„Můžete mi říct, co to mělo znamenat?“ Zarazil se v chůzi a propaloval oba chlapce, sedící těsně u sebe, pohledem. Bill jen nejistě klopil zrak. Nevěděl, co má říct. Docela Davida chápal. Jeho rozhořčení bylo oprávněné a on to věděl. Raději mlčel, než aby řekl něco špatně.
„Poslyš nebo spíše poslyšte. Tohle přece nejde. Není to normální. Vy jste sourozenci. Vy se nemůžete milovat. Teda jako… ne takhle.“ Rozhodil David rukama v nesouhlasu a Tom protočil oči. Byl mladý a David to podle něj jen zbytečně zveličoval.
„Nemůžeš nám to zakázat.“ Namítl Tom. David vystřelil ze židle rychlostí světla, až se Tom sám leknul.
„To jako myslíš vážně?!“ Vyjel zostra David, který snad celou dobu doufal, že tohle je jen debilní fórek těch dvou, ale čím déle tu seděli, tím více chápal, že to je realita. David se snažil tohle vstřebat a neomdlít. Chtěl ještě něco dodat, ale to se do místnosti nahrnuli Géčka. Jen nechápavým pohledem těkali z Davida na Billa. Ale nějak nezaregistrovali nic. Většinou se hádali ti dva kvůli oblečení na koncert nebo tak, ale teďka to byl Tom, kdo byl stejně rudý v obličeji jako sám David.
Musím se smát, když na tohle vzpomínáme. Teď už mi to přijde velice vtipné, ale tenkrát jsem se opravdu bál, že se něco stane… že o tebe přijdu. Na jednu stranu jsem postupem času zjistil, že i David měl pravdu. Náš vztah byl opravdu nebezpečný a mohl zničit všechno. Nenáviděl jsem to, když ses někde ukazoval s Riou, ale nebylo moc na výběr, co jiného dělat.
„Musíš uznat, že to myslel dobře. Od nás to bylo opravdu nerozvážné jednání.“ Zasměju se a ruku ti stisknu pevněji. Dívám se na tebe. A vlastně si připadám jako tenkrát. Pořád stejně zamilovaný. Jen se nakloním a políbím tě na čelo.
Tom
„Nakonec mu nic jiného nezbývalo. Věděl, že bych se s ním dál hádal do krve, a to nechtěl nikdo z nás.“ Usměju se a sleduju tě. Jo tenkrát jsem byl sakra bojovník, a co se týkalo našeho vztahu, byl jsem největší bojovník na světě. Nebylo to lehké. Už jen stále všem říkat, že jsme jen bratři, nic víc. Kolikrát jsem to už vážně chtěl říct. Aby ti kreténi z televize a nevím odkud fakt čuměli. Vidíte, a teďka jsme zalezlí tady, i když stále spolu. „Šílel, ještě mnohokrát potom jsem s ním vedl dialogy, to si ty ani nevěděl, možná raději ani nechtěl vědět, ale byl jsem na koberečku mockrát. Snažil se mi to rozumně vysvětlit a já stejně řekl, že tě miluju a div neskočil z okna.“ Směju se.
„Neměl to s námi lehké, to ani Géčka. Si vzpomeň na Gustavův šok, když nás načapal jednou jak… no… jak máš hlavu v mém klíně.“ Začnu se vážně smát na celý důchoďák. „Nezapomenu na ten výraz a pohled alá děláte si prdel?“ Sleduju tě, když se směješ taky, i když střídmě, ty zuby ti opravdu moc nedrží a bez nich je to ještě o něco horší pohled. „Byli jsme šílení, oba dva. Pak to vysvětlovat? Všem? Že spolu chodíme?“ kouknu se nahoru do koruny stromu a usměju se. „Víš co je strašně zvláštní? Že i po tak děsně dlouhé době tě stále miluju a nikdy bych tě za nic nevyměnil.“ Stisknu ti vrásčitou ruku a usměju se. Ta tvoje tetování už nejsou ani tetováním, spíše nějaké střípky zmačkaných vybledlých barev.
Bill
Oh, no jo vlastně. Ten Gustav, když nás nachytal… na to jsem zase zapomněl. Ach ta moje hlava. Jen se usměju, když řekneš to, co řekneš. Ty moc dobře víš, že to mám úplně stejně. Nikdy bych tě nevyměnil za nic. Ani za tu slávu. To až čím jsem byl starší, jsem si to uvědomoval, že ta sláva byla fajn… ale ty jsi byl nejdůležitější. Pořád jsi.
