Vítej doma
Chodba se zdála, že se táhne donekonečna, milion otevřených dveří, milion rytmicky pípajících monitorů, všechno spolknuté fluorescentním světlem a mučícím tichem. Ani jedna duše nešla po chodbě. Sestřičky byly v sesterně na konci chodby, tiše mluvily, četly si, dívaly se na televizi nebo psaly na počítači. Pacienti byli už před hodinami uloženi ke spánku, stále spali, v teple, suchu a bezpečí od ošklivé bouřky, co byla venku.
Adam nenáviděl nemocnice.
Nenáviděl je.
Bushido je zavedl za roh a zpomalil, otočil se se starostí v očích na Adama. „Druhý pokoj nalevo.“ Zastavil se tam, kde byl, ukázal na Kaye, který šel za ním, aby udělal to samé. Tohle byla Adamova chvíle.
Nepotřeboval si se zpěvákem sednout a mluvit, aby ho pochopil. Bylo to jako s Billem, jediné co potřeboval, bylo podívat se – číst jeho řeč těla a poslouchat to, co říkal mezi řádky. Adam nic nehrál, co se týkalo jeho oddanosti, byl znavený až na kost, zlomený, jeho srdce z něj bylo vyrváno a všechno to bylo vidět v jeho očích. A stejně ukazoval loajalitu ke své lásce, stejně se stále chtěl dostat k Billovi. Nepotřeboval se Adama ptát na jeho úmysly, protože ten mladík byl čistý jako sklo. I kdyby na smrt krvácel, nedovolil by si zemřít, dokud by nebyl po Billově boku a nevěděl, že je v pořádku. Ne, Bushido ho nepotřeboval soudit, nic mu na něm nevadilo.
Jen se zvukem jeho vlastního těžkého dýchání v uších od nich zpěvák odešel, neotáčel se. Ruce měl v pěstích vedle boků, přál si, aby se ještě chvíli udržel. Jeho kroky zpomalily, když došel ke dveřím, zastavil se, když viděl dovnitř pokoje. V tu chvíli mu krev v žilách ztuhla a to, co zbylo z jeho srdce, se mu skácelo do žaludku.
Na chvíli stál jako přimražený, jen se díval, mrkal rychleji, když cítil, jak se mu krk stahuje. Jeho oči začaly na konci postele, posouvaly se po tenkých, sterilně bílých peřinách a bílé bavlněné dece, která zabalovala nohy, Billova kolena, ostré boky a ruce, které si tak dobře pamatoval. Viděl v Billově ruce IV jehlu, hubené prsty, které tak často projížděly jeho vlasy nebo hladily jeho ramena, teď ležely po muzikantově boku. Adamův pohled putoval dál, teď si všiml rytmického sykavého zvuku kyslíkové pumpy, uši drásajícího pípání srdečního monitoru. Jeho rozmazaný pohled se pohyboval až k hadičce a kyslíkové masce na jeho obličeji, přes červené kabely, které se dostávaly pod nemocniční deku.
Adam polkl a vstoupil do pokoje, zastavil se, když si všiml postavy zkroucené vedle postele. Vedle Billovy ruky, stále jemně držící jeho dlaň, s hlavou položenou, byl Tom. Na vteřinu měl zpěvák pocit, že je jeho přítomnost něco nepřijatelného, jako by neměl právo být tu a přerušovat tu chvíli. Nikdy předtím spolu dvojčata neviděl, ne v tak něžné chvíli. Nikdy nebyl svědkem něčeho tak dobrého mezi nimi, a když viděl jejich ruce, měl pocit, že sem opravdu nepatří, jako by opravdu narušoval Tomovo teritorium.
