byl skvělý, i když trochu víc pozorný kamarád. Bylo mu ho svým způsobem líto. Věděl, jaké to je, když milujete nedostupného člověka, ještě si dobře pamatoval své pocity vůči Tomovi, když si myslel, že svou lásku od něj nikdy nedostane zpět. Doufal, že je Andy rozumný a neprovede žádnou hloupost. Netušil, že Tom o Andyho citech ví, asi by mu bylo lehčeji.
Jeho mysl ale zaměstnávala i dnešní talkshow, díky níž si asi poprvé za poslední dva týdny uvědomil, jak moc byl dole v podzemí zvyklý na každodenní pozornost, a že mu vlastně chyběla. Sláva a popularita byly něco, v čem žil posledních pár let svého života v Genesis, a teď, když okusil znovu potlesk a zájem o svou osobu, když zpíval lidem, cítil se zase jako doma. Byl šťastný, když pochopil, že mladý producent by s nimi chtěl spolupracovat a udělat z nich slavnou skupinu. Nechápal zpočátku, co znamenají všechny ty věci, o kterých mluvili s Tomem, ale brzy mu došlo, o co jde, a nemohl se dočkat, až se zase vrátí s mikrofonem na pódium, což mu Tom cestou zpátky v autě na sto procent slíbil. Doufal, že kluci budou zítra souhlasit. Už se na ně těšil, a vlastně na všechny staré známé z Genesis. Znovu si uvědomil, že by měl spát a ne tady pořád přemítat, co a jak, protože jinak se ráno probudí s kruhy pod očima. Nechtěl, aby jeho fanoušci z podzemí viděli svého Billa unaveného a nevyspalého, ale prozatím nemohl nic dělat. Spánek ne a ne přijít.
Opatrně odhrnul peřinu, aby nevzbudil Toma, který se zrovna před chvílí otočil na druhý bok, čímž ho pustil a umožnil tak Billovi vstát. Rozhodl se, že se půjde napít. Tohle převalování nemělo žádný význam, a už ho to vážně nudilo. Posadil se, opatrně spustil nohy z postele a zabořil chodidla do měkkého hotelového koberce. Pomalu se zvedl a potmě, jen ve světlech pouličních lamp, za sebou zavřel dveře pokoje. Koupelna byla v chodbičce, kterou se vcházelo do apartmá zvenku, tudíž když pustí vodu, nebude Toma rušit.
Rozsvítil jen světlo nad umyvadlem, a i tak musel zavřít oči, bylo příliš ostré. Když si zvykl, zadíval se na sebe do zrcadla a musel konstatovat, že to není nic moc. Bez make-upu, který před spaním smyl, se sám sobě nikdy nelíbil. Připadal si nahý, příliš odhalený, zranitelný. Pustil studenou vodu a natočil ji do skleničky, která stála na poličce připravená k čištění zubů.
Trochu se napil a posadil se na zavřenou záchodovou mísu.
Koupelna byla prostorná, daleko větší než v Genesis, uprostřed před velkou vanou ležela krásná chlupatá předložka, která svou hebkostí lákala k pohlazení. Billovy oči se zastavily na skříňce pod umyvadlem. Byla plná hotelových ručníků, které měli k dispozici po dobu pobytu zde, ale jak si Bill teď uvědomil, krom toho v ní bylo ještě něco. Za ručníky bezpečně schovaná ležela malá černá igelitová taška. Jak Bill doufal, nikdo o ní nevěděl. Schoval ji tam hned poté, co Tom ten večer, kdy ji přinesl a ukázal mu její obsah, usnul. Bál se okamžiku, kdy se po ní jeho dvojče začne shánět, ale protože hned potom odjížděli do Loitsche, Tom si jejího zmizení k Billově úlevě prozatím nevšiml. Zvedl se, položil skleničku s vodou na umyvadlo a otevřel skříňku. Chvilku šátral rukama mezi spodními ručníky, dokud ji s úlevou nesevřel v prstech. Byla tam. Vytáhl ji na světlo a než skříňku zase zavřel, ručníky urovnal zpět do úhledných komínků.
