autor: LilKatie
„O co jde Billy?“ zeptal se Tom starostlivě a zadíval se z okna.
„Já totiž, mluvil jsem s tvým tátou…“ zamumlal a rozhlídl se po pokoji, zvedl se z postele a přešel k oknu, odhrnul závěs a zadíval se ven. Viděl odsud do západního křídla, viděl do rozsvíceného pokoje, viděl všechno…
„Opravdu? A o čem? Nebyl na tebe nijak hrubý, že ne?“ polkl Tom, modlil se, aby to nebylo kvůli tomu účtu.
„Ne, vůbec ne…“ pousmál se Bill, zadíval se na postavu sedící u stolu, píšící něco do papíru před ním. „Vlastně byl moc milý… a…“
„A co?“ zeptal se Tom netrpělivě.
„A nic, Tome, nech to být… Je to hloupé…“ pousmál se Bill nejistě. David jako by cítil jeho pohled v zádech a otočil se, Bill se rychle schoval ke zdi a přimáčkl se na ni zády, vydechl, doufal, že ho neviděl. „Těším se na tebe…“
„Brzy jsem u tebe, zatím se měj…“ položil telefon a napil se vína.
Bill se znovu posadil na postel. Podrbal Doga za ušima. „Půjdu se umýt…“ oznámil mu a šel do koupelny, napustil si svou velkou vanu plnou vody a vylil do ní celou pěnu do koupele. Svlékl se z obleku, opatrně ho položil na pult, co tu měl, a zalezl do vany. Spokojeně vydechl a celý se namočil. Našel na kraji vany něco barevného jako kamínky a vysypal je do vany také. Spokojeně zamručel a ponořil se do vody, zasunul se pod hladinu a otevřel oči, díval se na všechny ty bublinky zespodu, užíval si ten pocit.
Nevěděl, že ho šel Dog do koupelny hlídat, neslyšel, že ho Dog hledá a nemůže ho vyčuchat, neslyšel, jak běží pro záchranu s domněnkou, že se jeho nový oblíbený člověk topí.
Bublinky trochu prořídly a Bill nad sebou uviděl naklánět se rozmazanou postavu, nakrčil trochu obočí a zamžoural, aby lépe viděl. Ten člověk nad ním se zdál být šokovaný. Další věc, kterou Bill věděl, bylo, že ho ten někdo chytá za hrudník a táhne ho ven z vody. Bill se netvářil nadšeně.
„H-hej!“ rozkřikl se. „Co se sakra – panebože!“ vypísknul a snažil se nahrnout si všechnu pěnu do rozkroku.
„Bille! Myslel jsem, že jsi mrtvý, panebože!“
„Proč bych měl být mrtvý!?“
„Protože jsi byl pod vodou a Dog pro mě přiběhl a já jsem si myslel, že jsi mrtvý, když jsi měl oči tak otevřené a koukals na mě a já jsem nevěděl… Ježíši, nekoukám se, neboj…“ zacouval David od vany, celý rudý trapností v obličeji.
„N-nejsem utopený…“ To byla jedna z věcí, která by se Billovi nepovedla, ani kdyby chtěl.
„To se mi opravdu ulevilo…“ pousmál se David, utíral si ruce do hrudníku. „Byla by to škoda…“
Bill se na něj podíval, trochu pobaveně. Pousmál se.
„Proč jste ke mně takový?“
„Jaký?“
„Tak milý…“ položil se Bill zpátky do vody a ponořil se. David se rozhodl tu zůstat, nechtěl riskovat, že se jeho host utopí. Posadil se tedy do křesla, které tu bylo, a drbal Doga za uchem. Na hodinách odbíjelo 10.
10.10
10.15
10.15
David vyskočil z křesla. „Bille?“
Nic.
„Bille!“ podíval se vyděšeně do vody, Billovi z pusy ani z nosu nevycházely bublinky. Vytáhl ho zase ven. „Dýchej, no tak, prosím!“
Bill na něj zamrkal. „Pane Davide, opravdu, co to pořád děláte?“
„Proč se… Jak se… Byls pod vodou deset minut!“
„A?“
„Jak jsi to udělal?“
„To… samo…“
„Umíš zadržovat dech?“ valil na něj starší pán oči.