Při zvuku šustícího oblečení se tmavé oči začaly otevírat, vytáhly ho ze spánku, do kterého se zrovna dostal, zapnuly jeho alarm. Kytarista zvedl hlavu, neviděl ty dva, kteří stáli ve dveřích, ale jen toho člověka, který se opovažoval stát před ním. Všechna zlost, která jím projížděla v hotelovém pokoji to ráno, co přišel, se vrátila, adrenalin jím projížděl, dostal ho na nohy, dostal do jeho očí zlost.
„Jak se opovažuješ strkat sem obličej? Vypadni.“ Jeho ruka jemně opustila Billovu a padla vedle jeho boku.
„Já nikam nejdu.“ Řekl Adam klidně, najednou se chtěl vrátit, ale nechtěl se vzdát. Nešel jsem jen proto, aby stáhl ocas a utekl.
„To nebyla možnost.“ Tom obešel postel a přišel blíž, zvedl ruce a strčil do něj, co nejvíc mohl. „Vypadni KURVA odsud!“
Adam mu strčení oplatil, něco uvnitř něj se cítilo, jako by konečně sepnulo. Sám trochu klopýtl ze síly svého strčení. „Proč si ho nezastavil?! Věděl si, že je v problému!“ jejich hlasy se zvyšovaly.
„VYPADNI!“
„Proč si ho
nezastavil, ty podělanej kreténe?!“ starší z nich ztratil veškerou sebekontrolu, když k němu Tom přišel a chytil ho za triko, aby do něj strčil, Adam ho otočil a hodil ho naproti zdi. Držel ho u ní a křičící souboj pokračoval.
„Nemáš kurva právo tady být! TAK DO PRDELE ODEJDI!“
„Hej! Hej!“ Bushido a Kay se je snažili odtrhnout.
Zpěvák odporem držel Tomovu mikinu, nerozuměl, jak mohl být Tom tak zahořklý kvůli ničemu, když to byla jen a jen jeho vina. Co udělal, že ho Tom tolik nenáviděl? Nedávalo to smysl! Otázky ho ještě více rozčílily. „Co je do háje tvůj problém?!“
„TY!“
Ta slova jako by odpálila Adamovu zlost z rovnováhy, jen zrovna když je Bushido od sebe odtrhl. „Vy oba! Každý jiná zeď,
hned!“ rapper ukázal Adamovi k oknu, probodl Toma pohledem, a pak se podíval zpátky na Adama. Jeho hlas byl jen sotva nad šepotem, ale stále bylo vidět, jak ho svým křičením nasrali. „Mějte
úctu! Neuvědomujete si, kde jste? Kdo leží v posteli a bojuje o život, zatímco se perete jak děcka?! Jestli se chcete zabít, fajn. Ale vezměte si to ven!
Jasný?!“ nejdříve pohledem probodl Adama, pak se obrátil k Tomovi, který se stále opíral o zeď.
Po pár minutách velmi napjatého ticha Adam vydechl. „Nejsem tady, abych dělal problémy, jen chci vědět, že je v pořádku.“
„Už jsi udělal dost problémů. Viděls ho, teď odsud kurva vypadni.“
„Ty,“ ukázal Bushido výhružně prstem na Toma, přecvaknul do němčiny. „Musíme si promluvit,“ ukázal směrem na chodbu. „Chodba, hned teď, kluku.“
Kay obrátil svou pozornost k Adamovi, když ti dva opustili pokoj. „V pohodě?“ jeho angličtina byla troch lepší než Bushidova, akcent menší a srozumitelnější. Z toho, jak Adam vypadal, by jeden nečekal, že bude násilník, ale když se Adam a Tom podívali do očí, přeskočila tu jiskra. Nenáviděli se do morku kostí, ale proč, to byla otázka, které nerozuměl.
Vypadal otřeseně, ale přikývl.
