And the winner is… 3.

Další den byl přímý přenos až večer. Bill se nehorázně těšil. Seděl teď ve svém pokoji po vydatné sprše a připravoval se. Dnes, bůhví proč, měl takový divný pocit v žaludku, že musí večer vypadat prostě božsky. Před očima měl Tomův výraz a v hlavě jeho slova. Musel se zamračit, když roztíral olejíček do vlasů. Musí dneska ohromit jak celé divadlo, tak jeho. Hlavně jeho! Nevěděl proč, ale v noci se mu zdál podivný sen.

Byl sám na velké louce, kolem ani jeden strom, ani jeden keřík, nic. Jenom kilometry volného prostoru. Sám si připadal nějak lehký. Jako by se vznášel. Když se rozhlédl, neviděl nic a nikoho. Najednou se setmělo a slyšel jenom Tomův hlas. Jak ho kárá a ponižuje. Těsně před tím, než se probudil, viděl sám sebe jako jednu velkou postavu oděnou v černém.

Nemohl se dočkat večera, ale i se bál. Bál se, že ho Tom, zase sjede. Povzdechl si a odložil hřeben. Přelakoval vlasy a dal se do líčení. Beztak mu to vždycky zabere nejvíc času. Hned po tom, co vybírá, co na sebe. Stíny, linky, řasenka, make-up a je hotovo. Usmál se na sebe a pusu dobarvil jemným leskem na rty. Pak se šlo vybírat oblečení.

***

U Trümperů doma bylo velké dusno. Tom se brzy ráno vrátil domů a dospal se v pokoji pro hosty. Vzbudil se k jeho štěstí až pozdě odpoledne. Dal si sprchu a oblékl se do čistého. Měl špatnou náladu, a to, že večer byl přenos a on se tudíž musel tvářit, jako by ho všechno strašně bavilo, mu na náladě nepřidávalo. Ale musel. Už to slíbil, tak prostě musel.

Sandra během jeho rozjímání ve sprše připravila oběd a seděla s Dannym v kuchyni, kde jedl. Ona myla nádobí a přemýšlela nad Tomem. Nad celou jejich situací. Cítila někde hluboko v srdci, že to není už jako dřív. A asi nikdy nebude. Věděla, že Tom je s ní jenom kvůli Dannymu, aby měl hezké dětství. Ale ona mu nechtěla bránit ve štěstí! Zároveň ale zase nechtěla zůstat s děckem sama. Jaký chlap v dnešní době jenom zavadí pohledem o mladou ženu s dítětem? Nikdo. Maximálně tak s lítostí v očích, a to ona nepotřebovala. Na to byla moc hrdá.

S tichým povzdechem dala Tomovi ohřát jídlo, když ho slyšela přicházet z chodby.

„Ahoj zlato,“ zkusila se usmát, ale Tom jí jenom zpražil pohledem, který jako by říkal, nech mě na pokoji.

Měl vážně náladu tak sednout do auta a celý den projezdit s rádiem na plné pecky. Ať ale chtěl nebo ne, večer se neúprosně blížil a on se chtě nechtě musel nějak jít chystat. Netrvalo mu to sice tak dlouho jako Billovi, který byl od odpoledne konečně ve finálních úpravách, ale přeci jen tam nemohl přijít jako bezdomovec. Zvedl se tedy od televize a jal se příprav. Se Sandrou celý den neprohodil ani slovo. Na Dannyho otravné otázky s hraným úsměvem odpovídal, jak nejšetrněji dovedl, ale přeci jen měl chuť vybuchnout.

***

Udeřila osmá hodina a všichni už byli nashromáždění v budově divadla a tísnili se ve společném prostoru haly a všude možně po budově, kde se dalo nějak zkoušet. I Bill s Andym si našli klidné místo, aby se Bill mohl v klidu rozezpívat. Měl na sobě uplé černé tričko, džínsy a nějaké ty doplňky, podtrhující jeho rockovou image. Na řadu měl přijít až bůhví kdy, tak měl času až nad hlavu.

„Andy já… víš… mám divný pocit z dneška,“ skousl si ret a odložil papír s textem písničky, co dnes bude zpívat. Zadíval se na bratra svýma hnědýma hloubkama a čekal na jeho uklidňující slova. Andy ho ale místo toho objal a přitiskl k sobě.

„Zlato, to bude dobré… uvidíš,“ šeptl a usmál se. Za ramena ho od sebe odtáhl a upřel pohled do jeho očí.

„Zapomeň na to, co ti řekl ten protiva Trümper. Jsi skvělý a ty sám to víš! Lidem se líbíš, a to je hlavní. Právě oni přece budou mít hlavní slovo, nebo ne?“ a právě proto Bill svého bratra tolik miloval. Vždycky věděl, co říct. Vždycky věděl, co a jak, když jemu bylo nejhůř.

Bill oplatil úsměv a přikývl. Pak se dali znovu do zkoušení.