„Asi…“ pousmál se nevinně Bill a posadil se.
„Bille??“ ozvalo se vedle v pokoji.
„Tom!“ vypískl Bill. „Tomi!! V koupelně!“ zavolal a usmíval se od ucha k uchu. Tom se v druhém pokoji usmál a rychle šel za hlasem, v ruce držel malou krabičku. Vešel do koupelny a zarazil se.
„Tati?“ řekl dost nechápavě a nakrčil čelo.
„Tome, ahoj…“ zrudnul David, narovnal se a rychle opouštěl místnost. „Já jsem jen… Zachraňoval Billovi život, nic víc… Nechám vás tu, o samotě…“ pousmál se ještě a odešel.
Tom se za ním chvíli díval, a pak se podíval na Billa, zavrtěl hlavou. „Někdy je vážně divnej… Jak ti zachraňoval život? Stalo se snad něco?“
„Ne, jen jsem se koupal a on si myslel, že se topím, protože ho sem přivedl váš pes a… Byl jsem pod vodou asi deset minut, tak se o mě jen bál…“
„Zvláštní, všechny moje přítelkyně vždycky skoro střílel.“
„Já ale nejsem nějaká přítelkyně.“
„To nejsi. To máš pravdu.“ Sklonil se k němu a jemně ho políbil na rty. „Krásně voníš, rybičko.“ Pousmál se. „Tady, to je pro tebe…“ ukázal krabičku. „Otoč se.“ Bill se otočil, jako by měl deja vu. Na krku ucítil neznámý kov, zadíval se na svůj hrudník, otočil se na Toma a usmál se.
„Děkuju.“
„Viděl jsem to, a hned jsem si vzpomněl na tebe, musel jsem ti to koupit…“ usmál se. Byla to stříbrná mořská hvězda vykládaná malými perličkami.
„Je to opravdu překrásné, děkuju.“ Políbil ho jemně na rty.
„Jsem rád, že se ti to líbí. Pojď z vany, půjdeme spát, ano?“
***
Bill ležel na Tomově hrudníku, díval se zamyšleně do tmy a konečky prstů mu přejížděl po vypracovaném břiše. Tom se mu rukou líně prohraboval ve vlasech a díval se do stropu. Oba dva přemýšleli, ani jeden z nich nechtěl přerušit ticho, které v pokoji panovalo. Nikdo nechtěl zničit to, co měli.
Na hodinách odbíjela půlnoc, Bill tiše zazíval a druhou rukou si promnul oko. „Dobrou noc.“ Zašeptal, Tom se pousmál.
„Dobrou noc, Billy.“ Zavřel oči, ale spánek nepřicházel.
„Dobrou noc, Andy, Beato, Bianco, Bello, Bonnie, Britney, maminko a tatínku…“ zašeptal Bill a na tváři mu hrál smutný úsměv.
Tom si povzdychl a dělal, že to neslyšel, bolelo ho, že se Billovi tak stýská. Občas měl pocit, že by pro něj snad bylo lepší vrátit se zpátky, měl pocit, že to byl jediný způsob, jak Billa udělat šťastným…
Bill tiše oddychoval, spal a dost tvrdě. Tom stále nespal, díval se na fotku na svém nočním stolku a přemýšlel, kousal si ret. Zamračil se a rozsvítil lampičku, co tam měl, vedle fotografie v rámečku byla opřená fotka, kterou vyfotil Georg.
Znovu se zamračil. Těkal mezi těmi dvěma fotkami, přejel prsty po matčině tváři, zadíval se na Billa, nakrčil obočí.
Opatrně ze sebe Billa sundal, vzal si župan a dvě fotky.
Pod dveřmi byl pruh světla, přesně jak předpokládal, zaťukal opatrně na dveře do otcovy pracovny. Nakoukl dovnitř, jeho táta seděl u stolu, zabořený do nějakých papírů. „Měl bys jít spát…“ řekl Tom a zavřel za sebou dveře.