Stejně jako ten večer, skoro se do ní bál nahlédnout. Pořád měl z pomůcek, které Tom opatřil, celkem respekt, hlavně vibrátor ho děsil. Nebyl nijak zvlášť velký, vzhledem věrně napodoboval penis včetně tělové barvy a na omak byl příjemný, jak teď Bill zjistil, když se zády opřený o vanu posadil na měkkou podložku a vyndal ho z tašky. Zkusil ho zapnout, ale nebyly v něm baterky, takže se žádné vibrace nekonaly. Nakoukl do igelitky, jestli v ní nejsou, ale žádné nenašel. Tom je zřejmě zapomněl koupit.
Vyndal malý katalog, na který znovu narazil. Vyzývavá slečna na obálce na něj v rudém krajkovém prádle špulila červeně namalovaná ústa, v dlaních držela svá výstavní prsa a klečela na kolenou s roztaženýma nohama, jako by ho zvala k sobě. Bill si odfrkl. Tohle nebylo nic pro něj. Otevřel katalog a pomalu listoval. Přetrpěl několik stran s podobným prádélkem, jaké měla ta slečna na obálce, než konečně narazil na něco zajímavějšího. „BDSM“ přečetl si nadpis na páté straně, netušil, co ta zkratka znamená, ale nabízené pomůcky, většinou kožené a černé barvy, ho nijak nelákaly. Zvlášť pouta a bič příliš zaváněly násilím, které Billa děsilo. Rychle otáčel dál, upřímně se zasmál nafukovacím pannám, které vypadaly tak strašidelně, že si nedokázal představit, jak je někdo může používat, než došel na stranu 20. „Gay sex“ zněl její nadpis. Konečně něco zajímavého.
Pečlivě studoval každou z nabízených pomůcek, porovnával vibrátory všech možných barev, velikostí a funkcí s tím, co ležel vedle něj na podložce, studoval vibrační vajíčka a anální kolíky, až došel k něčemu, co se nazývalo „intimní sprcha“. Když si přečetl, k čemu se tahle chytrá věcička používá, usmál se. Jo, to je ono… přesně tohle potřeboval. Hlavních věc, která ho na análním sexu děsila nejvíc, nebyla ani tak bolest, o které věděl, že přijde, ale ta naprosto přirozená lidská potřeba, která při téhle aktivitě mohla způsobit příšerný trapas. Bál se, že se mu něco takového stane, a styděl se o tom s Tomem mluvit, připadalo mu to nechutné, ačkoliv věděl, že ho Tom miluje a dokázal by jeho strach pochopit. Teď ale našel jednoduché řešení, o kterém předtím neměl ani ponětí, že existuje. Tahle chytrá sprcha ho zachrání a zajistí, že se nebude muset vůbec ničeho bát. Hned zítra musí říct Tomovi, aby mu to koupil. Když se nebude muset nijak zvlášť zabývat podrobnostmi a vysvětlovat Tomovi, o co jde, jen mu to ukáže v tomhle katalogu, bude to jednodušší. A pak už nebude vůbec nic stát v cestě jejich prvnímu milování, na které se Bill i přes počáteční obtíže strašně těšil. Chtěl Tomovi dát všechno, a věděl, že tohle je věc, po které opravdu touží.
S úlevou vrátil katalog i vibrátor zpátky do tašky, vstal, dopil vodu a zhasl světlo. Potichu otevřel dveře, opatrně se vplížil zpátky do postele a igelitku položil na noční stolek. Tom se trochu zamlel, když se postel pod tíhou Billova těla zhoupla, a přitulil se, když ho objaly trochu studené ruce jeho bratra. Během chvilky Bill uklidněn usnul a nechal si zdát podobné sny jako jeho dvojče.