***

Tom mezitím seděl už na svém porotcovském místě a znuděně koukal kolem. Do příchodu prvního soutěžícího pro dnešní večer zbývalo ještě několik málo minut, tak v pohodě a klidu pil kafe. Kolem něj poletovaly stylistky a káraly ho, že se o sebe vůbec nestará. A proč by měl? Pro koho by se měl šlechtit? Pro Sandru snad? Z toho už vyrostl. Dávno z toho vyrostl. Vlastně ne tak dlouho po jejich svatbě ho přešlo všechno, když se musel starat o Dannyho a podobně. Chtěl děti. Hrozně moc je chtěl. Jenom mu asi nikdy nedošlo, co to obnáší mít svoje vlastní.

Ale na rozjímání teď už nebylo moc času, jelikož dostali pokyn z režie, že je třeba začít. Několik málo minutek na to už se na pódium vehnal první soutěžící, pak hned další a další. Takhle to šlo asi hodinu, než přišel na řadu Bill s Andym.

„Tak co, Bille, jsi nervózní?“ šťouchl do něj jeden z moderátorů a usmál se. Byl to celkem pohledný mladý muž s delšími blond vlasy a milým úsměvem na tváři.

„Abych pravdu řekl, Miku, docela i jo,“ zasmál se černovlásek a nechal se od něj poplácat po zádech.

„Tak zlomte vaz, kluci!“ popřál jim štěstí moderátor a popostrčil je směrem pódium. Jakmile se Bill objevil, publikem zahřímal obrovský jekot a potlesk. Billovo srdce hned začalo bušit pod návalem adrenalinu. Pozdravil se s porotou a nechal Andyho usadit se na stoličku. Dnes byl poslední večer s ním. Od příště budou už zpívat s živou kapelou.

„Tak Bille, co jste si připravil na dnešek?“ zeptala se blondýnka a povzbudivě se na něj usmívala. Všude panovala taková pozitivní energie, až se z toho Billovi motala hlava.

„Pro dnešek jsem si vybral písničku, kterou jsem napsal sám,“ usmál se na Andyho, a ten začal hrát první tóny Durch den monsun.

Celý sál ztichl a jenom vnímali Billův andělský hlas. Tom doteď nevydal ani hlásku. Jenom na černovláska před sebou upíral zkoumavý pohled a s nastraženýma ušima se snažil zachytit sebemenší chybičku v jeho hlase. Ale nic. Nic nemohl najít. Byl dokonalý. Vzhled. Hlas. Ten doprovod kytary jeho bratra. Všechno to tomu dodávalo takový magický náboj. Jako by na srdci najednou cítil příjemný pocit. Takový záchvěv štěstí, který necítil snad nikdy v životě. Takový ten pocit, když někoho vidíte a chcete se ho dotknout. Chcete ho mít jenom pro sebe. Dotýkat se ho. Povzdechl a opřel se do křesla. Propadl se do jakéhosi tranzu. Všiml si, že Bill se s ním snažil navázat oční kontakt. Proto tedy upřel pohled do jeho očí a mírně se usmál.

Po tom nevinném úsměvu se po Billově těle rozlétlo na sta tisíce drobných motýlků, kteří ho lechtaly svými hedvábnými křídly. Nemohl se jeho pohledu a hlasu nabažit. Ale pozdě. Písnička skončila a sálem se rozlehl další potlesk a jásot. Bill děkoval a ukláněl se na všechny i spolu s Andreasem a cítil se tak nádherně jako nikdy v životě. Potom měl přijít na řadu ortel od porotců.

Začalo se z kraje a Tom seděl až na druhém konci s tím, že ho celou dobu sjížděl zvědavým pohledem. Všichni ho vychválili do nebeských výšin, div se nad ním nerozplynuli, ale Bill očekával jenom jeden výrok. A to od toho stvoření, co sedělo úplně na kraji a propalovalo ho svým pohledem.

„No, Bille, dnes to bylo o moc lepší než minule, řekl bych… jenom mi občas nesedly ty tvoje nedotažené výšky,“ pokračoval dál, ale v hlavě mu blikalo výstražné světlo, že tohle asi není dobrý směr k jeho srdci. Srdci? Ano. Přesně to chtěl ukrást. Ukrást všem těm tisícům holek, co ho už teď mají jistě na tapetách svým počítačů a mobilů. Chtěl ho ukrást celému světu a jeho dokonalost si schovat jenom pro sebe. Zatím ho tu ale potápěl a trpěl bučení ze strany diváků. Billův zklamaný pohled se nedal přehlédnout.

Tak se dočkal toho, co čekal. Potopil ho. Zase. Povzdechl si jenom a s další salvou bouřlivého potlesku opustili společně s Andreasem pódium. Hned v zákulisí se černý anděl rozbrečel bratrovi na rameni.

autor: Iveth Biersack