„Mohl bych ti říct to samé…“ řekl David, aniž by zvedl oči. Tom se posadil do křesla na druhé straně stolu a hodil nohy na stůl. „Dej ty nohy dolů, prosím… Nechci odpadnout.“
„Myl jsem se.“ Ohradil se Tom a nechal je tam, kde byly. Na stůl položil ty dvě fotky. „Tati…“
„Proč jsi přišel, hm?“
„Musím si s tebou promluvit, musím se tě na něco zeptat. Může mi prosím věnovat pozornost? Alespoň jednou? Co to vůbec děláš, sakra?!“ zvedl se, aby se podíval na papíry na stole. „Cože…?“ vydechl. „To je…“
„Ano, Tome. Ano. Snažím se udělat pár věcí na tu tvojí oslavu, přeci jen to bude tvůj velký den, hm? A myslel jsem, že by bylo fajn mít tam živou hudbu, a také jsem přemýšlel nad něčím, co by se mohl líbit i Billovi, když je tady. Nechci, aby se lekl všeho tisku, takže žádný tisk. A jen… Kéž by tady mohla být tvoje matka. Chybí mi. Já, tohle všechno by měla dělat ona, na tohle byla vždycky dobrá… Na spoustu věcí byla dobrá, na věci, na které já prostě nestačím…“
„Jako na co, například?“
„Na výchovu mého syna.“
Tom si povzdychl. „Možná že taky kvůli tomu jsem tady, teda… Vlastně ne, jen, já… Podívej.“ Podstrčil mu fotky až pod nos. „Všiml sis něčeho?“
Samozřejmě, že si toho David všiml. Zvedl pohled a zadíval se na Toma. Malinko přikývl. „Ano, jsou si trochu podobní…“
„Trochu podobní?“ nakrčil Tom čelo.
„Tome, co myslíš, hm? Není nic, co bych věděl a neřekl ti to, opravdu… Nevím proč to je, ale je to tak. Mají podobné oči…“
„Podobné, ano. Vlastně, víš, tati. Říkám si, že Bill by opravdu mohl být ten pravý, protože je psychologicky dokázané, že si vybíráme partnery, kteří nám připomínají naše rodiče.“
„Skvělá teorie Tome, opravdu…“ vrátil se zpátky k papírům a podepisování.
„Tati?“
„Ano?“
„Chybí mi…“
„Mně taky Tome, mně taky…“
autor: LilKatie
betaread: J. :o)
Amazing ♥ tohle… já prostě nemám slov 😀 o všechny si mě obrala 😀 říkala jsem si, že to neudělám, ale já si prostě musím jít k tobě přečíst další díly xD
Že by nakonec patřili k sobě jako btatři.Je to moc hezky napsany.
ať jde ten David do háje. Vaří se mi z něj krev 😀
Dneska to teda bylo perfektní 🙂
Akorát jsem se musela smát nad tím, že je u tebe David starší pán xD
Taky by mě zajímalo, jak je to, že se Bill nemůže utopit. Já jsem myslela, že se stal člověkem se vším všudy a tudíž se pod vodou utopí. Takže teoreticky se může vrátit domů? 🙂
A Lillian je určitě Billova matka 🙂
[4]: David a starší pán, ehm no 😀 Pro mě je to mladík 😀
David ma prekvapil – milo. Bála som sa, že po Billovi vyštartuje a že bude nepríjemný. Len ma prekvapilo, že si naozaj myslel, že sa topí. Veď on zrejme skúsenosť s vodnou vílou má… alebo o nich nevie všetko? Strašne som zvedavá ako je to s Tomovou matkou. A vlastne som zvedavá na všetko čo má prísť. Ďakujem za ďalšiu kapitolu a za rýchlosť akou pribúdajú 🙂
😀 To byl moc krásný dílek.. 🙂 Bill je ve vodě jako doma… a to jak mu tam Tomův otec vlítnul… mě naštvalo :D!
Doufám, že se Billimu náhrdelník od Toma líbí víc než od jeho táty.. 🙂 A je i líto, že se mu stýská…. ale kdyby byl tam dole bez Toma. myslím že by to bylo mnohem horší! :3
Nemůžu se dočkat dalších dílů… ta povídka je fantastická! 🙂
Ty kresbičky prostě nepřestanu obdivovat! ♥ Jsou opravdu nádherné a každý díl skvěle oživí 🙂
David mě mile překvapil, jak byl teďka hodný ke konci..opravdu jsem zvědavá, co z tohoto všeho nakonec vyleze 🙂