Profesor 34.

Sluneční paprsky prostupovaly skrz okno do pokoje, kde byli na posteli dva spící muži, a kreslilo po stěnách i na jejich těla zajímavé obrazce. Jeden zbloudilý paprsek si pomalinku našel cestu až na černovláskův obličej a držel se tam, co jenom mohl.

Pomalu tak probouzel spícího Billa, kterému to přišlo opravdu otravné, a snažil se obličej schovat někam, aby tak utekl tomu otravnému paprsku, ale byl jaksi omezen pohyby, jelikož na něm odpočíval jeho profesor. Tak jak večer usnuli, tak spali až do rána.

Bill si chtěl přes hlavu přehodit deku, ale nahmatal jenom holá záda. Tak aspoň hlavu natočil na opačnou stranu a obličej schoval pod polštářek. Dlouho si však nepospal, protože se jeho matematický princ začal vrtět. Hlavu pomalu posunul pod jeho bradou na opačné rameno a pokrčil nohu, takže jeho koleno bylo v úrovni Billova pasu a spokojeně spal dál.

Na chvíli bylo opět ticho a vypadalo to, že oba muži budou opět klidně spát, ale ten božský klid dlouho nevydržel, protože do pokoje jako tajfun vběhl malý Sam, aby je probudil.

„Billi, vstávejte, už je ráno!“ poskakoval po pokoji plný energie a hulákal na celý pokoj. Avšak ani s jedním to ani nehnulo. William se akorát víc obličejem natiskl a Billův krk a odpočíval dál.

„No tak, Wille, Billí, vstávejte!!“ šťouchal do nich, ale oni byli stále jako mrtví.

„Zlato, vypni ten budík,“ zahuhlal profesor černovláskovi do krku, a to byl veškerý jeho pohyb. Odmítal vstávat, chtěl ještě spát, navíc se mu spalo strašně dobře a nechtěl to krásné spaní utnout.

„To je můj bratr,“ odpověděl mu až po hodné chvíli černovlásek s polštářem stále u obličeje a hlavně na očích, aby mu slunce nesvítilo do obličeje.

„Vstáváme, vstáváme, vstáváme!!“ opakoval stále dokola a poskakoval v pokoji do kolečka. Chtěl, aby oba vstali a věnovali mu svou pozornost, ale stále se nic nedělo.

„Same, vypadni, nebo ti schovám bojovníky,“ vyhrožoval mu Bill a polštář si posunul tak, aby ho měl jenom na očích.

„Neschováš, neschováš… no tak vstávejte, já si chci hrát. Willi, vstávej, honem!!!“ plácal ho jemně svýma malýma ručičkama po holé paži. Reakce byla však nulová, ani se nepohnul a spal dál.

„Same, vystřel, nebo ti sním všechny sladkosti,“ vyhrožoval Bill dál. Byl v polospánku, takže ani moc nevnímal, co Sam všechno povídá, jenom vnímal to rušení jejich posvátného klidu.

„Same, nechej je spinkat a pojď dolů,“ uslyšel po chvíli hrubý mužský hlas, který šeptal.

„Já bych si chtěl ale hrát, maminka taky ještě spinká,“ našpulil své malé rtíky a koukal se na Gordona.

„Tak pojď, půjdeme si hrát spolu, ale nechej je spát,“ odvedl malého chlapečka z pokoje a opět zavládl ten božský klid.

Oba černovlasí muži se začali budit až kolem poledne. První, kdo se probudil, byl profesor, který si uvědomil, že celou váhou leží na svém křehkém miláčkovi a raději z něj slezl. Bylo mu trochu špatně z toho včerejška a některé pasáže si moc nepamatoval.

„Proč jsi slezl?“ zeptal se černovlásek, kterého ten pohyb probudil.

„Musel jsem být těžký, promiň,“ řekl tiše William a víc svého malého puberťáka přikryl.

„Ale kdepak, nebyl jsi těžký, bylo to náhodou moc fajn,“ zašeptal černovlásek se zavřenýma očima a po chvíli je otevřel a spatřil ospalou tvář svého matematického prince.

Usmíval se na něj a sledoval, jak mu není moc dobře, naprosto věděl z čeho to má. Asi prostě nebyl zvyklý tolik pít.

„Tak co, pane profesore, je nám blbě že?“ tiše se zasmál a políbil Williama na jeho jemné a krásně vytvarované rty.

„Ani nemluv. Dost jsem to přepískl, vypadal jsem hodně strašně?“ podíval se až stydlivě na Billa a upíral na něj své čokoládové oči. Černovlásek mu prohrábl jeho havraní vlasy a usmál se.

„Ani ne. Vy jste byli s mámou oba namol, ale byla celkem sranda vás pozorovat,“ zasmál se a objal jej. William si schoval hlavu do Billovy hrudi a nejraději by se zahrabal do země. Připadal si opravdu trapně za to, že se tak opil. Aspoň trochu uklidňující bylo, že Simone na tom byla podobně, ale i tak, co si o něm řekne Gordon, že se neumí ovládat?

„Takový trapas,“ zamumlal tlumeně a měl chuť se raději ani neukazovat, až půjdou dolů.