„Jo, díky.“ Pohledem se vrátil k Billovi, zpátky k člověku, na kterém záleželo. Jeho mysl se začala vracet do okamžiku, kdy poprvé vešel do pokoje, když poprvé Billa uviděl, všechny ty pocity se k němu vrátily. Zadržel dech a pomalu přešel k posteli, bál se narušit vzduch kolem Billa. Mladší zpěvák vypadal tak křehce, ležel a ani se nepohnul. „Vzbudil se už?“
„Ne… ještě ne.“ Vydechl Kay, vzal od stěny židli. Přenesl ji na druhou stranu pokoje a položil ji vedle postele. „Na, sedni si.“ Díval se, jak se Adam na Billa soustředil, dokonce i když si sedal, skoro ani nemrkal. „Takže ty jsi jeho přítel…“
Adam se slabě pousmál. „Adam.“ Byl opatrný, jako když se dotýká tisíce let starého artefaktu, vzal do prstů Billovu uvadlou ruku a ochranářsky ji stiskl.
„Kay One.“ Rapper dělal to samé, co jeho kamarád. Prohlížel si Adama skrz naskrz, četl ho, jako by otec četl chlapce, kterého si vyvolila jeho dcera, jako by si Adam musel zasloužit jeho souhlas. Nikdy si neuvědomoval, že Billa chce tolik chránit, dokud neviděl někoho, kdo mohl být nazýván ‚milenec‘, někdo, kdo ho mohl potenciálně změnit, kdo jim mohl Billa ukrást, někdo, kdo mohl zlomit jeho srdce.
Takže tohle Bill v někom hledal, tohle byl obličej někoho, komu bylo dáno privilegium, které měl jen málokdo. Tohle byly ruce, které měly povolení držet ho, tohle byly oči, které měly povolení dívat se na něj pozdě v noci, když nikdo jiný nemohl, tohle byly ruce, které měly povelní znát Billa v tolika způsobech, o kterých se mu mohlo jen zdát.
Kay tak nějak nebyl překvapen, že je Bill gay, alespoň ne tak překvapený, jako byl Bushido. Každý kromě Billa to viděl přicházet, ale byl stejně malý šok vidět vedle něj ‚přítele‘, opravdového, žijícího, dýchajícího člověka, který měl tvář. Část jeho si myslela, že se Bill bude snažit najít si holku, když trval na tom, že je hetero.
***
„Poslouchej, slyšel jsem hodně věcí, co se mi nelíbilo. Věděls, že tvůj bratr má problém, proč si nic neřekl? Proč si ho nezastavil, kdyžs ho to slyšel dělat před show?“ Bushidovy oči byly klidné, ale hlas rozzlobený. „A měj radši dobré vysvětlení, protože po tom, co jsem slyšel, jsem opravdu blízko tomu, abych ti nakopal prdel.“
Tom vypadal tak provinile, jako by ho někdo chytil při krádeži Mony Lisy.
„Nechtěl jsem tomu věřit.“ Sklopil pohled a založil ruce, povzdychl si. „Jak mohl dělat něco tak dlouho, aniž bych o tom věděl? Jsem s ním dvacet čtyři hodin denně. Vždycky jsme spolu. Ale doktor říkal, že to dělal měsíce…“ ta vina, ta hanba v jeho hlase. „To… Adam to věděl dřív než já. Řekl mi to.“
„Já vím.“
„No a on…“ kytarista si odfrkl a zavrtěl hlavou, rozhodil rukama směrem k pokoji, „náš život byl fajn, než přišel on. Všechno bylo fajn. Pak si přijde
on a…“
„Ne, Tome. Ne, tohle není o tobě. Tohle je o tvém bratrovi, tvojí krvi, která leží v posteli a bojuje o život. Tohle je o tobě, že jsi neudělal to, cos měl. Ty si to posral. Adam udělal správnou věc, řekl ti, že je něco v nepořádku, a ty si mu nechtěl věřit. Pletu se snad?“
„Ne.“
„Pak proč? Proč si ho nezastavil? Proč sis to nepromyslel a pak… neříkal snad, že ho bolí před show hrudník? Nemohlo ti to snad dojít? Jsi kurva tak blbej?“
„Nemyslel jsem si, že to skončí tak vážně, okay?!“ vyhrkl Tom, ruce se mu třásly, když se na něj Bushido zaměřil. „Chtěl jsem mu vynadat po vystoupení, protože… to vystoupení pro něj hodně znamenalo, chtěl, aby to bylo perfektní. Věděl, že musí udělat dobrou show, protože naše debilní skupina jde ke dnu a potřebujeme pozitivní publicitu, abychom se prodrali dalším rokem. Donutil nás udělat zvukovku osmkrát, jen aby se ujistil, že všechno bude dobré. Nechtěl jsem to pokazit.“
„Dokonce, i když bylo jeho zdraví, jeho
život, v ohrožení?