„I kdybych teď mohl prožít svůj život znovu, tak bych nic neměnil.“ Zakroutím hlavou, abych tomu dodal na důležitosti. A že jsme měli i chvíle, kdy jsem myslel, že tě zabiju. Nebo celej náš vztah už pošlu do kopru. Ono přeci jen nic není jen idylické. Kolikrát jsme se pohádali. Uznávám… hlavně kvůli mojí žárlivosti. „Jsme vlastně šílení pořád.“ Zasměju se. Ono v tomhle věku, myslím, že na to taky nekoukají moc s pochopením. Alespoň někteří. Nedivím se vlastně ani moc. „Stejně jsi pořád moje milovaná hvězda.“ Usměju se a kouknu taky směrem vzhůru. Lehce vydechnu. „Vlastně, když tak nad tím přemýšlím, pokaždé jsme měli nějaké fiasko. Divím se, že u toho sexu nás nikdy nikdo nenachytal.“ Zakroutím pobaveně hlavou, a že to bylo taky o vous kolikrát. Jelikož naše místa nebyla zrovna praktická. Teda, když už jsme v tom byli zběhlý. Nebo spíš já. Ty jsi byl zběhlej už dávno od těch třinácti. Ale musím uznat, že spát spolu v nahrávacím studiu půl hodiny před začátkem zkoušky bylo docela riskantní. Nebo v zákulisí před koncertem… to bylo snad ještě horší, když bylo slyšet stále narůstající počet ječících fanoušků. Možná proto šel David do předčasného důchodu. Předčasně z nás zešedivěl.
Tom
„Nebral jsem to jako podstatné, ti to říkat, zbytečně by ses tím zatěžoval a já jsem s ním o tom už ani nechtěl jednat. Prostě jsem ho postavil před hotovou věc a vidíš? Nakonec to přijal.“ Usměju se na tebe, je to taková krásná chvilka tady mezi námi. „Někdy jsem chtěl, pak zase jsem si ťukal na čelo, jak bych jenom mohl. Když jsem fingoval s Riou, zjistil jsem, že já vlastně ani s nikým jiným být nemůžu. Nic mě tak krásně nenaplňovalo jako vztah s tebou. Vidíš… a já si vždycky říkal, že si najdeš někoho lepšího, než jsem já.“ Usměju se a lehce tě palcem hladím po ruce. To bych ani nepřežil, možná před tím ze začátku, ale později bych umřel.
„Jo, chodil jsem jako impotent. Vidíš, měl jsem nácvik na stáří. Taky bych neměnil. Možná jen tohle. Tohle by se nemuselo znovu opakovat, to stáří. Zbytek bych si ale dokonale vychutnal celý znovu.“ Usměju se a kývnu na souhlas. Máš pravdu. „Jooo. U sexu ne, to jsme se geniálně uměli schovat, i když s tvým procvičováním hlasivek nás museli všude slyšet.“ Zasměju se ztěžka a rozkašlu se, no jo, moje plíce, taky na tom nejsou nejlíp, samé pokouřeníčko a teďka nemyslím to zdravé. „Ale já si stejně myslím, že nás několikrát kluci slyšeli, jen taktně mlčeli a nepředhazovali nám to, oni věděli, jak jsem se zhádal s Davidem a znáš Gustava, ten by se v tom nevrtal, protože celou tu scénu by stejně musel utěšovat on a za to mu to nestálo.“ Pokrčím rameny.
autor: Doris & Lauinka
Moc krásně napsan.Ty vzpomínky a uvahy a pořad je cítit z ty povídky že se milují.
příjde mi to takový nepřehledný ale jinak úplně GENIÁLNÍ .. ;D docela jsem se nasmála tahle povídka mi zlepšila náladu.. 😉
[2]: um.. nepřehledné? v čem ti to přijde nepřehledné? 🙂
[2]: Mě to nepřehledné nepřijde! 🙂 Možná si to raději přečti ještě jednou
Jinak se mi to moc líbilo, opravdu nádherné! Jsem z toho celá naměkko! 🙂 Moc se mi to líbilo, jenom tak dál..:)
tak ale tuhle povídku miluju :')) je to tak nádherně napsané, že to člověka až vtáhne do děje, že má pocit, že je pozoruje z povzdálí :)) vážně povedené dílko :))
Tahle povídka je hodně zvláštní a svým způsobem jedinečná. Hlavně v tom, že i když se odehrává v pozdním věku obou hrdinů, je v ní tolik lásky, oddanosti a něhy, že by to stačilo hned na několik životů.
Když jsem si přečetla minulý díl, myslela jsem, že to bude :jen" humorná povídka, beroucí stáří s nadsázkou a že to bude jedná veliká legrace. Dneska už mám jiný názor. Ano, humor tady stále je, ale rovina samotného příběhu se posunula někde úplně jinde, ke krásným a láskyplným vzpomínkám na mládí, bezstarostné a zamilované.
Představa, že se navzájem pořád milují, že i přes všechny ty vrásky v sobě stále vidí ty dva mladé kluky, mi vhání slzy do očí, protože to je dojemné a krásné, opravdu krásné…
Já sama bych si strašně moc přála, aby se na konci stal zázrak a oni znovu omládli, zasloužili by si to ♥
Moc se vám povídka povedla, akorát tady pofňukávám…)