„Ale neblbni, nic strašného se nestalo, my s Gordonem jsme taky byli lehce opilí, nebo spíš v náladě. Nakonec jsme si vás rozebrali a uložili do postele. Takže nedělej, jako by to byl mezinárodní trapas. Gordon byl v pohodě, ještě jsme se vám smáli a máma s tebou bude soucítit, vlastně na tom bude podobně jako ty,“ zasmál se černovlásek a políbil Willa do vlasů.

„Bože, mně je fakt blbě, příště mě musíš hlídat,“ zamumlal profesor, a pak vzhlédl ke svému malému puberťákovi, který už byl sice dospělý, ale pro Willa bude pořád ten puberťák, kterému tenkrát půjčil bundu, když mu byla zima.

Bill se jenom zasmál a políbil svého krásného profesora na rty. Jemně jej pohladil po tváři a pak řekl: „Půjdeme se umýt a pak dolů, rozpustím ti ve vodě prášek, aby ti nebylo tak blbě dobře?“

„Tak dobře“ usmál se slabě na něj, a poté oba vstali z krásně vyhřáté postele. Zalezli si společně do koupelny i do sprchového koutu, a tam se navzájem umyli. Nakonec se zašli obléct a poté společně vyrazili dolů, kde už byli všichni vzhůru.

„Už je tady máme, ospaly,“ usmál se Gordon, který zaměstnával Sama, aby měla Simone klid. Tvářila se podobně jako William, a když jej zahlédla, jenom se usmála.

„Včera jsme to trochu nedali, co?“ slabě se usmála a už také popíjela rozpuštěný prášek ve vodě.

„To opravdu ne. Už dlouho jsem se takhle neopil. Omlouvám se, jestli jsem dělal nějaké blbosti,“ koukal se na ně a oni se pouze usmívali.
“ Wille, opravdu se nemusíš za nic omlouvat, nechci ani vědět, co jsem dělala já, ještě že mám to okno,“ dopila a položila sklenici na stůl.

„Tak to já si to celkem pamatuju, jenom některé pasáže moc ne,“ posadil se na gauč a za chvíli mu Bill donesl prášek ve sklenici vody, který už se šuměním rozpouštěl.

„Děkuju, zlato,“ usmál se na něj a za bok si jej přitíhl k sobě a posadil na stehna. Bill se spokojeně usadil a pohladil profesora po vlasech.

„Vypij to, udělá se ti líp,“ pobídl ho a černovlasý muž tedy poslechl a celý obsah sklenice vypil.

xXx

„Miláčku, zjistíš to ohledně těch fotek?“ zeptal se černovlásek, když vstoupili do Willova bytu. Zrovna přijeli od Billových rodičů a bylo asi kolem půl šesté večer.

„Vidíš to, to bych mohl udělat. Já věděl, že mě něco čeká. Ty jsi ale hlavička,“ usmál se na něj zářivě a políbil jej na čelo. Už mu bylo lépe, kocovina zmizela a on se cítil opět skvěle. Navíc po boku jeho milovaného černovláska to jinak ani nešlo. Hned vzal svůj mobil a našel tam číslo svého kamaráda, se kterým se už opravdu hodně dlouho neviděl. On byl fotograf a fotil profesionální fotografie.

Chvíli čekal, než hovor někdo přijal, ale nakonec se povedlo a na druhé straně se ozval známý hlas.

„Hudec, prosím?“

„Ahoj Ede, tady William Trümper, pamatuješ si mě?“ zeptal se raději orientačně, aby ještě nedošlo k nějakému omylu, který by musel vysvětlovat.

„Wille, ahoj. Tebe jsem už dlouho neviděl, chlape. Jak žiješ?“ ožil najednou ten hlas, až to snad nebylo možné.

„Mám se dobře, přímo skvěle, copak ty?“ zasmál se černovlasý muž a opřel se o kuchyňskou linku a jenom se zaujetím pozoroval zadek svého sladkého přítele.

„Nestěžuju si, celkem to klape. Co potřebuješ?“ vyptával se hned Ed.

„Chtěl jsem se zeptat, pořád ještě fotíš?“ opět se zeptal, aby věděl a nestal se nějaký trapas.

„Jo jasně, fotím, proč se ptáš? Chceš něco nafotit?“

„Přesně. Zdali bys mohl nafotit mě a mého přítele. Na ceně bychom se dohodli, šlo by to?“

„Tebe a přítele,“ přemýšlel Ed nahlas. O Willovi věděl, že je gay a nijak mu to nevyčítal, ani se mu nesmál, byli přece dospělí a jednu dobu byli oni dva dobří přátelé. „Myslím, že to by neměl být problém. Kdybys dokonce chtěl a měl čas, tak by to šlo klidně i zítra, na tebe a tvého kluka si čas najdu,“ bylo poznat, že se usmál, i když to Will nemohl vědět.

„To je perfektní, takže zítra, a jsi pořád v tom samém studiu?“

„Ne už jsme ve větším,“ odpověděl mu a nadiktoval Willovi adresu. Rozloučili se spolu a William hovor ukončil.

„Tak, zlatíčko, připrav se na zítra, budeme se fotit!“ zářivě se na něj usmál a pleskl ho po jeho malém zadečku.

autor: Tina