Ty si tohle všechno mohl zastavit!“
„Myslíš si, že to nevím?!“ jeho hlas se konečně zlomil a zvedl se nad šepot. „Pořád mě to užírá! J-já jsem měl něco udělat! Chápu to, jasný? Ale před show jsem si nemyslel – nemohl jsem. Dělal jsem si o něj starosti, ale nechtěl jsem zkazit něco tak důležitého. Chtěl jsem si s ním promluvit po show nebo až doma, protože jsem věděl, že to skončí hádkou.“ Najednou mezi nimi bylo ticho, Tom dýchal hlasitěji, byl ve stresu. Věděl, že se zachoval špatně, věděl všechno, co mu bylo řečeno, a od té chvíle, co se to stalo, si to nikdy neodpustí. „Byli jsme fajn než on…“ znovu to chtěl hodit na Adama. „Bože, on prostě…“
„Proč se ho snažíš ze všeho obviňovat? On neudělal nic špatně.“
„Bill není na kluky. Nikdy nebyl závislý… dokud nepřišel on.“
„On to jen vynesl na povrch.“ Zamračil se Bushido, najednou si uvědomil, co Tom říká. „Ty žárlíš.“
„Nežárlím.“
„Žárlíš, že má k Billovi tak blízko, jak ty nikdy mít nebudeš, že ví věci, o kterých Bill nechtěl, abys věděl.“
„Nežárlím!“ ale žárlil. Nebylo správné, že Adam o kokainu věděl dřív než on, to bylo něco, co měl
on vědět jako první,
on, kdo s tím měl něco udělat… ne cizinec. Bill byl
jeho zodpovědnost.
„Kluku,“ položil Bushido ruku kytaristovi na rameno. „Víš, že by tě Bill nikdy nenahradil, že ano? Adam tě nenahrazuje.“
„Jak to víš? Přeci ten první den… možná, že jsem měl za ty čtyři dny s bratrem jen hodinu.“
„Je zamilovaný.“ Sklonil hlavu, aby se ujistil, že se na něj Tom dívá. „Dělá to samé, co ty, když ses dostal rukama na něčí zadek. Nemysli si, že on byl v tu dobu zticha. Pokaždé, když si utekl, kdo myslíš, že mi volal? Kdo myslíš, že ke mně běžel pro společnost? Dělal to samé co ty.“ Stiskl mu rameno a zatáhl ho zpátky do dveří. Donutil Toma podívat se do pokoje, sledoval Adama s Billem, poprvé od Billova kolapsu. „Vidíš to? Toho člověka tam? Znám ho jen hodinu. Před chvílí jsme ani nevěděl, že existuje. Ale teď, znám ho
hodinu, sotva jsme mluvili, a ten člověk už má mé svolení.“
Adam se skláněl nad postelí, držel Billa za ruku a druhou ho jemně hladil po obličeji, skrze černé vlasy, přes bledou jemnou kůži na tváři. Šeptal mu, jeho pohled byl tak vzdálený a zaměřený jen na Billa, leskl se slzami, které se snažil zadržet. Adam si prošel hodně věcmi, všechno to přežil jen proto, aby se dostal tam, kam patří.