autor: Janule
Za Karla má radosť 🙂 a teším sa aj z toho ako sa s ním vytešuje jeho šéf:)
Dobre som sa nasmiala na tých mobiloch. Krásne si vystihla ten ohromne užitočný "dar" od sponzorov, ale aspoň deckám to urobilo radosť. Som zvedavá čo urobíš s Paulom. Stále mi je ho ľúto, že ho vykopli z kapely, ale neviem si predstaviť, že by tam zostal so štvoricou TH. Alebo by mohol hrať na klávesy. Alebo by si ho mohol zobrať Sasha do Brava, aj tak som si myslela, že s tou jeho tváričkou musí byť gay, tak prečo by si aj Paul nemohol uvedomiť, že je asi tiež 4%-ný. V každom prípade, verím, že ho len tak neopustíš 🙂
A najkrajšia vlastne najroztomilejšia vec z celej kapitoly, bol Bill so svojím trápením 🙂 on je také zlatíčko odvážne. Som zvedavá ako zareaguje Tomi. Už sa teším na to ako sa bude tešiť 🙂
Nádherná kapitola ako vždy.
Ďakujem.
Doufam že to Karlovy vydrži a Bill je roztomilej.
tak na Karla a jeho znamost sem uplne zapomela. 🙂 ale sem rada ze sou oba do sebe zamilovany.. ted uz jen aby jim to klapalo i dal.. je jasny ze ze zacatku ma na ocich clovek ruzovy brejle, takze postupem casu by mela prijit nejaka tolerance, nebo jak to rict..
a kdyby jim to vydrzelo tak doufam ze nebudou mit s Karlem 'problemy' Martinovy deti. fandim jim :).
nevim proc, ale pri cteni tehle casti sem se pripitomele usmivala :).
loool Georg me fakt pobavil 😀 ja nechapu jak se mu mohlo podarit vypnout hovor.. hahaa :D. urcite jim to jako kapele vyjde.. zname je nee 😀
a Billan je strasny trdlo.. 'potlesk se mu libi' tak jen hezky skladej pisnicky a zachvilku vyrazite na tour, vsadime se?? 😀
heh a jak nemohl usnout.. staci si precist neco o gay sexu a hned je ospalej a klidnej 🙂 a prej 'reknu Tomovi' jen at si do sex shopu zajde sam :D. no dobre tohle Billimu nemuzem udelat, ale byla by to sranda :D.
tak ta pasáž s Karlem byla snad nejhezčí za posledních několik kapitol, nemůžu si pomoct 🙂 že se klukům podaří prosadit se, se dá tak nějak očekávat, ale tohle byla tak krásná meziscéna, že tu z ní jsem naměkko 🙂
asi je ze mě starý úchylák, ale taky se mi ta pasáž s Karlem moc líbila. 🙂 navíc až teď jsem si uvědomila, že jsem si celou dobu myslela, že Ben je prostě Benjamin a docela mě zmátlo, když začala být řeč o nějakém Benediktovi. 😀
a hele, neprožíváš ty ten první dvojčecí sex nějak moc? 😀 intimní sprcha? to jsou teda věci. začínám se toho jejich poprvé docela obávat. 😀 to bude docela prasárna ne? 😀
Já jsem za Karla vážně moc šťastná 🙂 mě to úplně těší, že konečně našel svoji lásku a konečně je šťastný :))
Georg a jeho první hovor s mobilem byl naprosto dokonalý! Jak to Tomovi pořád típal 😀 😀 😀 Bylo to fakt strašně milé, jak nevěděl a učil se 🙂 Mě to přijde jako samozřejmost, proto mi ani nějak nedocvaklo, že by jim tohle mohlo dělat problémy a že se s tím budou muset naučit zacházet 🙂 A kluci budou pořádně koukat, až zjistí, že budou mít kapelu a budou hrát mezi lidma 🙂 Jen jsem zvědavá, co bude s Paulem. Myslím, že ten v kapele hrát nebude a nechci, aby mu to bylo líto. Sama totiž nevím, jestli bych na jeho místě nebyla ublížená. Přece jen to byl on, kdo v kapele hrál jako první. Tak uvidíme 🙂
A vidím, že se Bill začíná připravovat 😀 Mě ho bylo tehdy strašně líto, jak je tím Tom tak vylekal 😀 Ale jde vidět, že se toho už tak nebojí 🙂 jsem zvědavá, jak bude Tom koukat, až mu Bill řekne svůj požadavek 😀