„Víš proč?“
Tom se jen díval, díval se, jak se Adam sklání, aby Billa políbil na čelo, stále mu šeptal zlomeným hlasem, lidi kolem skoro slyšeli, co říkal.
„Protože právě támhleto…“ zamumlal Bushido. „To je láska. To je oddanost.“
Zpěvák se znovu posadil, rty pevně semknuté, sklopil hlavu a dotkl se jimi Billových prstů, držel ruku ve svých třesoucích se.
„Promluv si s ním, otevři se mu. Protože Bill v něm něco vidí, něco, co ty zatím nevidíš.“
V tu chvíli, když viděl Adam a jeho bratra spolu, jejich vztah se nezdál tak špatný. Když byli spolu, něco je obklopovalo, něco, co uklidňovalo Tomovy myšlenky, něco, co uklidňovalo jeho. Dokonce i teď, když v sobě měl tolik zlosti, když se díval, jak se ten muž chová k jeho dvojčeti, cítil, jak ho ten pocit znovu opíjí.
„Nenahrazuje tě, Tome. Naplňuje místo, které bylo až moc dlouho prázdné, může dát Billovi věci, které ty nemůžeš. Vím, že je to těžké přijmout, ale… kluku, vždycky budeš jeho bratr. Vždycky budeš jeho rodina.“
„Vždycky jsem to byl já.“ Zamumlal Tom nakonec, neodvrátil od Adama pohled. „Vždycky jsem to byl já, kdo ho vytahoval z problémů, kdo ho sbíral, když ho všichni tloukli k zemi, vždycky jsem to byl já. Tak p-proč potřebuje jeho? Jsem dostačující…“
„Nenahradí tě, Tome. Ta žárlivost, které se držíš? Nech ji jít. Jen to vzdej a promluv si s ním.“ Dal ruce dolů z kytaristových ramen. „Jen si s ním promluv.“
autor: Raiju
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Dneska to byla drsná jízda, už jsem na to Tomovo žárlení nějak zapomněla 🙂
Tom se zase vyznamenal, jeho chování je tak šílené, až si říkám, jestli on Billa přece jenom tajně nemiloval, i když o tom v povídce není ani zmínka.
Bu se vyznamenal taky, ale v opačném smyslu, jeho postava je tady úžasná, ostatně jako vždy xD, Toma srovnal jako hodinky a pořádně mu promluvil do duše, snad si Tom konečně uvědomí, jak idiotsky se chová a Adama přijme.
Ono to jeho chování v podstatě vyplývá z pocitu viny, Tom ví, že je to všechno jeho vina a podvědomě ji přehazuje na Adama a svaluje na něho zodpovědnost za to, co se Billovi stalo. Je těžké ho za to soudit, protože je opravdu zoufalý a zoufalí lidé dělají zoufalé věci…
O Billa mám pořád strach, zatím se jeho stav nijak nezlepšil, tak snad toho dočkáme příště.
Super díl, dneska takový akční :)♥
Ach, mám z toho slzy v očích, tohle bylo dokonalý. Vidím, že si Tom vede svou, ale to jak s ním Bushido mluvil, jak se mu snažil otevřít oči… občas je prostě zapotřebí nějaké pořádné autority! Doufám, že už dostane rozum, protože ve chvíli, kdy vlítl na Adama jsem chtěla rozmlátit komp a nazvat ho na tu chvilku Tomem.
Moc se těším na další díl a děkuju za překlad:-)
Krásnej díl a Anis je zlatičko jak domlouval Tomimu snad už pochopí že Bill Adama miluje a nechce byt bez něj.
Úžasný ♥ četla jsem to v angličtině, ale s tímhle se to nedá srovnat, prostě nádhera, holky :* Opravdu mám tady ráda Anise, je skvělej. Tom nutně potřeboval někoho, kdo by mu otevřel oči.